jahex
komentáře u knih

Opět mě to bavilo. A dělalo mi velké potíže nesmát se nahlas v hromadných dopravních prostředcích. Celá tetralogie je prostě boží.


Do Aristokratky jsem se zamiloval hned po přečtení prvního dílu. Takže po návštěvě knihkupectví jsem si dokoupil i další díly. Rovnou všechny. A rozhodně jsem neprohloupil. Opět jsem si prodloužil život. A o hodně. :D


Být na dovolený s člověkem (přítel mojí mamky), který leží u moře, čte a neustále se tlemí nahlas, je fakt terno. Na můj dotaz, co čte, odpověděl, že Aristokratku. Tak jsem po návratu nelenil a koupil si ji taky. A taky jsem se tlemil. A taky nahlas. A pořád.
Ještě zpátky k tomu člověku - ptal se, která ženská tohle napsala - odpověď Evžen Boček ho velmi překvapila. :)


Super. Bomba. Postapokalyptická Země. Zakázaná gaylove. Co víc si přát?! :D


A mě to bavilo. Sice jsem byl ze začátku dost zmatený, než jsem pochopil kdo, co, jak a proč, ale ve výsledku to vůbec nebylo špatný.


Musím říct, že mě to bavilo. Dokonce víc než Muffin. Ten byl na můj vkus až moc přeslazenej. Koláčky jsou podle mě temnější, vyspělejší, zajímavější. A to až tak, že jsem to včera večer začal číst a neodtrhl se od toho, dokud jsem neotočil poslední stránku. A to bylo ve 4 ráno.
PS. Dárek k narozeninám pro Daniela mě dostal.


Tahle knížka mi nesměla chybět v knihovně. Fanoušek Harryho Pottera a divadla. Číst divadelní text mi nevadí. Jakožto amatérský herec a režisér jich mám na kontě spoustu. Při četbě Prokletého dítěte jsem si říkal, jak tohle na tom jevišti dělají?? Tohle přece na divadle udělat nejde!!!
Je pravda, že samotný příběh trochu pokulhává, ale jako zážitek v divadle to musí neuvěřitelný, dechberoucí. (Což mi potvrdil komentář níže od Lady.Lucrezia - asi musím znova do Londýna!)


Nejočekávanější kniha všech knih. Velkolepé finále. Jak já nechtěl tu knihu dočíst!!!! Ale dočetl. Už asi 20x. A rozhodně ne naposledy. Svět Harryho Pottera je kouzelný a já do něho utíkám, když mě tenhle svět, kde žiju, se.e.


Po pátém dílu, který je pro mě nejslabší z celé série, mě tenhle neskutečně bavil. Odhalování minulosti a záhad největšího černokněžníka bylo super. Ač se mi líbí i film, tak kniha nám dává mnohem více informací. No nám... Spíš Harrymu. V knize ví naprosto přesně, co má hledat. Kdežto ve filmu to může být cokoliv.


Pátý díl je nejtlustší kniha, kde se vlastně nic neděje. Jen nám hlavní hrdinové dospívají a mlátí s nimi puberta. A to je vykresleno skvěle.


Čtvrtý díl jsem netrpělivě očekával, protože teprve vycházel, když jsem se zažral do Harryho Pottera. Když jsem konečně otevřel knihu a začal číst, tak jsem se musel asi 3x přesvědčit, že opravdu čtu Pottera, protože to začínalo tak divně. :D Myslím, že tento díl je jeden z nejpropracovanějších. Kromě hlavní zápletky je tam spoustu dalších podpříběhů a to mě bavilo.


Miluju Harryho Pottera. Pro mě je Vězeň jeden z nejlepších dílů ságy. A myslím si to i o filmu.


Je to dlouho, co jsem (ač už dospělý) propadl kouzlu Harryho Pottera. Od té doby jsem ho četl několikrát a vždy se k němu rád vracím. U druhého dílu si pamatuju, že jsem si říkal, že na téma Tajemné komnaty toho bylo napsáno spousta, ale žádná nebyla tak super jako tahle!


Knihy o Harrym Potterovi patří spolu s Pánem prstenů mezi mé nejoblíbenější fantasy knihy. Tehdy jsem o něm ovšem vůbec neslyšel. Přeci jen patřím už k odrostlejší generaci, a tak mě Harry minul. Jen díky tomu, že knihovnice byla kamarádka a věděla, že miluju fantasy a dala mi Harryho do ruky, tak ho znám. Byly na světě už tři díly a měl vycházet 4. Zhltnul jsem to, aniž bych věděl jak a netrpělivě čekal na další a další díly. Vždycky, když vycházel nový Harry Potter, přečetl jsem si ty předchozí. Ne abych si to osvěžil (znám to nazpaměť), ale protože jsem prostě chtěl. Pro mě je to svět, kam můžu utéct, když mě realita moc ubíjí. Takže to čtu prakticky pořád. :D


Vzhledem k tomu, že hned první příběh je o mojí mamce, dalo by se říct, že bylo přímo povinností tuhle knížku přečíst.
Ale myslím, že to stálo za to. Každý příběh má něco do sebe. A říkám si, že bych v jejich věku chtěl být taky tak vitální a neztrácet chuť a elán do života.


Po Skoncovat s Eddym B. to byla velmi příjemná změna. Obě knížky se zabývají lgbt tematikou, ale každá úplně jinak. Eddy byl syrový, depresivní. Muffin je sladký, láskyplný. Po Eddym jsem skončil s obrovskou depresi a Muffin mě z ni vyléčil. Usmívám se, protože to jinak nejde. Jediná výtka: konec je na můj vkus tak sladkej, že už snad sladší být ani nemůže. Ale proti gustu...


Z téhle knížky se mi dělalo špatně. Říkal jsem si, že v dnešní době už to přece není možný!!
Není možný, aby se dneska děly věci, které se děly mně. Paralel se svým životem jsem tam našel spoustu. Sám pocházím z prťavýho městečka, kde zná každý každýho a všichni vědí všechno o všech. Sám jsem zažil pokřikování buzno a buzerante. Taky jsem dostal nakládačku od dvou kluků, co si na mě počkali. Taky mi pomohlo divadlo. (Jen rodiče mám v pohodě.) Ale to je skoro 30 let zpátky. Dneska se to přece neděje!!!!
Asi mám depresi!


Sedím a přemýšlím, co mám vlastně o této knize napsat. Právě jsem ji dočetl a jsem nějak mimo.
Zjistil jsem, že existuje až díky filmu, který mě absolutně uchvátil.
A knížka jakbysmet. Jen nedokážu slovy popsat, co ve mně vzbudila za pocity.
Není to úplně jednoduché čtení. A možná proto jsem z ní úplně paf. Hltal jsem každou větu, každé slovo. Odkládal jsem ji s tím, že to teď nechci číst, že je to moc psychicky náročný, ale vzápětí jsem ji vzal zpátky do ruky a četl a četl a četl.
Záviděl jsem těm dvěma, co mezi nimi vzniklo. Záviděl jsem jim jejich lásku, jejich absolutní důvěru v toho druhého. Záviděl jsem jim jejich štěstí. Záviděl jsem jim, že prostě žili. Záviděl jsem jim, že našli to něco, co někoho nepotká za celý život.
A přesto se rozhodli, že budou žít “paralelní životy” a to všechno, co jsem jim záviděl, poslali do kytek. Nechali si jen vzpomínku.
A mně to přijde strašný.
A zároveň to chápu.
