Jane2016
komentáře u knih

Kostičas je pro mě velmi dobré fantasy a já hlásím po dočtení velikou spokojenost. Ačkoliv jsem měla na samotném začátku problém se začíst a pochopit všechno, co se v knize dělo, tak musím uznat, že po nějaké té kapitole jsem se ke knize velmi ráda vracela. Zamilovala jsem si hlavní hrdinku Paige a držela jí palce ve všech strastech které ji provázely. Celkově měl pro mě příběh rychlý spád a než jsem se nadála měla jsem dočteno.
Postavy Paige a strážce jsem si velmi rychle oblíbila a bavilo mě sledovat, jakým způsobem se spolu sžívají. Myslím, že na tento neobvyklý a zajímavý příběh ještě dlouhou dobu nezapomenu. A na druhý díl Vidořád si budu v nejbližší době brousit zuby! A stejně tak mě velmi zaujala kniha s názvem Převorství u pomerančovníku.
Sečteno podtrženo hodnotím knihu velmi kladně a opravdu ji doporučuji všem, kteří vyhledávají fantasy příběhy, protože podle mě určitě nebudou zklamaní.


Dnes 15.11. 2022 proběhl křest knížky Vrah je v každém z nás od autorů Jana Štočka a Lucie Bechynkové. Na křty knih prakticky skoro vůbec nechodím, ale po přečtení této knihy jsem se rozhodla, že na události jako je tahle, bych rozhodně chybět neměla. A teď, když píšu tuto recenzi jsem stále plná dojmů. Toho, jak je Lucka Bechynková vřelá a veselá osůbka, jak z pana Štočka vyzařuje pokora a leta praxe. A samozřejmě z celkové atmosféry na křtu.
Pokud stejně jako já na křty moc nechodíte, dejte na mě, a letos se ještě na nějaký zajděte podívat. Nejenže tím uděláte radost sobě, ale uděláte ji i autorům, kteří na knize pracně pracovali.
Kniha splnila všechna má očekávaní. Miluji případy, kde se vyšetřují trestné činy, od knih, přes filmy až po podcasty. A tohle téma vyhledávám, jelikož mi přijde neskutečně zajímavé a svým způsobem i poučné. A proto, když jsem se dozvěděla o této knize, kde Jan Štoček, elitní kriminalista sdílí své zážitky a vzpomínky z praxe, věděla jsem, že si knížku musím přečíst.
Jedná se o čtení, které přečtete jedním dechem a budete číst s otevřenou pusou. Tuto knížku rozhodně musím doporučit všem milovníkům krimi, protože se skutečně jedná o čtenářský zážitek.


Jsem neskutečně zamilovaná do britské královské rodiny, tudíž, když jsem se dozvěděla o nové knize, která byla o královně Alžbětě II. napsaná, neváhala jsem ani chvíli o tom, zda si ji přečtu.
Příběh začíná královniným dětstvím. Tím, jak se její otec dostal na trůn, a jak jedno nepatrné rozhodnutí jejího strýce Eduarda ovlivnilo celý život maličké Alžběty.
Během následné korunovace, kdy se na trůn dostala sama Alžběta jsem měla po celém těle husí kůži. Přece jen, stát se královnou v 25 letech, řekněte sami, není žádná legrace.
V knize nechybí ani příběhy královniných dětí – Charlese, Andrewa, Anne a Edwarda. A společně s nimi jsou zde i příběhy o jejich partnerských vztazích. Čili pokud milujete princeznu Dianu, velmi doporučuji si knihu přečíst. Sama jsem se dozvěděla spoustu informací, o kterých jsem předtím neměla nejmenší tušení. A několikrát mi z nich spadla brada. Myslím si, že princezna Diana je i do dnešních dnů, do roku 2022, královnou lidských srdcí. Kniha je ale plná i příběhy dalších známých jmen – Camillou, Harrym, Meghan, Williamem, Kate, Margaret, Philipem atd. Rozhodně se dozvíte nějakou novinku i přesto, že jste milovníci královské rodiny.
Z knihy jsem nadšená, vrátila mi chuť ke čtení, která mi v poslední době trochu opadala. Pokud hledáte dobrou knihu o Královně Alžbětě II. a nevíte, kterou zrovna vybrat, tuhle doporučuji všema 20!


