jan8470 komentáře u knih

Dočteno. Už je to dávno co jsem knihu četl a tehdy jsem z ní byl nadšený. Dnes? Inu, lehké rozpaky. Rozhodně oceňuji fan servis, i když těch odkazů na různá dobrodružství R.Š. bylo na mě trochu moc. Zařazení děvčat? Díky bohu za to. Kniha má silné momenty, celá cesta po řece, první a druhé setkání s Netopýry. Naopak celá zápletka s demýtizací Ježka v kleci mi přišla jako hereze, stejně jako to jak beztrestně se Stínadla otvírají Druhé straně. Některé dílčí zápletky vyzněly do ztracena a některé postavy nebyly moc prokleslené. Ano, dívám se na tebe Martino Hamouzová. Najednou ten kult ghetta a nebezpečné čtvrti mizí a to je mi sakra líto. Ale Hanča knihu zhltla a děsně si ji užila. Takže za mě cajk i když je to trochu hořký konec jedné éry mého života. "Žlutá je barva naše!" Poslední tajemství Jana Tleskače podle Hanči.
Hanču bavily Amazonky a holky všeobecně. Kvitovala s nadšením odmaskování Široka a otevření se Stínadel světu považuje za fajn věc. Náznaky milostné aférky jí přišly taky fajn. Celá záležitost s titulním tajemstvím ji neoslovila a vyla jí dost ukradená.
Inu, jiná doba, jiné děti.

2 01.09.2024

Nevím, jestli je Batman Vánoce nejlepším komiksem o temném rytíři, ale je rozhodně tím nejdojemnějším a nejpoetičtějším z těch, které jsem doposud četl. Funguje stejně dobře jako Batmanovský event i jako originální pocta jednomu z největších romanopisců 19. století. A to není málo.

2 09.12.2023

Přišel čas, aby se každá zvedlejších postav Jelínkových románů stala postavou hlavní a to díky novému povídkovému románu Nocte exeo. Ten přináší osm případů pestrých, jako vějíř kabaretní tanečnice ze Soho. Drsná a špinavá metropole nad řekou Temží přitahuje různá monstra, v ulicích se potuluje prostitutka posedlá duchem staroegyptské čarodějnické princezny, ve stokách pod městem si prohání ocasy krysodlaci a v přístavu řádí pyroman. Bezpečno ovšem není ani v ulicích Soho, kde se poflakuje kočičí démon, či klan zdegenerovaných Skotů uctívajících temnou bohyni. Ani život na předměstích Londýna není zrovna idylický, tady řádí kmen kanibalů, tam pro změnu monstra, za která by se nemusel stydět ani Viktor Frankenstein. Ne všechny příšery mají tesáky a jsou pokryté srstí, mnohá monstra mají jen zatvrzelá srdce a zmrzačenou duši. Proti některým lze použít sílu, jiné však porazíte kombinací fištrónu a techniky. Tak jako princezna Visali svého pyromana, nebo Bert Rumbledale a Terrence Norr telekinetické fígle ovládající uctívače starokeltské bohyně. Někdy ovšem nestačí ani spojení vědy, síly a fištrónu a nebohému hrdinovi musí pomoci láska, jako se to přihodilo Eprihamu Rutherfordovi s egyptskou čarodějnicí, nebo archivářce Holly, jejíž povídka je asi nejerotičtějším textem, který kdy Peter Jelínek napsal. Ale i sex a erotika jsou přirozenou součástí života a k viktoriánské Anglii patří stejně, jako prostitutky na Whitechapel. Stejně tak mohu pochválit autorovu pěknou práci s hrdiny, kteří díky své lidskosti a pochybám o sobě samých přirostou čtenáři k srdci. Každá povídka je jiná. Nejde jen o jiný tip případu, nebo monstra. Často se od sebe liší i vypravěčskými postupy. Pomyslným vrcholem je povídka Návrat múmie, v níž se střídají vyprávění a deníkové záznamy. Tady je nejlépe vidět jak moc autor od roku 2016 ve spisovatelském řemesle pokročil.

2 03.12.2023

Bizzaro se nedá dost dobře specifikovat. Nejznámějším autorem tohoto subžánru je nejspíš Carlton Mellick III. ale i u nás máme šikovné autory, kteří jsou schopni napsat více než solidní bizzaro povídku. Tady se jich sešla slušná řádka a editoři Kristina Haidingerová a Roman Bílek odvedli při výběru povídek skvělou práci. Není divu že kniha byla nominována na Magnesii Literu. Doporučuji si dohledat nějaké recenze a pak se do knihy pustit. Za mě rozhodně vládnou Ivan Adamovič a jeho variace na Sex ve městě, Vilém Koubek a jeho IKEA, Michaela Kubíčková s romancí a trpaslíkem, Román Bílek a jeho Igráčci a především Petr Boček s povídkou Legenda o truchlivém mořském bohu. K těmhle povídkám se budu vracet do konce svých dní, ale ony ani ty ostatní nejsou úplně špatné. Naopak.

