Janadvorackova komentáře u knih

Ježkovy voči, na tohle jsem zapomněla. Četla jsem dávno a asi jsem od toho ani nic nečekala, ale dostala jsem fakt vyvážený mix těch největších šíleností, které se dají vecpat do jednoho textu.
A ty nemrtvé srnky mě straší doteď :). Teda... ony mě nestraší, samozřejmě, ale jak jedu mezi lesy, čumím z okna, jestli někde něco nečíhá. A až mi tam jednou vběhne živá, poseru se strachy :). A pokud se ji podaří srazit, budou alespoň řízky.
Naštěstí tedy nejsem řidič...

11 07.08.2018

Četla jsem to v době, kdy mi bylo náct, což už bude dvacet let. Tehdy jsem byla ještě poměrně nadšená.
Dneska, navíc jsem bohužel knihu podruhé slyšela, to říct nemůžu.

Zaprvé - předčitatel: Pan Jiří Kubeš.
Má místy ucpaný nos, často poliká vzduch, zívá a snaží se nekrkat. Nojo, jenomže v těch sluchátkách to neokecá. Strašně mi zmršil druhý dojem, a to já většinou předčitatele chválím. Tohle fakt nešlo. Navíc se vůbec neobtěžoval s nějakým projevem...

Co se děje týče, je vidět, že to není čistě Clarke.
Kupodivu mi nevadil ten začátek. Kudy se Země ubírala od prvního Rámy, mě docela zajímalo. Nevadila mi ani detektivní zápletka, různé ty pikle a sex. Jako proč ne.
Vadily mi divné charaktery hlavních hrdinů a řešení jejich situace:
Třeba jedna za všechny:
Nicol vleze do New Yorku, dojde ke stavbě, vleze dovnitř a uvidí jámu. Posvítí dovnitř baterkou a nedosvítí na dno. Tak se tam nahne a spadne.
Ale když je dole, tou samou baterkou dosvítí v pohodě ke stropu té místnosti, kde se nachází??? Při poslechu děje kolem tohoto jsem trpěla. Původně přeci šlo o dočista jiný úkol - hledání kolegy. Ale na kolegu se všichni dočista vykašlali a jako by řešili "důležitější" věci, které byly úplně mimo mísu.

Část uvnitř Rámy by mě měla bavit. Snažila jsem si představit všechny ty novoty, ale díky chování hrdinů příběhu jsem se spíš nudila. A veškerá představivost se opírala o vzpomínky na první díl, byť tam nebyly popisy měst a jejich detailů.
No, tady také ani moc ne. Spíš jsem se smířila s jakoukoli podobou, kterou si dokážu vybavit z nejrůznějších sci-fi filmů a seriálů.

6 06.08.2018

Také jsem, tedy pro změnu slyšela, dvojknihu - spolu s Rosemary. A první se mi líbila víc.
I když mají paničky něco do sebe, nic převratného se vlastně nestalo.
Chlapi mají rádi prsaté, poslušné blbky bez názoru, za nímž by si stály. A ty jim přizvukují. Ať už se pak změní tak, jako v příběhu, nebo vlivem vztahu, což už jsem také párkrát viděla - dokonce jako až tak, že dotyčné poslaly do háje bývalé přátele - je to smutné. Považuji tento druh slepic, pardon manželek, za exkluzivní vzorek povrchnosti lidstva a doufám, že to v jeho evoluci bude jen pomíjivou kapitolkou.

Každá rodina má být trochu chaotická, jednotlivci v ní nestejní, děti svého času neposlušné a dospělí na pochybách. Ne jako ze škatulky, reklamy, časáku. To neexistuje a fungovat nemůže.
Jenom můj názor založený na vlastním pozorování :).