Upřímně miluju příběhy o upírech, zbožňuju Stmívání a nedám na něj dopustit! Takže, když jsem se dozvěděla, že hlavní tématem této knihy jsou upíři, byla jsem nadšená!
Proto jsem se na tuhle knihu opravdu hodně dlouho těšila a nechávala jsem si ji uloženou v mobilu do té doby, než na ni budu mít skutečně čas a hlavně chuť!
A než jsem se nadála, už jsem měla přečtenou první kapitolu, kde mě hned ze samotného začátku nadchlo, že se příběh odehrává v českém prostředí – ve znojemském podzemí. Knížka samotná se mi četla moc dobře, děj utíkal rychle, a to i přes to, že kniha má 522 stran. Nelekněte se toho, příběh je opravdu čtivý a ten rozsah určitě není ke škodě.
Jsem moc zvědavá na navazující knihu ze série Kletby krve, s názvem Studna věčnosti, ta na mě taky čeká připravená a já se k ní doufám v co nejkratším čase dostanu!


Jakmile jsem si přečetla anotaci této knihy, okamžitě jsem věděla, že si jí musím přečíst. Anotace mi totiž velmi živě připomněla seriál 13 reasons why? Do toho jsem se zakoukala před pár lety takovým způsobem, že jsem nemohla dva dny pořádně fungovat, dokud jsem neviděla poslední díl. Ta potřeba vědět, co vše se stalo mi jednoduše nedala spát. Čili ta podobnost, mě takovým způsobem přitáhla, že jsem věděla, že knihu musím zkusit a měla jsem od ní přirozeně velká očekávání.
Jednalo se o moji první knihu od autorky Jenny Blackhurst a po dočtení musím sama sobě slíbit, že to rozhodně nebyla ani kniha poslední. (Momentálně si brousím zuby na její knihu s názvem – Noc, kdy zemřela).
Do děje jsem se jako čtenář dostávala pomalu. Přicházíme do prostředí exkluzivní čtvrti Severn Oaks, kde před rokem došlo k úmrtí Ericy Spencerové, čili do uzavřené, snobské společnosti, kde, jak se později i dozvíme je všechno, ALE ÚPLNĚ VŠECHNO, protkané lží. A já si přesně tohle užívala. Jakmile se začal rozplétat děj a viděla jsem, co vše se v minulosti stalo a jaký stihomam jednotlivé postavy měli. Tohle bylo přesně čtení do tohoto ponurého podzimu.
Líbilo se mi, jak si autorka s celým dějem hrála, a jakmile jste si tipli, jak to celé skončí, velmi rychle Vás ujistila, že tak jednoduché to rozhodně nebude.
Nemusíte se tedy bát prvoplánového příběhu, kde Vás nic nepřekvapí. Protože tady budete překvapení na 100 %.
Tudíž knížku můžu velmi doporučit všem, kteří mají rádi zapletené thrillery


Vždy, když se mi dostane do rukou první kniha nové série, mám velmi velká očekávání a nesmírně se těším na to, jaký nový příběh poznám, jací budou vyšetřovatelé nebo jaký bude styl psaní autorky.
Série s vyšetřovatelkou Kay Hunterovou se mi velmi rychle dostala pod kůži, jde o zajímavý děj, který plyne rychlostí blesku, knížka je protkaná velmi krátkými kapitolami, které čtenáře nutí číst dál a dál.
Celková temná atmosféra děje na mě padala velmi pomalu, ale v jeden okamžik dolehla úplně. A přesně od té chvíle jsem nemohla knihu odložit a četla jsem až do pozdních večerních hodin, abych věděla, kdo za tím vším stojí!
Čili příběhu se nedá upřít, že má grády a dokáže si udržet Vaši pozornost!
Jestli se nepletu, tak tato série s Kay Hunterovou by měla mít 11 dílů, takže pokud se Vám první díl z této krimi série líbil stejně jako mně, máme se na co těšit!
U nás máme zatím jen Vyděšenou k smrti, ale snad se brzy dočkáme dalších příběhů!


