janarzk komentáře u knih
Luxusní vydání z roku 2020, ilustrované Mílou Fürstovou, je jednim z klenotů v mé knihovně. Nádherné a působivé zpracování této klasiky ještě umocňuje čtenářský zážitek.
Tak tato kniha mě naprosto pohltila. Obdivuji, jak mladá autorka dokázala naprosto bravurně a procítěně vystihnout atmosféru doby i prostředí, psychologii postav a vztahů, přiblížit děj natolik, že máte dojem, jako byste tam žili. Spolu s hlavními hrdiny prožíváte krutý příběh, který se stal začátkem 19. století v drsném podnebí islandských hor, kde život na odlehlých farmách ubíhá svým specifickým způsobem. Knížka je psána poutavým, literárně vytříbeným jazykem a působí natolik emotivně, že jsem na poslední stránky přes slzy skoro neviděla.
Číst Knihu Dininu je jako poslouchat symfonii, jež Vás hřeje i mrazí, uchvacuje a pohlcuje Vás a proniká Vámi až do morku kostí.
Nedočetla jsem. Vůbec mě nebavila a nijak vtipná mi taky nepřišla. Asi mám ráda jiný styl humoru.
Nadčasové, působivé, emotivní, vybízející se zamyslet. Surový a neotřelý pohled na život a smrt. Kniha postupně graduje. Ze začátku jsem si myslela, že to budou 3, pak 4 hvězdy, ale po dočtení mi připadá i 5 málo.
Pro mě velmi čtivá kniha, úžasný příběh a zároveň rozšíření vědomostních obzorů naprosto nenásilnou formou. Mám ráda historii i asijskou kulturu, která v té době byla ještě více odlišná od naší evropské, než dnes. Kniha mě naprosto pohltila a po dočtení ve mně ještě dlouho doznívala.
Zajímavě a čtivě podaný kousek historie z oblasti umění, kousek velmi málo známý. Obohacující, odpočinkové čtení, kterému nechybí autentičnost. Doporučuji!
Nádherné, zpěvné verše Vítězslava Nezvala a k tomu krásné obrázky namalované Vladimírem Sychrou. Pro mě působivý, umělecký zážitek! Tuto publikaci z roku 1977 jsem si koupila tady na databázi a jsem vděčná, že ji mohu mít ve své knihovničce a kdykoliv po ní sáhnout...
Nádhera! Po dočtení ve mně ještě stále doznívá poutavý příběh francouzské dívky Eugénie (Désirée), pozdější královny Švédska a Norska, díky kterému se moje hluboké mezery v oblasti historie zase o trošičku zcvrkly. Škoda, že nám podobným způsobem nevykládali dějepis ve škole, to by bylo jiné kafe. Pomocí příběhu se obeznámíte se spoustou důležitých historických událostí i osob. A že si autorka občas pomohla fikcí, není myslím, vůbec na závadu. Zásadní fakta zůstávají. Kontrolovala jsem si s wikipedií. Objevila jsem pouze, že Désirée neměla pouze sestru a bratra, jak je zde popisováno, ale 4 nevlastní a 8 vlastních sourozenců.
Historická část se mi velmi líbila, ovšem prolínání s příběhem ze současné Ameriky na mě působilo velmi rušivě. Sotva jsem se stihla položit do děje - klap a máme tu příběh zcela jiný, z jiné doby, jiného místa. Připadalo mi jako bych četla dvě různé knihy na sobě nezávislé, ale nemohla si zvolit, které se chci zrovna věnovat.
Tím však nechci odradit další čtenáře, někomu tento styl může vyhovovat. A i kdyby ne, tak nahlédnutí do jedné pekařské rodiny v nacistickém Německu, přiblížení osudu jejích členů a jak již tu bylo zmiňováno - pohled na život za války zase z jiné strany, za to stojí.
Moc hezké čtení. Žádné zdlouhavé a zbytečné popisy, má spád a přesto vtáhne do děje. Během četby jsem se dokázala ztotožňovat s různými postavami tohoto zajímavého příběhu o adopci. Úžasný je i vhled do dvou různých kultur, jejich markantní rozdíl - mezi americkou a indickou, ale i propastný rozdíl života bohatých a chudých v Indii. Je vidět, že autorka život v obou zemích dobře zná. Co mi malinko zkazilo dojem, že na konci celého vyprávění mi některé události přišly moc zidealizované (např. kdo zapálí hranici pod zemřelým dědečkem...), proto ubírám jednu hvězdičku. Ale to nic nemění na tom, že knihu vřele doporučuji.
Inteligentní humor... Připomíná mi styl Ivo Šmoldase, kromě toho, že se u čtení usmíváte a občas třeba i nahlas zasmějete, takže hned máte lepší náladu, stačí pár řádek k tomu, byste viděli i své problémy z vyšší perspektivy. Aspoň teda u mě to tak fungovalo ;-)
Autentický pohled na způsob života jedné americké rodiny, manželů se čtyřmi dětmi, pro nás nezvyklý způsob, od rodičů nezodpovědný, bohémský, dobrodružný, zacházející do extrémů, pro děti často nebezpečný a ponižující.