12 02.08.2018

Bacha na sousedy, někteří můžou laškovat s temnými silami. A to se pak nevyplatí pro změnu laškovat s nimi. A pozor, aby vám nevnocovali domácí koláčky, nebo bylinky v amuletu :).
Příjemná odpočinková záležitost, kterou jsem doteď asi ještě neslyšela/nečetla, i když film jsem kdysi určitě viděla.

15 30.07.2018

Já, trubka, jsem to zapomněla ohodnotit, přitom jsem tuhle knihu minimálně dvakrát četla a jednou slyšela. Furt super. Nemůžu si pomoci, řadím si ji soukromě mezi jednu z nej. sbírek povídek, zde krásně propojených zajímavým tématem - vývojem umělých forem života a vztahu člověka k nim. A naopak. A právě ta vzájemná propojenost dělá příběh přitažlivým, děsivým, nadčasovým, osudovým... doplňte si :).

25 28.07.2018

I po letech od prvního čtení, super. Tentokrát jsem knihu poslouchala, bohužel v nekvalitním načtení panem Milanem Nedělou. Často se mi zdálo, že to chce mít hrozně rychle za sebou a nedbá na nějaký hlasový projev. Četl monotónně. Dost jsem se divila, jelikož jsem už předtím v jeho podání slyšela "Dveře do léta," nebo "Já robot" a tak divný pocit jsem z toho neměla.
Každopádně příběhu nic neubralo na zajímavosti, což je podstatné.

20 28.07.2018

Zemi postihla nějaká katastrofa, která přeživší komunity jednak oddělila a jednak změnila.
Hlavní hrdina David a pár jeho přátel zjistí, že mezi sebou dokážou telepaticky komunikovat. Nejde o čtení myšlenek jako takové, u lidí, kteří tuhle schopnost nemají, to nejde. Jde spíš o sdílení mezi těmi, kteří jsou tímto způsobem jiní.

Průšvih je v tom, jak anotace napovídá, že veškeré odlišnosti se trestají smrtí, nebo i vyhnanstvím. David je totiž součástí silně věřící komunity, kde následování Slova Božího hraničí až se známým středověkým fanatismem (a mnohdy i novověkým, co si budeme povídat). Davidův otec je něco jako smírčí soudce, neustále cituje Boží slovo a Davidova matka je taková chladná bestie, schopná nahlásit i vlastní novorozeně, pokud se jí nezamlouvá.
Když společnost náhodou přijde na to, že se někdo z komunity liší, vydá se hříšníky pronásledovat. A tak prostě Davidovi a spol. nezbude, než zdrhnout.
Nutno podotknout, že chlapec má mladší, zajímavou sestru, která s nimi jde také :).

Část příběhu vykresluje vztahy mezi jednotlivými lidmi, jejich odlišnosti a nutnost zachovat tajemství, což mnohdy nejde snadno. A část se pak věnuje problému odlišnosti v praxi.

Kniha je hrozně sympaticky načtená panem Vladimírem Čechem, který třeba fanatismus Davidova otce podal tak procítěně, až jsem měla dojem, že samovolně vzplanu :).

Téma vůbec neztrácí na aktuálnosti. A byť je konec možná lehce odhadnutelný, vůbec není na škodu si knihu přečíst. Byla jsem překvapena, s jakou lehkostí jsem přijala hrdiny dětského, až náctiletého věku a jejich vyspělost, jíž se v reálu nedoberou mnozí dospěláci.

Autor byl fakt frajer a je jen škoda, že toho nenapsal víc.

19 23.07.2018

Jako celek je to velmi zdařilé pokračování geniální jedničky, nicméně odpovědi na některé otázky chybí, což je škoda. "Tma" na začátku se dala bezvadně využít. Někde v příběhu se totiž zmiňuje zajímavá věc: "že v prípadě úbytku světla trifidi buď pochcípají, nebo se začnou shánět po krmení." A co se stalo? Odpovězte si sami.