Nestvůra je božské fantasy. Jelikož nejsem zrovna velký fanda tohoto žánru, tak o to větší důraz bych kladla na předchozí větu. Nejsem nadšenec fantasy, ale Nestvůru jsem přečetla za jeden den. Jen co jsem vstoupila do světa, ve kterém se dá cestovat v čase, kde existují nestvůry, ale naopak i lovci nestvůr, hned jsem si tenhle Svět zamilovala a věděla jsem, že se od příběhu neodtrhnu, dokud nebudu vědět, jak to dopadlo.
Výňatek z knihy: „Svět byl nekonečný. Mohla by skočit kamkoli. Do kterékoli doby. Mohla by vycestovat do regentské éry. Do dob restaurace. Do Římské říše. Mohla by si prohlédnout Pompeje, než budou zničeny.“
Zamilovala jsem se jak do děje, tak i do romantické linky, která mi do celého příběhu neskutečně moc sedla a skutečně jsem se divila, že toto dílo byla autorčina první kniha, protože podle mě moc dobře věděla, co dělá.
Na pokračování tohoto dílu se moc těším a doufám, že druhý díl bude stejně tak dobrý jako díl první.
Kdybych to měla shrnout, poslední fantasy kniha z které jsem byla takhle nadšená byla Smrtka od Neala Shustermana.
Jak jsem psala v předchozích příspěvcích, Svět fantasy mě začíná bavit stále víc a víc a asi bych do svého čtení měla víc zařadit i tyto knihy.


Od autora Garyho Johna Bishopa už jsem četla knihy Přestaňte řešit h*vna a Chytře na prů*ery, tudíž jsem velmi dobře věděla do čeho jdu a jakým způsobem autor píše a dává najevo své myšlenky.
Autor nezklamal a jednalo se o velmi osvěžující čtení.
Když o tomto píšu, vzpomenu si na ty články, které věčně vídáme na sociálních sítích. „Když se muž brání svatbě“, „tři věty, které byste neměla říkat svému partnerovi“ apod. Podobné články úplně nesnáším a myslím si, že každý vztah má individuální způsob, jak svoje problémy řešit. Nelze říct jednu konkrétní věc, která bude jako svatý grál fungovat pro všechny vztahy.
Tahle knížečka ale byla plná rad, ale zaměřovala se hlavně na to, jací bychom měli být my sami. Znáte to, člověk by měl vždy začít nejprve u sebe a zamést si před vlastním prahem. Nemůžeme od toho druhého očekávat, aby byl takový a makový a za zády mu dělat naschvály. Tenhle způsob, kterým Bishop píše a přemýšlí se mi moc líbí a jak jsem již psala výše, přišel mi velmi osvěžující.
Jedná se určitě o velmi zajímavé a poutavé čtení!


Poslední dobou se nějak začínám dostávat na chuť fantasy knihám. A Zloděj duší mou chuť ještě podpořil. Knížku jsem rozečetla před pár dny při cestě autobusem. Původně jsem měla v plánu během cesty přečíst jen jednu dvě kapitoly, ale ani jsem nestihla mrknout a už jsem se dostávala na stou stránku. Příběhu se tedy rozhodně nedá upřít, že je neskutečně (až kouzelně) čtivý.
Nehledě na tempo knížky, které Vás vtáhne a vy si přijdete jakobyste všechny problémy a nesnáze řešili s hlavní hrdinkou.
A po tom, co jsem byla donucená knížku odložit, tak jsem na ni velmi často myslela. Jsem strašně ráda, že jsem dostala možnost si knížku v rámci spolupráce díky @martinahohenberger přečíst, protože normálně bych se k ní asi nedostala a to by byla obrovská škoda .
Je strašně fajn zavítat zpátky do dětsví a užívat si kouzla, zaklínadla, magii a všechny neskutečné příběhy, které jsme jako děti hltali. A přesně proto bychom se měli k fantasy vracet. Obvykle netvrdím, že je tohle zrovna můj žánr, ale když vidím, jak jsem poslední dobou z fantasy knih nadšená asi budu muset tento postoj razantně přehodnotit.
Pokud máte rádi fantasy, tak Vám musím Zloděje duší vřele doporučit.


