Janek komentáře u knih
Je to velmi zvláštní a náročná knížka, která není pro každého. Nemůžu říct, že jsem všechno pochopila. Cizincem v Olondrii je ale tak krásně barevný a voňavý román, že jsem dočetla až do poslední stránky.
Zvláštní a podnětná kniha o ženství, kterou je třeba číst pomalu. Jaká jsou očekávání (japonské) společnosti od žen? A je hlavním smyslem života ženy porodit dítě? Tenhle román opravdu není pro každého, ale tematizuje problematiku, která se týká žen (i můžů) napříč společností zdaleka nejen v Japonsku. Někdy mě provokovala až přílišná upjatost hlavní hrdinky, ale i ta upjatost byla popsána velmi autenticky, uvěřitelně. Vzhledem k tomu, že mateřství porodem nekončí, ale teprve začíná, dost mi chyběla praktická rovina příběhu - ohledně výchovy dítěte singl matkou.
Ondřej Hübl má beze sporu originální nápady, Oponu jsem si užila ještě víc než Hod mrtvou labutí. Sylisticky mi to zkrátka sedlo - v jednoduchosti je krása, umění vyjádřit problmém jednoduše a udeřit hřebíček na hlavičku nelze autorovi upřít. Bavilo mě, že nešlo jen o kritiku minulého režimu, ale objevovaly se i kritické narážky na součanost. Knize bych vytkla jen dvě věci: je příliž znát, že jde o přepracovaný scénář, a závěr se mi zdá k velké škodě zbytečně překombinovaný.
Tahle kniha je napěchovaná informacemi, které by neměly být zapomenuty. Je velká škoda, že text je velmi chaotický - nešikovně balancující na hranici mezi naučnou a vzpomínkovou literaturou. Text by zasloužil značně proškrtat. Na knihu jsem narazila v knihovně úplně náhodou a ačkoli obálka mě spíše odpuzuje (navzdory tomu, jak hluboký je příběh těch potetovaných zad) a text není vůbec čtivý, právě kvůli tomu jedinečnému svědectví o události, která se snad nebude nikdy opakovat, jsem dočetla až do konce.
Myslím, že Kingovi sluší více než povídky delší romány, kde může všechny důležité motivy do detailů rozpracovat. Ovšem i mezi povídkami jsem našla perly, které by jistě stály za rozpracování.
Je pravda, že Pitné kúře chybí nosný příběh, absurní situace a historky hrají prim. Takového Irvinga bych si nechala líbit častěji. Doporučuji.
Velmi příjemné čtení, kniha se zajímavým tématem. Závěr byl bohužel hodně přestřelený a mně vadí, když čtenář nemá ani maličkou šanci odhalit skutečnost, která nakonec s celým příběhem tak zamává. Pointa vlastně odkazuje k tomu, co teď - zdá se mi - musí scénáristi nacpat úplně všude, tak jsem nakonec vlastně ráda, že se celá kniha netočila jenom kolem toho.
Stručně, jasně a s nadhledem.
Výborná, inspirativní kniha, otevírající nové pohledy na biblické texty i na naše nitro.
Zajímavá, inspirativní knížka zachycující velké množství různorodých příběhů i postojů k porodu.
Detektivní příběh má pěknou atmosféru a velmi slibný rozjezd, závěr už se mi ale zdál zbytečně moc divoký.
Při vší objemnosti a náročnosti textu jde o velmi vtipný román.
Zase jedna z těch mála knih - moc se mi líbila, ale neodvážila bych se ji komukoli doporučit. Analytický přístup k celému příběhu by možná mohl mnohé čtenáře deprimovat či odrazovat, avšak asi jen díky němu lze v textu najít také mnoho humorných pasáží. Zdravý nadhled je třeba. Nejen v literatuře.
Ukázka: "Dnes, kdy tohle píšu a kdy se blížím věku, kterého dosáhl otec, už vím s jistotou, že člověk může mít pocit, že všemu svrchovaně rozumí, aniž se to porozumění navenek projevilo čímkoli jiným než tímto silným pocitem."
(Audiokniha) Neumím se moc soustředit na poslech, v tomto případě jde vůbec o první audioknihu, kterou se mi podařilo doposlouchat do konce. I když mi občas myšlenky utíkaly jinam, "příběh" byl silný a působivý. Občas vyprávění působilo chaoticky, ale koneckonců i Martin Klein byl obdobnému chaosu vystaven. Je dobré si občas uvědomit, přiznat a přijmout, že jsme křehcí - nejen tělesně, ale také mentálně. Rovněž doporučuji knihu Starý král ve vyhnanství.
Místy jde o trochu drsný a děsivý text, který je ale zároveň výmluvným svědectvím o obětavé práci porodních asistentek i o úchvatném, vždy jedinečném okamžiku - příchodu dítěte na svět. Překlad knihy mi úplně nesedl a text se mi zdál občas trochu nekonzistentní. Přesto všechno jde o originální námět - o neopakovatelné přiblížení šťastných i méně šťastných okamžiků, které jsou nutnou součástí (nejen) ženského života.
Osvobozující nejen pro ženy s touto zkušeností. Občas je to hodně drsné čtení, které může pomoci na cestě k přijetí situace, která je tak těžká zejména proto, že je tak nelogická, neuchopitelná a mimo kontrolu. Kniha Neházej mimčo do žita legitimizuje zmatek, úzkost i slabost, kterou ženy po potratu obvykle prochází.
Pater Ladislav Kubíček byl jistě charismatický, obdivuhodný a inspirativní pán, který ovlivnil velké množství lidí. Važme si takových osobností. Publikace je edičně velmi dobře připravena. Jediný můj problém s touto knihou vyplývá z toho, jak je koncipovaná: je zkrátka až moc jednostranná.
Jiří Pehe rád spojuje zdánlivě nespojitelné příběhy. Mimořádná událost je dle mého názoru jeho nejlepší knihou, protože mimo jiné nemilosrdně nastavuje zrcadlo současné společnosti, našim předsudkům, snům i vyprávěním.
Tomáš Sedláček má dar mluvit srozumitelně i o nesrozumitelných věcech. Souborné vydání esejí s sebou nese riziko, že mnohé myšlenky se budou opakovat; tak se bohužel děje, často doslovně. Přesto jde o podnětné čtení. Mimochodem - na základě doporučení Tomáše Sedláčka jsem začala sledovat seriál Black Mirror, který mě velmi zaujal. I kdyby mělo jít (a ono nejde) o jediný plod mého čtení "Druhé derivace touhy", stálo to za to!
Možná už jsem na tuhle nejklasičtější klasiku moc stará, možná jsem si na ni měla udělat víc času. Nějak mi to nesedlo.