jan8470
komentáře u knih
Špinavý kšefty na North Ganson Street
S. Craig Zahler
Zahler napsal knihu, která je nekompromisně drsná, krvavá a krutá. Celé město Victory je vylíčeno tak barvitě, že v duchu vidíte všechnu jeho špínu a tísnivost. Akce je brutální až na samou mez únosnosti a některé situace se blíží hororu. To vše vynikne ještě více, když autor nechá čtenáře nahlédnout do Bettingerova soukromí. Detektivova rodina je totiž láskou prosluněným opakem depresivní atmosféry města. Temný příběh také občas odlehčí ironické a suché komentáře detektiva a jeho parťáků. Ale to vše jsou jen neutěšené sluneční paprsky na šedivé zimní obloze.
Špinavé kšefty rozhodně nejsou klasická detektivka. Dokonce si myslím, že zdaleka nejsou pro každého. Knihu si užijí spíš ti, kterým přišla Lisbeth Sallanderová málo drsná, nebo ti, kteří mají rádi filmy, jako je Útok na 13. okrsek, nebo filmy jako je Red Jimmyho Ketchuma.
Smrt má vůni inkoustu
Vilém Křížek
Případ samotný je poměrně dost zamotaný a udržuje čtenáře v napětí. A ačkoliv tempo vyprávění je záměrně pomalé, udržuje autor čtenáře v permanentním napětí. A to nejen díky několika dějovým zvratům, ale také střídáním prostředí. Ano vyšetřování neprobíhá jen v Praze, ale Sattler s Křížkem se dostanou i do Vídně. Ovšem samotný případ, který je překvapivě civilní a hlavně skvěle těží z autorových znalostí společnosti za Rakousko – Uherska není jedinou devizou této skvělé detektivky.
Tou druhou je skvěle vykreslená dobová atmosféra.
Bez návratu. Kniha první
Jakub Hoza
Kdyby zhruba v polovině příběh skončil slavným „GAME OVER, MAN! ITS GAME OVER!“ mohli bychom knihu zavřít a říct že jsme si užili sice průměrnou, ale vlastně dost příjemnou poctu filmu Vetřelci Jamese Camerona.
Naštěstí Hoza není jen tak nějaký pisálek a ví, že Jansen s hordou hnusáků za zády neutáhne více než tří set stránkovou knihu, proto si pro čtenáře v její druhé půlce připravil takový twist, ze kterého se i ostřílení fanoušci jeho knih budou oklepávat ještě při čtení druhého dílu, který naštěstí vyšel téměř současně s knihou první. Stejně jako pan Smrtka z divadelní hry Posel světla ani já nesmím nic naznačovat, ale pokud se přebrodíte potoky krve a slizu, zjistíte, že Hoza umí psát nejen o brutálních bitkách s mutanty či alieny, ale zřejmě se vyučil i u Ronalda Emmericha. Je to jakoby Cameron během jednoho záběru přepnul nejen mezi Rypleyovou a Paulem Atreidem, ale také mezi palubou vesmírné lodi a povrchem Arrakisu. Že se obě dějové části protnou, čtenáři naštěstí dojde záhy a až bude knihu jednou rukou zavírat, tou druhou bude nedočkavě šátrat po jejím pokračování.
Děsy první republiky
Marek Skřipský
Oproti předchozím knihám jde o slabší kousek. Třetí povídka je zbytečně překombinovaná, v druhé chtěla doladit vedlejší dějová linie. Přesto jde o zábavné čtení a pro čtenáře kteří jeho knihy neznají by mohla být kniha pěknou vstupní branou k jeho tvorbě. Fanoušky naopak potěší Bronský a Parma v epizodních rolích.