Poslouchala jsem audio a ze začátku byla dosti rozpačitá, protože se zdálo, že mi nesedne styl. Byl poněkud jednoduše vyprávěcí a zhruba první tři, čtyři stopy, mě moc nebavily. Nedokázala jsem se do toho zažrat.
Jakmile ale hrdina nouzově přistál na divném trifidím ostrově, začalo to mít prima atmosféru a také to docela slušně odsýpalo. Jednotliví hrdinové byli spíše kladní, pořád jsem čekala na nějakou konfrontaci s kytkami :), nějakou vostrou, myslím :).

V průběhu poslechu jsem si udělala zeleninový salát s trochou nějakého toho lupení a dostala se až ke konci. Ten sice neurazil, ale částečně moc nepotěšil.

Někdo tu psal, že zatímco první díl by se dal přečíst znovu, tenhle druhou šanci nedostane. Cítím to stejně. Zároveň by se mi líbilo pokračování. Svět takhle změněný, by si ho zasloužil :).
A teď jdu zalít kytky, aby neremcaly...

Audioknihu načetl Radek Valenta. Dobře, řekla bych.

22 22.07.2018

Skvělý hlasový projev pana Jiřího Zavřela udělal z tohoto, už tak dost neutěšeného příběhu, post apo další úrovně. Autor sice popsal strašlivé věci, ale až předčitatel mě donutil věřit, že by se klidně mohly odehrávat za dveřmi. A ne, abych otevírala.
Tak jsem to neudělala a poslech knihy zvládla za pár hodin.
Určitě jedna z těch, která si zaslouží pozornost a k níž se ještě vrátím.

54 19.07.2018

Já už jsem z toho taky dočista nepokojná, to vám řeknu :). Na kterou duši se autorka odkazuje, tuším, ale je jich v příběhu tolik, že by si člověk mohl udělat pořadník.

Zhruba půlka knihy se věnuje zkáze Titanicu a rozvíjí i jednu konspirační teorii o pojišťovacím podvodu :). Teda nerozvíjí, jenom ji ale nezapírá. Situace je podaná způsobem, nad nímž se člověk pozastaví.
Při poslechu jsem si nemohla odpustit srovnávání se stejnojmenným filmem, jelikož i některé pasáže a rozhovory hrdinů knihy a pasažérů, si byly s filmovým scénářem až neskutečně podobné. Nakonec asi oba tvůrci vycházeli z podobného "zdroje svědectví." Jenom jsem se bála okamžiku, kdy hrdinové skončí ve vodě a jeden, promrzlý na kost, zmizí v hlubinách oceánu. Naštěstí tahle scéna tam nebyla :). Neříkám "naštěstí," protože bych si to přála a posléze plakala rozrušená nenaplněnou romantikou, jenom jsem se nemohla té představy zbavit, což dost otravovalo.
Ale byly to nervy, to vám řeknu. Až jsem si z toho rozhodila biorytmus, jelikož jsem to po dva dny nemohla vypnout dřív, než ve tři ráno. Stane se.

Další část knihy opět sleduje průběh boje za práva žen. Dámy už se mnohdy nechovají jako dámy, ale já jim fandím, protože když to nejde po dobrém, je potřeba sem tam něco zapálit, vytlouct okna a řádit jako pominuté. A odsedět si to, pokud možno hrdě.

Problémy členů rodiny tu jsou, ale ve světle toho ostatního, například politické situace v Evropě, která jaksi spěje k válce - První světové, se zdají nedůležité. Zkrátka životy lidí si jdou cestami, kterými je doba nese a je to. Na světlo vyplouvají charaktery některých hrdinů, autorka stále sympaticky pracuje s detaily a nešetří jimi, i když jsou hnusné. A to beru, proč to čančat :).
Kniha končí vyhlášením války, to budou zase nervy.

