jakafe komentáře u knih

Tak já budu asi výjimka, ale mně tato kniha ukázala Marii Terezii z nevšedního pohledu. Toužila jsem se dozvědět něco nového o běžném životě a záležitostech velké panovnice a toho se mi dostalo. Kniha je rozdělena do jednotlivých kapitol (móda, dvorské zábavy, stravovací zvyklosti, umění, sňatková politika a další) a četla se mi hezky.

12.11.2015

Moje nejoblíbenější biografie o habsburské císařovně Marii Terezii jako matce a jejích osmi dcerách (od nejstarší Marie Anny po nejmladší Marii Antoinettu), z nichž každá z nich měla nesmírně zajímavý (a až na jednu výjimku trpký) osud. Dějiny se točí zejména kolem mužských potomků, proto jsem z této byla okouzlená a často a ráda se k ní vracím. Autor životy rakouských arcivévodkyň probírá od útlého dětství, věnuje se jejich výchově, vzdělání, povaze, zájmech, to vše vypráví velice poutavě. Byť se nabízí vybrat si jednu z dcer, která je čtenáři nejbližší, tak já si zvolit neumím, zaujaly mě charaktery a osudy všech a tuto knihu mohu vřele doporučit.

2 12.11.2015

Nejprve jsem viděla film, ale knihu jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Četla jsem nový překlad od Martina Pokorného, jenž mohu jen doporučit. Fitzgeraldův barvitý styl vyprávění a hlavně popisů je pro mě jako zjevení v dobrém slova smyslu. Některé poetické věty jsem si četla vícekrát, abych si je pořádně vychutnala. Už chápu, proč je Velký Gatsby řazen mezi tři největší americké klasiky. Příběh jsem sice znala už z filmu, ale kniha se v jistých částech liší a samozřejmě knižní podoba mu dává nový rozměr. Nejsympatičtější postavou je pro mě rozhodně vypravěč Nick, který se charakterem a nezištností výrazně liší od nablýskaného a falešného světa. Z tohoto románu jsem nadšená!

5 12.11.2015

"Člověk - to zní hrdě." - tolik motto komunistické ideologie. Vybavuje se mi dodatek k této větě z filmu 3 sezóny v pekle, kdy na to Jan Kraus odvětil: "To možná platilo, než vynalezli lágry."
V této knize je popsáno, co dokáže člověk páchat na člověku - ať je oním trestaným a trýzněným muž, žena či dítě. Prostředí severokorejského pracovního tábora kdesi v odlehlé části země, do kterého se Sin narodil a pak zde měl celý život "splácet" hříchy svých rodičů, by bylo hrůzné i jako thriller, nejsmutnější je, že je to realita života v KLDR, pokud se nenarodíte do privilegované třídy a znelíbíte se mocným. Kniha se netýká pouze Tábora 14, ale informuje i obecně o životě severokorejských občanů a o historii KLDR.

1 13.10.2015

Kniha dokazující, že pravda je nesmrtelná a dokáže pohnout duší každého člověka. Jako mnozí i já lituji, že Senecovo dílo již není k dostání, protože tolik koncentrované moudrosti člověk jen tak nenajde. Naprostou většinu kapitol (až na nepřečtené části O laskavosti, O volném čase a Epigramy, ale to není chyba autora, ale asi na tyto kapitoly nebyl ten správný čas) jsem přečetla užaslá a otřesená do hloubi nitra, jako bych najednou bezpečně věděla, jak vyřešit problémy mého života a jak správně žít. Jsem ráda, že jsem si přečetla toto velké dílo velkého filozofa. Rozhodně to ale není žádná oddechovka, kterou máte za pár dní přečtenou :-).

10 13.10.2015

Tento několikadílný román jsem četla ve dne i po nocích. Alexandre Dumas je skutečně pan spisovatel, příběh Edmonda Dantése (později hraběte Monte Christa) vás pohltí a vy jen žasnete, co vše se dá do dějové linie vměstnat.

2 10.10.2015

Jako dítě jsem měla jednotlivé komiksové sešity, později jsem dostala od mého milého táty, po němž jsem zdědila lásku k Rychlým šípům, vázanou knihu. Jsem hrozně ráda, že jsem mohla vyrůstat na jejich dobrodružstvích, tajně obdivovat Jarku Metelku, dosyta se zasmát hláškám Rychlonožky a toužit se proběhnout s jejich mazlíkem Bublinou. Některé příhody jsou velmi humorné, některé jsou neskutečně napínavé. Ke knize se vracím, Rychlé šípy nikdy nezestárnou a smekám před panem Foglarem, že jim vdechl život.