Knížka Vlk je čtvrtým dílem ze série s vyšetřovateli Holgerem Munchem a Miou Krugerovou. Předchozí knihy V lese visí anděl, Sova a Clona jsem všechny četla a ještě teď mám v živé paměti tu bezmoc, kdy jsem v nedávné době dočetla první díl a byl pátek, tudíž další den byla knihovna zavřená a já si nemohla dojít pro díl následující! Až tak jsem s autorův styl psaní zamilovala!
Přirozeně jsem tedy měla velká očekávání, když předchozí díly byly tak skvěle napsané.
Ještě před samotným čtením jsem viděla pár recenzí, které nebyly úplně sluníčkové, ale říkala jsem si to známé pořekadlo: „Sto lidí, sto chutí“. A bylo tomu tak. Protože mně knížka sedla úplně skvěle. Hned po prvních pár větách mě Bjork vtáhl, jak to umí jen on, a až do konce čtení mě nepustil. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí o vyšetřovatelích a ani jediná kapitola mě nenudila.
Osobně si myslím, že je lepší začít právě prvním dílem – V lese visí anděl, pokračovat dalšími díly a tento mysteriózní prequel přečíst až jako poslední „díl“. Chápu, že pro někoho, kdo četl knihu Vlk jako svoji prvotinu to mohlo být občas matoucí.
Pro mě to byla ale další úžasná kniha, která splnila všechna má očekávání, čtení jsem si užívala, občas jsem četla s otevřenou pusou a užívala si každou větu až do konce čtení.
Tudíž já nemohu jinak než knížku vřele doporučit všem milovníkům detektivek a napětí!


Po několika letech jsem teď znovu dostala možnost přečíst si knížku od autorky Karin Krajčo Babinské, před lety jsem od ní četla knihu se jménem Za sny, tehdy jsem z knihy měla neutrální pocity, proto jsem se cítila jako bych teď po letech autorku vlastně četla poprvé a o to víc jsem se těšila s čím přijde tentokrát a jak nás překvapí.
A jsem nadšená, knížku jsem přečetla během jednoho odpoledne jedním dechem, strašně lehce jsem vklouzla do příběhu, který jsem si náramně užila. Všechny postavy byly skvěle vykreslené, skutečně ani jedna postava nebyla plochá, tak moc jsem se do nich vžila až se mi občas jejich trápení vsáklo pod kůži. Myslím, že tohle bude jedna z těch knih, které i po dočtení tak jednoduše nedostanu z hlavy.
Knížka plynula velmi pomalu a jelikož mi při samotném čtení celý den pršelo, přišlo mi to přesně vhod. Až přibližně za polovinou příběhu přichází velký zvrat, který mě zasáhl a velmi překvapil. Nechci spoilerovat, ale je se na co těšit! Nudit se určitě nebudete!
Pokud hledáte knížku na zamračené odpoledne, tak knížka Tsunami Vás podle mě zaručeně nezklame. Já sama jsem skutečně nadšená a rozhodně se podívám na knížky, které autorka napsala v minulosti – Hvězdy na cestě (2020) a Kecy kecy, kecičky (2017).