2 17.09.2023

Skvělý závěr Delavské trilogie

2 21.12.2022

Nepíše se mi to vesele, ale tahle kniha je v podstatě jen dunící kov a zvučící zvon.

2 08.12.2022

Autoři otevřeli bránu do méně známých dějin židovské historie a to navýsost zábavnou a poučnou formou.
„Jidiš? To je takový guláš řečí.“ (Hanča)
Pravda, při čtení jsme neposlouchali klezmer, ale jako doplňkovou četbu jsme použili knihu Jidiš pro ještě větší radost a Příběhy starého Izraele. Ale domnívám se, že to není nezbytně nutné.
Závěrem pár postřehů. Knihu jsem četl před spaním s dcerou 9+, spoustu věcí jsem jí musel vysvětlit, ale díky vysvětlivkám v jednotlivých kapitolách to nebyl problém. Mordechaj má veselou povahu a Hanču si získal. Ovšem překvapivě si oblíbila i rabína Šira. Mě se zase líbil motiv odpuštění a to, jak je kniha hezky udělaná.
Takže za nás Mazl Tov!

2 17.02.2021

Purpurová věž nabízí komorní příběh, který staví především na vztazích a interakci několika málo postav v zajímavém a atraktivním prostředí. Jako první díl trilogie to rozhodně není málo a já jsem opravdu zvědav jakým směrem se Karolina Francová a její hrdinové vydají dál.

2 06.01.2018

Kniha je určena čtenářům od osmi let. Ale i když Davidovo a Koniášovo dobrodružství, které čítá necelých 70 stran, zhltnou za dva večery, budou se ke knize vracet i později. Protože informace které jsou v ní ukryty, se jim budou hodit i na druhém stupni základní školy. A je jedno jestli budou chtít být jednou knihovníky jako David, nebo ne.

2 05.10.2017

Stopy v krvi jsou solidně vystavěný a originální detektivní thriller se zajímavou zápletkou.
Jefferson Tate sice nenosí fedoru, neohání se bičem a nehonosí se mírami 87 - 61 – 69, přesto je svým způsobem neodolatelně zábavný. A pokud vám stačí i skromnější tajemství, než jsou Kristova krev, Longinovo kopí, Archa úmluvy či spiknutí Iluminátů, užijete si Stopy v krvi stejně jako já.
A nezabrání vám v tom, ani elektricky modrá Mazda, která se jako démon z mlhy vynořuje v mírně kostrbatém překladu Kateřiny Niklové.
Naopak trochu zamrzí absence genealogického stromu Fairbornových a třeba i jen jednoduchá mapka vesnice a jejího okolí v nichž se Jeffersonovo pátrání odehrává.

2 04.10.2017

Tohle bude zlé. Dominik Dán mě uhranul svou knihou Uzel. Jeho popis stavu a postupů slovenské policie a slovenské státní policie těsně před pádem komunismu byl fascinující.
Rudý kapitán který se odehrává už po revoluci k tomu měl přinejmenším ve své první polovině neskutečně našlápnuto, ale díky zápletce která jako by vypadla z dílny Dana Browna se to celé jaksi pokazilo. Mnozí čtenáři si stěžují, že kolegové Richarda Krauze jsou nevýrazní a že dialogy šustí papírem. Ta první námitka je pravdivá, nicméně příběh je veden tak, jak je veden a tomu se musely podřídit i postavy. Tady to Dominik Dán zvládl alespoň podle mě velice elegantně. Dialogy jsou absolutně stejné jako u jiných autorových knih a neměl jsem s tím problém. Trochu mi vadila málo využitá postava kolegy Canise. Naopak přesun děje na Moravu mi přišel osvěžující.
Pro mě sice čtivá a vlastně i řemeslně zvládnutá kniha, nicméně mnohem slabší než Uzel.

2 18.07.2016

Tak jo. Já do toho jablka kousnu. Juraj Červenák - Ohnivé znamení. Knihu jsem dočetl až do hořkého konce. Zápletka skvělá a vllastně i dost neotřelá. Stein se ukázal v trochu jiném světle a mile překvapil. Barbarič a Jaroš nezklamali. Jen tu profláknutou mrchu tam cpát nemusel, ta byla už trochu nadbytečná.Ale se nemůžu dočkat dalšího dobrodružství. Kdy že navštívíme Vídeň?

