Janadvorackova
komentáře u knih
Dívka, žena, jiné
Bernardine Evaristo
Zrovna jsem tu hledala diskuzní vlákno s tématikou gayů a leseb, abych tam tenhle skvost přidala.
Protože většina hrdinek příběhu jsou lesbické nomádky, ať už souhrou okolností, nebo vnitřním uspořádáním (narážím na ty nomádky, některé se nacestovaly dost fyzicky po světě, nebo vnitřně při hledání své spokojenosti), matky, učitelky, umělkyně, navíc ve velké míře tmavé, nebo smíšené pleti.
Některé si záměrně vezmou gaye, aby měly ve společnosti v průběhu dvacátého století, kdy se kvůli mateřství a nutnosti manželského života dost remcalo, klid.
Krom jiného je jedna hrdinka nebinární, což já osobně moc nepobírám (myslím tohle přesvědčení), protože trvám na tom, že buď je člověk chlap, nebo žena, přičemž je jedno, s kým a jak žije. Její proměna je zvláštní a spíš na mě působí, že nenašla sama sebe zevnitř, ne zvnějšku.
Příběhů je vlastně dvanáct a vzájemně se trochu prolínají. Ne vždy se mi povedlo prolnutí odhalit, ale jsou tam. To máte tak: v prvním příběhu to rozjede lesbická divadelní umělkyně, která má dceru... Ta se objeví v několika dalších příbězích jako zmínka "hele, tuhle znám," "ta tam byla taky."
A mezi tím se noříme do bahnitých vod Afriky a přístavů v Anglii, předsudků s kapkou historie. Ukáže se, že u učitelky z kapitoly XY uklízela matka hrdinky prvního příběhu. Že spolu ty a ty holky byly v kontaktu na soc. sítích, nebo spolu po večerech pařily, aniž by o sobě něco věděly. Nebo spolu spaly, přičemž informací o sobě měly už trochu víc.
To, jak žily, co si myslely a jak je (ne)štval život a identita, víme my.
Je to pestrá směska, hutná a někdy hnusná, sem tam smutná, ale většinou nechutně upřímná a přímá, "protože co čumíš, mám tu stejný právo bejt jako kdokoli, žejo..."
Styl je vyprávěcí, hovorový, suše humorný a ironický.
Ale je to bomba kniha.
Je mi bližší v tom smyslu, že máme doma čtyři mulaty, kteří si možná jednou, budou chtít čuchnout k historii své černé kůže. A nebudou třeba vědět, jak na to, kam na to, s kým na to, protože tamta část jejich dědictví se jim ve většinově bílém evropském prostředí tolik nepřipomíná. Navíc, když otcové jsou většinou nepoužitelní, vypaří se, nebo umřou. To samé částečně řešily i holky, budu jim tak říkat, z této knihy.
Tak doufám, pevně, že každej nakonec najde, co hledá.
Sbírka vášní aneb Dobrodružství mladé Ukrajinky
Natalka Sňadanko
Ale jo. Dětsky naivní. Naivně vtipné a (ne)vtipně realistické.
Jako asi tak.
Dají se vysledovat nějaké podobnosti s problémy "našeho mládí." A některé věci jsou trochu jinak.
Mám ale raději vzpomínky paní Glasserové. Byly takové... opravdovější.
Deník farářky
Martina Viktorie Kopecká
Čekala jsem strohost a kázání, dostala jsem hlášky běžné mladé ženy, sympaťačky s příjemným hlasem.
Rozumějte, když ženská jemným, trochu melancholickým tónem něžně káže třebas o utrpení Krista, je to masakr :).
Krom jiného se dozvíte i běžné věci ze života farářky. Názory na situaci, vzpomínky na dobu pandemie.
Pouť oběšenců
Pavel Hrdlička
To jste věděli, že když na prahu svého domova objevíte umrlce, měli byste mu za vlastní prachy zařídit dobrý křesťanský pohřeb?
Jeden z aktérů příběhu tohoto využil, když ze šibeničního vršku pár oběšenců takto před dveře movitějších měšťanů přestěhoval. Důvod se dozvíte.
A jak tomu už u této série bývá, Václav od Černého koně bude zase řešit věci spravedlnosti a práva, poslouchat trefné rýpavé řeči své ženy Kateřiny, mluvit do dutých hlav bandě biřiců :), účastnit se zasedání a přijde na kloub záhadě.
Opět skvělé čtivo.
Zpověď ďáblovy milenky
Danielle Michaud
Začátek působí jako naivní zpověď praštěné puberťačky, která potká zajímavého staršího týpka s tajemnou osobností a nechce nic než jeho.
Nojo, jenomže týpek je stoupenec Satanáše a holčinu zblbne tak dokonale, že mu dá... doslova tělo i duši.