Lebka černého démona
Františka Vrbenská
Mohlo by se zdát, že bude Lebka černého démona jen dalším z příběhů, v němž hobit pronásledován černými jezdci nese přes půlku světa prsten, aby ho mohl hodit do Hory osudu, a svým způsobem tomu tak i je. Ale to by nesměla být jeho vypravěčkou autorka, jejíž znalosti všech možných oborů včetně historie dosahují rozměrů takřka encyklopedických a jejíž poetický jazyk okouzluje čtenáře už od konce osmdesátých let. Příběh, v němž se přes Prahu a Sovětský svaz vypraví čtenář až do divokého Afghánistánu, je sice okořeněn slušnou dávkou akce, ale zároveň zahuštěn košatými a poetickými popisy dějů i krajin, které (byť krásné) příběh spíše malebně kolorují, než aby ho posouvaly dopředu. Františka Vrbenská je zkušená autorka, která umí s jazykem nádherně kouzlit, takže nám nad jejím popisem soutěsek, jež jsou řekami hustého stínu, v nichž klíčí jalová, mrtvá samota, srdce samou radostí plesá, ale fanoušci drsného světa Miroslava Žambocha a Jiřího W. Procházky pro ně jen těžko najdou pochopení. Ale to je asi jediná výtka, kterou lze k jejímu novému příspěvku do světa JFK. mít. Skvěle popsaných soubojů a akcí nabitých honiček i různých zajímavých lokací je v příběhu více než dost, a koho neuráží mystika a trocha té magie, ten by si čtyřicátý druhý díl JFK mohl užít.
Země zmaru
Daniel Gris
Máme tu tři dějové linie v první čtenář sleduje hlavního hrdinu, jeho snahu zorientovat se a přežít v násilím prodchnutém světě, jímž cela, v níž se z jemu neznámých příčin ocitl, bezesporu je. V druhé se prostřednictvím hrdinových vzpomínek seznamuje s tím, jak nástup pandemie CCR prožíval on a jeho rodina. A ve třetí autor čtenáře postupně seznamuje s tím, co k pandemii vedlo a především jak probíhala její eskalace v globálním měřítku. Tyto tři dějové linie splétá v organický celek, a to nejen pomocí dialogů či hrdinových vzpomínek, ale především jejich pravidelným střídáním. Přičemž každou kapitolu ukončí v tom nejnapínavějším momentu. Tím nutí čtenáře otáčet stránku za stránkou, dokud se slzami z nevyspání dočtenou knihu nezavře.
Pět let staré predikční modely založené na zkušenostech s pandemií covid-19 přišly o jakýkoli smysl. Neexistovala vstupní data, nebyl znám průběh nemoci, natož způsob jejího přenosu. (str. 111)
Reálie, které všichni znají, zasazení do nebezpečně blízké budoucnosti a ničím nepřikrášlená sonda do naší společnosti, to je to, co ze Země zmaru dělá jeden z nejvíce znepokojujících postapo příběhů od Neffova románu Tma. Fanoušci Larse asi budou překvapeni, do jakých vod jejich oblíbený autor s takovou vervou vplul. Nám nezbývá než doufat, že se Daniel Gris do světa rozvráceného pandemií CRR brzy vrátí, protože spousta otázek zůstala nezodpovězena a závěr románu zůstal otevřený stejně jako rána, která se nedokáže zacelit.
Jejich moře
James L. Cambias
Jaké je to objevovat nový život a novou civilizaci? Jaké z toho mohou vyvstat etické otázky? Máme právo zasahovat do přirozeného vývoje jiné civilizace? Tohle jsou otázky, které se vám mohou vybavit při čtení dobrodružné a svým způsobem originální sci-fi Jejich moře. Je fajn že ji James L Cambias zasadíl pod mořskou hladinu a je skvělé, že nezapomněl na špetku humoru. Je to hodně čtivá a zábavně vystavěný příběh o střetu lidí s hned s dvěma mimozemskými druhy. Navíc obálka Tomáše Kučerovského je krásná a v noci svítí.
