Jarek82 komentáře u knih
Viděl jsem film dříve než četl knihu a v důsledku toho postavy mluví hlasem herců :-) Každopádně humoru to neubralo.
Nazpaměť. Znám tu knihu nazpaměť!
Popravdě neznám žádnou jinou českou knihu s takovou hustotou humoru, navíc pěkně ulítlého.
Kniha, která pořád ještě funguje i na dnešní děti. Mám zkušenost, že se dá předčítat už od pěti let věku.
Musím předeslat že táta fáral na Paskově takže jsem poněkud zaujatý.
První část je prostě reálná, tak to tam dole chodí. Znám dokonce z vyprávění některé historky použité v knize. Kromě realistického prostředí a mluvy horníků ale kniha nabízí víc. Ukazuje, že i když se v podzemí sejde pestrá sebranka lidí a charakterů (včetně několikrát trestaného násilníka a potížisty) tak může vzniknout semknutý tým. Tým který maká, nikomu není třeba říkat co má dělat, ví že se v něm na sebe navzájem můžou spolehnout a sdílí svůj těžký osud společně a s humorem. Kdokoliv se ukáže jako křivák nebo lenoch je vytlačen. To vše v prostředí kde jsou úrazy a smrt denním chlebem. Taky kniha krásně demonstruje svět ředitelů a náměstků kteří mají moc jen na povrchu. Pod zemí vládne horník protože se tam šéfové bojí vůbec sfárat. Tuhle část jsem si fakt užil.
S druhou částí je to horší. Na jednu stranu ukazuje těžký osud emigranta který nezná slovo cizím jazykem a protlouká se všelijak. Docela to má i spád a člověk se nemůže dočkat rozuzlení. Ta samota v cizí zemi musí být hrozná. Na druhou stranu ukazuje autor své problematické stránky. V socialismu nechá ženu a děti, po neshodě s bratrem nebo spíš jeho ženou přichází o možnost vysněné Kanady a zůstává v Holandsku. Nedokáže si pomoct a peníze vydělané u bratra propíjí v hospodách, stravuje se v restauracích a čeká na šťastnou náhodu. To mě docela iritovalo. Pokud už je někdo takový dobrodruh tak má žít svůj americký sen a makat. Sehnat si učebnici jazyka, jíst suché rohlíky a pracovat na tom, aby se ze svrabu dostal. Myslím, že se Hutka docela nadřel než z něj tu knihu vylámal.
Hvězdičky dávám za první část.
Krásný průlet Čapkovým duchovním světem "plaché zbožnosti". Podobné jakou měl Havel, Masaryk, Palacký, Havlíček. Nepsal o víře přímo, objevuje se skrytě a rafinovaně.
Dokud se Harari drží historie, je knihu radost číst. Má spoustu nevšedních postřehů, které vznikají srovnáváním jednotlivých etap vývoje lidstva. Všechny aspekty kvality života člověka se průběžně jen nezlepšují, někdy se i dočasně zhorší. Udělal jsem si spoustu výpisků a hromada věcí pro mě byly novinky, nebo aspoň zasazení mých předchozích znalostí do kontextu.
Ke konci se ovšem pustí do odhadování budoucnosti a tam jsem už dost často nesouhlasně mručel. Občas vytvoří falešné dilema. Občas nemá dost víry v to, že se může objevit naprosto nová, neznámá technologie. Obzvlášť markantní to bylo u rozebírání smyslu života. Tam mi například naprosto chyběla možnost "smysl života je přispět svým malým zrníčkem k lepší budoucnosti".
Doufám, že do mě neuhodí blesk jako ve scénce Katovna - Bible divadla Sklep (dá se najít na Youtube). Ale ta kniha je především dlouhá.
Našel jsem v ní pasáže které si ještě určitě přečtu znova: Job, Kazatel, Jonáš, Sirach, Judit, Šalamoun. No a samozřejmě Nový zákon. Asi dává smysl aby tam byly i základní kapitoly typu stvoření světa, Mojžíš, útěk z Egypta, Babylonské zajetí a pár dalších. Ovšem zbytek je naprosto obludné pobíjení mečem, vypalování a neustálé porušování Zákona a trestání. Pořád dokola. Tisíce stran. Úplně obsesivní.
Důsledek toho je, že Bibli většina věřících nepřečetla nikdy celou. Znám několik takových případů.
Každopádně tento překlad je skvělý, moderní.
Mám rád Putnovy výbory, to jak je uspořádává i to, že ač autora znal, dokáže se od něj oprostit a klidně do něj tepat.
Musím říct, že moje znalosti křesťanství jsou pro Jirousovu tvorbu více než nedostatečné. Četl jsem Labutí písně a teprve až po přečtení Magorských modliteb mi došlo, jak hluboce věřící člověk to byl a kolik referencí tam zašifroval.
