Janadvorackova
komentáře u knih
Stroje jako já
Ian McEwan
Maličko alternativní s otázkou: "Jak by mohly naše životy vypadat, kdybychom měli možnost konfrontovat lidství s existencí umělé formy života nápadně se podobající člověku?
Zvnějšku. A co zevnitř?
Sice mi trvalo, než jsem si zvykla na styl, ale pak to byla jízda.
Chvílemi se může zdát, jako by příběh někam odbočil a vy nevíte, kam a proč. Ale ne. Směr je jasný, příběh silný a hrdinové děsně sympatičtí. Všichni.
Bohyně: Tajné životy Marilyn Monroe
Anthony Summers
Dokonce se objevila pravděpodobná verze toho, "co se dělo poslední den a noc jejího života." A nevypadá to ani tak moc neuvěřitelně.
Roky předtím se potácela mezi touhou po mateřství, skutečném herectví, všeobecné vzdělanosti a faktem, že ji spousta lidí měla za jednoduchou pipinu.
Nesmíme ovšem zapomínat na její matku a babičku postižené duševními chorobami - předem jasná cesta?
Na mě působila divně - že se o všechno a všechny snažila až moc a pak to nezvládla. A prášky byly řešení...
Vládce vlků
Juraj Červenák
Zaklínač - fan fiction?
Aniž bych to myslela ve zlém.
Spousta čubek a čubčích synů, bojů a čvachtajících sečných ran, kontaktů se záhrobím, useknutých končetin, hnijících ostatků, obětovaných lidí, různých tvorů.
A jeden Mlhovec -:))).
Bez těla
Martin Goffa
Aáá, tak tohle šlo. Čorkař vybere byt a v koupelně vidí něco divného. Něco, co ho vyděsí.
Co to asi je?
Copak se s ním pak stane?
A kam ukradené předměty policii dovedou?
To se line celým příběhem, plus nějaké ty techtle a přátelské pitky, sonda do podsvětí a rizikové kontakty... Jo, líbilo.
Utrpení těla
Monica J. O’Rourke
Panenko Marie Podsrpenská, vidíš to?!
Nevidíš, viď? Protože visíš hlavou dolů zamotaná v popruhu, nohy v nepřirozené poloze, za sebou veselou noc a bolí tě i vlasy, mrcho, hm?
No, tak asi o tom to je - o násilí, bolesti, ponížení. Prostě pornografie bez obrázků.
Nevadí mi ani, že to napsala žena. Že si ženská dovolí popisovat znásilnění a nekalé praktiky bandy ničeho se neštítících úchyláků. Tak do půlky jí to i šlo...
Mimochodem už nikdy nepůjdu k doktorovi :).
Podstatou této "léčebné kůry" bylo vlastně ženám pomoci zhubnout, což mě pobavilo :). Ale oni opravdu do jakési podzemní věznice dostali plnoštíhlé ženy a snažili se z nich vysouložit kila :). Bohužel autorka to vzala za několik špatných konců, hlavně ke konci... a spíš mi přišlo, že z nebožaček byly vyšustěny mozky.
Kdysi jsem četla první díl "Padesáti odstínů" - slabota a nuda, hrdinové pitomí a uvažovala jsem, jestli nemá pan Grey zhmožděný úd, když může takřka na zavolání...
Pak jsem četla "Ostrov poslušnosti." Ten také zahrnoval erotický příběh s BDSM tématikou, ale dalo by se říct, i když jsem z toho též vykulená nebyla, že "tam s tím vším hrdinka souhlasila."
"Utrpení těla" je o tom, když ženská nesouhlasí. A to už na mě bylo někdy moc, i když... jako čuňačina v rámci žánru, který nemám načtený, mě "příběh" svou syrovostí a hnusem místy odpuzoval a místy přitahoval. Protože proč ne, já se toho neúčastníla :).
Autorka vypadá trochu jako bachařka z toho vězení a v její hlavě musí být slušnej mejdan.
Je vidět, že od té doby, co naši předkové vylezli z jeskyní, se toho moc nezměnilo. Ale já to nepopírám.
V knize jsou ještě dvě krátké povídky.
První nedoporučuji těhotným ženám. Její obsah - o preventivní prohlídce nastávající maminky - je snad ještě odpornější, než celá úvodní dlouhá věc o chuděrách v podzemí zavřených.
Následná povídka o mučení mladého muže partou "kámošů" mi přišla nereálná. Naštěstí takovou představivostí neoplývám.
