JamesF29 komentáře u knih

Kniha je plná nesmyslů, polopravd a manipulací. Autor zjevně cílí na publikum bez základních znalostí témat, o kterých píše. Celou knihou se táhne jeho zcela neoprávněné osočování vědců a biologů z přečinů, kterých se oni ovšem nedopouštějí. Opravdu žádný člověk s biologickým vzděláním a kouskem mozku v hlavě nerazí v knize vědcům přičítaný názor, že "geny mohou za všechno a my s tím nemůžeme nice dělat". To je falešná iluze, kterou si autor vytvořil, aby s ní následně mohl bojovat a stavět se do role někoho, kdo svým čtenářům odkrývá nějakou exklusivní "skutečnou" pravdu.

Výčtu nesmyslů bych mohl věnovat opravdu mnoho prostoru, i tak bych je ale určitě nemohl vypsat všechny, tedy zde jako vzorek jen to nejvíce do očí bijící: ze schématu na straně 67 vyplývá, že informace z prostředí může skrze protein a následně RNA změnit genetickou informaci (DNA). Není to pravda. Reverzní translace (přepis informace mezi proteinem a RNA) je možná maximálně v laboratoři, v přírodě se nevyskytuje. Není to možné. To schéma je lživé. Na jiném místě autorem prezentovaný fakt, že existuje zhruba stejný počet genů u člověka jako i u jiných organismů, v žádném případě neimplikuje, že naše koncepce fungování života patří do starého železa. Opět, žádného relevantního vědce by rozhodně nenapadlo odvozovat "hodnotu" jakéhokoliv organismu od toho, jaký je počet jeho genů. Vztahy mezi genem a proteinem jsou složité, nižší počet genů než proteinů lze vysvětlit tzv. alternativním sestřihem, tj. z jednoho genu lze sestrojit více různých proteinů. Toto je ovšem biologický mainstream, rozhodně se nejedná o něco nového, co by autor vynášel na povrch. Podobně diletantsky a manipulativně autor pojednává o pokusu o účinku zředěných roztoků protilátek na konci kapitoly Nová fyzika. Ano, v Nature skutečně vyšel dotyčný článek, že homeopatické ikskrát zředěné roztoky mají léčivou účinnost. Původní experiment měl však zásadní dohru: spousta dalších nezávislých experimentátorů chtěla pokus replikovat, tyto replikace ovšem nepřinesly žádné výsledky. Původní experiment nebyl dvojitě zaslepený, výzkumníci tedy věděli, které roztoky by měly obsahovat "léčivou" látku. Někteří členové původního týmu navíc byli placení Boironem, velkým výrobcem homeopatických přípravků. O této dohře už se autor samozřejmě nerozšiřuje. A takovými v knize obsaženými drobnějšími manipulacemi a lžemi bych mohl pokračovat dále a dále.

Četbu knihy rozhodně nedoporučuji nikomu, kdo si není jistý, že nesmysly prezentované autorem dokáže odhalit. Kniha rozhodně nepředstavuje dobrý zdroj informací o biologii, o fyzice, o ničem.

Aneb když píšete seminárku, ale nesplňujete požadovaný rozsah, tak potřebujete dvě věty natáhnout na sto stran. Několik myšlenek knihy je opravdu podnětných, ovšem ty by stačilo shrnout na násobně nižším rozsahu. Kniha se plácá ve stojatém rybníčku českých (eventuálně sovětských) osobností pedagogiky, přehled názorů odborníků na západ od nás nebo studií mimo Českou republiku až na výjimky neobsahuje.