7 16.07.2018

Tento díl se víc než předchozí, zabývá podrobnostmi boje za volební právo žen. Je zde docela barvitě vykresleno i několik nechutných detailů přístupu policie a úřadů k protestujícím dámám. Podmínky ve vězení, nespravedlivé rozsudky, výsměch a metody násilného krmení, když se dámy dostaly až k tomu, že v base držely hladovku.
A na příkladu několika hrdinek i odevzdanost a vynalézavost, s jakou se snažily upozornit na tuhle nespravedlnost.
Teďka, když jsem to nevydržela a jukla na net, vím, že si chuděry budou muset počkat do roku 1918 (v ČR až o rok déle). Snad se toho dožijou všechny ty sympaťačky, které v příběhu vystupují :).
Beztak ta buzerace probíhá dodnes, si nemůžu pomoct. Asi si do kabelky šoupnu pár kamenů a běda, běda... všem -:))).

Jinak jsem zaznamenala teď docela dlouho zanedbávaný autorčin nešvar - smilstvo. Už zase. No neřeknu kdo, ale nečekala jsem to, i když tedy chápu, že byla nešťastná, no.
Asi záleží na "druhu bratrance." Dnešní poďobaní a dobou poznamenaní týpci by asi neobstáli. Holt autorka všechny líčí strašně fešácky a sto let je sto let :).

Sympaticky působí pokrok, kterého lidé dosáhli na poli vědy a techniky. Vzmáhá se letectví a je jasné, že minimálně jeden z hrdinů do něj fušuje.

Na Morlandu se zase chovají koně, hodně pro armádu a koně honební a různí pracovní. Zaznamenala jsem též ovečky, které sice nedávno, chuděry, vymřely, ale tradice strýce "Teddyho" neopustila a ten se snaží dát vše do pořádku a do stavu, v němž panství bylo, než to jeho darebný bratr celé zvrtal.
V domě samozřejmě zase žije spousta lidí. Hrozně se mi líbí takové ty rodinné sešlosti, hlavně o Vánocích, kdy se slezou úplně všichni, v domě je narváno a sloužící se tetelí blahem, protože návštěvníci přivezou sice nejen spoustu práce, ale především spoustu drbů :).

A strýc "Teddy" investoval do Titanicu, tedy do zařízení lodi textilním zbožím, jaksi. Má přádelny, daří se mu. No ale už víme, kdo popluje, takže je celkem jasné, jak to dopadne.
A... do pytle.

6 11.07.2018

Vyslechla jsem audio formou rozhlasové hry. Bylo to snad ještě víc znepokojivé, s těmi všemi doprovodnými zvuky, hlasy a projevy té doby. Fujtajbl. Každopádně alternativní historie je vždy alespoň zajímavá. Protože, co by bylo, kdyby...?

10 04.07.2018

To jsem to zase jednou vymňoukla. Říkám si už dlouho, že všechny ty moderní romány pro mládež jsou kraviny, jenomže je zároveň nechci házet do jednoho pytle, tak se někdy najde jeden, jemuž dám šanci.
Tohle jsem neměla dělat.
Knihu jsem poslouchala do půlky, načtená je sympaticky. Námět je super. Věděla jsem, do čeho jdu - zase dělit lidi do nějakých skupin, v nichž má každý nějaké to postavení a povinosti. Dobře, bylo to tu už x krát, ale dobře, když to ty děti baví.
Otázkou je, na co je to připravuje? Co si z toho mladší generace vezmou. Budou časem na ulicích plivat na lidi narozené padesát let před nimi jenom proto, že je k tomu inspirovaly knihy? Ne, to asi přeháním, ale mám z tohoto druhu literatury takový dojem - že jde o vymytí mozků mládeže, která v hlavě - bez urážky - když je jí náct, toho stejně moc nemá.

