Janadvorackova komentáře u knih
Vzhledem k tomu, že mám knihy autorky ráda, je mi moc líto, že jsem se nedokázala začíst. A následně vlastně příběh plynul jen setrvačností.
Hrozně ucouraný vypravěčský styl. V podstatě nuda, řekla bych.
Úplně to zabilo příběh.
Námět vypadal čitelně, začátek se mi líbil. Následovalo takové vlažné čtení. V paměti zůstane málo.
Pokus o něco apokalyptického trochu s prvky sci-fi. Na příběhu je znát práce zubu času.
Nezaujalo.
Popis "děje," nikoli prostředí, úmyslů, důvodů. Nedej bože, abych postřehla charaktery postav.
Upřímně, nemám chuť ani čas si vytvářet pozadí, které v té knížce prostě už mělo být.
Tanga byla umělkyně. Tedy štětka. A neopustilo ji to ani v táboře.
Často sprosté, nehraje si to na opak. Vlastně poměrně přirozené... Ale téma furt stejné - v celé trilogii.
Téma koní jako pěst na oko. Volnost, kterou lidi neměli. Trefné.
Čekala jsem víc archeologie a dobrodružství, ne erotickou fixaci na starší učitelku z jeho strany. A z její strany taky pěkné podivnosti.
Prostě Sára v každé druhé větě. Zklamání.
Místy absurdní a často chaotické.
Ale právě tohle dost dobře vystihovalo realitu.
Jenom mi vadilo, že jsem místy netušila, "kde a kdy" se zrovna nacházím.
Ambiciozní geologický projekt se "torchu zvrtne."
Blondýnky vůbec nejsou tak blbé, jak se o nich běžně říká.
A napínavá část je fakt super. Třeba únos novinářky Petry je výborná - černo-humorná záležitost :). Příběh se navíc odehrává ve dvou rovinách v rozmezí nějakých dvanácti let a události se průběžně odkrývají a dovysvětlují.
Rozhodně originální příběh z českého prostředí, navíc na pozadí skutečných událostí.
Slyšela jsem audio podobu knihy.
Kniha obsahuje několik kratších příběhů o kontaktech lidí a "neznámého."
Zachycuje historické zmínky o setkání s bludičkami, vílami, (když si lidé divné prožitky nedokázali vysvětlit jinak), nebo s různými sukuby, tvory připomínajícími kombinaci člověka a zvířete, či jinou havětí (rychle pobíhající potvory se žlutýma očima, v noci... mě dostaly).
Co se člověku musí stát, aby viděl tohle :) a věřil, že právě popsané potkal...
Autor sprostředkoval i několik "svědectví" únosů do UFO. Buď formou vzpomínek hypnotizovaných lidí, protože nechybí ani zmínky o únosech přímo z pelíšku, šedivácích s černýma očima a zmínkách o testech. Přiblížil i vyprávění očitých svědků nezvyklých událostí (světla na nebi, divné zvuky v lese, ztráta času při cestě z místa A do místa B :)).
V tomhle konkrétním případě si myslím, že se dotyčný Mexičan při cestě z práce zatoulal do hospody :), ale jeho manželka pro něj na místo, kde se z čista jasna objevil, jela devět hodin, (a údajně fakt spěchala), takže tu trochu něco nesedí :) a opravdu je o čem přemýšlet.
Upřímně některé kapitoly jsou silně přitažené za vlasy, ale pozor, kniha podává i uvěřitelná vysvětlení nevysvětlitelného :).
Třeba zrovna jedna z prvních kapitol vypráví příběh pasažerů letadla, kteří na nebi najednou uviděli slona. Fakt prostě slona.
"No, co dělá slon na nebi, že?" Řekli byste si a byli z události celí vyplašení. Nedej bože, aby se vyplašil i pilot...
Pasažéři si mysleli, že jde zpočátku o nějaké UFO divného tvaru. Pak se událost vysvětlila tím, že slon byl nafukovací a uletěl z cirkusu nacházejícího se deset kilometrů pod dráhou letadla :).
Jednoduché jako facka. Sice nevím, jestli balón z cirkusu zvládne výšku deseti kilometrů, aááále, nechme to tak.
Říkám si, že i různé jiné jevy mohou mít podobně logická vysvětlení. Agent Mulder by zajásal a tvrdil, že určitě nemají :), vyváděl by a pobíhal s baterkou po lese...
Já myslím,... že... má pravdu!
JSOU TADY!!!
P.S. Posledních dvacet hodin života si nepamatuji, v nose mě svrbí implantát a nějak špatně se mi sedí, asi špatný průměr použité anální sondy, ale kniha se mi moc krásně poslouchala.
Hm, nevadí mi humor v takových podmínkách.
Jenom mi nepřišel vtipný.
Příběh má atmosféru, ale styl mi nesedí.
81 různých pohledů na dobu za sto let má společnou jednu věc: nikdo nemůže s jistotou říci, co nás čeká. Můžeme se dohadovat, snít, bát se, přesto se, jak píše jedna z autorek, sedmnáctiletá Nikola Havlasová, pravdu dozví teprve ti, kteří budou za sto let žít.
Úvahy nutí k zamyšlení a dodávají uklidnění, neboť zjišťuji, že současná mladá generace si svou odpovědnost za roky příští nejen uvědomuje, ale dokáže ji i nějakým způsobem definovat.
Nápad na použití koček (šelmička má kožíšek fungující jako kartáček) k čištění hlavní finských děl podle čínského vzoru -:)). Tam to dělají jiná zvířátka, (vis. zajímavosti). Zviřátko se šoupne do otvoru, na jehož konci čeká kus špeku, (aby se hnulo).