18.01.2020

Skvělý humor, komické situace. Smál jsem se, až jsem se za břicho popadal. Ale jinak? Dráždila mě absence očividnější dějové linky, stejně tak svévolné přeskakování v čase od popisu jedné události k popisu jiné. Vlastně jsem se trochu těšil, až už knihu budu mít za sebou. Krátce před Hlavou XXII jsem přečetl Petra a Lucii, taktéž z tematického okruhu "protiválečná literatura", proto se zde nemohu ubránit malému srovnání. Zatímco u Petra a Lucie jsem ani na okamžik nezapochyboval o opravdovosti a uvěřitelnosti popisovaných hrůz, které ve mně vyvolávaly spravedlivé rozhořčení a odpor k válce, k tomu, když stát či společnost nutí člověka zabíjet ostatní, a ještě přitom proti vlastní vůli nasazovat svůj život, u Hlavy zřejmě nebylo záměrem vyvolat ve čtenáři spravedlivé rozhořčení. Autor si z vojáků utahuje a z armádní byrokracie střílí (jak často jsem vzpomínal na Zámek!), a právě nadsázkou ad absurdum vyšroubované situace, jež jsem si ovšem do sytosti vychutnával, mi jaksi bránily plně se do nich vcítit jako do teoreticky možných. Je na místě otázka, do jaké míry autorem stvořené charaktery a předkládané situace reprezentovaly tehdejší armádu Spojených států (či jakoukoliv jinou), a s jakou mírou oprávněnosti lze tudíž knihu používat ke kritice jakékoliv armády na světě, jejíž obrázek bychom si mohli zčásti i podle Hlavy utvořit.

V doslovu od překladatele jsem se dočetl, že Yossarian je sympaťák či že bývá za sympaťáka považován. No. Pro mě osobně byl sympaťák zcela určitě proto, že se zdráhal se jen tak bez hlesu poddávat úřední zvůli a bláznivým vrtochům svých nadřízených. V jistém ohledu byl ale stejný vychcánek jako oni. Pyšný na to, že při stavbě důstojnického klubu neohnul ani stéblo. Bez zastavení procházející ulicemi Říma jasně vida, že se okolo něj dějou špatnosti (fackování kluka, mlácení psa, voják se záchvatem), ale radši se od nich rychle vzdalující, snad aby se jimi nemusel zabývat a nemusel se připravovat o klid. No, byl to člověk. Vážně by mě zajímalo, zda autor sám zamýšlel Yossariana vykreslit i jako postavu nevalných morálních zásad a zda Yossarianova snaha zachránit si vlastní krk stůj co stůj měla být rovněž chápána coby předmět kritiky, opovržení, výsměchu... zkrátka stejným způsobem jako třeba úplně zřejmé prospěchářství plukovníka Cathcarta. Mně přijde, že by to tak mohlo být. Kdyby každý přemýšlel jako Yossarian (tím spíš by bylo bláznovství jako on nepřemýšlet!), Hitlera by z Evropy nevyštípal nikdo. Ale možná jen hledám moc hluboké významy, kde žádné plánované nejsou.

1 08.08.2018

Co se týče obsahu, tak za mě katastrofa. Jestliže tohle je socialistický realismus, děkuju pěkně za ochutnávku, ale víc už ne. Z banditů a živlů pofidérního původu se poctivou a tvrdou prací a výchovou jakoby zázrakem stávají uvědomělí komsomolci a řádní členové společnosti. Nevím, nakolik si Makarenko své vyprávění přikrášlil, to je ostatně docela jedno, ale z popisovaného neustálého pracovního nasazení člověka až bolí ruce.

Ovšem forma je docela stravitelná. Autor pracuje s nadsázkou a velice humorně dokáže vykreslit například konfrontace s orgány sovětského lidového vzdělání a další situace. Snad kdyby nebyla kniha tak šíleně dlouhá (ale třeba jen třetinová), dala by se ještě skousnout bez přemáhání.

05.11.2017

Jako první jsem viděl animovaný film z roku 1954. Třikrát. Asi i proto už mě kniha nedokázala ničím překvapit, film se totiž až na drobné dějové nuance principiálně drží knižní předlohy. A ten vizuál je fakt nářez.