Postupem příběhu přijdete na to, jak funguje takový pomalý vstup do spolku, který se neštítí vůbec ničeho. Myšlenkové pochody při zpovědích ve cvokárně vás možná přesvědčí, že "má, co chtěla." Ale zřejmě to není tak jednoduché.
Lidé z neúplných rodin, nebo s různými problémy, často hledají něco, co dá jejich životu řád a smysl. A odpovědí může být dokonce i banda podivínů v kápích, která se schází k hromadným souložím, pařbám a rituálům.
Problém je, že sektu nejde normálně opustit. Jakože si řeknete, že už vás to nebaví. Jakmile začnete, je třeba všechny a všechno do smrti nenávidět a postupně přijít o všechno.
Pravomil aneb Ohlušující promlčení
Petr Stančík
Ach jo, je mi smutno.
A pořád, pořád dokola se budeme snažit zalézt do něčího zadku.
Pro co vlastně?
Kniha je napsaná výborně. Autor nezklame.
Pamatuji si vás všechny
Yrsa Sigurðardóttir
Nevím, co napsat. Jako kdyby to psal někdo jiný. Příběh mě vůbec nebavil, hrdinové byli nesympatičtí a trojice v domě se chovala jako banda momentálně postižených. Nelogické dialogy, myšlenkové pochody houbičky na nádobí... Být tam, zatluču jim okna, dveře a do baráku pustím nějakou tísnivou melodii, ať zešílí a pak se pobijou :).
Duchařina jako námět mi vůbec nevadí. A ani tady tomu nebylo jinak. Dokonce jsem jásala, když se na zárubni dveří objevily drobné, zřejmě dětské bílé prstíky a divný hlas ze tmy varoval před nebezpečím. Pěkné byly přízraky na vodě - tuleni připomínající možná hlavy utonulých :)? Hezké, vážně jo, hlavně když je kniha čtena v noci.
Plus moje oblíbené přízraky na nemocniční chodbě. Ty miluju.
Zajímavě zapůsobily i různé naschvály, které duchové už tak nějak běžně a s radostí páchají. Přemisťují věci, různě vržou a škrabkají a všelijak znepokojivě se projevují :).
Ovšem to bylo tak asi vše. Zbylé autorčiny knihy byly o řád, dva, tři výš.
Možná je to tím, že tady nebyla žádná výraná hlavní hrdinka (hrdina), zkrátka někdo, kolem něhož by se události odehrávaly.
Klášterem obchází ďábel
Jan Bauer
Ojojoj :), klášterem obchází ďábel smrdutý, neposeda jeden a kuje pikle. A to by to nebyl pořádný satanáš, kdyby neseděl na pokladu. Smrtelníkům se ukazuje klasicky. Na zemi občas zanechá otisk kozlího kopýtka a sem tam mrtvolu řádového bratra. Někdy a někde náhle a rázně vzplane oheň a na chodbách konventu jsou k zahlédnutí temné stíny.
Ale jak asi tušíte, tak jednoduché to není.
Prostředí středověké Prahy se mi zamlouvá vždy, když přijde ke slovu historická detektivka. Bohužel hrdinové příběhu mi přijdou jeden jako druhý, žádný z nich není extra sympatický, výjimečný, případně nesympaticky nechutný. I když se najdou vtipné situace, nebo trefné hlášky, exkurse do mučírny, muchlovačka s nevěstkou... Není to ono, ale oceňuji alespoň atmosféru kobky v klášteře, kostlivce a otisky kopýtek spatřené ve světle svíčky.
V noci.
Na chodbě.
Zamyšlení na závěr: proč je tak běžné, že zvoníka dělají hrbáči? Jako kdyby tehdá měli hrbáči odbory, jistě by se ohradili. Jak neskutečně je z tahání za provaz musela bolet záda, to si nedokážete představit :).
Ženská na odstřel
Martin Goffa
Eeee :).
To je moje reakce na tohle.
Jakože fakt geniálně jednoduché a jednoduše geniální :).
Šántárám
Gregory David Roberts
Indie je děsně zajímavá země, kterou nikdy nepochopím. Kontrasty a jedna z tváří svobody.
Všechno se dá koupit, vyměnit za úsměv, nebo službu.
V příběhu to funguje, nevím jak ve skutečnosti.
Jedna z myšlenek o hustotě zalidnění v kontrastu k rozloze země v podstatě říkala, že obyvatelé Indie, ať už jsou jakékoli národnosti, se musí životu, hluku a shonu přizpůsobit vnitřně, jinak by se fyzicky zlikvidovali.
Asi na tom něco bude, i když násilí je mezi tamními lidmi stejně asi víc, než jsme si ochotni přiznat.
I když vím, že autor seděl, utekl, seděl a skrýval se, našel pak ve svém bytí smysl. Napsal tenhle příběh a určitě hromadu věcí zidealizoval. Zasazení do Indie mi přesto dává naději věřit, "že to všechno bylo přesně takhle."
