Janadvorackova
komentáře u knih
Válka královen - Eliška Přemyslovna a Eliška Rejčka
Jaromír Jindra
Další povedená variace na dobové téma otázky vlády v Čechách. V podstatě nic nového jsem se nedozvěděla. Jako že by autor přišel s novinkou, kterou nevěděl ani učitel dějáku, to ne. Ale o to nešlo.
Příběh odsýpá a je čtivý. Odkazuje na historické skutečnosti a pracuje i s myšlenkami budoucího směřování země, vlády Karla IV atd... Lehce, ale je to tam - jakési vhledy do budoucna formou náznaků.
Zahrnuje i vedlejší linii jednoho ze strážců Elišky Přemyslovny a jeho snoubenky.
Příběh se nevyhnul ani vztahům mezi v té době "nejslavnějšími" českými pány.
A to kdyby tušili, že do země za cca třicet let vtrhne mor, byli by možná na sebe hodnější :).
Ta, co jde první
Livia Llewellyn
Z recenzí jiných v knize se dozvíte, co asi tak zhruba můžete čekat. Trochu hororové, magické, mystické, s náznakem prastarosti. Co vyrostlo z kořenů zapomenutého a jednou za čas zlovolně vyraší do okolí. Vychrchlá to zhoubné částečky, které se zavrtají a vyčkají, až nazraje jejich čas. No... a to by stačilo.
Jako dílka H.P.Lovecrafta - trochu. A je v tom i kapka současnosti, protože Alex žije v megaměstě, normálně pracuje. Pravda, její zaměstnavatel úplně normální není, valná část společnosti, s níž koexistuje také ne. Ale co už, když to tak ve světě chodí. Člověk je potom trochu jako savý papír. Ale ani ten nedokáže cucat donekonečna.
V doslovu autorka píše, kde se celá představa zrodila - tedy z čeho. Jen málokdo má ale schopnosti "s tím něco dělat." Vždyť autoři jenom píšou to, co po nich hrdinové chtějí :).
Kateřina Aragonská - Pravá královna
Alison Weir
Omleté téma od sklepa na půdu, ale v každé inkarnaci příběhu nacházím nejednu zajímavost.
I když je vyprávění o životě první ženy nesympatického krále podáno románovou formou, a dá se čekat, že tam bude pár autorských záměrů a třeba i několik nepřesností, nepůsobí to tak. A dokonce i Jindřich byl místy sympaťák.
Kateřina na mě z historických informací vždy působila trochu jako časem udolaná, mírně zapšklá a věčně se modlící skoro stařena. A ráda bych byla, kdybych se pletla, protože v příběhu je prezentována živě a energicky, prostě dočista jinak.
Jako odpočinková četba rozhodně stojí zato.
Roky
Virginia Woolf
Trochu mimo můj vkus, ale musím ocenit strašně zajímavý, vytříbený a čtenáři nic neskrývající jazyk. Bude to asi dobou, nebo co, ale autorka dokázala popsat jednu věc ze tří, pěti různých pohledů, sledovat při tom čas a veškeré dění kolem, skloubit to a vyvodit důsledky. Líbila se mi detailnost popisů některých, i zcela nedůležitých věcí. Ale právě díky ní žádná část příběhu nebyla nedůležitá.
Jestli mi rozumíte :).
Přežít s vlky
Misha Defonseca
Páni :).
Smutný příběh děvčete, které odvážně projde Evropou během války. Hledá rodiče, je svědkem věcí, které by nikdo vidět nechtěl. A zažije mnohdy zvláštní situace, které z ní udělají "vlčici."
Bábovky
Radka Třeštíková
Čtivý spletenec příběhů.
Problém bych vidělat v tom, že hrdinů je moc. Jejich příběhy se prolínají, ale nedařilo se mi je sledovat všechny. A já je chtěla sledovat všechny, představit si toho příběhového pavouka a přesně vědět, kdo s kým?
Je to trochu jako sledovat rodokmen. Tam jednoduše odpověď na zmíněnou otázku znát musíte :).
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Asi nic pro mě.
Přišlo mi to hrozně nepřehledné.
Hra s osudem: Šperk
John Saul
Takovým spojovacím článkem celé série je nejen ústav jako starý divný dům, ale jistý přízrak, který z hlubin historie léčebny vytáhne nějakou cetku. Ta pak kvalitně škodí.
Tady by si čtenář měl dávat pozor na šperky, které dokážou s majitelem pěkně zamávat.
Ještě že by mě takovým dárkem nikdo neoslovil.
Bohužel mě ale nenadchl ani samotný příběh, byť mu nechyběla krev a nože, bezmoc a hrozby... Už jsem asi otrlá, či co :).
Život alchymistův
Václav Kaplický
To máte tak. Kaplický nasadil nepřekonatelnou laťku "Kladivem na čarodějnice," které patří mezi top málo knih, které si přečtu znovu třeba pětkrát a furt mě to bude "bavit."
Má mě bavit utrpení?
Ano, má :). No, ježišmarjá :).
Dobře, ty nebohé ženy by nesouhlasily.