5 09.09.2017

„Vždycky naše vláda, všechny noviny a rozhlas říkají, že v lágrech v Německu byli lidi mučení, mluví se o Židech a o všech možných. Ale nikdá v životě nikdo nevzpomene na ty český lidi, co zahynuli na Sibiři. Nemyslete, že jich bylo málo! Bylo jich hodně. A kdo zůstal živej? Pár lidí zůstalo živejch, co se vraceli domů“. (extrastory.cz)

Neuvěřitelné a strašlivé, čím vším si paní Sosnarová musela projít. Až se mi tajil dech a do očí draly slzy, když jsem poslouchal její vyprávění. Na besedě se paní Sosnarová zmínila, že o jejím příběhu byla napsána kniha; ihned jsem si usmyslel, že si ji přečtu. Klobouk dolů před tím, co ta žena prožila a hlavně přežila a díky jí za to, s jakým elánem obráží republiku a podává svědectví o polozapomenuté části naší historie.

Ale nemůžu říct, že tahle kniha by byla dobrá. Přijde mi, že styl s trochou nadsázky jen mírně převyšuje kvalitu slohové práce žáka základní školy. Autor jako by ani neuměl zacházet se slovy, používá ty úplně nejběžnější jazykové prostředky, příběh vypráví bez emocí, dialogy postav jsou prkenné a stěží uvěřitelné. Obrovská škoda.

4 20.08.2017

Hodně, hodně jsem uvažoval, jestli místo tří hvězdiček nedat jenom dvě. Fromm si mě absolutně získal svým Strachem ze svobody, tak jsem se chtěl posunout dál. A co jsem dostal? Směsku často tak nějak obecně známých banalit, kořeněnou enormním - místy bych se dokonce nezdráhal použít slovo laciným - množstvím nářků na kapitalismus.

Troufnu si říct, že člověk s byť i malou životní zkušenotí už má poněkud představu, že chce-li milovat, měl by vůči druhému člověku projevovat úctu, měl by se o něj zajímat a pečovat o něj. A nepotřebuje Fromma, aby mu to zvlášť vysvětloval. Stejně jako já přirozeně chápu, že vzdychání při sledování romantických filmů může se skutečnou láskou zaměňovat jen mentálně opozdilý. Což by bylo to méně důležité - vyloženě mě pan psycholog ovšem nasral detailním popisem kvalitativních rozdílů mezi "mateřskou" a "otcovskou" láskou a tvrzením, že mateřská láska je narozdíl od té otcovské nepodmíněná. V tu chvíli jsem si musel připomenout, že kniha vznikla v padesátých letech, tedy skoro v pravěku. To mě uklidnilo a já mohl pokračovat v četbě.

Na dílu nicméně musím vyzdvihnout celkovou originalitu jeho myšlenek. Fakt, že s autorem v lecčems nesouhlasím, nemá přílišnou váhu, protože právě vymezením se vůči předkládaným teoriím a jejich kritice si můžu lépe utvořit vlastní názor na věci, na které by mě předtím třeba ani nenapadlo, že bych nějaký názor vůbec mohl mít. Kniha vás donutí k přemýšlení a hledání paralel s vlastním životem. A to je sakra dobře. Abyste se na svůj život, řečeno frommovskou terminologií, mohli dívat objektivně.

6 02.08.2017

Takový mišmaš všeho možného. Vrušujících povídek, které jsem si opravdu vychutnal a z nichž nabyté dojmy ve mně budou ještě jistou dobu rezonovat, a povídek, které... byly užitečné třeba k tomu, že jste díky nim ty dobré mohli mít stále před sebou.

