JaAnička komentáře u knih
"No - ty - vole - na - kole."
To bylo skvostné, zajímavé a velmi příjemné na čtení. Bylo to silné...těžká témata, z nichž chodí mráz po zádech, zlomené postavy, krvácející srdce a napětí, že by se dalo krájet...ale stejně po té knize sáhnete ještě jednou, nebo dvakrát...
Myslím, že ta kniha má všechno, co "napodobenina Maasové" (kromě délky, ale ono to možná taky není úplně k zahození) potřebuje (víly - check, temný svět - check, dark romance - check, bad boy with heart - check, akce na posledních stranách - check, žhavý flirting - check...) a máme BINGO, přátelé...
+ plus dvě dějové linky, které nádherně podkreslují charakter a hrdinka s zajímavou (i když trochu přesílenou) schopností...
Za mě 100% palec nahoru. A odteď ji budu doporučovat všem.
Dostalo mě to...opravdu, a ačkoli knihy s takovým tématem moc nevyhledávám, tady mi i slza ukápla a to už je co říct. Stef je příjemná a sympatická holka, a přestože se to po prvních knihách nečekala, dokázala, že není jenom "skočsemskočtam holka" a že má taky čtenářům co nabídnout. A když už jsme už skoč a přeskoč... Nick je fajn, vlastně se da říct, že je úplně stejný jako Cam, Jase, Jax i Reece...svalnatý, sexy, vtipálek, okouzlující, ochranitelský a schopný ženu podržet, když mu probrečí tričko. Prostě ten typ dokonalého - napsaného ženou - muže, kterého by si přála každá holka, aspoň 2x za týden na večeři a 3x na snídani...A proč vlastně taky ne, že? Přesně k tomu ty knihy primárně jsou, ztracení se v životě jiných postav, křičet, jak jsou hloupé, když se zbytečně hádají nebo nekomunikují, ale přes to všechno očekávat velkolepý happy end, při kterém zazní ta skorotabuizovaná slova "miluji tě". Od tohoto typu knih nic jiného ani neočekává, a právě proto jsou tak dobré.
Rozhodně si tato kniha zasloužila víc stran, víc emocí a více romantických a společných chvil. Tedy ne, že bych jim nevěřila, ale na to, že sama hrdinka přiznává, že na sebe nemají skoro vůbec čas, se posouvali celkem rychle (Je moc škoda, že se závěrečné plotwisty vždycky tak rychlé vyřeší - a tady je to extrémně rychlé).
Svým způsobem jsou všechny díly stereotypní a generické, ukazují nám všemožné osudy lidí a taky to, že všechno jde překonat, když má člověk lásku...
Prostě pohádka pro dospělé.
Když kniha vyšla a já si četla popis - nebyla jsem nadšená. Nezaujalo mě to a čekala jsem, že to bude bezdějové a hodně sexuální (anglicky "White hot kiss" o něčem vypovídá), ale pak to měli u Dobrovského ve slevě a já si řekla: "Why not? Obálka je sexy."
A tak jsme tady.
Je to takový lehký nadprůměr, který si přečtou fanoušci Armentroutové a Maasové, a právě proto budou zklamaní. Kniha není špatná, to vůbec - má nápad, odehrává se v našem světě středoškoláků, přináší klasický boj mezi dobrem a zlem, sexy bad boye (tmavovlasý, svalnatý a tetovaný - jak jinak), nevinnou a naivní hlavní hrdinku, která může polibkem brát duši (ještě bych mohla dodat - věčně hladovou - muhaha), a tak trochu divný milostný trojúhelník (nebo spíš čtyřúhelník?), který je no, vzhledem k osudu Layly předurčený k neúspěchu... (se sexy nevlastním světlovlasým svalnatým bratrem - strážcem a dokonalým hrdinou - Zaynem).
A co dál?
Můžu říct, že jsem se mýlila, kniha má děj a spád a není tolik sexuálně explicitní, jak by se možná mohlo čekat (po sérii Z krve a popela už raději mlčím). Má zajímavě zpracovanou náboženskou mytologii (taková skrytá netflixovská Sabrina Spellmanová - mrk, mrk), démony, kteří jsou děsiví a z jejich přítomnosti mrazí a krásné a hodné a lidmi oblíbené strážce (mrk).
