Januli komentáře u knih
Moc pěkně napsaná kniha, která chytí za srdce. Jedno neštěstí a jak to zamává osudy lidí... Je to dost náročná literatura aspoň pro mě tedy, ale přečtená jedním dechem. Žiju v Ostravě a vůbec jsem o historii našeho kraje nevěděla.
Humus. Ono se tomu ani nechce věřit, že takové svinarny se staly podstatě nedávno a chvíli po tom, co lidstvo zažilo hrůzu během druhé světové války. A kde se v lidech bere taková krutost proti bezmocným a v tomto případě dětech. Mrtví nemluví, ano nemluví a to je obrovská škoda, protože tohle by měli slyšet všichni a být za to potrestáni.
Jsem ráda, že už jsem knihu dočetla. Ne že by se mi nelíbila, to vůbec, dílo je bravurně napsáno, jen je to těžké čtení. Čtení o tom, co se tady dělo a co museli prostí lidé zažívat...jsem hrozně vděčná, v jaké době žiju a co vše máme. Vazme si toho!! A doufám, že už se nic z toho, co jsem si přečetla, nebude opakovat. Paní Lednická, smekam před vámi.
Nečtu běžně, vlastně skoro vůbec tohle téma , ale příjemně mě kniha překvapila. Jsem ráda za ukončeny konec, který byl logicky vysvětlen. Postavy mě teda k srdci nepřirostly, ale určitě zkusím další knihy. Jinak autorka moc poutavě za mě popsala atmosféru, skoro jakobych tam byla :+)
Třešně už budou mít u mě vždy příchuť smutku, hrůzy, neštěstí... Další knížka do mě čtenářské sbírky z této doby, jen tentokrát Přerovsko... Vůbec jsem neměla ponětí co se tam stalo (Švédské šance) takže jsem hleděla s pusou otevřenou a slzy V očích,) kniha však nevypráví jen o tom, ale o osudech lidí, kteří tam žili a jak jsou ty osudy propletené... Jak jedna věc dokáže ovlivnit spousty životů. Je mi z toho smutno.
Tak depresivní a smutný příběh jsem už dlouho nečetla. Autorka knihu napsala velmi dobře, ale jsem z ní taková rozpačitá. Asi hlavně z toho závěru...
Knihu tak čtivou, napínavou, smutnou a velmi nabitou emocemi jsem dlouho nečetla. I když od začátku víme, jak Hana dopadne, tak stejně jsem se od knihy nemohla odtrhnout. To čím si Hana musela projít za svůj zatím krátký život, je šílené a žít s výčitkami, které ji den co den pronásledují je hrozné. Kniha mě už na začátku dostala tím, že 8-mi leté holčičce umře celá rodina, kromě podivínské tety Hany. Pak se vracíme zpět do minulosti kdy Hana vypráví svůj příběh. Další co mě dostalo, Rosi se podaří schovat a přežít válku a za dalších pár let, šup jeden zákusek a je konec. Opakuji se, ale opravdu žit s pocitem, kdy jsem ze své vlastní sobeckosti možná hlouposti dopustila transport své rodiny do koncentračních táborů, kde zemřeli, během pobytu "zařídila" (neúmyslně) smrt jiných, tak Hana byla opravdu silná. Jiní by se rozběhli k plotu již dávno. Největší šok či překvapení bylo, kdo vlastně věnečky donesl. A mnozí říkají, že kniha má happy end? Má? (asi jste knihy s happyendem nečetli) Já musím říct, že mi se závěr "líbil". Knihu bych klidně zařadila mezi povinnou četbu. Nevím, zda se k Haně ještě někdy vrátím, ale rozhodně bude mít čestné místo v naší knihovničce.
(SPOILER) Jiný styl psaní, spíše vyprávění, ale zvykla jsem si.... hodně hodně zla a těžkosti a jednu osobu, která se s tím tak poprala, že nezbývá nic než jen tleskat a smekat. A závěr, že chybí. Otevřené konce nejsou mým favoritem, ale ja si ten konec "vymyslela" po svém a věřím, že tak jak Zuzana měla šťastně dětství tak potom i ten život po...
No co napsat... Je to hrozné, člověk si řekne, skončila válka, tak už bude dobře a ono pro mnohé konec války nebyl ničím jiným než začátkem další "války" . Ať už byl příběh smyšlený, věřím, že se odehrál. Je to takové smutné téma, ale když vím, že jsou další díly, tak mi to dává naději, že se to obrátí k lepšímu, i když cesta bude trnitá a mnohdy pro některé nelítostná...
Silný příběh psaný napříč generacemi. Těžké osudy a těžká doba. V dnešní době bereme vše jako samozřejmost, že není na škodu se trošku zamyslet. Třeba někomu tato kniha pomůže a uvědomí si, co museli naší předkové zazivat.
