Janek komentáře u knih
Četla jsem přepracované vydání (elektronickou verzi) a stálo to za to. Text je opravdu čtivý a důraz na psychologickou rovinu je pro mě zajímavý, takové texty a příběhy mám ráda. Nutno konstatovat, že děj je na mnoha místech zbytečně překombinovaný, zápletky by stačily hned na několik psychologických románů. Oceňuji, jak se v průběhu relativně dlouhého textu příběhy proplétají, jak nápaditě se znovu a znovu vrací stejné motivy. Kéž je anticena Skřipec dobrou negativní reklamou, protože (přepracovaný!) text v každém případě stojí za přečtení.
Kniha mě po všech těch nadšených doporučeních docela zklamala...
Výborné, originální, nic podobného jsem dosud nečetla.
Lidé jsou pořád stejní, jen tváře, čas a místa se mění...
Je třeba číst pomalu, je třeba přestávek. Skvělé, silné povídky, ke kterým se určitě ještě minimálně jednou vrátím.
***** O tomhle textu lze jen těžko vyprávět, ten se musí přečíst.
Není to historická reportáž, je to meditace, modlitba.
Tělo asi není tak líbivé jako Osamělost prvočísel, je to ale nezapomenutelné svědectví o válkách vnitřních i vnějších. Stojí za přečtení.
Nejdůležitější pro mě nebyl příběh, nešlo o jednotlivé osudy postav - dostalo mě to místo, v němž hrdinové, chtě nechtě, začali žít své alternativní (?) životy. Skvělá sonda do lidské povahy. Jakkoli jsem čekala, že paralela mezi krysami a hrdiny nás bude provázet větší částí románu, když to konečně přišlo (a ono to dříve či později muselo přijít!), i když jsem to čekala, stejně mi Clavell vyrazil dech.
Vynikající kniha, která dle mého názoru velmi silně vypovídá i o současné české společnosti, o pocitu odcizení, který může mít rozmanité příčiny a projevovat se různě intenzivně, různými způsoby. Kniha mě zasáhla především proto, že není zbytečně upovídaná; klobou dolů za výborný překlad (Alice Flemrová) a za skvělý doslov překladatelky (Odeon 2009).
Více takových knih!
Literární, nadčasový skvost, při jehož četbě jsem se nahlas smála, dokonce i v metru. Se smutkem mohu konstatovat jen to, že jsem Quijotovi i Sanchovi fandila, že jsem jim velmi rozuměla. Nejsem já taky tak trochu blázínek?
Budu asi výjimka, ale po včerejším zhlédnutí filmu musím změnit své hodnocení knihy, kterou jsem v tu dobu už měla dočtenou. Scénárista je génius - skvěle dokázal vystihnout atmosféru knihy, ale není zbytečně tak rozvláčný, šel přímo k věci. Z textu na mě dýchal jiný typ humoru, který je na plátno zřejmě nepřevoditelný, ale občas se mi zdálo, že by román mohl být mnohem kratší. U filmu to bylo naopak: dvě hodiny utekly jako nic, mělo to spád. Je ale pravda, že pokud bych neznala předlohu, film mě asi moc neosloví. V knize se podle mého názoru psalo zbytečně moc o politice, scénárista se toho zdárně vyvaroval. Doporučuji knihu i film.
Vskutku provokativní. Doba se samozřejmě změnila, přesto je v textu zachyceno i mnohé z toho, co stále zůstává aktuální.
Tak mám zase pocit, že si ze mě vypravěč dělal celou dobu legraci, když zatajoval to nejdůležitější. Podobné pocity jsem zažívala při Barnesově Vědomí konce.
Nadhled a nadsázka. I bibličtí hrdinové mají své chyby. Stojí za přečtení, stejně jako Davidův příběh v podání svatopisců.
"...Asi tak od té doby se po celém Bourbonsku začalo říkat o cvocích, že jim straší ve věži "jako jalingnyskýmu četníkovi". Což nic nemění na tom, že v tom jedeme všichni, ale to jen tak mezi námi.
Skvostný závěr příjemné, oddechové knížky.