Janadvorackova komentáře u knih
Strašlivá pitomina.
Začátek vypadal jako klasická kriminálka, ale časem se všichni začali chovat jako banda hlupáků. Hlavně mi ani jedna postava nebyla vůbec sympatická. Ke konci jako by autor nalezl nový námět, dal padouchovi další jméno a nesmíme zapomenout na biblický motiv.
Vadilo mi nekonečné opakování několika frází a slov, uf.
Padouch to nemá v hlavě v pořádku. Jeho zálibou se stala přeměna žen živých v ženy mrtvé.
Za souseda ho nechcete, ale jeho příběh sledujete od začátku do konce, protože na něm "něco je."
Zároveň mi trochu vadili někteří členové "vyšetřovacího týmu." Autor (asi záměrně) používá čím dál tím podivnější hrdiny, aby je zapojil do tak zvaně normálního světa.
Vždyť tyhle příběhy by dokázaly překrásně a definitivně sjednotit všechny národy -:))).
Mají sympatické hrdiny, srozumitelnou zápletku, spoustu výborných hlášek. A Daniel je prostě... čumáček -:))).
Nemyslím, že je to špatný příběh. Dokonce věřím, že osobnosti hlavních hrdinů byly záměrem autora.
Kněz s ponurou válečnou zkušeností a následnou snahou o vypořádání se se zlem svým vlastním způsobem.
A bývalá feťačka s naivními představami o mužném a mužském protějšku.
Pravda, všimla jsem si neustálého zdůrazňovaní některých předností hlavních protagonistů a někdy mě to trochu prudilo, jakož i opakování některých charakteristik (kolik kdo váží a měří, co se má a nemá...).
Také se mi místy zdálo, že se v průběhu děje změnily některé věci: jako barva očí, vlasů, některé dílčí informace. Zkrátka bylo tam pár momentů, o nichž bych mohla tvrdit, že měly dvě verze.
Ale v audioknize se mi to nechtělo hledat. Jde to trochu hůř než v papírovce. A tu nemám.
Autora znám přes jeho YT kanál. V době pandemie, když jsem skoro půl roku smrděla doma, jsem začala bloudit po této zákeřné časožroutské síti a objevila spoustu záhad a tajemna.
Od té doby jsem mírně závislá, i když už v minulosti jsem tohle téma dost vyhledávala. Ale že objevím možnost řešení záhad historie české, by mě nenapadlo.
Několik případů jsem znala, jiné pro mě byly nové.
Problémem této knihy je jen a pouze její audio podoba, která je... nepovedená.
Místy zdlouhavé, ale pro mě mnohdy nečitelný autorův styl mi tady příliš nevadil.
Jen ke konci jsem se nudila.
Většinou bývají knihy lepší než film. Tentokrát se výborně doplňují.
Tenhle příběh se neokouká a neočte :).
Hmmm, nešlo o klasicky vtipnou záležitost, jako autorovy předchozí knihy, ale i tak se příběh - vztahovka jak na houpačce - dobře četl.
Proč ne.
Trochu jsem se ztrácela mezi jmény postav. Prostě mi dělalo nějakou dobu problém zjistit, kdo s kým, protože v autorových knihách mnohdy opravdu není problém, aby jaksi... všichni se všema -:))).
Celkový názor - šlo to.
Životní trampoty čtyř stárnoucích pánů byly velmi úsměvné :).
Výzva zaujala, ale vím, že bych byla srab.
Nevyřčené věci, které se vytratí, když starší členové rodiny zemřou, nebo onemocní tak, že už nejsou schopni vzpomínat. Fotky bez popisků, k nimž si podrobnosti pamatují jen dědové a babičky, možná stárnoucí tety :). Vždycky mě hrozně štvalo, že na ty fotky někdo nenapsal jména lidí, kteří na nich jsou. To je tak depresivní.
Kdo to doma nemá.
Míjíme se. Lidé v jedné rodině. Narodíte se a za dvacet let zjistíte, že nejvíc by vám řekli ti, kteří zemřeli před dvaceti lety...
Alžběta a Nina řeší něco podobného. Tedy Nina hledá odpovědi u své babičky, kteřá ale furt trochu mlží.
Příběh plyne a navštívená místa si umíte představit. A protože jedna část knihy popisuje dobu války a nástupu komunistů, tak trochu poměry mezi lidmi a situaci v zemi, na mnohé čtenáře může působit známým dojmem - jako připomínka něčeho, co jste vlastně také zažili.
Všechno se opakuje. Po přečtení tohoto fakt nemám důvod myslet si, že někdy bude líp.
Popisovaná budoucnst je ale snad ještě horší, než současná... realita.
Díl špionážní série, kterou jsem jinak nečetla jde louskat i bez znalostí předchozích příběhů, i když série je vždy asi lepší číst od začátku už proto, že hlavní postavy procházejí vývojem, který je dobré sledovat.
Jako z velké části fiktivní příběh kniha nebyla špatná. Ale reálné pozadí je přeci jen "trochu" děsivé.
Nechápu Evropanky, které se rozhodnou přidat se k IS.
Kniha je už pár let stará a v závěru se autor bojí, že náplní události 21. století bude boj mezi západními hodnotami a mentalitou islamistů. Myslím, že to bude mnohem barvitější.
Divadelní hra je lepší, ale i s knížkou jsem se pobavila. Místy vtipné hlášky: "panno Vlasto, (má 180 kilo živé váhy) kolikrát jsem ti říkal, že nemáš nosit luk přes prsa. Vytaháš si... tětivu..." a samozřejmá historická nezpochybnitelnost, neboť chlastat, randit, účastnit se strkanic a chodit "na kance" mohli naši předci zcela jistě :).
To je hrozný, jak autorovi vždycky trvá, než předestře "hlavní problém." Naštěstí jsem u audia sázela kytky, takže to uteklo.
Stejně se mi ale zdá, jako bych se čtením skončila v půlce. Novinář se sice vydal po stopách, stopoval a vyčenichal, ale celé mě to jaksi... neuspokojilo.
Příběh se odehrává už v době covidu a i tohle téma je tu zmíněno. Dokonce do příběhu i jaksi zapadá, nejde o nějaké rádoby výkřiky, čehož jsem se bála.
Téma sekt jen tak nastíněno, ani to ale ve výsledku nevadí. Zaujaly mě zmiňované "Děti mraveniště," jejichž vůdce byl fakt kandidát na kazajku... Jen mi cosi chybí. Ale nevzdávám to, další knihy si ráda přečtu.
(SPOILER) V té zatáčce by vážně měla být svodidla -:))).
Místy trochu k smíchu, je mi líto.
No ano, mnohdy je dobré na nějakém příkladě, který se vás rádoby netýká pochopit, proč se třeba chováte jako vůl. Nebo přispět k řešení nějakého problému, jemuž brání blok, který máte v sobě. Třeba když se chováte jako vůl a před ostatními se tak musíte chovat dál, protože by se odhalilo, že jste vůl.
Jenomže... někdy je prostě nejlepší všechno rozkopat a odejít. Také se uleví (pokud vás nikdo nevidí -:))).
Slušná porce šamanského mysticismu (nebo opačně) z oblasti mnohdy zmrzlé ruské tajgy.
O změnách, které přináší civilizace a starých způsobech, jenž odnáší Řeka.
Audiokniha je krásně zvukově podbarvená, jak to říct, "tématickými zvuky."