Víc než knihu jako literární dílo oceňuji obsah, čtenář má jedinečnou možnost nahlédnou do odlišné životní filozofie, pro většinu z nás nejspíš těžko pochopitelné. Být to fikce, řeknete si, že tohle už je moc přitažené za vlasy. Ale není, je to fakt.
Mám hlubokou úctu k autorce a hlavní hrdince v jedné osobě - s jakou lehkostí a bez zášti dokázala své dětství popsat, že dokázala své rodiče pochopit namísto odsouzení.
Je to už delší doba, co jsem knížku přečetla, ale nemohu si nechat ujít možnost jí tady udělit pět hvězdiček.Tenkrát jsem ji přímo zhltla. Teď jsem se chtěla podívat na seriál, ale nejde to, končím u prvního dílu, vize, které jsem si vytvořila četbou, se neshodují s tím, co vidím na obrazovce.
Knížku jsem četla už před delší dobou a neskutečně jsem se na ni těšila. Čekala jsem, že získám nové informace v této oblasti a vzhledem k počtu stránek a hodnocení tady jsem očekávala i spoustu zajímavostí. Ale bohužel... Co jsem se dozvěděla nového, by se vešlo do jednoho článku v magazínu. Jinak to byla taková ta typická "americká agitka", která ve mně vždy vzbuzuje odpor k vnucovanému. Takže pokud bych sama nevěděla, jak je spánek důležitý, po dočtení by se mi do něho opravdu moc nechtělo.
Navíc s některými tvrzeními, vzhledem ke zkušenostem, opravdu nemohu souhlasit. Například jenom u nás v rodině jsou někteří členové, kterým celý život plně dostačuje 5-6 hodin spánku denně, další potřebují 8 hodin k plnému odpočinku a pak máme v rodině i takové, kteří pokud nemají svých 9-10 hodin denně, a přitom plně pracují a plní své povinnosti, za nedlouho onemocní. Třeba jen virózou, ale tělo spánkovou deprivaci prostě nevydrží. Proto bych se přimlouvala za to, aby si každý své potřeby a limity vypozoroval sám. A nedržel se striktně šablonovitých osmi hodin uváděných v knize.
Knížka je zajímavě pojatá, nádherné ilustrace, ty mě přímo nadchly, text mě ale vůbec nevtáhl do děje, klouzal jakoby po povrchu, četla jsem a četla jen, abych ji dočetla.
Ponuré až depresivní, přitom nádherné, čtivé a literárně vytříbené dílko.
Je to vlastně taková pohádka pro ženy. A jako v každé pohádce se i tady občas vyskytne nějaké to moudro. Jen díky tomu, že jsem si knížku takto pojala, se mi ji podařilo přečíst a dočíst. Jako bájný příběh to bylo chvílemi i docela zajímavé, ale než jsem ji začala brát tímto způsobem, myslela jsem, že ji hned odložím. Dráždil mě primitivní způsob vyprávění i za vlasy přitažený obsah.
Jestli si chcete přečíst skutečně hodnotnou a obohacující knihu, kde se prolíná duchovno se životem na zemi, vřele doporučuji autobiografii Musela jsem zemřít od Anity Moorjani.
Tak konečně jsem ho (Okresní město), já ostuda, přečetla. A to jsem krajanka! Ale všechno zlé pro něco dobré, zamlada bych si knížku tolik neužila.
Děj se odehrává v Rychnově nad Kněžnou - rodném městě autora (postava Jarouška je patrně inspirována jím samotným).
Trochu jsem pátrala.
Kdo Rychnov zná nebo má cestu tímto směrem, může se kouknout na tento text:
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/okresni-mesto-sto-let-pote.A_2001M023C05A
Článek je sice z roku 2001, ale stále se dá podle něho dobře orientovat.
Dále mě v knížce zaujalo jméno žebračky Hladká Ančka. U nás v kraji se totiž ještě stále vaří polévka "hladká ančka ". Hned mě napadlo, že název jídla byl inspirován Poláčkovou žebračkou. Ale je to právě naopak. K rozklíčování vzniku názvu polévky odborníci použili pravděpodobně základní nářeční název, a to "hladká kučka", zmiňovaná dalším východočeským rodákem Karlem Čapkem. Hladká (ve smyslu hladová) a kučka (kaše, kašovitá). Název kučka byl pak dobrým podkladem pro tzv. adideaci — žertovné zkřížení s jiným, významově naprosto vzdáleným, zvukově však blízkým výrazem — osobním jménem Ančka.
Skvěle podané dvě části života Karla IV. O které dvě časové roviny se v tomto díle jedná již hezky popsala likaf, nebudu se tedy opakovat. Knihu hodnotím na čtyři hvězdy, kdybych měla hodnotit audioknihu, tak ta svým nádherným zpracováním vyzvedává literární podobu ještě o dost výš, za tu bych dala jistých pět hvězd.