Janek
komentáře u knih
Hvězdy nám nepřály
John Green
Váhala jsem, zda se pustit do čtení - obálka se mi zdála kýčovitá (podobně jako vydání Růže pro Algernon), anotace naznačovala, že může jít jen o text plný sentimentu a sladkých frází. Ani vysoké hodnocení zde na databázi nemuselo nic znamenat (např. Zlodějka knih mě nakonec zklamala, i když je zde velmi vysoce hodnocena).
Nakonec to bylo skutečně velmi DOBRÉ! Nadhled, černý humor, nastínění situací, které známe z reálného života a kterých bychom se měli vyvarovat (zejména přehnané lítosti). Mimo jiné jsem si při čtení vzpomněla také na Pí a jeho život - i zde se ukazuje, jak jsou pro nás důležité příběhy.
Obdivuhodná kniha, přesto ubírám jednu hvězdičku - zdá se mi, že text ke konci už trochu ZTRÁCÍ DECH, autor se na některých místech nevyvaroval sentimentu a podle mého názoru i přílišného opakování.
Doporučuji čtenářově pozornosti především úvodní poznámku autora.
Poznámka autora
Tohle není ani tak autorova poznámka, spíš jde o autorovo připomenutí úryvku vytištěného v úvodu: Tahle kniha je fikce. Vymyslel jsem si ji.
Ani románům, ani čtenářům neprospívají snahy uhodnout, jestli se v knize skrývají nějaká konkrétní fakta. Takové pokusy zpochybňují samotnou možnost, že smyšlené příběhy mohou být důležité, což je něco jako základní předpoklad našeho lidského druhu.
Děkuji vám za spolupráci v této věci.
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Oproti prvnímu dílu obrovské zklamání, kniha by mohla mít o 550 stran méně. A kdyby se vyškrtalo vše, co je přitažené za vlasy, nezbylo by asi ani na povídku. Úvod vypadal slibně...
Od názoru k víře
Gabriel Marcel
Při čtení jsem často měla pocit, jako bych četla detektivku. Skvělé postřehy k domýšlení, nadhled, umění zacílit na to, co je i dnes aktuální.
"Musíme na problém zaútočit přímo: co to znamená věřit?
Souhrn reflexí, který jsem uvedl, by měl čtenáře připravit na porozumění, že věřit v silném slova smyslu -ne snad věřit, že…, tj. předpokládat, že… - znamená věřit v nějaké ty, tj. v osobní či nadosobní skutečnost, kterou lze vzývat a jakoby postavit mimo jakýkoli soud vztahující se na objektivní danosti. Jde jen o to, že jakmile si chceme představit víru, stává se vírou někoho v někoho jiného, v něho. Představujeme si ji tedy jako ideu či názor, který si A tvoří o B. A k tomu musíme připojit, že v každé vteřině se mohu stát sám sobě cizím, a vlastně ztratit kontakt se svou vírou uchopenou v samotném jejím bytí vírou. A šel bych dokonce ještě dál: běžně či normálně jsem opravdu oddělen od té víry, která je mnou samým a která je neoddělitelná od toho, co musím nazývat sou duší. A právě v tomto smyslu jsem často říkával, že sami nevíme, v co věříme…"
Pí a jeho život
Yann Martel
Skvělá kniha s trochu rozpačitým začátkem. Originální, rádoby líbivá i šokující, bezesporu nápaditá. Doporučuji.
Mizení Boha
Richard Elliott Friedman
Čtivá, fascinující a velmi inspirativní kniha, přestože na některých místech (především v samotném závěru) s autorem nesouhlasím. Doporučuji, a to ne jen k jednomu čtení.
Kristus znovu ukřižovaný
Nikos Kazantzakis
Asi jsem od knihy (po přečtení hodnocení i tady na databázi) čekala víc. Náročné čtení.
Proces
Franz Kafka
Přečetla jsem pár dní před tím, než jsem viděla divadelní inscenaci v Komedii. Myslela jsem, že jsem připravena na všechno. Nebyla to pravda. Milovat Kafku asi nejde, ale - docela mu rozumím a vlastně mi často mluví z duše. Smutné.