No ale abych se dostala k ději. Hlavní hrdinka Anna nemá příjmení. Říká se jí "přebytečná Anna." Na intru, kde jsou podobné děti, mají všechny jen jméno a furt je jim do hlaviček vtloukáno, že je společnost nemusí, že jsou přebyteční.
Proč? Protože lidstvo přišlo na to, jak nestárnou a neumírat, takže se nesmí ani moc lidí narodit, aby to nezatěžovalo ekosystém.
Ale když se přeci děti narodí a pátrači je vyšmejdí a seberou rodičům, jsou z nich vychovány pracovní síly. Vlastně děcka sní o tom, že budou někde ve službě - u nějakého "vyvoleného," což je člověk s právem na existenci a zaručenou nesmrtelností.

Na intr přijede kluk, trochu rebel, co Anně poví, že zná její rodiče a prozradí jí její příjmení. No a děvče se začne měnit a kluka mít rádo... Nejprve pochopitelně odporuje a řídí se pravidly, na kluka se snaží zapomenout, ale holt se to nevede, jak by Anna chtěla.

Styl vyprávění je ale silně popisný, což je hlavní kámen úrazu, protože bez děje se fakt nedá čekat, že mě kniha bude bavit. Takže bohužel.

Svého času tahle věc nesměla chybět v knihovničce každého fandy.
Dodnes na seriál ráda mrknu, protože atmosféru pro mě asi prostě neztratí nikdy.
První série působily jako zjevení. U nás doma všichni přerušovali práci a sesedli se u televize.

Kniha je průvodcem prvními řadami, se spoustou fotek a zajímavých informací.

7 02.07.2018

To je nostalgie, tohleto. Malá Jája - jako já - se naučila mít ráda kočky asi právě díky téhle knize, (tedy ne, že bych je předtím likvidovala kamenem v praku, jenom mě tolik nebraly).
Kočky mi totiž údajně způsobily zrakové postižení, s nímž jsem se narodila, protože máma byla v těhotenství nějaká nachcípaná, či co.
No a když jsem dospívala, obklopena množstvím tlapek a ocásků (kočičích, vy čuňata), kožíšků a oček zelených, předly mi čičiny do uší spoustu svých příběhů. A já jim taky.

Akorát tedy nevím, jestli knihu oceňují i dnešní děcka. Řekla bych, že pryč jsou ty časy, kdy mrňatům stačily příběhy, v nichž se minimálně nestřílí. Jejich škoda.

18 02.07.2018

Nevím tedy, jestli byla u mně první kniha, nebo seriál. Každopádně mě jedno z toho dovedlo k dílu pana Clarka. A ten pak k dalším autorům sci-fi.
Nejspíš asi platí, pokud se mohu považovat za fanouška žánru sci-fi, že tahle kniha/seriál/Clarke, ho ze mě udělali.
A to je sakra dobře.

Doteď pamatuji na část, tedy seriálu, v níž se chodilo po žhavém uhlí. A já pak často toužebně čuměla do kamen, protože my doma topili uhlím :), a říkala jsem si, jestli bych to taky dala.
Naštěstí jsem se k tomu u nás v obýváku nikdy neodhodlala, ale furt je to na seznamu věcí, které by mě bavilo minimálně vidět naživo.
Poznámka: oni k tomu ale nepoužívali ořech jedničku, (to bych to vymňoukla).
Poznámka č. 2: spáleninu od kamen ovšem vlastním. Je vidět i po čtvrt století.

10 02.07.2018

Nacházím dost knih, které jsem četla a tady nehodnotila. Tuhle jsem ovšem četla už hrozně dávno, a ještě k tomu v nemocnici.
To mi takhle bylo čerstvě patnáct, měla jsem zápal plic a taky zápal šťouravosti v nejrůznějších záhadách. Tehdá byla devadesátá léta, na polích se objevovaly kruhy a kde koho unesli Ufoni :). I ten zápal plic mi nejspíš způsobili oni.
Tématika mě hrozně bavila, takže jsem hltala každou možnou publikaci a bylo mi jedno, jak za vlasy přitažená asi bude :).
Spousta příběhů mívá i poměrně racionální vysvětlení, jenomže tyhle knihy byly psány spíš tak, aby čtenáře fascinovala i pára nad hrncem brambor, v níž uvidí tváře mrtvých předků...
Něco na tom světě mezi nebem a zemí určitě je, jenom to chce brát ho s rezervou :).

