Jajus
komentáře u knih

Příjemný návrat do dětských let. Stále se čte naprosto skvěle!


Knihu jsem četla jako devatenáctiletá do čtenářského deníku na maturitu. Tehdy jsem tomu dala 3* s tím, že do tohoto žánru musím ještě dospět. A měla jsem pravdu.
Teď jako 23letá jsem se ke knize vrátila a beru jí vyloženě emotivně. Doslova jsem hltala každé slovo, každé gesto milenců. Kniha je napsána krásně. Emotivnost ve mě vyvolává možná také kvůli Rusko-ukrajinské válce, která v tyto dny nepřestává otřásat zbytkem světa (a hlavně Evropy). Jak málo jsme se z válek minulého století poučili... Nicméně, kniha ode mě nyní dostává plný počet hvězdiček, který si zaslouží.


Ze začátku byla kniha taková zmatečná, moc jsem se neuměla vžít do děje. Pak jsem se ale začetla. Příběh je poutavý, ale některé pasáže jsou zbytečně dlouhé, některé naopak zase krátké. Sžila jsem se s bohyněmi a za chvíli jsem si úplně dokázala představit, jak se kopanicemi procházím spolu s Dorou :).


Malého prince jsem právě dočetla v rámci výzvy 2022 v originále (a zjistila jsem, že moje francouzština fakt už není, co bývala). Naštěstí, příběh je pořád stejně krásný.


Na tuto knihu jsem narazila díky aktuální čtenářské výzvě a nemohla jsem se odtrhnout. Krásně se četla a Šumava, kde jsem trávila jako malá v létě poměrně dost času, ta je krásně vykreslená. Lesy, bažiny, jakoby vyvstávaly před očima. Milá kniha.


Kniha se mi ze začátku špatně četla. Ne však, že by byla špatně napsaná, spíš mám z rodiny zkušenosti s podomními obchodníky s energií. Na druhou stranu to byla cenná sonda toho, jak můžou tito lidé přemýšlet. Jakmile toto hrdinovo období pominulo, kniha se mi četla hned lehčeji. Velice mne zaujal hlavní hrdina a jeho myšlenkové pochody. Kniha je skvěle vymyšlená a napsaná :).
Nicméně, jediné, co mi lezlo na nervy, byl výraz "pratáta".


Knihu jsme měli myslím už v povinné četbě při přípravě na maturitu - záměrně jsem ji nečetla. Myslím, že jsem tehdy na ni ještě nebyla "vyzrálá". Nicméně, počkala jsem si a přečetla si ji o čtyři roky později. Vlastně jsem ji zhltla jedním dechem. Na filozofická zamyšlení na pozadí milostného příběhu si opravdu vyplatí počkat. Jen mě trochu zarazilo, že když se Tereza vracela ze Švýcarska zpátky do Československa, že jí to tak vlastně prošlo, to samé o něco později Tomášovi. Nebo mi něco uniklo?


Napřed se mi to nečetlo dobře - ve smyslu toho, že to bylo také roztahané. Postavy se nijak nevyvíjí... Už jsem měla chuť knihu odložit, ale pak jsem si připomněla, že jak by se postavy v příběhu zasazeného do komunismu mohly vůbec vyvíjet, když komunismus se vůbec nezaměřoval na člověka coby individualitu? To mě nakoplo k dalšímu čtení a musím říct, že kniha je brilantní výpovědí života v komunismu... Až strašidelně přesná.


Přečetla jsem knihu během dvou dnů. Radek umí krásně vyprávět. Co jsem ale čekala, je větší náhled do života romů (ale to je asi na jinou knihu). Za mě je to fantastické čtení, protože nikdo vlastně nevíme, co se děje za dveřmi romských rodin.


Kniha ukazuje krásný, leč krutý vesnický život. Kolotoč tvrdé práce, snění, zklamání. Během prvních stran jsem si ale říkala, že tohle mě nechytne. Po dalších několika stranách jsem příběh hltala. Doslova jsem si Hanzelínovy dcery i Hanzelína samotného zamilovala. Přijde mi, že konec se tak trochu vlekl (nebo to také byla jen má nedočkavost začít novou knihu ze čtenářské výzvy?), nicméně i ten byl důležitý.


Dobrá kniha jen tak na relaxační čtení - děj je docela předvídatelný. Přesto oceňuji popis morové rány i slovníček. Co mi ale hodně vadilo, byly překlepy a hrubky (hlavně v první části knihy, pak už se to téměř neobjevuje) :)


Zhlnuto během dvou nebo tří dní. Čtu to jako oddechovku vedle Tigrida. Ano, jsem si vědoma svého zločinu.
Co se týče knihy, prozatím je tam na mě moc kapitol ohledně Keiry, čekala bych trochu víc Mounta. Ale tak uvidíme, co nabídne další díl...


Kniha, která by se teď rozhodně měla číst - souměrně se stoupajícími protiukrajinskými náladami ve společnosti. Autorka sama je příkladem toho, že lidé jsou různí. A tak bychom k nim měli přistupovat! Kniha letí do doporučených!


Toto hodnocení rozdělím na dvě části:
1) Český překlad
2) Samotný příběh
1) Poprvé v životě jsem po Jane Austenové sáhla v češtině. Neměla jsem to dělat. Už nevím, jaké nakladatelství a jaký překladatel to měl pod palcem, ale nedalo se to číst. Moc nečtu české překlady, když se jim můžu vyhnout, ale je normální, abychom tak šíleně skloňovali jména? Příklad: "Catherině se rozsypaly korálky." Vážně, CatherinĚ? Sama za sebe bych napsala prostě Catherine. Z toho důvodu jsem raději sáhla po originálu, protože ať chci či nechci, musela bych ten překlad trochu promítnout ve hvězdičce. A to si Jane Austen nezaslouží...
2) Teď k příběhu. Zápletka pro mě byla o něco zajímavější tím, jak hlavní hrdinka byla odvážná a do všeho šťourala. Tento element je přítomen samozřejmě ve skoro všech jejích příbězích, ale zde to má nádech mystična, což se mi velice líbilo. Samozřejmě je to to pravé pro nás, kteří milujeme náhledy do společnosti tehdejší doby. Za sebe tento příběh doporučuji, je něčím jiný ale zároveň tak dobře známý.


Nejprve jsem četla Nininu druhou knihu, takže některé pasáže pro mě nebyly neznámé. Ovšem musím na to koukat z pohledu čtenáře, který druhou knihu ještě nečetl. Kniha se četla docela dobře, ale občas jsem se trochu ztrácela v tom, jak Nina míchala dohromady její první rok v KLDR s rokem druhým.
P.S.: byly tam ale věci, které pro mě novinkou byly


Skvělý díl, který jsem si ráda zopakovala. Ani se zbytečně neprotahuje :)


Velice se mi kniha líbila. Skvěle napsáno, děj mě úplně pohltil. Nicméně, pokud se někdo chce skrývat, přece si jen LEHCE nepozmění jméno, a co víc, nechá si stejné příjmení. To mi trochu zkazilo požitek, přiznám se.


Moc hezky jsem si početla, velice poutavě napsáno. Doporučuji.


+ oddechovka
- občas podivné jednání postav: vezmu vzácnou věc, schovám ji a pak se divím, že to začne prošetřovat police - bezpečnost
- místy se to trochu táhlo
