Janadvorackova komentáře u knih
S naší pestrou minulostí asi není problém napsat dystopický román. Pár děsivých podrobností s vlastním pobytem ve státním zařízení pro mládež (internát) jsem našla i já, tyjo :). Profily některých "vychovatelek" a denní program třeba... Dodnes dokážu tím domem v duchu chodit :).
Začátek se slušně rozjel. Uvěřitelné prostředí, praktiky, chování, osudy... Zbytek románu měl svoje světlé a uvěřitelné chvilky, ale ke konci mi tam "něco" chybělo. Vím co, ale asi nenapíšu víc, abych někomu nezkazila dojem.
Připomínka školní četby, kdy doporučená literatura nebyla otravná, ale právě naopak.
Málo stránek, plno kaprů :), množství vzpomínek.
Připomínka devadesátek, včetně různých dobových detailů, vůbec nebyla špatná.
Vráz začíná jako novinářský záprdek, když se ztratí sestra jeho spolužačky...
Autor se mě nesnažil ohromit, o to víc si mou pozornost získal.
"Nevidět dva tisíce lidí nebylo lehké, ale oni to dokázali."
Ta věta souvisí s odchodem z města. Jak se to tak běžně stávalo: lidé dostali příkaz nastoupit do transportu, nad ránem se městem táhl zástup: co člověk, to kufr. A potom víte, jak to ve většině případech dopadlo.
Autor se vyznamenal. Za chvíli jdu na další díly.
Skvělě vystavěný příběh, (až na popis páření šneků -:)).
Likvidace ještěrky také stála zato. Znepokojivé věci se mi dějí pod nohama. Ani o tom nevím. A myslím si, že mě chrání fakt, že lidé dorostli přeci jen do větších rozměrů?
Nojo, ale brablenců je hrozně moc...
Chvíli jsem rozdýchávala počty, podobnosti a autorův nebezpečně hmyzí způsob myšlení. Stejně tak přirozenost, s jakou příběh podal z mravenčího pohledu.
Nemám ráda hemžení a různé lezoucí tvory. Nemám. A po této knize se mi asi vyvine nějaká fobie.
Ale jsem ráda, že jsem ji četla.
Když je v knize kočka, vždycky je to důvod, proč mě čtení baví o něco víc.
Tady kočku obsahuje každá povídka. A ne jednu čičinu roztomilou.
Autorku jsem měla v detektivní škatuli, kočičí zařazení mě docela překvapilo, i když nevím proč.
Povídky, odehrávající se takřka po celém světě, podané někdy z pohledu lidí, někdy z pohledu koček, vyprávějí třeba o tom:
- jak to dopadne, když se k vám na dovolené v Chorvatsku přidá dvojice koťátek
- jak kocour vnímá stavy zuřivosti partnera své majitelky
- jak dopadnou koťata krmená jednou hodnou paní ze sídliště
- jak předčasně prozře děvče, které mívalo tak povrchní zájmy
- jak kocour z nádraží pomůže ke sblížení dvou lidí
- jak kočka zachrání život (dokonce i pejskaři)
- jak se dostihová jezdkyně smíří s osudem
- jak z týraného kocoura udělat zaše šťastné zviřátko :).
A jiné, kratší i delší. Prostě skvělá kniha.
Skvělá kniha, výborný seriál.
To první jsem slyšela v audio podobě. Ale stejně jsem v každé kapitole "viděla" paní Růžičkovou a ostatní tváře, jak je znám. Musím zase po letech mrknout na seriál.
Síla příběhu tkví asi v návaznosti radosti na utrpení a opačně. Jak to v životě chodí. Věrka přišla o mamku a získala novou, která, aniž by to bylo tak okaté, vlastně svou přítomností zachránila ve svém okolí kde koho. Už jenom třeba svým neochvějným přesvědčením, že všechno bude dobré.
Brutální čtivo o osudu malého chlapce poslaného za války na venkov pomezí Východního Polska a Ukrajiny.
Kluk potká více méně jen barbary. Bijí ho a nejrůznějším způsobem fyzicky trestají za kde co. On vždy uteče, aby potkal další podobné.
Vylíčené příběhy se ale stejně liší. Někteří jeho "pěstouni" jsou jen hloupí, pověrčiví a lstiví. Jiní ale zajdou do krajnosti mučení.
Hrdina je též svědkem nejednoho syrově popsaného znásilnění, nebo vraždy. Styl vyprávění a jazyk příběhu jsou ale výborné. Popisují události prostě věcně - tak, jak to v životě chodí a chodit bude. Válka je zde jen takový vzdálený strašák, v chlapcově okolí ji připomínají spíš bitky místních a partizánů, různých skupin vyvrhelů a násilí mezi jednotlivci.
Slabším povahám nedoporučuji, já jsem ovšem za takové příběhy ráda. Na nic si nehrají a vyprávějí o podstatě života, jaký je.
V Derry se dějou samý hnusný věci. Z kanálů lezou klauni a někteří lidé nemůžou spát.
Kingovská mystika jako vyšitá, místy mi ale příběh přišel strašně prodlužovaný. Z holohlavých doktůrků, aur a balonkových provázků jsem si chtěla rvát vlasy. Omílání pořád dokola, dokola, dokola, ve dne a v noci především.
Ale mělo to své nepochybné "kvality," které naštěstí pro nás neobývají stejnou dimenzi.
Když se potřebujete rozesmát a z běžných důvodů to nejde :).