6 09.10.2015

Dobrodružství dětí z Bullerbynu - Lisy, Anny, Britty, Lasseho, Bosseho a Olleho, to snad musel číst každý! Jeden příběh lepší než druhý, odehrávající se v průběhu celého roku, takže s nimi prožijete jak sběr třešní, tak pečení vánočních perníčků. Na chvíle s touto veselou i poučnou knihou vzpomínám se slzou v oku, ach jo, to je tak dávno! Musím si to zase oživit a od rodičů si Děti z Bullerbynu půjčit. Kdybych měla oznámkovat i provedení, dala bych pět hvězd navíc za úžasné ilustrace Heleny Zmatlíkové.

6 09.10.2015

Těšila jsem se na vyprávění o francouzské kuchyni a o vývoji manželství. O vztazích v knize nebylo takřka nic, spíš to byly takové zápisky z putování Francií. Pasáží o jídle tam bylo požehnaně, hezky jsou popsané speciality jednotlivých regionů Francie. Ale občas mi zůstával rozum stát. Například, že rodina vejde do prázdné restaurace s nepříjemným a neochotným číšníkem, zůstane přes všechna varovná znamení a divné pocity sedět, všichni si objednají si bohatý oběd a pak se hrozně diví, že jim nechutnalo. Je to nenáročné čtení, zejména zpočátku se to čte hezky, ale celkově to pro mě bylo trochu zklamání.

09.10.2015

Jedna z knih mého dětství, milovala jsem ji, četla jsem ji mnohokrát. Mamka se mě ptala, proč ji čtu znovu a znovu, když je to tak smutná kniha. Smutná? Fakt? Tak jsem to nevnímala, Colette Vivier dokázala napsat knihu pro dívky stylem půvabným, poutavým a autentickým, kdy jsem s Alinou prožívala její rodinné a školní příhody zachycené formou deníku. Určitě se ke knize i teď v dospělosti z nostalgie vrátím, protože pamatuji, jak mě tato kniha chytla za srdce. Stala se mou přítelkyní, kterou jsem s sebou tahala jak kočka koťata :-).

6 09.10.2015

Milá a vtipná klasika našeho dětství, kterou netřeba příliš popisovat.

6 09.10.2015

Když jsem věděla, že jde do kin film, rychle jsem si v knihovně půjčila předlohu, ať mám s čím srovnávat (a líbilo se mi oboje). Občanský průkaz překlenuje několik desetiletí svižným a lehkým tempem, plných z velké části humorných, ale i mrazivých příhod. U natáčení s máničkami a esenbáky jsem se smála nahlas a i teď, po několika letech, mi myšlenka na tu část dokáže zvednout náladu :-). Příjemná kniha se zajímavou, nostalgickou obálkou.

2 09.10.2015

Veleznámá, nádherná klasika. Inteligentní, otevřená Elizabeth a zásadový, dokonalý (ano, i já patřím k jeho obdivovatelkám :-)) pan Darcy, kteří jeden druhého obviňují z pýchy a předsudků, aby to po všech peripetiích a poučeních vyústilo tak, jak všichni víme. Je to pohádka pro dospělé, nepřeslazená, ale zato - jako každá správná pohádka - plná krásných obrazů, citů a moudrosti. Závidím všem, kdo tento skvost budou číst poprvé, mají se na co těšit. A kdo neviděl filmovou adaptaci s Keirou Knightley a Matthewem Macfaydenem, tak také vřele doporučuji!

6 09.10.2015

Procitnutí slečny Primové je líbezná kniha. Autorčin vypravěčský a popisný styl je nádherný (ne nadarmo se inspirovala Pýchou a předsudkem od Jane Austen) a kromě skvělého námětu a milých postav v příběhu mě román zaujal svým umem příjemně mě donutit k zamyšlení se nad vlastním životem. A ne ve stylu nadhodit otázku či moudro, ale nenásilně, na základě narážek skrytých mezi řádky. Ne u každé knihy se mi stane, že si ke knize vezmu bloček a zapisuji si poznámky a vlastní krátké úvahy. V knize je kromě vylíčení městečka stavícího se stranou od zběsilé a povrchní moderní civilizace nastolen i rozvíjející se vztah mezi slečnou Primovou a mužem z křesla. Není to ale žádný typický román pro ženy, a priori jde o sebepoznání hlavní hrdinky, respektive čtenáře, alespoň tak to na mě zapůsobilo. Je to román inteligentní, s mnoha odkazy na klasickou literaturu a filozofii, takže koho toto zajímá a má rozjímavou náladu, neměl by být zklamán.

