Janek komentáře u knih
Z téhle knížky mám opravdu rozporuplné pocity. Mnoho vypravěčů, spousta postav a odboček ve vyprávění, které na první pohled nedávaly smysl... bylo pro mě obtížné udržet pozornost. Ale vždycky, když už jsem čtení chtěla vzdát, jeden z těch vypravěčů si mě něčím získal. Zvědavý čtenář číst nepřestane. Až jsem i já sama měla mnohdy pocit, že mě někdo sleduje...
Nedá se tomu říkat literatura, ale i tak jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky.
O to více děkuji za služby veřejných knihoven.
Typograficky je kniha myslím docela pěkně udělaná, ale slušel by jí jiný, mnohem menší, kapesní formát.
Pro jazykovědce je to lahůdka - i takovýhle typ on-line komunikace patří do našeho života, ovlivňuje nás, zdá se, mnohem víc, než si chceme připustit.
Kdyby se tyto dialogy nedostaly do knihy, nikdy bych je na instagramu nečetla.
Takže za mě celkem dobrý.
Populárně naučný text osvěžujícím způsobem přibližuje známé existencialisty. Jako úvod do existencialistické filozofie a literatury je to tak akorát, kdo chce jít hlouběji, musí se pustit do zdrojových textů. S chutí do toho!
Originální a velmi podnětná kniha přináší, přibližuje a propojuje řadu postřehů a průzkumů, které nám umožní nahlédnout docela nové souvislosti. Autor Nepůsobí tak sebevědomě jako N. N. Taleb v Černé labuti, jeho texty ovšem nejsou tak podrobné, nejdou tak do hloubky jako Signál a šum. Každopádně stojí za přečtení, nejen kvůli teorii rozbitých oken.
Originální nápad, ale pro nezasvěcené to myslím není úplně nejšťastnější vstup do problematiky. Začátek byl svižný, postupem času už text dle mého názoru ztrácel jiskru.
Jde o velmi inspirativní a praktickou knihu, se kterou mám jediný problém: rady a celkem jasně a polopaticky prezentované postřehy se stále dokola opakují. Snad čtenáři nejsou tak hloupí, aby napoprvé nepochopili!
Jsem mladá, a tak mi při čtení téhle klasiky chyběla ta vzpomínka na tajné opisování na průklepáky. Švejk mě bavil víc, u Černých baronů jsem postrádala nosný příběh. Ale i tak to bylo skvělé čtení.
Zajímavá knížka. Autor jednoduše a s nadhledem, ale zároveň velmi výstižně a trefně popisuje to, co se týká každého z nás. Ať si to chceme přiznat, nebo nechceme.
Hodně jsem se na tuhle knížku těšila, a tak jsem teď taky hodně zklamaná. Většina analýz se mi zdá příliš stručná, zjednodušená a povrchní. Možná jen neznám ten základ, na který autor odkazuje a navazuje, možná mi chybí něco, co by tomu dalo smysl. Jde jistě o originální pohled na lidské vztahy, jednání a chování, ale styl, jakým je vše popisováno, mi nesedl.
Nebyl to úplně můj šálek čaje, zdá se mi, že senzační teze, filozofické poznámky a velmi příhodné postřehy o povaze lidí i světa se často skoro ztrácely v příliš velkém množství textu. Dočetla jsem a vůbec nelituji, dost mi pomohl doslov Ondřeje Neffa.
Mýty, bajky a válečná vyprávění v jediném balení. Těžké, ale velmi podmanivé čtení, které mnohem více vypovídá o nás lidech než jen o zvířatech. Není to knížka, kterou bych komukoli bez váhání doporučila (tohle asi nebude bavit každého), je to ale knížka, ke které se já sama nepochybně velmi brzy vrátím.
Senzační. Svědectví o dění kolem let 1968 a 1989 bylo tak autentické a silné, že jsem se nechala dojmout, ani se za to nestydím.
Komu Halík nesedne, ten si ho asi neoblíbí. Kdo si myslí, že Halíka dobře zná, dozví se mnoho nového.
Nebudu patřit k nadšencům a milovníkům téhle ságy, seriál jsem neviděla (a nehodlám sledovat), první část Hry o trůny jsem dočetla (po mnoha osobních doporučeních) až na třetí pokus a spíš silou vůle. Mnohokrát jsem to chtěla znovu (a naposledy) odložit, ale závěr prvního dílu už mě docela chytil. Jenže v tom množství postav se navzdory velké snaze a pečlivému čtení pořád utápím. Hledala jsem i seznamy postav a všelijaká shrnutí na internetu, ale ani ta mi moc nepomohla. Úvodní kniha ve mně zanechává podobně rozporuplné pocity jako Duna - jednotlivé epizody jsou skvělé, ale ten celek prostě neudržím a nepobírám.
Přiznávám, že nejsem úplně nestranná, já jsem totiž od TH. A tak jsem Ouředníkův text četla především jako korektiv, jako varování. Byla jsem celkem zvědavá, s jakými argumenty Ouředník přijde, ale - nedá se nic dělat - zdálo se mi, že klouže po povrchu. Zdroje dokládá jen nahodile, Halíkovi občas připisuje i to, co Halík nikdy neřekl ani nezastával. Nic naplat, svět není jen černá nebo bílá. Pravda může být i uprostřed. Domnívám se, že ocenění textu (Magnesia Litera v kategorii publicistika) je tu spíše proto, že jde u důležité a aktuální téma, než že by šlo o kvalitní, jazykově a/nebo argumentačně vytříbený text.
Tahle kniha - byť je velmi zajímavá a podnětná - není pro laiky.
Šlo o velmi náročnou četbu, která vyžadovala velké soustředění, znala jsem jen minimum příběhů, ke kterým Campbell odkazuje. Kdybych se měla probírat rozsáhlým poznámkovým aparátem a dočítat všechno, co neznám, četla bych tu knihu mnoho let - ale kdo ví, třeba se k ní za čas vrátím. Nejzajímavější a nejsrozumitelnější mi nakonec přišel epilog, očekávala bych jeho zařazení spíš v úvodu knihy.
Coby praktikující křesťanku mě velmi zaujalo čtení katolické tradice právě s přihlédnutím ke světové mytologii.
Dobře mi tak - žádný zázrak. Spousta dobrých nápadů, pár velmi trefných přirovnání, ale... celkově se mi to zdálo takové neučesané.
Hlavní motiv pachatele i způsob, jak vraždí, je zajímavý a zasloužil by rozpracovat. Autoři se ale mnohem více soustředí na vztahy mezi vyšetřovateli, na jejich vzpomínky a milostné eskapády. Jako by sex bylo to jediné, o co v životě jde... Bez znalosti předchozích dílů série jsem se v tom všem bohužel jen těžko orientovala.
První polovina knihy se zdála ještě docela uvěřitelná, závěr byl ale zbytečně přitažený za vlasy - jak mnohé americké filmy, které ve správný čas neskončí.
Podnětný vhled do jezuitské spirituality, jen na některých místech možná zbytečně upovídaný.