Osiřelo dítě
Daniela Mičanová
"Znáte to, najednou si vzpomínáte na každý patník, a každý patník si zase pamatuje na to, jak jste u něj cestou zvraceli." (Martin Goffa - Jizvy a šrámy)
Pro mě letos nejlepší antologie a to byla konkurence fakt silná. Jestli si myslíte že znáte venkov, tak se pletete. Jedenáct povídek, v nichž hrají roli nejen tajemství a strach, ale především život jaký je nám městským lidem vzdálený. Při čtení vás bude příjemně mrazit. Jediná z povídek není slabá, nebo hloupá. Každá pojímá venkov a jeho specifika jinak. Některé povídky se nesou v takřka detektivním duchu a vězte, že nejde jen o ukradené slepice. Jiné balancují na pomezí psychologického thrilleru a další zavání magickým realismem či urban fantasy. Všechny ale dýchají tajemstvím a hutnou atmosférou.
Pro mě byl život za hradbami města vždycky tak trochu dirty spanish village, po přečtení antologie Osiřelo dítě se na něj budu koukat jinak, s hrůzou, děsem a strachem....
Metal Heroes: The Fate of Rock
Swen Harder
Metal Heroes The Fate of Rock je zábavný a originální gamebook v kterém se nešetří nadsázkou a humorem. Díky tomu, že příběh odkazuje na velké množství velikánů rockové historie, představí i hráčům metalem a rockem nepolíbeným hudbu, kterou zbožňují miliony fanoušků po celém světě. K tomu také v knize slouží QR kódy odkazující na Wikipedii, kde se o tom kterém hudebníkovi dozvíte více. Knihu si samozřejmě užijete i když nemáte k metalu a rocku žádný vztah, protože příběh i hrdinové celou hru hravě utáhnou, ale ti, kterým bije srdce v rytmu Metalu, si skryté i zjevné odkazy na jejich milovaný žánr užijí přeci jen o trochu víc. Na závěr jen jedno malé upozornění. Autoři i hrdinové tohohle parádního gamebooku se řídí heslem Sex, drogy a rock´n´roll , takže Metal Heroes své třináctileté neteři rozhodně nepůjčujte a to ani v tom případě že s vámi chodí vřeštět na kocerty Nightwish.
Hard Land
Benedict Wells
"Žil jsem ze dne na den a postupně mi docházelo, že zármutek není sprint, zármutek je maraton. A na týhle trati byly místa, kde to šlo líp, a jiný, kde jsem sotva lapal po dechu."
Sam je itrovert, trpí fobií z lidí a nerozumí si s otcem, navíc jeho maminka prohrává boj se smtelnou nemocí. Příběh o dospívání, přátelství a smíření se smrtí. Tuhle knihu mi dal fantastický redaktor Boris Hokr. Přečetl jsem ji za dva dny a pomohla mi srovnat si v hlavě smrt mojí maminky i to jak s ní žít. Je to silný příběh.
Kojící Spock
Klára Svobodová
Serafína se vydala na svou misi zcela nepřipravena, bez řádného výcviku, s minimálním vybavením a hlavně předčasně. Naštěstí kapitánka Svobodová (i když sama na pokraji sil), nenechala Serafínu nikdy na holičkách a s její nepřetržitou podporou se dívka se znamením andělů a jménem hrdinky fantasy románů mohla vydat ke hvězdám. Zní vám to jako dobrodružný fantasy nebo sci–fi román? No tak teď vám nabídnu ukázku.