3 09.10.2015

Pokud se chcete přenést do časů minulých, dozvědět se o tehdejší výchově, hodnotách, jídle, zvycích a samozřejmě i o životní cestě Zity Kabátové a jejích radách ku dlouhověkosti, zkuste se začíst do této knihy. Z povídání paní Kabátové dýchá vlídnost, skromnost a velká chuť do života.

2 08.10.2015

A mně se to líbilo! Koupeno na doporučení kolegyně, která říkala, jak skvěle to končí, a že to bude pro mě. Takže mě překvapilo, že jsem si knihu užívala, jen právě ten konec mi přišel jak ušitý horkou jehlou. Příběh je ale skvělý, čtivý, psaný z pohledů jedenácti lidí, kterým jeden čin zahýbal osudem. Nad souvislostmi jedné situace či rozhodnutí se také často zamýšlím, takže jsem román Jedenáct zhltla rychle, s nadšením a napětím, jak se to vše bude vyvíjet dál. Životy pár hrdinů mě zvlášť zaujaly, až lituji, že nevím, jak to s nimi pokračovalo i po skončení knihy :-).

4 08.10.2015

Právem oceněno jako nejlepší česká sci-fi. Je to jeden z románů, který se mi vryl hluboko pod kůži. Děsivá a varovná vize světa bez elektrické energie (nejen osvětlení a elektroniky, ale i aut, telefonů atd.), mocných bez lidskosti, prostých lidí bez páteře a společnosti bez hodnot a ctností. Známé prostředí Prahy, naší republiky obecně a českého naturelu tomu dodává ještě silnější tón. Z děje této postapokalyptické knihy jsem byla skutečně otřesená. Po dočtení jsem několik dní nemohla dlouho usnout a stále jsem vymýšlela plán útěku z města a přežití v případě, že by nastala elektrická smrt. Každý, komu jsem Tmu půjčila, měl stejné pocity a prožitky, po nocích uvažoval, co by dělal, v každém to doznívalo. Toto brilantní dílo Ondřeje Neffa si hýčkám ve své knihovně, i dnes na jeho poselství myslím a mohu je upřímně jen a jen doporučit!

4 07.10.2015

Skvělý postapokalyptický román! Klasika ve svém žánru. Začtete se a už nepřestanete.

1 07.10.2015

Vůbec nevím, jak to hvězdami ohodnotit. Na Slimáky jsem si občas vzpomněla, protože v dětství jsem slýchávala různé zkazky o filmové adaptaci. Tu jsem neviděla a až v rané dospělosti jsem si předlohu v knihovně půjčila. A něco tak odporného, nechutného a zvráceného jsem ještě nečetla a pevně doufám, že tuto knihu v tomto nic nepřekoná. Při čtení úvodní scény (tuším nějakých prvních deset stran) se mi zcela vážně zvedl kufr a knížku jsem odhodila daleko od sebe do kouta. Za pár dní, už připravená na to, co mě čeká, jsem se k ní vrátila zpátky a začetla jsem se do ní už bez větších problémů. Pokud bylo autorovým záměrem vyvolat ne příběhem, ale barvitým popisem slimáčího řádění ve čtenáři pocit hnusu, až se mu chce hodit šavli, tak se mu to povedlo. Po letech si pamatuji i děj a samozřejmě rozuzlení, ale zejména tu touhu nechtít už po prvních stranách knížku znovu otevřít.

Klasické hororové hřbitovní téma, které vypráví král svého žánru, není pro mě nic jiného než dokonalost. Velmi mě zaujal už název knihy, napsaný syrově a dětsky zkomoleně. A jako u taktéž skvostné Holčičky, která měla ráda Toma Gordona, i zde to byl příslib velkého díla. A skutečně, ani Řbitov nezklamal, dostalo se mi velké porce napětí, strachu, soucitu, zjitřených nervů. Řbitov zviřátek se v mé mysli tak opravdově zhmotnil, jako bych jej navštívila i já. Jo a kočky moc ráda nemám, takže neživý nemrtvý, smradlavý a zlý Church mě děsil o to víc.

5 06.10.2015