Na tuhle knihu, kdy jsme se my čtenáři mohli seznámit s novou detektivní sérií, jsem se neskutečně moc těšila. Mám moc ráda, když se vžívám do nového vyšetřování, nových postav a prostředí.
Šlo o moje první setkání s autorkou a nemůžu lhát, jsem zklamaná, v ději jsem se hned od začátku ztrácela a moc jsem nevěděla, co se děje. Do čtení jsem se musela převážně nutit a nijak zvlášť jsem si knihu bohužel neužila a mrzí mě to.
Myslím si, že zrovna tohle je jedna z knih, které musíte číst v určitém rozpoložení a nesedne vždy. Možná se k ní někdy v budoucnu ještě někdy vrátím a budu z ní nadšená. Určitě by to nebylo poprvé ani naposled. Takhle mě potrápil například Kundera se Směšnými láskami, nebo Boris Vian a jeho Pěna dní, a samozřejmě spousta dalších.
Po pár letech jsem tu samou knihu zkusila přečíst znovu a byla jsem nadšená.
Tudíž nevěším hlavu! A knihu si plánuju znovu přečíst za nějaký ten pátek!
Takže bohužel prozatím kniha Bouře ode mě nezískává zrovna valné hodnocení, ale věřím, že si svoje čtenáře najde a budou z ní nadšení!


Když jsem se dozvěděla, že Jo Nesbo bude mít další knihu, nemohla jsem se dočkat. Jeho předchozí kniha povídek s názvem: Žárlivost a jiné povídky se mi moc líbila a byla jsem z ní nadšená, proto jsem se s chutí pustila i do těchto příběhů, hned po tom, co mi kniha dorazila domů.
.
A nemůžu lhát, z počátku jsem byla mírně zaskočená, jelikož první povídka s názvem autentickým jako kniha, tedy Krysí ostrov, mi vůbec nesedla. Ne, a ne se začíst, pro mě velké trápení. Trochu jsem se obávala, aby se i další příběhy netáhly v podobném duchu, ale nebylo tomu tak. Protože po této povídce jsem už byla nadšená. Ostatní povídky pro mě byly potěšením a kolikrát jsem je četla se zatajeným dechem.
.
Nejvíc se mi líbil příběh s názvem Sérum, tato povídka byla na můj vkus přesně tak dlouhá a úderná, jak bych si představovala. Ale i další povídky jako například Skartovačka nebo Černý jezdec se mi moc líbily.
.
Tudíž, pokud se stejně jako já těšíte na nové příběhy od Jo Nesba, nelekněte se, pokud Vám zrovna nějaká povídka nesedne a budete se nad ní trápit. U těchto knih je dobré, že o co míň Vám sedne jeden příběh o to víc se zamilujete do dalšího!
.


Dlouho jsem přemýšlela, jakým slovem bych tuto knížku popsala a nejlíp mi sedí přirovnání– milá. A to z toho důvodu, že celý příběh je nám jako čtenáři vyprávěn z pohledu malé holčičky, ta nevědomost, naivita a křehkost vyprávění mi takovým způsobem sedla, že jsem se ke čtení vždy ráda a s chutí vracela.
Knížka celkově ačkoli nebyla zrovna pořád ve veselém duchu na mě dýchala usměvavou a sympatickou atmosférou. Musela jsem si vyfotit jednu konverzaci u které jsem se i nahlas zasmála
Tatínek: „Rád bych ti odpověděl na tvoje otázky, ale pořád mluvíš jen ty!“
Maminka: „Kdybys chtěl opravdu mluvit, strefíš se do mých pauz na nádech!“
Čili pokud máte rádi rodinnou atmosféru, nemusíte zrovna tlusté bichle plné složitých souvětí a hledáte nějakou dobrou knihu na podzimní večery, myslím, že Mají v nebi skleničky od Martiny Preissové je pro Vás to pravé. Nehledě na to, jak milé je ponořit se zase na chvilku do dětského světa malé holčičky a koukat chvilku na svět jejíma očima.