Jsem ráda, že jsem u knihy vydržela, i když byla chvilka, kdy jsem ji chtěla odložit. Musela jsem i zvednout hodnocení, protože se ukázalo, že mě vlastně všechny ty inkarnace baví a způsob vyprávění zajímá. Krom kapitolky, kdy se hrdina ometal kolem Ježíše. No, asi to tam být muselo.
Vynalézavý způsob, jak si zpříjemnit i pobyt na samotce, bych chtěla praktikovat v práci :). Jen kdybych si vybavila minulé životy :). Nejspíš by se ukázalo, že jsem vždy byla otrokem.
Když mi bylo náct, uvažovala jsem podobně, četla historické knížky a představovala si život v dobách dávno minulých. Z tohoto ohledu byla knížka fakt jedinečná.
A linka z vězení hnusně skutečná.
Jak samotný příběh pianisty, má váhu i doslov - výňatky z deníků Němce, který mu pomohl, (kdo viděl film, ví).
Jinak prostě bez komentáře, to se nedá.
Pokaždé si říkám, že "už jsem na tohle téma četla všechno," ale jak je vidět, každý příběh, zejména ten autentický, má takovou zvláštní patinu, kterou budou popírat snad jenom hlupáci. Ignoranti budou tvrdit, že "už je přeci tolik let po válce." Nemyslím si, že podobné knihy někdy přestanou být důležité.
Nedůležití jsou lidé, kteří jimi z nějaké pohodlnosti opovrhují.
Kdo by skutečně sáhl po knize s představou parfémem ovoněného čtení, bude zklamán. Už v úvodu všechno smrdí. Ulice, lidé, hřbitovy a trhy. Vzduch a voda, výčepy, jatka a koželužny. Různé dílny smrdí také. A o jednotlivých částech člověčích těl ani nemluvě. Autor pachy života popisuje barvitě, vstupuje tím do světa vůní, které v příběhu zaujímají první místo. To nejdůležitější v životě tvora, který se jako by vezme odnikud.
Vrah se narodil na rybím trhu. Vypadl ze své matky mezi vnitřnosti, rybí hlavy, krev a hnus ulice. Co s ní a s ním také bylo dál, se dozvíte.
Kdybych si po shlédnutí filmu nepředstavovala hlavního hrdinu jako člověka, po setkání pouze s knihou by jím jisto jistě nebyl. Je beztvarý, nezajímavý, přesto všudypřítomný. Je jako stín žijící pouze v noci, co klepe na dveře a čeká, kdo ho pozve dál.
Osobnost bez osobnosti s absolutním čichem, abych tak řekla... Jako máte lidi s absolutním sluchem. Tak tento tvor najde zálibu v míchání parfémů. Ale touha po výučním listě stojí na zkaženosti. Klasická drogerie ho fakt nezajímá. Jeho vášní je uchování pachu věcí - živých i neživých. Za každou cenu.
Tahle zajímavě napsanou postavu jsem dlouho nepotkala. Ale ve skutečnosti byste na něj narazit nechtěli.
Tak to byl mazec.
Hlavní hrdinka nedostala od zmetka manžela ani jednu facku, ale asi si to velmi přála, protože ty ptákoviny, které ho v souvislosti s její budoucností napadaly, by vymyslel málokdo.
Raději se nevdávat, nemá so smysl :). Co když se z něj pak vyklube někdo jiný.
Příběh ubíhal ve dvou rovinách, které se na konci potkaly.
Řešení bylo hodně o náhodě, ale bavilo mě to.
Tyjo, nebylo to vůbec špatné. Autorku neznám, byla to náhodná volba. Pravda nebo lež? To je přesně ta otázka, kterou jsem si položila, když hrdinka sledovala dům ve zpětném zrcátku.
Tím nic neprásknu, nebojte.
Pozornost udrželo i množství erotických pikantností, proč ne.
Ale znepokojivá linka příběhu, zejména jeden rukopis, byl sakra geniální :).
Celkově jsem velká očekávání neměla, ale knihu jsem poslechla během pár hodin, takže si asi rozumíme :).
Neskutečné množství informací, které nemáte šanci si zapamatovat, ale jsou hrozně zajímavé.
Už jenom výčet různých kultur a jejich zvyků...
Předkové naši si sice místy smlsli na sousedovi, ale byli fakt šikovní.
Oceňuji též srovnání dění na našem území vs. dění ve světě.
I když nevím, na kolik jsou informace dneska aktuální, v sérii pokračuji.
Harry opět svérázný, místy vostroň, ale také dočista obyčejný chlápek s uvěřitelnými neřestmi a jakousi minulostí.
Thajské prostředí dusné a zápletka pěkně zapletená.
Autorův styl mi sedí :), vlastně jsem se ani nepodívala, kdy série vycházela. Milé překvapení.
Jdu na další díl a tenhle doporučuji :).
Čekala jsem strohost a kázání, dostala jsem hlášky běžné mladé ženy, sympaťačky s příjemným hlasem.
Rozumějte, když ženská jemným, trochu melancholickým tónem něžně káže třebas o utrpení Krista, je to masakr :).
Krom jiného se dozvíte i běžné věci ze života farářky. Názory na situaci, vzpomínky na dobu pandemie.
U nás teď hrají divadelní hru podle této knihy, a protože do divadla nevyrazím, začetla jsem se.
Příběh autistického chlapce, který vyšetřuje vraždu sousedovic psa a navíc řeší rodinnou situaci - trochu svým způsobem - je kouzelný. Smutný a veselý. A velmi uvěřitelný.