Líbí se mi to.
Jako kdyby byla svoboda, ať už být, či dělat to, co vás naplňuje, něco hmatatelného. Věc nějak velká, třeba jako medailon, nebo krabice, je to jedno. Věc hmotná a někdy těžká, kterou můžete vzít, strčit do kapsy, táhnout na zádech, nebo ji roztáhnout do všech směrů s výhledem na nekonečno. Vstoupit dovnitř a jen tak v ní být.
Posel v temném lese
Lois Lowry
Zvláštně křehké zakončení série.
Nečekané, ale celkově mám dojem, že se v příběhu zase tak moc nedělo. Až na konec.
...o psu nemluvě
Connie Willis
Občas jsem se ale neskutečně tlemila :).
Pane bože. Kočka živá nebo mrtvá, seance, absurdní situace, historické zapeklitosti a cesty časem, osud katedrály a hledání chybějícího artefaktu. Všechno souvisí se vším, ale tak nějak oklikou :). Prostředí viktoriánské Anglie je pro řešení problémů z dvacátého století určitě nejlepší -:))). O psu nemluvě.
The Crown: Podrobná historie
Robert Lacey
Žít bych v tom nechtěla, ale zprostředkovaně vždy zaujme :).
Spasitel
Andy Weir
Docela se bojím - čtěte - dychtivě čekám, s čím autor přijde příště -:))). Je to vědecko fantastický cvok.
Ano, blahem jsem se tetelila, protože po kupě sci-fi dobrodrůža jsem po hodně dlouhé době četla vědeckou fantastiku, která je fantasticky vědecká a přijatelně šílená, aby připomněla některé starší doby a autory. Psali to samé, ale museli si vystačit s poznatky své doby, takže při čtení v současnosti mi tam pochopitelně vždy něco chybělo.
Snad to dává smysl.
Bylo fakt osvěžující sledovat plynutí děje a kolikrát s hlavním hrdinou dojít ke stejnému závěru. Kapacita mého mozku stačila, což mě těší asi tak stejně jako celý tento příjemný příběh.
Konec jsem neodhadla a měla bych pár otázek, ale... tak je to správně.
Rozdělený dům
Pearl S. Buck
Celý děj vlastně shrnuje anotace.
Wang Yuan je syn toho, jemuž říkali Tygr - vojáka - nejmladšího ze tří bratrů, který svou kariéru začínal s hromadou plánů.
Každý z oné rozvětvené rodiny měl nějaké svoje sny a ty se jim více, či méně plnily, nebo se děly věci zcela jiné.
Mohla za to částečně nastupující revoluce a změna smýšlení mladé generace. Holt staré pořádky vydrží jen tak dlouho, dokud je budou přijímat všichni. Nebo alespoň většina, což se nedělo. Výsledkem byla proměna společnosti a přežil jen ten, kdo se přizpůsobil. Asi tak.
Synové
Pearl S. Buck
Wang nejstarší byl děda už na začátku prvního dílu.
Měl syna a ten měl tři syny, jo :).
Spolu žili v hliněném domě, o kterém to celé je.
A druhý díl série popisuje životní úděly těchto tří Wangů.
Z nejstaršího je zpustlík, prostřední má obchodního ducha - ten se toho nebojí. A nejmladší se stane vojákem.
A všechny tři linky, příčemž ale nejvíc se asi řeší osud nejmladšího, mají svoje kouzlo.
Wang měl i dcerky, ale o těch se moc nemluví.
Jen jedna z vedlejších linií příběhu líčí osud bláznivé sestry tří bratrů a její opatrovatelky.
Kniha nezapomíná i na nové móresy čínských žen - na dobu, kdy si dámy uvědomily, že si můžou vybírat manžely, že nebudou dcerám ovazovat nohy a navíc je ještě pošlou do školy. A střet generačních zkušeností a nepochopení, zpátečnictví a odcizení posouvá děj krásně kupředu - někdy bohužel k hořkým koncům.
Dobrá země
Pearl S. Buck
Mám ráda podobné série zahrnující hrdiny několika generací.
Kdo by si pomyslel, že život čínského rolníka a jeho rozrůstající se rodiny tolik zaujme.
Fajn vyprávěcí dovednost autorky a poté audio verze způsobily, že jsem se pokaždé těšila do pelechu, neboť v noci se dobře... čte.
Doteky hříchu
Roman Cílek
Docela čtivé povídky s detektivní zápletkou.
Některé i trochu akční.
Na Chesilské pláži
Ian McEwan
O volbách, cestách a rozhodnutích.
Autor má znepokojivě detailní jazyk a neváhá zprostředkovat myšlenky rozpitvané na maličké kousky.