Janek komentáře u knih

Vážné poznámky promíchané se zdánlivými banalitami, filozofické úvahy i humor, upřímnost, lidskost... Jsem naivní idealistka, jsem pravdoláskařka... a tahle četba mě na mnoha místech dojímala. Klidně se mi smějte.

6 03.03.2015

Nejlepší kniha, kterou jsem o těch strašných zvěrstvech zatím četla.

4 21.02.2015

Palahniukův svět je úchvatný. Je děsivé, když se mi zdá, že v tom šíleném světě vlastně do určité míry žije každý z nás?
Zatím podle mého názoru nejlepší autorova kniha. (Tedy ve srovnání s Klubem rváčů a se Zalknutím.)

2 26.01.2015

Kdyby to bylo možné, dala bych třináct hvězdiček z pěti. A i to by bylo málo. Fantastická kniha, pro mě o trochu náročnější (a také zajímavější) než slavný Atlas mraků.

4 24.01.2015

Asi jsem se moc těšila, ke Švejkovi ani k Hlavě XXII bych toto dílko určitě nepřirovnávala.

Kdybych měla za deset, dvacet let doporučit mladým čtenářům román, který nejlépe vypovídá o současné době, doporučila bych jim Malý pražský erotikon. Mnoho příběhů a mnoho podob radostí i bolestí, které jsou nerozlučně spojeny s rozmanitými podobami lásky. Skvělé čtení.

14 03.01.2015

Skvělé čtení není to správné spojení, ale napadne mě jako první.
Viz první až poslední strana, včetně skvělého doslovu.

"A v tom to všechno vězí.
Žijeme ve virtuálním světě. Nic není skutečné. Vůně citronu zakrývá to, že se někdo pozvracel. Růže znamenají moč.
Modřina cirhózu jater, Smradlavý dech leukémii. Na krásném modrém Dunaji požár.
Možná má Palahniuk pravdu. Možná je to jediná šance. Všechno rozbít, včetně sebe, a mezi střepy hledat zbytky reality, to, kdo a co skutečně jsme. A pak možná budeme mít jistotu, že to venku skutečně zpívá slavík a ne že hodiny oznamují čtyři po poledni."

2 31.12.2014

Drsné, snové, v závěru pro mě trochu zmatené. Asi jsem měla moc vysoké očekávání, film mi sedl lépe.

02.12.2014

Fantastické čtení, jen závěr (cca 200 stránek...) se mi zdál zbytečně překombinovaný a místy zmatený, závěr mě dost zklamal. Děkuji za komentář Ender, díky němu byla pro mě četba Toho ještě zajímavější, záživnější.

1 29.11.2014

Těžké, ale nepochybně inspirativní čtení.

06.11.2014

Než jsem přečetla Sekerezádu, neměla jsem ráda mlhu. Teď se to asi změní. O téhle lyrické, meditativní knížce nelze moc vyprávět, na knížku a jejího hrdinu Janka ovšem nelze ani zapomenout. Vzpomněla jsem si na Šrámkův Stříbrný vítr, který však skvěle přeloženému polskému textu nesahá ani po kotníky...
Doporučuji - 200%

4 02.11.2014

Mé první setkání s Kingem - a stálo za to!
Na samém začátku (když přišel na scénu poprvé kýbl) jsem si říkala, jestli je šílenec jen Misery, nebo i její tvůrce - totiž King. Jako je geniální Murakami zvláštním způsobem posedlý sexem, je King (alespoň v případě tohoto románu) geniálním způsobem posedlý násilím.
Přesto se mi zdá, že v závěru zbytečně moc tlačil na pilu.

5 27.10.2014

Výborný úvod a pak... stránku od stránky lepší a lepší! "Zapomenutí" hrdinové, cyklický čas, putování na hranici mezi bděním a sněním, úvahy o duchu a těle, o životě a smrti...Na tuhle knížku nelze zapomenout.

2 20.10.2014

Takový pěkně rozdováděný Nezval. Jsem zvědavá na film.

1 27.09.2014

Zajímavá, hodně zajímavá knížka, už tuším, kde se výrazně inspiroval Houellebecq, když psal Možnost ostrova (doporučuji!). Zaujaly mě především různorodé, zdánlivě spolu nesouvisející názvy kapitol, text se ovšem čte výborně, kapitoly jsou spolu skvěle provázány. Sonda do lidského nitra - kde se skrývá touha po moci i touha po něčem vyšším - myslím neztrácí svou výmluvnost ani dnes.

3 25.09.2014

Některé povídky a bajky byly báječné, jiné lepší, některé horší, občas mi to připomínalo Hrabalovu poetiku, jindy Saturnina...

1 22.09.2014

O tom se nedá vyprávět, to se musí přečíst!

2 17.09.2014

Příliš mnoho postav, příliš mnoho jmen, ve kterých jsem se často ztrácela. Neuměla bych převyprávět děj. Ale to, jakým způsobem román graduje, je nezapomenutelné, závěr je vskutku strhující. Doporučuji.

1 08.09.2014

Myslím, že Haddonův Podivný případ se psem přibližuje svět dětí s autismem mnohem výrazněji než Paměti imaginárního kamaráda, je to dáno perspektivou vypravěče. Nemohu si pomoci, ale Paměti imaginárního kamaráda podle mého názoru mnohem více vypovídají o křesťanství, konkrétně o Kristově oběti. Tato linie byla pro mě při čtení stále zajímavější: motiv oběti. Vím, že mohu zachránit život, ale sám možná zemřu. A také jedna scéna s Maxem - když (hle!) je Max nucen porušit pravidla, udělat něco, co bývá obvykle považováno za špatné - a právě tím si zachrání život. Ano - motiv oběti a vztahu k něčemu, co nelze dokázat, je v tomto (pohádkovém) románu velmi výrazný. Ubírám jednu hvězdičku pro přílišnou rozvláčnost. Jinak ovšem skvělé čtení, doporučuji Vaší pozornosti.

2 18.08.2014

Asi jsem se na knížku moc těšila, nakonec jsem byla trochu zklamaná.
Sama jsem idealistka, nemůžu si pomoci, i Masaryk se mi zdá více idealistou než realistou...

2 13.08.2014