Oddechla jsem si a teď se vrhnu zase na něco něžného.
Noční pták
Brian Freeman
Kdybyste prožili traumatickou vzpomínku, nechali byste si ji nahradit jinou?
V podstatě o tom to je.
O tom, nejedné vraždě, ovládání a prohnanosti.
Nápad dobrý, ale proč se podobné příběhy ke konci tolik šmodrchají?
Hodiny
Michael Cunningham
Kdybych neviděla film, kniha by mě tolik nebavila.
Ale poetický styl psaní se mi líbí. Dokonce i precizní vytahování detailů - ve větru třepotajících se listů, hrátek s lidským tělem, jak to dokáže jen vodní proud, nebo pocitů tří žen, za nimiž z různých důvodů visí sebevražda. V myšlenkách méně, či více inteznivních v kontrastu s radostí z maličkostí všedního dne.
Při znalosti obojího (ano, film jsem si pro oživení pustila), mám možnost srovnávat drobné odlišnosti, které si na jedné straně vysnil autor. Na druhé upravil - částečně také autor - pro film.
Tesla noir
Lukáš Vavrečka
Dobře napsaný příběh, který mě zpočátku nadchl, postupem času zájem upadal. Ani nevím proč.
Bohužel svůj přístup nedokážu lépe vysvětlit.
Válka světů a jiné příběhy z neskutečna
Herbert George Wells
Stejně bych chtěla být svědkem chaosu, který onehdá vyvolalo rozhlasové čtení -:))).
Dnes příběh už nepřekvapí, ale stejně je to nostalgie :). Snad jedno z prvních děl, které jitřilo představivost nejen budoucích sci-fi spisovatelů a nutilo lidi koukat ke hvězdám s otázkou: "Copak tam asi je?"
Ráda vzpomínám na devadesátá léta, kdy jsem objevovala tuhle a jiné staré scifárny.
V rozkvětu
Kristina Haidingerová
Neděste se kombinace žánrů, neboť horor, fantasy a erotika jdou většinou a v tomto konkrétním případě určitě dost dobře dohromady.
Novela volně vychází z krátké povídky "Stereogram," která vyšla ve sbírce "Vostrá krása." Autorka, pod vlivem pobytu na vlastní opečovávané zahradě, rozšířila povídku do podoby "V rozkvětu."
Aniž byste to tušili, stereogramy znáte všichni. Jenom nevíte, že "se to tak jmenuje." Ne, nejde o zaříkávadlo, i když to na první dobrou zní poměrně magicky. Jak jsem psala, neděste se kombinace žánrů, všechno bude. Hororové ingredience nemusejí vždy nutně zahrnovat tmu a vyhřezlé vnitřnosti. Děsivější jsou věci, které byste nečekali. Místa, kam se dostanete, aniž byste tušili jak. Fantastické, ve smyslu žánru a obsahu je vlastně celé dílko od začátku do konce. A erotické prvky, autorčině tvorbě vlastní, jsou zastoupeny měrou vrchovatou, nikoli ale vulgární.
Nebo takhle… představivost si musíte ukočírovat sami -:))). Mám od přečtení ze zahrádek respekt. Hlavně se nemůžu zbavit několika znepokojivých představ...
Soňa - hrdinka příběhu, zpočátku docela znuděná holka na jednom večírku, vyhraje v tombole knihu. Myslela jsem, že ji snad ani neotevře. Nevypadala úplně na milovnici knih…
Jenomže ji otevřela…
Dvory Chaosu
Roger Zelazny
Zakončení příběhu se moc neliší od tempa a stylu předchozích dílů. V rámco toho, co jsem četla, průměrná, místy akční fantasy... místy nevýrazná, ale s potenciálem.
Ani Corwin mi k srdci nepřirostl, ani záporák... pokračování číst nebudu.
Oberonova ruka
Roger Zelazny
Důvody sporů mezi sourozenci se vyjasňují. Vysvětlí se několik věcí - kdo s kým, proti komu a proč. A musím uznat, že autor má boží představivost a celou sérii poznamenal množstvím zajímavých myšlenek.
Negativně vnímám snad až zbytečné množství postav. Být jich méně, mohly dostat více prostoru a propracovanější příběhy.
Stín jednorožce
Roger Zelazny
Dozvíme se něco o osudech některých sourozenců, ale jinak mi třetí díl moc samostatně nefunguje.
Strkanice a bojové scény zajímavé, různé bestie jsou též velmi sympatické :), ale tenhle díl mě vyloženě nebavil.