V knize je velké množství očekávaných i neočekávaných plot twistů, a i přestože převažují ty očekávatelné, nevadí to tolik, jak by mohlo.
Suma sumárum, přečtu si druhý i další díl, protože je to příjemná prokrastinace a má - jak už jsem řekla - nádhernou obálku.
Ano, je to pro strarší čtenáře, ano, je to duchařina, ano, je z vysoké školy (ačkoli je tam ta univerzita vlastně úplně zbytečná - respektive - je to prostě americká vysoká, takže se nechodí do školy, ale žije se spíše spolky, v tomto případě temnými), ano, je tam otevřenější erotika, a ano, je to hodně děsivé (rozhodně z toho chodí mráz po zádech), je to temné, chvílemi hodně nepříjemné a dechberoucí.
Je pravdou, že kniha je z počátku hodně matoucí, během pár stran se čtenář dozvídá až moc informací a ROZHODNĚ na nás explicitně vrhne všechno (včetně otevřené sexuality, drog, alkoholu, vulgarismů a podobně).
Zobrazuje nám dva protipóly, temný život bohatých, kteří mohou mít všechno, ale i katastrofální situaci chudých a závislých, kteří nemají nic. Je to urban fantasy a je přesně tak zvrácená, jak má být.
Kniha není vyprávěna lineárně, ale střípky z minulosti se nám odhalují postupně ale i na přeskáčku. Leigh nás tak drží v napětí a čtenář do poslední chvíle neví, co se vlastně stalo.
Btw: Alex je úžasně sarkastická osoba, její život rozhodně není, nebyl a nebude jednoduchý. Musí se popasovat s věcmi, o kterých se normálním lidem nemůže ani zdát. A všechno zvládá s neskutečným nasazením. A pak je tu srdíčko Darlington, sladký, dokonalý, bohatý a perfektní kluk, kterého všichni milují, jeho život je dokonalý...nebo snad ne?
Kniha je úplně něco jiného než dosavadní autorčina tvorba, oceňuji snahu vnořit se do jiných literárních vod, a ačkoli je spousta lidí z této změny nešťastná, mně to nevadí. Mám ráda, když autoři experimentují s tvorbou a nedrží se pořád stejného tématu.
Téma cirkusu ...nebo varieté ...nebo lunaparku je opravdu nosné, temné a děsivé a není se proto čemu divit, že autorka zvolila toto (často hororovými knihami využívané) téma, aby do něj zasadila svou novou erotickou knihu (opravdu netuším, proč je kniha zasazená do sekce fantasy - psychopati jsou tam úplně stejní jako ve všech ostatních knihách, no dobře - tak možná erotický cirkus je trošku fantasy samo o sobě - uznávám).
Kniha se četla jedním dechem a obsahovala až nepřeberné množství plot twistů (až mi z některých zůstal rozum stát a jenom jsem kroutila hlavou - prostě klasická Amo, na kterou jsme zvyklé).
Jenom ta hlavní hrdinka mi moc neseděla, Dove byla taková...já nevím, nějak ji moc nemusím (ale špatná není, to rozhodně ne, ale asi mi trochu připomíná Madison z EKK), a ani z Bishopa jsem nebyla nějak zvlášť odvažená ...což mě trochu mrzí.
Co ale musím ocenit je, jak - ačkoli se nedokážu s hrdinkami ztotožnit a potkat takové chlapa v realitě, utíkám pryč, až by se po mě prášilo - mě kniha dokáže vtáhnout a ke konci vždycky držím pěstičky, ať láska zvítězí a hrdinové ať jsou spolu šťastní navždycky.
Rozhodně lepší než první díl! Je to tajemné, má to nádech strašidelna a krásně to balancuje mezi slowburn romantikou 19. století a kriminálním příběhem, který je oproti jedničce ne tak jednoduše předvídatelný a více zamotaný.