„Než k nám přišla Fína, nebyla jsem si úplně jistá, zda je správný, že se předčasně narozený děti zachraňujou. Jestli je v pořádku někoho takhle udržovat při životě. Když vlastně nevíme, jestli tu skutečně chce bejt. Dokud jsem to sama nezažila…“
Kniha Kojící Spock je skutečným příběhem odvahy a síly vzdorující osudu, příběh mámy a její předčasně narozené holčičky. Den za dnem, s ní prožijete všechny strachy a naděje a budete mít o Serafínu větší strach, než jste kdy měli Marka Watneyho který se snažil přežít na Marsu. Klára Svobodová vypráví svůj příběh bez příkras, prostým jazykem. Ale s pokorou a velkou dávkou sebeironie. Jako fanynka fantastiky otvírá každou kapitolu citátem ze svých oblíbených žánrovek a na fantastiku občas odkáže i nějakým trefným přirovnáním. Nicméně tenhle příběh je především o dobrodružství zvaném rodičovství. Taky máme dítě s příběhem, a i když si naše dcera neprošla ani zdaleka vším, čím si musela projít Fína a její rodiče, mnohé z toho, o čem Klára Spock Svobodová píše se mnou silně rezonovalo. Tuhle knihu mohu jen doporučit.
Chrám Azylu
Lucie Lukačovičová
Chrám Azylu vůbec disponuje vším, čím scenáristé hollywoodských blockbusterů tak rádi zahlcují další díly rozjetých sérií. I monster je, nejen v deltě Mekongu, ale také v Saigonu, víc než v obou předchozích dílech dohromady. Zábavné ovšem je, že žádné, ani to sebemenší monstrum, není nadbytečné a bez výjimky všechna posouvají děj o kus dál. Takřka detektivní pátrání, které Teo a Ben musí v šibeničním termínu uzavřít, by bez jejich pomoci sami nezvládli. Zkrátka a dobře, Lukačovičová zase drží opratě příběhu pevně v rukách a její dobrodružná jízda Vietnamem čtenáře ani chvilku nenudí. Přitom nezapomíná na vztahy mezi jednotlivými postavami, a tak si při čtení přijdou na své i citlivější duše. Chrám Azylu jasně ukazuje, že autorčiny pečlivé rešerše, dlouhá léta trénované vypravěčské umění a tři čtvrtě roku práce na rukopisu prostě nemohou přinést špatné ovoce.
Nový měsíc na vodě
Mort Castle
Znepokojivý čtenářský zážitek. Nejvíc mě oslovily povídky Vezmi mě za ruku, synu, Léčitelé, Otec a syn (ta je obzvlášť dobrá), Jednou natočím film a některé ze 14 krátkých hororových povídek. Myslím, že je důležité a zcela na místě, že kniha začíná textem Definice hororu..., protože může člověka trochu připravit na to, co ho v knize čeká.
Ty texty jsou znepokojivé, protože jsou často hluboce lidské. Nejde pouze o hororové povídky, ale také o eseje a zamyšlení. Ne každému sedne všechno. ani já nejsem vyjímkou. Přesto je kniha nevšední a většina textů vzbuzuje nepříjemné pocity. A to je absolutně v pořádku, protože i zrůdnost ve všednosti k životu patří.
Železné srdce
Martin Sládek
Železné srdce disponuje dobře vykresleným historickým pozadím a ve své druhé části skvěle vygradovaným pátráním. Jeho největší předností jsou však postavy, o jejichž život se budete bát. Těžko knize něco vytknout. Příběh je oproti Hladové smečce mnohem propracovanější a vyprávění plynulejší. K hrdinům si najdete vztah velice lehce a snad jen zbytečně protahovaný závěr knize trochu škodí. Naopak vyprávění z pohledu Haralda jí dodává na autentičnosti. Místy si dokonce budete připadat jako byste hráli hru Kingdom Come: Deliverance. Citelně jsem však postrádal mapu Paříže.
Pokud máte rádi detektivky Juraje Červenáka, nemůžete s novou knihou Martina Sládka sáhnout vedle. Připravte se však spíše na Sherlocka Holmese než na Ragnara Lothbroka. A vlastně ještě jedno velké plus Železné srdce má. Lze ho číst, i když neznáte předchozí autorovu tvorbu.
Ostrov Dr. Moreaua
Ted Adams
H.G.Wells Ostrov Dr. Moroua - Adaptace Ted adams a Gabriel Rodríguez - Comics Centum.