2 25.01.2016

Přiznávám, že českou scifi odehrávající se ve vesmíru jsem četl naposled na základní škole a byla jí trilogie Zápas s nebem J.M. Trosky.
Antologii Capricorn 70. která vyšla v Brokilonu Jsem si koupil vlastně na doporučení jednoho známého který se žánru Space opery aktivně věnuje. Byl jsem zvědav kam se česká Space opera od dob J.M. Trosky posunula.
Díky skvělému výběru Roberta Pilcha se mi tak dostal do rukou vskutku reprezentativní výběr povídek současné české a slovenské elity tohoto žánru.
Ostatně posuďte sami:
Jan Hlávka – Vrak. To, co začíná, jako vesmírné dobrodružství ve stylu Indiana Jonese se zvrhne… Hodně strašidelná až hororová povídka autora cyklu Algor.
Petr Heteša – Vesmír z druhé strany. Sžíravě vtipná a nekompromisně drsná povídka která nám ukazuje že space opera nemusí být jen smrtelně vážným žánrem. Na tomhle vesmírném překladišti bych chtěl pracovat…
Julie Nováková - Odvrácená strana. Velice příjemná komorní záležitost. Střet dvou ideologií na ploše jedné základny a dvou postav.
Jan Kotouč - Ex Luna, annihiliatio. Další skvělá povídka. Autor má můj obdiv, že na Mĕsíc vyslal ženskou posádku.
Petra Neomillnerová - Capricorn 70. Bože můj. Arkhamský blázinec řízený tou nejšílenější femme fatale se řítí vesmírem. Když se sci fi žánru chopí matka zaklínačky Loty, je radost to číst.
Pavel Obluk - Prospektoři z Coranu. Tak tahle povídka měla vážně drajv a švuňk jako Formule 1. To je jedno že nevíte co to je Formule. A závěrem až zamrazilo, jako když potkáte Bílého chodce. Že nevíte co je to mráz? To je jedno:-)
Jaroslav Mostecký - Sloužím vlasti, kurva! Povídka multi žánrového J.M. byla tak klaustrofobní až mi z toho bylo úzko. Ale byl to nářez o tom žádná a ta pointa, bože můj ta pointa.
Anton Stiffel - Cesta do hlubin UI mysli. Tato povídka je jediným zástupcem slovenských autorů v této antologii. Zároveň je důkazem, že kvalitní věci na Slovensku nepíší poue pánové Juraj Červenák a Dominik Dán.
Vladimír Šlechta- Nájezdníci. Vladimíra šlechtu znám především jako autora fantasy série Krvavé pohraničí, kde se Cooperovší hrdinové snaží žít a přežít v drsné době ne nepodobné osidlování divokého západu. A Nájezdníci jsou vlastně dost podobní. Malá skupina těch, kteří přežili rozpad vesmírných kolonií se snaží žít a přežít na troskách tohto technologického zázraku. Pro mě byla povídka sympatická především tím, jak krásně ilustruje rozdíl vnímání světa a technologií mezi těmi kdo starý svět ještě zažili a jejich potomky (druhá a třetí generace) kteří zažili už jen ten svět po pádu.
Jiří Walker Procházka – Poslední bitva. Velká postava české sofistické scény nám předkládá popis vesmírné bitvy epických rozměrů. Při čtení jsem si s chutí zavzpomínal na námořního kapitána Jacka Aubreyho a jemu podobné hrdiny námořnických románů.
Capricorn 70. sympatický nejen různorodostí povídek které do něj Robert Pilch vybral , ale také tím, jak velký časový úsek jeho výběr pokrývá. Vždyť nejstarší povídka Prospektoři z Coranu vyšla poprvé v roce 1997 a nejnovější povídky (například Poslední bitva) byly napsány speciálně pro tuto antologii.
Zároveň jsou tu zastoupeny povídky „starých“ matadorů žánru Jako je například Jiří Walker Procházka, ale též střední spisovatelské generace (namátkou Jan Hlávka) a mladé generace autorů (například Julie Nováková).
Krátké medailonky jednotlivých autorů na začátku každé povídky vnímám také jako velké plus.
Povídka je jako žena, nikdy není stará, nebo zastaralá. Je buď dobrá a nebo špatná. Ale každá z těchto povídek září jako kometa.
Závěrem mohu říci jediné.
Jestliže se chystáte poprvé vstoupit do vesmíru české či středoevropské Space opery (nebo jen zjistit kam se tento žánr od dob Trosky posunul), měli byste si obléknout skafandr, pustit si soundtrack z Vetřelce a přečíst si Capricorn70.