Normálně mi u čtení knihy bylo zle...fakt hrozně zle a takový vztek, co ve mě kypěl. Hrozné, co jsou lidi schopni dělat, když věří nějaké idei a jdou přes mrtvoly... A mnozí ano nevěřili a vlastně museli dělat taky svinstva, jen aby se uchránili nebo uchránili někoho blízkého. Fakt strašná doba, z které se mi chce brečet. Dobře napsaná kniha a těším se na další díl, který jak doufám, přinese do Skláře a rodině Smolíkové více štěstí ....
Prvně jsem četla Ty chladné oči, a bylo mi řečeno, že je lepší než Až uvidíš moře, tak se mi do no moc nechtělo, ale líbila se mi moc. Téma, o kterém jsem nic nevěděla, takže dost poučné a zajímavé. Plus navíc za to, že sama pocházím z Poruby, takže jsem si to vše pěkně mohla představit podle skutečnosti. Jsem ráda, že kniha a její hrdinové dopadli většinou dobře, což mě potěšilo a byla to taková náplast za to, co se odehrávalo dříve...
(SPOILER) Od začátku jsem byla vytočená, že si sakra rodiče nevšimli, že jejich dcera vlastně vůbec na párty není. Když už si myslíme, že jsme něčemu na stopě , vždy se v knize objevil buď nový podezřelý nebo nějaký nový důkaz směřující zase jiným směrem. Většinou mi to nevadí, ale tady mi to už trošku lezlo na nervy. Mám pár.nevyjasněných poznatků, jak to tedy bylo s malou Jessicou... ve finále dostal každý, co si zasloužil i když ne třeba přímo. Mrzí mě, že nebyl popsán přímo únos jak probíhal. Ale dávám hvězdu navíc za šťastný konec.
Vůbec nevím, jak knihu ohodnotit a okomentovat. Jak mě postavy neuvěřitelně štvaly.... nezlobte se, ale nechat se tak mlátit a navíc jak on ji opravdu bil to ji muselo snad zabít nebo nechat následky. A jak sr dozvěděla Kassandra o minulosti a intimních informacích o Ewe a Damianovi? Závěr se mi nelíbil a celkově kniha nedomyšlená, spousta nevysvětlitelných věcí. Obrovské zklamání....
(SPOILER) Jsem moc ráda za takový konec, protože mám doma dvě malé děti a prožívala jsem muka s hlavní hrdinkou. Jinak kniha byla zajímavá, emoční, dramatická, "nasírací"... Doporučuji.
(SPOILER) Kniha pro mě jako matku dvou malých kluků byla náročná... nutno říct, že ale byla dobrá. Možná mi chybělo trošku toho dobrého konce...
První kniha, kterou jsem četla o Sudetech, takže v mnohém pro mě nové. Nicméně se bohužel asi budu opakovat, ale že začátku jsem se fakt ztrácela. Takové množství postav a nejen to, prostě 1/3 knihy pro mě byl trošku boj a nějak jsem se nemohla začíst. Ale to se pak prolomilo a šlo to samo. Doba hrozná, lidí k sobě krutí, těžké podmínky... Vím, že kniha je právě o tom, o válce, přesunech, nenávisti, ale trošku mi tam chybělo více "štěstí" nebo nějaký lepší konec aspoň pro někoho z těch postav. I když možná Epilog vlastně jakoby tě šťastný konec "dodělá". Nicméně určitě knihu doporučím.
Když přišla druhá část knihy, už mi bylo jasné úplně vše. Kniha byla čtivá, bavila mě, ale vlastně nepřekvapila. Poslední paní Parishova byla lepší, ale možná i proto, protože jsem ji četla první. Ono dějí se takové věci, ale je haluz, že to vše takhle vyjde....
Vždycky když se mi do rukou dostane takováto kniha, tak může být sebelépe napsaná a přesto jsem ráda, ze ji mam už "za sebou" . Zajímavé čtení pro mě z druhé strany republiky, kdy jsem nevěděla jak to tam za války probíhalo. Deník male holčičky, která si vlastně hrůzu toho co je a co příjde neuvědomuje a žije si život tak, jak dítě má. Bavi se a užívá si s kamarády a zažívá dobrodružství a první "lásky" . No a pak přijde to, co nepřejete ani nejhoršímu nepříteli a nedovedete si to představit a jen si přejete, aby se to už nikdy neopakovalo. Děkuji paní Poncarové a spol že knihu napsali a vydali.
Fajn detektivka odlehčená humorem. Byla celkem krátká, takže dej nějakým způsobem odsypal. Sympatické postavy jsou dalším plusem a snad tajemství vyřešíme v dalším pokračování;-)