Snad další řekne víc.
Zbraně Avalonu
Roger Zelazny
Corwin, Erik a věci, které lezou ze stínů, jsou rozloženy kapku nerovnoměrně, ale pořád to jde.
Druhý díl je jako cesta k nejasnému cíli.
Devět princů Amberu
Roger Zelazny
Autora jsem dlouho obcházela...
Začátek překvapil. Spojení "skutečného" světa a celé jeho stavby v rámci existence Amberu, nebo opačně, se mi líbí.
Některé situace a dialogy mi přišly prvoplánové. Fungovaly, ale neuspokojivě.
Ale nemůžu upřít čtivost a chuť zjistit, jak příběh dopadne.
No a tak jsem prošla stíny a dostala se až tam, kam příběhu dovolil autor.
Kočka a město
Nick Bradley
Věděla jsem, že to bude dobrá volba. Jak se spojí Japonsko a kočky, dá se čekat čtivá věc.
Kniha je sbírkou povídek, které se prolínají jak přítomností kočky v každém z nich, tak svědectvími jednotlivých hrdinů.
Je tu třeba příběh taxikáře, který jednou takhle večer veze trojici lidí na karaoke. A další povídky odhalují životní situace nejen této trojice, ale i několika dalších osob kolem.
A všudypřítomná kočka zasahuje do životů různě.
Rozhlédněte se někdy kolem sebe třeba v metru. Aniž byste to tušili, může vás všechny spojovat maličkost. Sice se to nikdy nedozvíte, protože všichni kolem budou cizinci, s nimiž absolutně nemáte důvod mluvit...
Popisované Tokio se mi líbilo také proto, že jsem nedávno narazila na pořad "Naomi v Japonsku." A ten mě bavil dost podobně jako kniha. Ona vlastně ukazuje, co autor popisuje. A když ještě navíc přijmete odlišnost Japonců - se svými karaoke a hernami, stánky s jídly a zastávkami metra, v nichž můžete strávit odpoledne, aniž byste se nudili, budete mít ze čtení zkrátka radost.
Bez slitování
Miroslav Žamboch
Bakly je bývalý gladiátor, týpek trochu širších a těžších proporcí. A vydrží hodně, přátelé. Když může, cvičí a kdykoli taky dost pije. A strašlivě, ale jakože fakt úplně strašně jí. Samozřejmě doplňuje energii, jinak by ani z pelechu nevylezl.
A když už vyleze, sesype se na něj jak minulost, která u takovýchto lidí nebývá zrovna veselá, růžová a bez kostlivců v... truhle... A docela snadno se zaplete i do několika vzájemně propletených případů, z nichž by dnešní průměrný vyšetřovatel vykutal sbírku trestných činů. Skoro by se zdálo, že kam dorazí, tam to žije. Tedy umírá. Roztomilé.
Proč?
Protože Bakly také dost narychlo shání jistý obnos, a zkrátka když chlápek jako on potřebuje vydělat prachy, což on potřebuje docela často, zvrtne se nejedna věc, teče krev, dějí se divné věci...
I přestože byl příběh dost dobře podaný a bavil mě, Bakly mi k srdci úplně nepřirostl. Nevím, no.
Muž, jehož řemeslem byl zločin
Roman Cílek
Hm, ano, studijní materiál je výstižný popis.
Text knihy vlastně popisuje jednotlivé kapitoly v životě zmiňovaného muže, který začal válku.
Ale jak to tak bývá, kolem každého člověka se odehrává několik dalších dílčích příběhů. A nejinak tomu bylo teď.
Piranesi
Susanna Clarke
No tedy... nebudete věřit, co se z toho vyklube.
Začátek může působit zmateně. Piranesi popisuje jednotlivé místnosti, denní rituály a schůzky s "Tím druhým." Žije ve zvláštním světě jako by neúměrném pro prpporce běžného člověka. Píše si deník, počítá přílivy, obdivuje sochy a chodí na lov. Do síní svítí měsíc a ani v temných koutech vlastně nic moc nehrozí.
Atmosférou mi kniha hodně připomínala třeba "Atlas mraků." Ale jen tím zvláštním popisem reality, jazykem a nádechem neznáma.
Zapomeňte na okolní ruchy - auta na ulicích, sousedy za zdí, psy a průmyslový šramot, v klidu si sedněte a uvidíte, že se z toho světa nebudete chtít vrátit.
A jestli se vrátíte, možná se i zbavíte něčeho, co s sebou táhnete a vlastně to nepotřebujete.