A jak jsem tak ležela v nemocnici, střídala jsem čtení této knihy s poslechem životního příběhu holky po pokusu o sebevraždu.
A pak mi tu knihu zabavily sestry - bestie a já týden čuměla do stropu, protože je kniha zaujala taky a já se neuměla bránit.

No a pak jsem se záhadně uzdravila :).

10 02.07.2018

Duchové mrtvých v grónské sněhové pustině jsou docela neklidní, mnohdy naštvaní, chtějí oběti a furt jako něco požadují. Severské národy mají zajímavou mytologii, trocha jí je i tady.

A geologové, kteří do těch míst přijedou kopat, jsou zase od začátku lehce duševně nalomení.
Přišlo mi, že kdo v tomto příběhu nebyl mrtvý, byl nenormální :). Ale to vytvořilo poměrně zajímavou atmosféru. Zpočátku mi to připadalo jako kombinace "Věci" a "Akt X :)," a čekala jsem, kam se to posune.

Postupem času se ale děj začal vrstvit, tak jako v krajině furt sněží a staré věci a kosti zavane sníh, aby se na ně mohly navršit nové. A nové stopy mizí, psi vyjí, vítr hučí a kolem tábora se potulují domorodci trvající na tom, aby osádka základny vypadla, aniž by jim to pořádně vysvětlili.
Takže se stane, že někdo z živých zemře. Někdo mrtvý se objeví, ze sněhu vylezou přízraky osadníků ze sto let staré minulosti, načež se všecko smíchá a čtenáři z toho už taky trochu hrabe.

A Tóra je taky divná. Do kufru, který si bere s sebou na základnu, si zabalí letní šaty, halenku s volány a že je něco blbě jí dojde, až když klepe kosu -:))).

8 02.07.2018

Tuhle knihu jsem koupila strašně dávno na jednom - ještě Pragoconu :). Byla v krabici, zahrabaná pod vrstvou dalších žánrových perliček. No a četla jsem ji už dvakrát, vždy s nadšením.
On má totiž autor zajímavé nápady, přesahující hranice lidské představivosti, prostoru a času - hlavně času, což je zničující :). V žánru sci-fi pak tahle spisovatelova schopnost způsobuje vnímavějšímu čtenáři fakt bordel v makovici, noční můry, chuť k obří životní změně globálního rozsahu, iniciované z poklidu vlastního mrňavého světa.

Příběhem se vine taková tragická předpověď osudů některých hrdinů. A vy víte, že dopadnou blbě, nepřejete jim to a máte chuť na ně zavolat s vírou, že vás uslyší :).

7 30.06.2018

Kniha není ani tak znepokojivá, jak je v anotaci zmíněno, jako spíš divně napsaná. Autor si minimálně první povídku po sobě nepřečetl, jinak by poznal, že mít skoro v každé druhé větě jméno hlavní hrdinky, je otrava. Hrozně mě to rušilo. Pokud to byl záměr, zajímalo by mě, čeho se týkal.

Nadaná slečna přijde na to, jak vytvořit umělou inteligenci. Ta si řádí na síti a něco se stane...
To je tak zhruba námět první části. Dál to neprásknu, jelikož námět, jako takový, díky němuž jsem to kupovala, je sice opsaný, ale furt sympatický.
Jenomže další dvě části knihy mi i z hlediska myšlenky a pokračování přišly v několika ohledech prazvláštně uškrcené a protiřečící si. Postavy ve světě, který "nějak" fungoval, jednaly v rozporu s tím, co si mohly dovolit.
Nešlo ani tak o touhy, to se dá pochopit, jako spíš o možnosti.

Nejspíš měl příběh vyvolat přesně takové přestavy, nebo debatu?

4 30.06.2018