Ta kniha má snad skoro všechno, zajímavý příběh, plot twisty, úžasné prostředí rumunského strašidelného hradu, dobrodružství ve stylu Indiana Jonese, otázky postavení ženy ve společnosti (Och, drahý Tomasi, ještě se máš co učit) a sympatické postavy (dejme tomu, že Audrey Rose je někdy troošku otravná, ale pořád je to emancipovaná puberťačka a přechytralý trochu výstřední Thomas, který je něco mezi Doylovým Holmesem a Poeovým Dupinem). Jejich vyšetřovací dvojice má, aspoň podle mě, lepší chemii než v prvním díle, kdy mi vzhledem k okolnostem připadala až poněkud nepatřičná. Ale tak...taková nesourodá dvojice vyšetřovatelů je vlastně příznačná pro žánr detektivek.
Dobré je, že konečně poznáváme i Thomase, jeho rodinu (sestra je perfektní ženská!) a něco málo rodinné historie Cresswellů. A ty dopisy?! Úžasný nápad, ze kterého cítíme motýlky v břiše.
Rozhodně to bylo dekadentní a nádherně děsivé...chvílemi až morbidně obsesní a nechutné (oceňuji, že to neni v ich-formě - "tento způsob vyprávění, zdál se mi poněkud vhodnější"). Ale teď vázně... kniha je i přes přehršel detailních popisů rozkládajících se těl, umírajících, zvratků, dávení se a popisu smradu z mrtvol, velmi zajímavá a čtivá.
Rozhodně je potřeba ocenit to, jak autorka toto, relativně těžké téma z rozvoje medicíny, pojala + stejně tak i celé prostředí...zejména pak
"nečernobílou" společnost, jak už kontrast bohatých a chudých, tak postavení ženy ve společnosti, šikanu, samoobživu, vzdělávání a podobně.
Bohužel, jen ta hlavní hrdinka je trochu na facku. Ale co, nebudeme si tím kazit den, pořád je puberťák, takže jí toho dokážu spoustu prominout a pochopit. Ostatní postavy to trochu vylepšují a její jednání mi pak tolik nedrásá nervy.
A co neskutečně obdivuji je, že hlavní postavy nejsou dokonalé, svým způsobem, jsou škaredé, což nám (k nelibosti čtenářů) pořád připomínají.
Jestli účelem knihy bylo opravdu šokovat, pak tedy - dobrá práce.
Uvidíme, jestli se někdy v budoucnu dočkáme dalšího dílu, nebo se autorka vydá úplně novou cestou.
Kdo ví, co přinese zítřek...
Na knihu jsem slyšela samou chválu...a co bych to byla za knihomolku, kdybych si ji taky nezvala do ruky? A odpověď je rozhodně "ano", Ranhojička je dozajista klasická kniha odehrávající se v netradičním prostředí a KONEČNĚ s hrdinou (sednáctiletou Kivou), která je chytrá a důvtipná a není jenom "overpower". Také bonus za to, že je pasivní, nesnaží se vybočovat, ale pouze přežít a čekat (aspoň z počátku).
Ostatní postavy nejsou o nic méně přitažlivé, Jared je záhadný a okouzlijící, Cresta je bad-bitch (přesto jsem si ji ale oblíbila), Tipp je prostě Tipp...všichni mají své charaktery dobře zpracované s několika dominantními rysy, které se za celou knihu prakticky nemění. (Teda no...většina)
Je to příběh odehrávající se ve vězeňském (a tak trochu lékařském) prostředí, což je jistojistě dost originální místo, kam zasadit knihu pro dospívající. Všechno je tam dostatečně studené a nepřátelské, přesně takové, jaké by vězení mělo být (dobrá je i mapka na přední straně knihy - zvlášť když tam postavy pobíhají a čtenář nemá tušení, kde kdo je).
Ranhojička také obsahuje docela velké množství předvídatelných, ale i absolutně nepředvídatelných plot twistů, u kterých si člověk řekne: "Och, lalala, i like it" nebo "f*ck it, to sakra dává smysl?!" Kniha je i dostatečně akční, nemá jen jednu příběhovou linku, ale hned několik současně, takže čtenář nemá šanci se nudit. A nedej bože, pokud ho jedna nudí, může se směle soustředit na jinou, protože jsou všechny krásně vyvážené.