Na některých zdejších komentujících mě zaráží, jak dokážou šmahem, rezolutně a se zdrcující sebejistotou tu či onu povídku odsoudit jako sračku, nebo ji naopak vychválit do nebes (Malá ochutnávka: "Příšernost. Chce se mi zvracet. Tohle napadne 90 % spisovatelů." "Nejlepší povídka z celé sbírky." "Naprosto obyčejný příběh."). To jako vážně? Kde sakra berete odvahu vůbec dělat takovýhle soudy, lidi? Hlavně tohle asi není knížka určená k nějakým filosofickým rozborům, ale prostě knížka pro radost a krácení času. Tak příště, až nebudete chtít zvracet z podle vás příliš obyčejnýho příběhu, kupte si třeba Kafku, bože.

Mě osobně nejvíc oslovily povídky Ten autobus je jiný svět, Premium Harmony, Morálka a Batman a Robin mají spor. Narozdíl od dalších naprosto skvělých (Ur, Míle 81) se v nich nevyskytuje žádné nadpřirozeno. Ne. Poněkud svébytným způsobem se zabývají událostmi všedního dne. Asi ne úplně častými, přesto však možnými. Člověku to nedá a musí si představovat, jak by asi reagoval on, kdyby se v popisované situaci ocitnul...

2 08.07.2017

Úplně nevím, co si o téhle knize mám myslet. Spousta Le Bonem popisovaných mechanismů uvažování a jednání davů mi přišla víceméně známá (což může být způsobeno právě proslavením této knihy), i když je fakt, že jsem o nich nikdy neuvažoval takhle systematicky. Druhá věc - autor postuluje nějaká tvrzení, ale kromě pár konkrétních příkladů je ničím nedokazuje. Člověk pak neví, jestli se jeho tvrzení opírají o seriózní mnohaletý výzkum, nebo zda si autor své teorie prostě nevycucal z prstu.

3 06.06.2017

Mnohdy brilantní humor, pokud kromě něj není nabídnuto nic dalšího, knížku nezachrání. Příběh neslaného nemastného zpracování se zkonzumuje rychle, během odpoledne či pár jízd MHD.

1 05.06.2017

Slova dávala smysl a věty se daly číst, proto věnuji jednu hvězdu. Jinak se jednalo o pornografii toho nejhrubšího zrna s pouhými náznaky příběhu, který primárně dával hlavní aktérce možnost se místně přesunout, a tím pádem osouložit další postavy.

3 14.05.2017

V době prvního vydání (1965) a za minulého režimu vůbec mohla asi být kniha dobrým průvodcem pro lidi začínající sexuálně žít. Anatomická stavba pohlavních orgánů, hygienická doporučení, seznámení s druhy antikoncepce a nejběžnějšími sexuálními dysfunkcemi. Pár relativně užitečných kapitol, kvůli kterým by tuhle knihu v dnešním světě wikipedie už nikdo nevydal. Zbytek byly plky plky plky a zbytečné moralizování jakéhosi sexuologa, okořeněné o občasné hanění kapitalismu. Jinak je ale kniha celkem čtivá, psaná jazykem přístupným široké veřejnosti. Z pohledu historie jistě stojí za to si ji alespoň prolistovat.

Pár pozoruhodných úryvků:

"Avšak ani protimanželští horlitelé nedomýšleli příliš, co dále. Perspektivy dalšího rozvoje vztahů mezi mužem a ženou viděli dosti mlhavě ve volných sexuálních a erotických vztazích, nezatížených starostí a péčí o potomstvo. Tato vidina, možná luzná, aspoň z onoho vesele bezstarostného hlediska mužského pohlaví, snadno vznětlivého a nestálého, s nímž se může žena ztotožnit např. z naivního nepochopení vlastní společenské a lidské hodnoty, ale v každém případě pro sebe nezištně, neboť domyšlené důsledky se nakonec vyhrocují proti ní samé, proti jejím zájmům vyplývajícím z jejího biosociálního poslání."

