Janek komentáře u knih
Film jsem neviděla, takže nemůžu srovnávat. Námět je skutečně originální, text je čtivý a příběh napínavý, jen na některých místech se mi knížka zdála zbytečně zdlouhavá.
O exorcismu si stále myslím své (má skepse ke smysluplnosti toho, o čem kniha pojednává, je zkrátka příliš veliká), ale je pravda, že jsem narazila i na mnoho zajímavých podnětů. Snad jsem tedy byla zbavena alespoň některých předsudků.
Kniha není dobře zkorigována, četla se mi těžko.
Jsem ráda, že jsem tu knihu přečetla, i když mě to stálo hodně sil. Už kvůli těm několika faktickým informacím o paliativní medicíně (resp. o tom, proč lékaři mnohdy nechtějí účinně tišit bolest) to stálo za to. Avšak celkově se mi zdál autor až příliš kritický ke všemu a ke všem, v jeho textu jsem se jen těžko orientovala - často šlo o nepřehledné míšení pocitů, názorů, kazuistik i faktů.
Těšila jsem se na pohled na eutanazii z hlediska duchovního, ale i tady jsem byla trochu zklamaná, především autorovou sebejistotou a černobílým pohledem na věc. O mnohých tezích (které autor klade jako fakta, aniž by je jakkoli osvětloval) by se dalo polemizovat.
Jako milovnici čtení mě Tevisova vize samozřejmě zaujala. Zpěv drozda je čtivý a nápaditý. Přes to všechno jsem se ale nedokázala do příběhu pořádně ponořit, něco málo tomu chybělo.
Bylo to napínavé a originální, jedna z mála knih, která mě láká k tomu, abych zhlédla i film. Zajímavé střídání kapitol a neotřelý způsob popisu ohně - šelmy. Musela jsem tomu stylu přivyknout (a stejně se nemůžu zbavit pocitu, že text není moc dobře přeložen, některým větám jsem nerozuměla). Začátek se mi zdá zbytečně natahovaný a přelidněný, občas jsem měla problém se v tom množství postav zorientovat.
Klasický příběh, který proslavila především filmová adaptace. Text je na mnoha místech možná trochu zdlouhavý, ale jako by to k tomu patřilo - k tomu nekonečnému čekání na štěstí.
Není to zrovna jednoduché ani veselé čtení, nemůžu ani říct, že bych s autorem ve všem souhlasila. A přesto - nebo právě proto?! - je to tak skvělé.
Tuhle knížku jsem si koupila už před mnoha lety, mnohokrát jsem ji načala, ale až letos jsem ji přečetla za dva dny od začátku do konce. A dobře že tak - on je to takový správně ujetý, ale zároveň docela existencialistický text, který doporučuji přečíst v nejlepším případě na jeden zátah. Stojí to za to.
Knížka, kterou by si měl přečíst každý. Je totiž plná naděje, ačkoli pojednává o smutných věcech - ovšem o takových věcech, které, co svět světem stojí, neodmyslitelně patří k životu. Bez smrti by život nebyl životem a člověk člověkem. Nebojme se, podívejme se Smrti i bezmoci do očí. Teprve pak si s tím vším snad můžeme poradit.
Děkuji autorovi za tak důležitou, formativní knihu.
Výborné, jen ten závěr se mi zdál zbytečně natahovaný a překombinovaný.
Je zřetelné, že autorka vychází ze své praxe, také proto je kniha tak přínosná. Smiřování se se ztrátou je tady zobrazeno jakou dlouhá, svým způsobem dobrodružná cesta, truchlení jako nutný a žádoucí akt, skrze který je možné dojít očištění.
Bylo to takové... snové. Začátek mě hodně zaujal, uprostřed jsem se pak trochu ztrácela. Knížka, na kterou člověk musí mít čas a náladu.
Výborný nápad, dobré zpracování, ale zdá se mi, že kniha má mnohem větší potenciál. Některé pasáže z herního prostředí se mi zdály zbytečně zdlouhavé, zvláště na začátku bych uvítala podrobnější popis událostí (emocí, vztahů) v realitě mimo Erebos.
Naočkována apriorní nedůvěrou k čemukoli, co napsal Viewegh, negativní komentáře tady na databázi... Přesto všechno mě Krátké pohádky zaujaly. Nejsou to totiž pohádky pro děti (!) - už v názvu se píše o rodičích. Viewegh si především dělá legraci z klasických pohádkových ponaučení a hlavně ze všech - tak módních - publikací o výchově, asi právě proto si mě získal. Nápad s textem "jen pro rodiče" mě zaujal, myslím, že mohl být lépe aplikován.
...jsou dny kdy je těžší než jindy / nevidět / neslyšet / nevidět / nevědět / nemotat se / jen tak / motat se ňákým směrem
Eco nepochybně ohromuje neuvěřitelnou šíří rozhledu, ale pro mě jde o příliš náročné čtení. Coby vystudovaná bohemistka jsem při exkurzi do historie často ztrácela sebevědomí. Tahle kniha vyžaduje velmi trpělivého a pozorného čtenáře.
Chudoba, špína a beznaděj... a je jich tolik, až vám zalezou pod nehty. Zuzana Kultánová má podmanivý styl, přesto se mi zdála novela místy zbytečně natahovaná (aby to stačilo na knížku). Možná by textu prospělo, kdyby byl proškrtán a zbylo by z něj pouze na povídku.
Originální příběh a senzační styl. Prolínající se příběhy mnoha postav, které z různých důvodů touží poznat pravdu. Kniha nejen o tom, jak je důležité znát svou identitu.