Když si kreslíř Zámku a klíče odskočí z Lovecraftu.
Začnu tím lepším. Výtvarná stránka je naprosto dokonalá a z mnohých scén čtenáři běhá mráz po zádech. Rozměry (šířka: 212 mm výška: 325 mm) knize sluší, stejně jako pevná vazba se sametovým potahem a parciálním lakem. Hodně zajímavá je galerie v druhé části knihy. Ta obsahuje celý příběh v perokresbě bez textu, tak jak ho Rodríguez původně nakreslil. Stejně tak je zajímavý rozhovor obou autorů tohoto komiksu. Bonusy, kterým patří vlastně celá polovina knihy, byť jsou zajímavé, některé čtenáře moc nepotěší. Ale vraťme se k příběhu. Adamsův Scénář doznal oproti předloze značných změn. Nejde tu jen o pohlaví člověka, který na ostrově ztroskotal. Na rozdíl od Wellsovy knihy je trosečníkem žena. (Dosadit do role trosečníka ženu je sice osvěžující nápad, ale až na několik drobných střetnutí s Montgomerym skoro nevyužitý.) Ale jde především ořezání už tak krátkého příběhu až na kost. Komiks v podstatě zachycuje pouze ztroskotání Ellen Prendickové, aby hned přešel ke kratičkému naší hrdinky s ostrovem a jeho obyvateli, a během pár stran dost uspěchaně odvyprávěl příběh vzpoury. I na komiks je to hodně zkratkovité. Poselství příběhu však naštěstí zůstalo i tak nezměněné. „Je to ostrov plný zvířat, ale myslíte snad, že tam venku je to lepší?“
Výtvarná stránka 90% scénář" 60% Celkový dojem 80%
Zvláštní operace Z
Gavin Grant Smith
Pokud budete čekat literární variantu filmového Úsvitu mrtvých, nebo Zombielandu bude asi trošku překvapeni, protože Zvláštní operace Z, je vlastně hodně silným protiválečným příběhem. A já jen tiše doufám, že ne prorockým.
„War. War never changes.
The Romans waged war to gather slaves and wealth.
Spain built an empire from its lust for gold and territory.
Hitler shaped a battered Germany into an economic superpower.
But war never changes.
Zjevy kosmické, řevy pozemské
Karel Doležal
Bavilo mě to o chlup víc než Zombíci. Je zajímavé jak nakonec autor všechny ty povídky nakonec dokázal propojit. Pro fanoušky seriálu Doctor Who nebo Stopařova průvodce rozhodně ten správný půllitr piva.
Batman: Můj Temný princ
Enrico Marini
Enrico Marini hravý a dravý. Na jeho kresbu Harley a Jokera jsem si musel zvyknout, ale příběh mě bavil. Hra o šperk a dítě ukázala, že Batman má srdce. Povedená záležitost.
Posmrtná predace
Vilém Koubek
Za mě je Posmrtná predace svižná noirová detektivka říznutá splatterem. Svěží dílko, v němž si nikdo nebere servítky a které není rozhodně pro každého. Ovšem ti kteří si potrpí na cynické hlášky, ironický humor a výraznou noirovou stylizaci, bude nad knihou příst jako dobře nakrmená kočka.
Poslední bůh
Lucie Lukačovičová
Poslední bůh je především poctou Verneovkám a vůbec starým, parou vonícím dobrodružným románům. Ale protože je autorka perfekcionistka a Indii má nejen nastudovanou, ale především vlastníma nohama prošlapanou, seznámí vás v knize nejen s pekelně komplikovaným indickým pantheonem, ale hlavně se zemí, která je pro nás Středoevropany přeci jen něčím, co známe tak maximálně z dokumentárních filmů produkce National Geographic. A když si k tomu přičtete spoustu dechberoucí akce, steampunkové propriety a zajímavou ústřední dvojici, máte ideální knihu nejen pro milovníky starých časů.