Navíc Edík, tedy slovutný alchymista Eduard Kelley, tedy představa o něm, je tady oproti filmové zcela pokroucena. Edík nepůsobí sympaticky, i když podvodník to byl vždycky. Jenomže já si ho zidealizovala a autor mi představu rozkopal :).
Je to jeho právo, o to nic, ale víte jak to bolí, když vám vezmou ideály i o lidech zcela neideálních :)?
Navíc se příběh trochu táhne a neodsýpá, vine se. Edík si koleduje o to, aby krom uší, které už nemá, přišel i o jiné přečuhující části těla.
Protože podvádět se nemá :).
Spací vady
Radka Denemarková
Autorka je taková "divná pavoučice." Pohybuje se v literárním poli od jednoho okraje k dalšímu a někdy se v břečce, ze které jde vytáhnout příběh, neskutečně rochní. A pak z toho vyndá beztvaré čvachtající "cosi" obalené řasami... třeba. Fantazie, zastřelte mě.
Pardon, jsem se také rochnila.
Námět na tuhle věc je... zajímavý. Pravda, ta třetí osoba, o níž příběh je, zemřela nedávno - to byla taková morbidní třešnička na dortu :).
Dramatizace posmrtného pokecu dvou literátek a jedné, dejme tomu obchodnice, mě bavil.
Ale ne tak jako "Peníze od Hitlera," nebo "Příspěvek k dějinám radosti." Což nemusí nutně znamenat, že je tahle kniha horší. Vůbec. Je jinačí.
Kyberiáda (12 povídek)
Stanisław Lem
Nápadité.
Povídky připomínají trochu Asimova.
Náhoda? Záměr? Je to jedno.
Ale jsou tááák praštěné :).
Kyberiáda (20 povídek)
Stanisław Lem
Nápadité.
Povídky připomínají trochu Asimova.
Náhoda? Záměr? Je to jedno.
Ale jsou tááák praštěné :).
Hrdinky: Příběhy významných českých žen
Renáta Fučíková
Krátké vzpomínky na známé i méně známé ženy naší historie a současnosti.
Málokteré jméno mi nic neříkalo, ale našly se - pro mě neznámé.
Tak... a teď už je znám :).
Černé ovce mezi Habsburky: Vyvrženci a prostopášníci slavného panovnického rodu
Christian Dickinger
Zajímavé medailonky nezajímavých lidí, z nichž někteří měli štěstí, že se vůbec narodili. A u jiných jsem nad účelem jejich bytí dlouho dumala. Dneska bychom jim vyplatili invalidní důchody a poslali makat do chráněných dílen. A jak jsem to tak četla, někteří by nebyli schopni vykonávat ani pomocné práce.
Tehdá nám vládli.
To fakt není fér :).
Jako takhle: kdyby byla bývala bitva na Bílé hoře dopadla jinak, knihy o bandě, která tu tři sta let parazitovala, bychom nečetli. Najít na tom něco veselého, o to jde.
Rouhání
Douglas Preston
Zajímavý námět, hrozné zpracování.
Dialogy, nuda, popisy, velikášství, nuda, domněnky, nuda, zase dialogy a trochu dumání o konci a stvoření, nějaká akce, trochu hrdinství a hromada keců.
Připomíná to hrozně stará sci-fi filmová béčka - průběhem. V nich všechno dává smysl a nakonec to vyřeší jeden člověk, který se tam třeba mihne náhodou. Takové patetické.
Nebavilo.
Předčítač
Bernhard Schlink
Nejprve jsem viděla film. Kniha o moc více nenabízí, ale oboje obsahuje několik znepokojivých představ k zamyšlení a stojí zato.
Když opomenu jistou snahu o Hanino "zlidštění" aneb "ona za to nemohla," čemuž nevěřím, které bylo k obrazu celistvosti příběhu nezbytné, a které mi vadí spíš z podstaty věci, vlastně není co vytknout.
Naopak. Na poměrně malém rozsahu se odehraje příběh velmi ucelený a ukončený. Nic se neokecává, do ničeho se nezabředne.
Les oběšených lišek
Arto Paasilinna
No, ty kráso :). Jestli tohle mělo být něco na způsob terapie přírodou, jak se píše v anotaci, tak mě to dokonale zterapeu...ta...ty...zovalo. No, uvolnilo mě to :).
Krom tří uprchlíků popsaných výše, měla s sebou babča cca dvacetiletého kocoura a po okolí se též potulovala zvědavá liščí slečna.
Venku třicet, čtyřicet pod nulou, sauna vyhřátá, polární záře nad barákem. To se to pak jednomu vegetí takhle v pustině.
Hnedka bych se přidala :).
Bílá Voda
Kateřina Tučková
V padesátých letech dostali na zadek věřící, zemědělci, různí váleční hrdinové, všeobecně snad polovina národa poznala, co je to utrpení ve všech jeho podobách. A jen málokdo se obešel bez zkušenosti z kriminálu, nebo nějakých nepravidelných návštěv soudruhů otravů, nebo pozvánek ke spolupráci a výslechům v různých kouřem smrdutých kancelářích.
Každá doba má svůj vlastní způsob buzerace obyvatelstva.
A někdy to chce čas, aby každý dostal, co si zaslouží.