2 29.08.2015

Andy Weir – Marťan
Trochu jiná robinsonáda.
„Život je ohromně houževnatý. Těm bakteriím se nechce zemřít o nic víc než mě.“
Mark Watney má ovšem na rozdíl od půdních baterií mnohem víc výhod pro to, aby na rudé planetě kde ho nedopatřením zapomněla jeho posádka nejen přežil, ale také se dočkal záchrany. Nejenom že je zdatným technikem a biologem, ale k jeho výzbroji patří i smysl pro humor a neutuchající touha přežít.
Softwarový inženýr Weir pro svou prvotinu zvolil formu deníkových záznamů a to byla rozhodně skvělá volba. Nahlížení přes Markovo rameno takřka hodinu za hodinou s ním čtenáře sblíží mnohem víc než jakákoliv jiná psaná forma.
A ve chvíli kdy už by se mohlo stát, že nás Markovi peripetie na Marsu začnou nudit, vstoupí do děje NASA a doktor Vencat který naváže s Markem spojení.
A příběh nabere nové grády.
Knize mnoho lidí vyčítá, že je plná popisů různých chemických a technologických postupů, které jsou pro většinu čtenářů naprosto nepochopitelné a nudné. Já si však myslím, že Andy Weir tu pomyslnou hranici únosnosti nepřekročil. A to díky tomu, že skoro každá část knihy, která popisuje řešení nějakého technického problému je popsaná spíš jako vtipný návod než suchopárná teorie.
On humor a občas až sebeironický nadhled vůbec dávají na první pohled nudné „vědecké“ knize sympatický rozměr.
Jedinou, ale za to dost velkou výtku k Marťanovi přeci jenom mám.
Chápu, že Mark měl (na rozdíl od Toma Hankse ) přes den spoustu práce s přežitím a dlouhé večery vyplňoval sledováním starých televizních seriálů, čtením detektivek od Agathy Christie a posloucháním hitů z osmdesátých let, ale jak napsal jeden známý: „Usilovně jsem přemýšlel, jak se člověk po dvou letech samoty a stresu na Marsu může ani trochu nezbláznit a nezměnit.“
Tohle a pro některé čtenáře příliš chemických vzorců jsou asi jediné vady na kráse jinak strhující Markovi robinsonády.

Zatímco ani jeden z těchto tří crossoverů nepřinesl smysluplný příběh, který by spojoval Spawna a Batmana naprosto uspokojivým způsobem, výtvarná stránka každého z nich potěší většinu komiksových fanoušků. Klaus Jansen, Todd McFarlane a Greg Capullo, předvádějí nádherné umění, přičemž Capullo tady odvedl asi nejlepší práci za celou svou kariéru. Pokud čtenáře neuspokojí příběhy, mohou se utěšovat alespoň tím, že si užili špičkové umělecké dílo. Pro fajnšmekry pak může být jistou náplastí obsáhlý skicář, ve kterém mimo jiné najdou celý komiks Batman/Spawn Ďábel války v kresbě tuší.
Nakonec je tedy tento sborník crossoverů mezi Batmanem a Spawnem po scénáristické stránce sice slabší, ale stále je v něm spousta dobrého. Zatímco příběhy se nakonec pohybují od nestandardních až po naprosto nesmyslné, kresba každého z nich se vážně nedá překonat. Zážitek se tedy může u každého čtenáře lišit. Určitě stojí za to tomuto sborníku věnovat čas, jen je třeba mít na paměti, že to, co v nich najdete, pravděpodobně nesplní většinu (a možná všechna) očekávání. Doporučuji, ale s maximální opatrností.

1 13.12.2024

Originální space opera z pera historičky byzantské říše je zasazena do hlavního města Teikskalánské říše, která svou moc ve vesmíru nerozšířila díky své skvělé kultuře, ale hlavně dobyvačnými taženími. Právě ve struktuře a historii Teikskalánu se krásně odráží autorčina znalost byzantské říše a její expanzní politiky. Jenže každá velká říše má své slabiny. U starověkého Říma to byly vnitřní politické rozbroje stejně jako neudržitelnost Pax Romana v koloniích. Podobně je tomu i v Teikskalánu. Přestože (anebo právě proto) v říši vládne osm desítek let trvající mír, v politických kruzích to vře a boj o císařský trůn nedává různým politickým frakcím vydechnout. Do toho se na hranicích impéria „houfují barbaři“ a stejně jako starověký Řím i Teikskalánská říše by mohla upadnout v prach a zapomnění. Velká diplomatická hra s detektivní zápletkou v pozadí může začít.