(+ SPOILER) Kladně hodnotím taktéž vztah hlavních postav...taková slow burn romance, která se hodí do vezeňského prostředí (nebo spíš do prostředí "nepoustěj si nikoho k tělu, stejně brzo umře"), zvlášť když Kiva ví, že to, co ji čeká se rovná sebevraždě.
Bonus za typografickou úpravu na konci knihy...které je (co si budeme) famózní.
Vítejte v Crescent City, ve městě, kde spolu žijí lidé, víly, andělé, vlkodlaci, čarodějnice, vodní tvorové a další nadpřirozené bytosti. Vítejte ve městě, které se na první pohled podobá našemu. Bryce je mladá, čerstvě dostudovaná dívka, která si chce se svou nejlepší kamarádkou a vlčí bandou užívat divoký nevázaný život, který Půlměsíční město nabízí.
Avšak není všechno pozlátko, co se třpytí a Bryce velmi brzo zjistí, že Crescent city je zvrácené město, které skýtá mnoho tajemství. Bohužel se stane svědkem vraždy, která navždy změní její život. Je nucena spolupracovat s arogantním andělem, se kterým se okamžitě nesnáší...anebo si padnou do oka?
Bryce není dokonalá, je slabá a chudá poloviční víla, která dělá chyby, ale všechno dělá s vervou a celým srdcem. Je milující, citlivá, laskavá a obětavá. Je prostě jako my. Má své démony, se kterými bojuje a každý den se jim snaží vzdorovat. A Hunt? Ten je prostě sexy, silný, chytrý archanděl a je přesně takový, jaký Maasová prostě umí. Chemie mezi nimi je excelentní, a dokonce - musím se ze srdce přiznat - je tam jedna scéna, kterou jsem si musela přečíst několikrát, protože je neskutečně nádherná, smyslná a hluboká. A co se týče ostatních postav, ačkoli jsou vedlejší, člověk si je okamžitě zamiluje (a to včetně němého mazlíčka).
Jo, kniha je svělá, je akční, je zábavná, je temná, má spád...děj je nabitý, a ačkoli má kniha skoro 800 stran, čtenář nemá šanci se nudit. Pořád se něco děje, zamotáváme se do složitého děje a snažíme se spolu s Bryce a Huntem vyřešit vraždy, a když už si myslíme, že víme, zjistíme, že víme úplné prd.
Prostě...je to fantasy kriminálka a je excelentní.
*konec hlášení*
Je to přízemní milostné trochu "realističtější" drama mezi dvěma mladými sexuchtivými lidmi, akorát se to odehrává ve světě víl (tudíž hrdina má křídla a větší výdrž) a v pozadí je nějaké drama o mocných - úplně zbytečně přesílených - předmětech, které vlastně nikoho nezajímá (až na posledních asi 150 stran, které mají spád a jsou dobře napsané).
Líbí se mi postavy, Nesta je zpočátku opravdu na facku (a to mi v původní trilogii tolik nevadila, vlastně jsem ten její lehký ignor Cassiana měla ráda), ale postupně se její charakter mění, nebo spíš otevírá a příjímá sama sebe. Nesta je zničená, zbořená jako domeček z karet a stejně zlomená jako většina Maasiných hrdinek, které se postupně staví z emocionálního dna zpátky na nohy. Cas je Cas, je pořád stejný - vtipálek, chytrý, laskavý, milující, starostlivý -, akorát má tentokrát více prostoru a větší přirození než Rhys.
A přesně tak je postavený celý román, je to romantické drama o lásce, o znovupřijetí sebe sama, o sebeobjevení, o důveře, ale hlavně o lásce.
Prvních pár stran - zajímavá kombinace klasických fantasy -, a pak už to šlo do kopru. Postavy jsou prostě nezajímavé a nevýrazné (na jejich charakter není čas), protože autorka se viditělně zaměřovala spíše na Macguffiny a vytvoření vílího světa - který je opravdu dobrý.