"Sociologové někdy mluví doslova o obtížích mužské společenské role v současné kapitalistické společnosti, o malé atraktivnosti mužské role v západním hospodářství s jeho hospodářskými depresemi, nezaměstnaností a válkami, k čemuž navíc přistupují stále větší nároky žen na mužův životní úspěch v povolání, na jeho schopnost zajišťovat stále vyšší životní standard rodiny. Proto se prý může v současné kapitalistické společnosti vyvíjet u dospívajících chlapců a mladých mužů dokonce určitý strach z mužské role v životě."

16.04.2017

Zklamání. Jednoznačné. Vystřídalo prvotní nadšení asi po stu stránkách, kdy jsem zjistil, že je kniha na jedno brdo, plochá; namísto románu o krutosti, zradě a pomstě, jak hlásá podtitul, je to pouze leptavě nudná výpověď osobní historie dvou ne dost dobře uvěřitelných lidí. K četbě mě navnadil úryvek na zadní straně obálky, kterého si proboha prosím vůbec nevšímejte, protože tu knížku reprezentuje asi stejně dobře jako Otesánek Narnii ve skoku na lyžích.

06.03.2017

Úžasné. Jiného slova použít nelze. Pokládám se za fandu hororů, rád se bojím, ale při četbě Stepfordských paniček mi běhal mráz po zádech víc než u průměrného Kinga. Ta kniha ukazuje, jak nejisté vlastně může být, co člověk považuje za naprosto samozřejmé. Pod škraboškou normálnosti se skrývá horor.

Nemohu si vynachválit! Oproti prvnímu dílu je zde upřednostněna kremelská linka příběhu; román mi jakožto příležitostnému zájemci o historii pomohl lépe proniknout do dějin Sovětského svazu 30. let a komunismu vůbec. Především Stalinovy úvahy a jemný popis vztahů mezi jednotlivými vysokými soudruhy už bezesporu podléhají spíše autorově uměleckému citu, nicméně celkově reálie popisovaného období podle mě odpovídají historické skutečnosti a dávají podnět k zamyšlení. Poněkud upozaděna je v druhém dílu linka bývalých arbatských dětí, nejvíce je ještě ukazována charakterová pokřivenost kolaborantů režimu, kteří spíše než že by doopravdy věřili idee komunismu, dávají se do služeb moci kvůli vlastnímu prospěchu.

1 15.02.2017

Prosté, úderné říkačky. Některé vás doslova zasáhnou, při některých možná trochu zamrazí. Při některých si říkáte, co je to ten autor za idiota. Celkově ale pěkné relaxační čtení.

2 13.12.2016

Kniha je zvláštní. Nevyvolala ve mně takový pocit smutku, nespravedlnosti a hořké marnosti jako například Pan Theodor Mundstock. Beznaděj - to je esenciální téma knihy. Beznaděj, jejíž krátké přerušení komickou situací či scénkou vás donutí se nahlas zasmát. A to snad hodnotím na knize nejkladněji, tragikomický kontrast vedoucí až do absurdna.

1 15.11.2016

Kniha mi byla kamarádem vychválena do nebes, takže jsem měl celkem velká očekávání, která byla jednoznačně zklamána. Kniha byla prostě jedna velká okázalá nuda, což by ještě nemuselo být na škodu (u Kafky se taky často nudívám, Kafka má však oproti Pokání něco, co vás zaručeně od čtení jen tak neodtrhne, a musíte na knihu myslet dnem i nocí). Pokání ne. Velmi dopodrobna rozváděné myšlenkové pochody postav, popis jejich citů, důraz na popis prostředí a některých dobových reálií. Co se týče samotného námětu knihy, tedy hříchu a pokání - nechtěl bych jej zde vyloženě ponižovat, ale přijde mi, že snad v mnoha jiných situacích by mohl být daleko více oslovující než v této konkrétní podobě. I vzhledem k dosti kladným hodnocením ostatních mě trochu mrzí, že já nemohu knihu popsat jinak než prostě nanicovatá; jak to nakonec dopadne, bylo celkem předvídatelné, nechápu, jak to pro někoho může být překvapením.

1 02.11.2016