1 30.11.2024

Trošku problematická je poslední kapitola Sweet Tooth Home sweet home, která sice ve stručnosti v retrospektivním vyprávění líčí další Gusovu životní pouť, nicméně může působit jako zbytečný apendix, který Jeff Lemire napsal jen pro svůj pocit z dokonale završeného díla.

Ovšem ani poté, co knihu dočtete a budete si utírat kapesníkem uslzené oči, byste ji neměli hned zaklapnout a vrazit do knihovničky. Její součástí je totiž kromě skicáře a galerie alternativních obálek obsáhlý rozhovor spolutvůrce seriálů Ztraceni a Pozůstalí Damona Lindelofa s Jeffem Lemirem. V něm se čtenáři dozvědí spoustu zajímavých informací o vzniku celé série a také o dílčích problémech, s kterými se autor potýkal. V tomto nebývale upřímném rozhovoru Jeff Lemire také vypráví o svých inspiračních zdrojích a vysvětluje některá rozhodnutí, jež během psaní učinil a která měla na finální podobu komiksu velký vliv.

Třetí kniha je po výtvarné stránce stejně pestrá jako předchozí díl. Zároveň je díky skvěle vystavěnému dějovému oblouku nejen bezvadným dobrodružným příběhem, ale také lidskostí prodchnutým, okouzlujícím vyprávěním, které chytí za srdce. Je dobře, že se nakladatelství CREW rozhodlo přinést českým čtenářům právě tento Lemirův opus magnum.

1 30.11.2024

Pokud budete čekat literární variantu filmového Úsvitu mrtvých nebo Zombielandu, budete asi trošku překvapeni, protože Zvláštní operace Z je vlastně hodně silným protiválečným příběhem.

1 30.11.2024

Hříbě ze zlata není klasická sword and magic fantasy, ale spíše historický román s prvky fantasy. Přestože Věra Mertlíková napsala navýsost dobrodružnou knihu, nebála se v ní věrně vykreslit reálie raného středověku a zakomponovat do nich slovanské mýty. Ani jedna z těchto ingrediencí není samoúčelná a nepřevažuje nad druhou. Naopak, perfektně se doplňují. A čtenář může jen žasnout, jak autorka dokázala dostupné informace o daném historickém období perfektně využít a provázat s fantasy motivy. Ostatně sama tomuto tématu věnuje nejedno slovo ve svém doslovu. To samo by stačilo na pěkný historický fantasy román, z domácího prostředí od domácí autorky. Ale Mertlíková šla ještě dál a příběh okořenila nádhernou, takřka skácelovskou poetikou.

1 30.11.2024

Tak tady ho máme. Albert Browne, mládeneček, kterého jakožto jediného přeživšího vytáhla Scarlett z havarovaného autobusu v lese kdesi nedaleko Cheltenhamu. Kluk s vizáží podvyživeného králíka a mentalitou malého chlapce je pro děvče s dobrodružnou povahou evidentní zátěží. A přesto se Scarlett rozhodne mladíkovi pomoci a dopravit ho do nejbližšího města. Tím se samozřejmě rozjede spousta nepříjemných událostí a příhod, které tuhle nesourodou dvojici nejen vzájemně připoutají, ale poženou je přírodními živly zničenou Anglií až na sám její kraj.

Jestliže byly nedílnou součástí všech předchozích Stroudových knih akce a humor, v příběhu Alberta a Scarlett je obojího vrchovatě. Držkatá, sveřepá a velice výbušná hrdinka to s novým parťákem nemá vůbec jednoduché a jejich slovní přestřelky jsou prostě skvělé. Důkazem budiž scéna, v níž jsou oba zahnáni pronásledovateli na ostroh nad řekou. Stejně jako Scarlett i Albert má svá tajemství. Navíc to ve světě, ve kterém není místo pro jakékoliv odchylky od normálu, může stát oba hrdiny život. Takže i v tomto směru je o zábavu a akci postaráno. Oba hrdinové jsou navýsost sympatičtí a čtenáře si záhy získají. Svět zatopeného Albionu je natolik pestrý, zajímavý a originální, že zaujme i otrlé čtenáře postapo románů, kteří byli odkojeni Malevilem a pro něž je Den trifidů stará vesta.

Kniha Psanci Scarlett a Browne je sice určena mladším čtenářům, ale bavit bude i dospělé fanoušky postapo příběhů. A nic na tom nezmění ani nevhodná obálka či místy trošku kostrbatý překlad.

1 30.11.2024