Co si budeme...dvě znepřátelené království není nic sice převratného, ale autorka to má docela dobře podchycené. Sice si s některým vysvětlením musíme počkat do dvojky (ale i tam to dává - více méně - smysl).
Je to průměrné fantasy, které ničím nevyniká a rozhodně to není pro fanoušky Maasové nebo Armentroutové, kteří se pod náporem podobných knih, budou strašně nudit. Nejde ani tak o akčnost (téma se ztracenou sestrou je nosné dost...o tom žádná), nedostatek romantiky nebo příběhovou nevyváženost. To všechno tam je, ale dohromady je mdlé, nezajímavé a takové "zkrácené".
A (což je hlavně můj osobní problém) nesnáším milostné trojúhelníky a ani je nečtu a tento je prostě strašný a naštěstí je stejně jako zbytek knihy vlastně strašně unylý (dejme tomu, že Finn je aspoň trochu zajímavý, ale není to dost).
Zkrátka tu knihu vrátím do knihovny a už se k ní nikdy nevrátím (teda - přeletím druhý díl, abych to měla komplet).
Chvílemi jsem si nebyla jistá, jestli čtu gotický nebo milostný román, fantasy YA, lehký horor nebo sicilskou kuchařku (a to vážně - nečtěte knihu, když máte hlad, jinak se asi zblázníte). A mně se to líbilo.
Námět sedmi hříšných bratrů a trochu neschopných čarodějnic - kuchařek je sexy. Jejich nucená spolupráce je sexy ještě víc a chemie mezi nimi je excelentní. Emilie je tvrdohlavá, neústupná a nenechá se od ničeho odradit (jen o malinko hloupější Audrey bez Thomase). Postava Iry je úžasná a kdykoli je na scéně, oživuje knihu. S Emílií má svatou trpělivost a chrání ji, ačkoli je to typický bad-fuck boii. Je temný, děsivý, záhadný, trochu násilnický, přesto totálně přitažlivý a klidně bych mu svěřila svůj život. Ostatní bratři (ti, které jsme poznali) jsou taktéž zajímaví, snad budou mít později víc prostoru.
Krimi zálpetka je dobrá, sice se dá celkem rychle odhalit, ale nakonec se ukáže, že je tak zamotaná a složitá, že čtenář neví vůbec nic a chce víc.
Druhý díl série Půlměsíční město je stejně akčně nabitý jako první. Opět je to bichle, ale co jiného od Maasové taky čekat, že? Tentokrát se nedíváme na příběh pouze z pohledu Bryce a Hunta, ale i ostatních. Je tu i spousta nových postav a vrací se i vedlejší postavy z první knihy, které dostávají více prostoru (a to je moc dobře - za mě je rozhodně nejlepší Ithan).
Bohužel oproti jedničce tu nemáme tak zajímavou kriminální zápletku, ale spíše zabředávání do špíny Crescent city (než vyjde třetí díl, budu si muset tento a možná i jedničku přečíst znovu - protože se tam toho stane opravdu hodně).
Co je opravdu špatné, jsou sex-scény. Opravdu nejsou sexy, ani zajímavé, ani přitažlivé - proč mají Maasové víly takovou potřebu pořád někoho jíst a hodovat? (+ SPOILER: až na jednu vyjímku). Bryce a Hunt jsou sice super postavy a mají mezi sebou super chemii, ale nešlape to jako v prvním díle. Naštěstí tu máme jinou přitažlivou dvojici, která trochu zachraňuje situaci.
+ SPOILER
Co se týče Daniky...bože, ta holka měla tolik tajemství, že už to není ani možný. Pokud se ve třetím díle ukáže, že o "záverečném prostředí" něco věděla (nebo ho sama navštívila), budu nucena tu knihu spálit!!
A ten začátek? Chvilku jsem přemýšlela, jestli čtu správnou knihu, ale co si budeme... Maasová psát umí a je úplně jedno, jestli je to nadpřirozené vílí prostředí nebo realističtější přízemní milostné drama.