Kniha plná šíleností. Aby ne, když jeden z hrdinů je vynálezce :). Neuchvátí, neurazí.
Modlitební mlýnek odříkává bohoslužby, ale také hromadu prasáren, (pokud jeho majitel zajde do bordelu, kde mu jej odcizí prostitutky a nahrají do něj svoje toužebné vzlyky).
Super je též svítící záložka do knížky, multifunkční (jako švýcarský nůž :)).
To chce panáka.
Audio čte Kajetán Písařovic.
Audio: Pavel Soukup čte příjemně, tempem "tak akorát."
Pěkný svět. Líbila se mi představa asfaltových cest mizejících v lesním podrostu. Divná růžová bouře a hromada polo-známých rostlin a živočichů (vlkuma je výborná, chci kresbu :)).
Nedá mi to - vlk a puma? To je ono? To musela být šlupka, že umožnila páření psovitých a kočkovitých šelem :). Mazec :).
Líbilo se mi dokonce i rozdělení společnosti a zprávy, hlásané Citadelou, vsunuté do děje. Autorka tak krásně a jednoduše nastínila situaci každodenního života společnosti, (popravy vždycky zaberou) :). Zákaz umění (trochu to připomínalo Equilibrium).
Zamlouvaly se mi i různé zdravotnické vychytávky jako ze Star Treku :). Nevadilo to.
Skvělý byl též začátek - honička, část v jeskyni, důvod, proč Seru v Citadele "potřebují."
Náboženští fanatici nikdy neměli takovou moc, jak si sami mysleli a problémy na jejich straně písečku mě bavily. Chování některých "představených" už ne. V jisté chvíli byli na ránu.
A fakt nevím, jestli je to chyba, ale když se někdo jmenuje třeba Antonius, tak mi rve ucho skloňování stylem "viděl jsem otce Antoniuse, dal jsem to Antoniusovi." To je vážně správně?
Nebavila mě hlavní hrdinka, její (v sedmadvaceti) pubertální manýry a nevyzrálost. Šátek, který si nechá, i když ho může někdo poznat? To už jsem si povzdechla.
Hlavní hrdina byl od počátku "trochu jiný," ale chyběl mi uvěřitelný důvod, proč jim to v Citadele nevadilo, když každou odlišnost trestali minimálně smrtí.
Líbilo by se mi dozvědět se víc o světě, i když tuším, mám ráda maličkosti, jejich historii a nástin budoucnosti. Nemůžu za to :), ráda se hrabu v detailech.
Jako prvotina to není vůbec špatné, mladistvým slečnám se to bude moc a moc zamlouvat.
Druhý díl si poslechnu, pokud bude audio.
Už se v tomhle tématu plácám poměrně dlouho. Netušila jsem, že by mě ještě něco dokázalo překvapit.
Zpovědi děti odhalují mnohdy zajímavé informace a nečekané myšlenky (nikoli ve prospěch nacistů), i když někteří potomci své otce obdivovali právě pro to, čím byli. Některé ne.
Já fakt nevím. Enzo mi je spíš nesympatický, ale ty příběhy mají něco do sebe. Plynou pozvolna, ačkoli by možná mohly rychleji. Zvolněnost trochu kazí celkový dojem.
Například Šarlota je žárlivá můra, která mi vyloženě vadí. Všechny ty výlevy samiček... Fakt mě vytáčí ženy, které přijdou na to, že čekají dítě, ale o možnosti potratu informují muže stylem "je to moje tělo, moje věc." To jim s početím nikdo nepomáhal? A nemá pak ten někdo také právo mluvit do pokračování?
Entomologa někdo zabije, ale on ještě stihne zanechat vzkaz. Přišel totiž na něco, co je nutné říct světu.
Autor opět umně spojil dvě, až několik na první pohled nespojitelných témat.
Proto mě May asi stále baví, i když tahle série je zdaleka nejslabší.
MOŽNÝ SPOJLER (k vrahovi vás nedovede)
A dvacet let neodmražená lednice mě dostala. To jako ani jednou nevypadl proud? Nikoho nenapadlo prázdnou lednici vypnout, aby neběžela zbytečně?
Silný vliv církve se ze středověku dochoval i do dnešní doby.
Elektřina se nepoužívá, věda je něco, o čem se sice ví, ale moc se to nepraktikuje. LIdé k přepravě používají koně, povozy, auta "prastarého" typu :).
Jde o takovou variaci na alternativní budoucnost. Jenomže ta není rozvedena.
Hlavní hrdina, jedenáctiletý Hubert, je díky svému talentu zpěváka, který by zničila nevyhnutelnost dospívání, vtažen do sporu mezi zájmy církve a jeho jako dítěte, kluka, budoucího muže.
Vykastrovat, nevykastrovat, to je to, oč tu běží :).
Románu by pomohlo proškrtání a více akce. Styl je utahaný a příběh vyžaduje pozornost. V podstatě tolik se toho nestane. Děj je lehce dobrodružný, hodně hloubavý, mírně detektivní, ke konci odhaluje jeden takový "ďábelský plán," ale ve výsledku na knihu brzy zapomenu.
Krátké, ale nezaujalo. Snaha byla, vrátila jsem se ke knize dvakrát. Bohužel až moc popisů na úkor děje. Jako bych si prohlížela atlas mimozemských forem života a neměla k tomu co říct.
Nerada odkládám fantastiku, ale holt vesmír je velký a čeká v něm spousta zajímavějších věcí. Naštěstí autor je umí napsat, takže to nevzdávám s ním, jen s tímhle příběhem.