Filosofie a jazyk
Jaroslav Peregrin
Občas zdlouhavé a příliš popularizační, občas naopak - pro lingvistu náročné. Kniha, která každopádně rozšíří obzory, a proto stojí za přečtení.
Smysl dialogu
Jolana Poláková
Inspirativní kniha otvírající velký prostor k dalším úvahám.
P.S. Psové
Erazim Kohák
Jak stojí v doslovu - je to knížka křehká a zároveň naléhavá. Je třeba číst pomalu a mezi řádky. Najevíce mě zaujala zamyšlení "Ovečky", "Svátky", "...a zlo".
Řez do živého
Abraham Verghese
Kniha, která určitě stojí za přečtení, ale myslím, že by zasloužila o sto stránek méně. Další kniha o hledání kořenů, kterou jsem v poslední době přečetla (jinak na to jde Zázemí (Šrámková) a Kafka na pobřeží (Murakami)). Překvapilo mě závěrečné poděkování, v němž autor velmi podrobně odkrývá, kým vším se nechal inspirovat.
Sophiina volba
William Styron
Kniha, ke které se chci a zároveň bojím vrátit. Už asi deset let.
Koupelna
Jean-Philippe Toussaint
Čtenář čeká, že se něco stane - a ono se nestane nic...
K moři
Petra Soukupová
Skvělý text, strohost ve vyjadřování dává celému příběhu správnou atmosféru. Hvězdičku nakonec ubírám jen kvůli třetí části, která mě trochu zklamala, protože se mi zdála málo provázaná s předchozími dvěma oddíly. Soukupová to skvěle rozehrála, při četbě pasáží přímo od moře jsem si jen říkala - tohle už jsem někde zažila.
Pěna dní
Boris Vian
Nebudu lhát, že jsem Pěnu dní úplně pochopila - možná to ani nejde?! Přesto to byl pro mě fantastický čtenářský zážitek, i když čtu literaturu úplně jiného typu. Nezapomenutelná přirovnání, provokující postavy, nadhled - svět sám pro sebe, do kterého se musí vstoupit, o něm se nedá vyprávět.
Teorie nevzdělanosti: Omyly společnosti vědění
Konrad Paul Liessmann
Uf. Je to děsivé, ale nezbývá mi nic jiného než souhlasit. Liessmann nešetří ironií, dokáže pojmenovat skutečnosti pravým jménem. Až z toho člověka mrazí.
Tak už spi
Helen Walsh
Kniha, která mi nedovolila usnout, hned dvakrát se mi o ní zdálo (během tří dnů, kdy jsem ji četla). Text zachycuje jen minimum z vnějšku pozorovatelného děje, jen minimum činností. Napětí ale skvěle graduje. Autorka úctyhodným způsobem zachycuje vlastně stále stejný stereotyp, který dává tušit, že se blíží průšvih. Doporučuji.
Pán much
William Golding
Na knihu jsem se hodně těšila a hodně jsem od ní čekala, asi proto jsem nakonec byla trochu zklamaná. Nejde o klasickou robinzonádu, není to návod, jak přežít na pustém ostrově. Pobyt chlapců na opuštěném ostrově je důležitý pouze kvůli jejich izolaci od společnosti. Popisy ostrova jsou minimální, není kladen prakticky žádný důraz na činnosti nutné k přežití - na opatřování jídla (lov zde není především kvůli opatření masa), na výrobu nástrojů, na ochranu chlapců před zimou. Ani běh času není nijak tematizován. Text je schematický, chlapci jsou jen typizovanými figurkami.Postupně se ovšem dostáváme do jejich nitra, kde se (hle!) odehrává to nejdůležitější, co je zřejmě všem lidem společné. Tedy - s čím jsme se narodili a co nás naučila společnost? Je člověk v jádru dobrý, nebo zlý? Kniha myslím nedává jednoznačnou odpověď, ale určitě nutí k zamyšlení.