Knížky Sůl moře, V šedých tónech nebo například Mlčící fontány od autorky Ruty Sepetys jsem četla a neskutečně moc se mi líbily. Pamatuji si, že když jsem se ještě jako mrně vydala do Londýna v rámci Erasmu, tak jediná knížka, kterou jsem si brala do letadla byla právě V šedých tónech od autorky a mám jí spojenou s velmi dobrými vzpomínkami, tudíž na Rutu nedám dopustit!
Když jsem se dozvěděla, že bude vycházet nová knížka s názvem Musím tě zradit měla jsem velikou radost, jelikož vím, že každá knížka od autorky mi vždycky dala spoustu nových znalostí, co se historie týče a se čtením se zároveň i nějakým způsobem učím.
Musím Tě zradit byla úžasná kniha, bez nadsázky a všeho říkám, že to byla skutečně jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla. Během čtení jsem se několikrát přistihla, jak mi mrazí v zádech. Věta, která je na obálce: „Nikomu nevěř, Nic neříkej, Špehové jsou všude“ je šíleně výstižná. Chvilkami jsem měla pocit jako při čtení románu 1984.
Bylo mi moc sympatické, jak autorka do celého příběhu zakomponovala samostatnou linku dvou dospívajících, kteří si k sobě hledali cestu. Člověka zahřeje u srdce pomyšlení, že přes všechny hrůzy, co se děly se lidi měli rádi a nezapomínali jeden na druhého.
Myslím, že pokud máte rádi historické romány je knížka Musím Tě zradit jedna z nejlepších knih této kategorie pro rok 2022.


Já si po dočtení knížky Nalezení od Jiřího Březiny uvědomila, že vlastně nemám oblíbeného autora krimi z Čech! Ze zahraničních autorů miluju Chrise Cartera a nedám na něj dopustit, ale co se týče našich domácích vod, tak jsem až do přečtení této knížky oblíbence neměla. Upřímně se i velmi divím, že jsem na tohoto autora nenarazila dříve, ale jak se říká, lepší pozdě nežli později. V blízké budoucnosti se proto pustím do dalších knih, kterými jsou: Promlčení, Polednice, Vzplanutí a Mizení.
Musím říct, že mi styl ve kterém je kniha napsaná sednul jak ulitý - kratší kapitoly, zajímavý námět a po celou dobu čtení zde nechybí napětí. Na obálce knížky si lze všimnout ocenění dvojnásobného držitele nejlepší české detektivky a já nemůžu jinak než souhlasit.
Tato kniha je už v pořadí pátým dílem ze série Policisty Tomáše Volfa, ale vůbec se nemusíte obávat toho, že byste děj nepochopili aniž byste četli předchozí díla. Pro mne je tento pátý díl prvním setkáním s autorem a absolutně jsem neměla s ničím problém, tudíž knihy na sebe nenavazují a můžete je číst i na přeskáčku.
Knihu tedy hodnotím nadmíru kladně a těším se na další knižní zážitky s tímto autorem.


Temná hra je první knihou ze série s detektivem Henry Fordem od autora Andy Maslena. Musím se přiznat, že už po pár kapitolách jsem věděla, že jsem si našla nového oblíbeného autora. Nejenže jsem se nemohla odtrhnout od čtení, ale když už jsem musela, přistihla jsem se několikrát během dne, jak podezřívám postavy z knihy z toho, že jsou potencionální vrazi, či jsem přemýšlela, jak se vlastně celý děj bude vyvíjet.
.
Samozřejmě jsem si vraha tipla blbě, jestli jste zvědaví .
.
Kniha se mi četla skutečně velmi dobře, bylo to čtivé, svižné, napínavé a moc se mi líbilo spojení s minulostí detektiva, který se sám musí po letech srovnávat se smrtí své manželky. Čtenář se tak dokáže na detektiva "nacítit" a chápe spoustu jiných souvislostí, které byly pro děj důležité.
.
.
Pokud máte rádi v knihách ty nechutné detaily, tak si tady vyloženě pošmáknete. Jelikož je pro knihu poměrně velmi důležitou položkou krev, je zde o ní napsáno spoustu věcí a zajímavostí, které podtrhují temnou atmosféru celé knihy.
A i když je zde tolik krve a násilí, tak v knize nechybí humor a občasné ironické poznámky hlavních postav, což mi přišlo velmi sympatické. Celkově si myslím, že pokud tuto knihu vyzkoušíte, tak Vám hlavní vyšetřovatelé přirostou k srdci stejně tak jako mně.
.
.
Celkově tedy hodnotím knihu velmi kladně a skutečně moc se na další díl s detektivem Henry Forem těším!