Od knihy jsem toho všeho všudy moc neočávala, avšak velmi mě zaujalo téma "moderního Olympu" a taky (co si budeme) sexy obálka. Z prapůvodní řecké legendy o zvrácené lásce si kniha odnesla prakticky jenom jména hlavních postav, to, že má Per ráda kytky a že kápo všech káp je Zeus. A díky nízkému očekávání, nejsem zklamaná. Je to čistý průměr, nic víc, nic míň. Není to kdovíjak hluboké (ale to se ani od erotických románu neočekává), ale nabízí to velké množství témat a na konci má člověk mnoho otázek o tom, jak to vlastně všechno funguje, ale odpovědí se nedočká - možná pokud by byl další díl? Ne, asi raději ne.
A teď ty samotné erotické scény...no, je to všechno strašně zbrklé, urychlené a prostě "přejíždění žaludem po poštěváčku" už mám dost, děkuji pěkně.
Posledních pár stran má dobrý spád a konečně jsem se pořádně začetla (škoda, že je toho jenom tak málo).
Když jsem si poprvé přečetla, že kniha má 600 stran, čekala jsem akční děj, šílené zvraty, dobrodružné výpravy, sexy scény a další zápletky (vlastně nevím proč, ani předchozí díly něčím takovým nedisponovaly - ale dobře, je jich tam trochu víc než v díle druhém), ale ono je to i přesto suma sumárum vcelku o ničem (až na ty žhavé scény, které jsou - až na jednu max. dvě výjimky - pořád dokola - dobrá scéna na pláži tomu trošku zvedá skóre a připravuje půdu pro další díl. Ach, ten reddit. Ale i tak bych řekla, že je tam těch scén až moc. Postavy se na sebe kolikrát vrhají, jak utržení ze řetězu - za každé i silně nevhodné situace!). A to mě trochu mrzí.
Taktéž víc a víc zabředáváme do místní mytologie a taky víc poznáváme prakticky neomezenou moc hlavní hrdinky (což je pro mě kámen úrazu prakticky každý druhý knížky) a ruku v ruce s tím jde hodně mluvení a málo děje.
Kniha rozhodně nestojí sama o sobě a pouze připravuje "půdu" pro pozdější díly - nebo vyvrcholení (nevím, jestli těch dílů bude nakonec opravdu 6)...jenže...takto "výplňový" byl i druhý (dobře, dejme tomu, že v druhém díle šlo hlavně o to, jestli odpustit nebo opustit lásku svého života), ALE když má čtenář 2x po sobě vyplňový díl, je rozhodně něco špatně.
Tak proč tedy tolik hvězd, když tak skoupý názor? Kniha rozhodně není špatná, vyprávěná je krásně, emočně hooodně detailní a nevím, něco v sobě má, něco, co mě nutilo číst pořád dál, a i když jsem ji v půlce chtěla odložit, nemohla jsem to udělat.
Konec se opravdu dobrý, posledních několik stran má kniha neskutečný spád a rozhodně v tom dobrém! Až jsem byla naštvaná, že to končí.
Plusový bod za Kiernana, který je prostě cute, sweet a totálně superózní sarkastik a jeho jediná charakterová vlastnost není "Och, Poppy, jsi nádherná", "Och, Poppy, mám na tebe chuť", "Och Poppy, bla bla bla"...Zlatý Cas když byl Hawke.
Ssss...to bylo sexy. Temné, zvrácené, chvílemi nechutné, dechdeboucí, odzbrojující a přesně takové, jaké byste měli od Amo Jones čekat.
Už vás unavují neustálé plot twisty? Nebojte, tady je jich úplně stejné množství, jako ve všech ostatních románech. Nikdo si nemůže být jistý ničím a Amo moc ráda splétá dohromady osudy minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Takže čekejte v bledě modrém úplně to samé, co od série EKK nebo Koruny...všichni mají sexy těla, užívají si explicitní sex a muži jsou klasicky majetniční dominantní svalnatí prachatí parchanti, o kterých dívky tajně sní, když nemůžou večer spát.
Taky se mi libí, jak je v jejich světě vlastně všechno "složitě jednoduché"...všechno ví, všechno znají a každá fakt-ultra-mega-šílená zápletka se vyřeší během jedné stránky.