Já sama jsem před malou chvilkou knížku dočetla a ještě teď mě trochu mrazí v zádech. I když jsem na krimi příběhy zvyklá a podcast poslouchám pravidelně, tak to knižní zpracování doplněné fotkami s člověkem udělá divy.
V knize se mi moc líbilo celkové zpracování, jsou zde krátké, úderné kapitoly, které se čtou prakticky samy. Nejvíce mi v hlavě utkvěly příběhy: Lindy Chamberlain, Luigi Longhi: The shampoo killer nebo třeba Ďábelský guláš. A samozřejmě nesmím zapomenout na prakticky všechny kapitoly, které se týkaly Warrenových. Zde byl v knížce popsán příběh rodiny Perronových, který Ed a Lorraine Warrenovi společně vyšetřovali. O tomto případu jsem v minulosti letmo slyšela, ale díky knize jsem se dozvěděla spoustu nových věcí o kterých jsem neměla ani tušení.
Ohledně Warrenových je zde taktéž zmíněna velmi známá postava panenky Anabelle, Vlkodlak ze Southendu či Hřbitov Union. Takže pokud Vás zajímají nejen krimi případy, ale i nějaké to tajemno či duchařina, tak si v knížce přijdete také na své.
Skoro na konci samotného čtení mě velmi mile překvapilo, že knížka je doplněna o urban legends. Kdyby někdo trochu tápal s tímto pojmem, tak se jedná o pověsti nebo mýty, zkrátka příběhy, které jsou předávány ústně či psanou podobou. Pokud znáte příběhy Černé sanitky, jde prakticky o totéž. Je zde například příběh s Krvavou Mary či příběh o Dárci ledvin. Jelikož mám urban legends skutečně moc ráda, tak mě tato kapitola opravdu překvapila a potěšila.
Ve zkratce jsem z dalšího dílu Opravdových zločinů moc nadšená, knížku jsem přečetla jedním dechem a určitě se k nějakému příběhu během let vrátím a na knížku mi nebude sedat prach na poličce.


Před chvílí jsem Baladu o snech dočetla a nemám slov. Nedokážu uvěřit tomu, že autorka Markéta Prášková není více známá protože tohle je skutečně luxusní čtení.
Co se týče popisu postav, prostředí, historické linky a děje celkově, jedná se skutečně o výjimečnou knížku. Takovou, kterou si za pár let rozhodně ráda a s chutí přečtu znova.
Hned jak se mi román dostal do ruky, nemohla jsem se od čtení pořádně odtrhnout, a to jak očima, tak i myšlenkami. Protože když jsem zrovna nečetla, pořád jsem si v hlavě přemítala, jak celý děj bude pokračovat, a jak to celé dopadne.
Musím uznat, že některé kapitoly se mi četly hůř, mluvím především o znárodňování majetku, komunismu, tomu, co se tu řekněme si ještě nedávno dělo, a obyčejný člověk s tím nemohl silou vůle hnout. Přesně z těchto kapitol mi běhal mráz po zádech. Ale myslím, že je důležité, že se o těchto věcech pořád píše, protože tohle se nesmí opakovat..
Teď po dočtení na mě celá knížka dýchla jak historicky, tak i trochu detektivně, což je mi hodně sympatické a moc se mi to líbilo. Škoda, že má kniha jen 300 stránek, klidně bych si pár set stran navíc klidně přečetla!


Opravdu velmi dojemný a inspirující příběh. Co se týče toho, co autorka ve svém životě dokázala a zažila, ani si nedokážu představit, jak těžké to pro ni muselo být. Ale o to víc si cením toho, že svůj příběh sdílela se Světem a dodala odvahu dalším lidem k tomu, aby byli stejně stateční jako ona sama.