A Saskia? To je taková bad-b*tch, já tu holku zbožňuji.
+ Je pravdou, že tam Amo někdy trochu ulítává...jakože: 1. dvakrát jí sundá tytéž kalhotky, 2. dvakrát jde tou stejnou cestou, nebo je naopak úplně jinde než byla, 3. mění se barvy oblečení, místností, 4. v noci ji škrtí, mlátí a bůh ví, co ještě, ale další den si vezme - vlastně skoro plavky - a nikdo nevidí modřiny, 5. mění se věk postav, 6. všimli jste si, jak často je objevuje téma únosu, extrémně rychlé záchrany?... ale to přece nevadí...kvůli takových malichernostem to přece nečteme, že ne, dámy?
(PS: všechny tyto problémy nejsou jenom v této knize, ale obecně v její tvorbě)
A mně se to líbilo. A to moc. Přesouváme se z teplé - "lidsko-čarodějnické" - jižní Itálie do hlubin pekla. Je to hříšné, je to návykové, pokouší to vaše nejniternější myšlenky, zahrává si to s vámi a šálí vaši mysl. Je to peklo a je přesně tak zvráceně temné, jak by mělo být. Může tu Emilie vůbec někomu věřit, může věřit sobě? Dokáže vzdorovat, nebo nakonec podlehne hříchu? Je pravdou, že každý máme svůj dominantní hřích, kterému nedokážeme odolat?
Tyto otázky a mnoho dalších nabízí druhý díl fantasy série YA/NA Království hříšných (za mě je druhý díl spíš NA - proto jsem to označila na přelomu).
Není tajemnství, že kniha obsahuje velké množství stereotypů, proti nimž (dle mě) úspěšně bojuje netradičními tématy a prostředím (jakože...kolik knih se odehrává v pekle? A "spoiler"...je v něm zima? - za mě jediná pěkná věc na pekle - teplo - je pryč). Je vidět, že autorka má ráda temné gotické kriminální příběhy, které krásně prolíná s neustále utočícími hříchy a vzrušujícími sexy scénami (bohužel jen ten kriminální příběh ustupuje do pozadí v prospěch erotiky). Postava Iry je ještě lepší než v díle prvním, je ve svém domovském prostředí a díky tomu konečně dostáváme více informací o něm samotném. A jeho svádění/hry/intriky/tréninky mysly jsou úžasné, je opravdu temně sexy, ale zároveň strašně na facku. Je to pokušitel, je to ztělesnění hříchu, tak jaký by měl být?
PS: vím, že si tu pár lidí stěžovalo na nikam nevedoucí linky, zbytečný trénink atd...mně to ale nevadí....copak ve skutečnosti všechno trefíme na první pokus a nic neděláme zbytečně/navíc? Pořád prozkoumáváme peklo a postavy v něm a peklo je zrádné...tak to prostě je.
Jsem v rozpacích... rozhodně je to lepší než jednička, ale zase ne o tolik, aby si to vysloužilo zvýšené hodnocení (prakticky si to jede pořád to svoje, akorát to není už tak očividná vykrádačka jiných fantasy).
Co se týče postav...nejsem z nich nijak zvlášť nadšená, Brie je nesympatická, Sebi je "ufňukánek, co mu někdo chce sebrat hračku", Finn je *** (já vlastně ani nevím, co o něm říct...je sexy, má hříšné myšlenky a sexy kudrlinky) a vlastně jediná dobrá postava je nový Misha, který bohužel nemá tolik prostoru.
A co do děje...no, musím uznat, že plot twistů a "Macguffinů" je tu celkem dost, chvílemi možná až moc. A konec? Já nevím, asi jsem moc stará na to, aby mě spokojilo něco tak plytkého a neskutečně zrychleného.
Závěrem: pro fanoušky hltacící YA po kyblech je to dobrý, ale i v sekci "víly" existují daleko lepší knihy.
+ SPOILER: Pochopil někdo, jak byl ten konec myšlený? Jakože vůbec neva, co se stalo Sebastianovi - "ono se to časem vyřeší" - nebo možnost dalšího volného pokračování?