Básně samotné mě oslovují vlažně, občas se ale najde některé zarezonuje. Hlavně takové, kde Magorovi došla (nekonečná) odvaha, padla na něj tíseň komunistického vězení, bolelo odloučení od rodiny, nebo si přiznává selhání. Orientaci velmi pomáhá Putnův komentář, který je zasazuje do časového rámce, období života, aktuálních těžkostí a vysvětluje reference.
Chválím sazbu + materiál.
Super knížka o pravěku. Poutavý příběh o mladíkovi, který zvířata nebere jen jako žrádlo.
Básník, který v mládí koketoval s myšlenkou že skoncuje s životem, ale neudělal to, se propracovává k běžnému (?) lidskému pachtění a krizi středního věku. Témata smrti, nihilismu. Básně jsou často vtipné, hodně často obsahují nějaký nezvyklý obrat nebo spojení nesouvisejících věcí. Radost číst.
Je to jako číst Nový zákon a mít po ruce někoho zkušenějšího, koho se můžu zeptat jestli rozumím správně, případně si nechat poradit. Myslím, že to i pomáhá v tréningu chápání principu biblických přirovnání, příběhů, metafor.
V každém případě nejde jen o prosté převedení do moderních reálií.
Příliš jsem neporozuměl motivaci postav. U některých v podstatě v celé knize (Dominika, Gail) u jiných občas (Howardův vztah k Dominice). Postavy na sebe občas mrkaly a věděly co zamýšlí udělat ostatní. Já jsem to teda nevěděl. To je slabší strana knihy.
V knize je luxusně popsán rozdíl mezi čistou architekturou a náhodným shlukem nesourodých prvků které se za ni vydávají.
Líbí se mi myšlenka, že dílo má jednoho tvůrce který do něj vdechne myšlenku a nese za něj zodpovědnost. Jako programátor jsem zažil věc které říkali "architects board" což bylo pět chlapíků, kteří rozhodovali kterým směrem se má firemní software vyvíjet. Jeden každý z nich byl zkušený programátor a architekt. Dohromady ale opravdu fungovali na úrovni, cituji knihu: "jejich nejnižšího společného jmenovatele". Případně "Vzduchu který vychází z výdechu metra ve kterém je směs pachů lidí kteří jím cestují. Je možné, že mezi nima byla navoněná dívka v krásných šatech a muž v perfektním obleku s naškrobenou košilí. Ale to z průměru nepoznáte."
Taky oceňuji popis individualismu a EGA v trochu jiném duchu než je běžné. Howard je individualista a EGOista v oblasti architektury. Tím to ovšem hasne a názor na jiné oblasti z něj musí doslova páčit. Rozlišuji tedy individualismus a EGO lidí jako Zeman nebo Trump (experti přes všechno a přitom přes nic) a ten Howardův (úzce specializovaná oblast ale je v ní nepřekonatelný). Kniha se strefuje do kolektivismu což je pořád docela aktuální. Vizte snahy laické veřejnosti mluvit do věcí typu vakcinace, novinařina nebo přesun nádraží v Brně.
No a pak samozřejmě Zdroj. Vnitřní u Howarda a pár dalších vs vnější u včech ostatních. Energie a motivace pocházející ze sama sebe vs motivace z "druhé ruky" penězi, mocí, pochvalou. Kdo se někdy dostal do blízkosti korporátu tak chápe.
Citát z knihy:
„Chcete mi snad tvrdit, že opravdu vážně pomýšlíte na to, že budete stavět tímto způsobem, až se stanete architektem, jestli se jím kdy stanete?“
„Ano.“
„A kdo vám to asi tak umožní, milý kolego?“
„O to přece nejde. Jde o to – kdo mi v tom zabrání?“
PS: Anglický název Fountainhead znamená něco jako "originální zdroj něčeho"
Četl jsem verzi V jazyce 21. století, takže jsem problém s češtinou neměl.
V první části knihy prochází městem a popisuje marnost života ve všech jeho podobách - povolání, manželství, bohatství, chudoba, nosení masek, … a shledává Kazatelovo "marnost nad marnost". Tahle část je super, člověk vidí, že se za těch 400 let nic moc nezměnilo. Literárně mi ale přišlo, že je tepání příliš napřímo. Chvílemi se ho snaží schovat za alegorii, podobenství, ale chvílema je to jen brblání.
Druhá část knihy nabízí na složitý problém jednoduché řešení v podobobě víry. Už jsem potkal několik takových knih, kdy se autor nedokáže ovládnout a po vyložení problému začne rýsovat řešení. A nikdy to nedopadlo dobře. Ani tady ne.
Na druhou stranu, je to 400 let stará kniha, možná soudím příliš přísně. Rozhodně stojí za přečtení.
Rudyho optimismus je nakažlivý – člověk to čte jedním dechem a musí se usmívat. Je až neuvěřitelné, kolik toho prožil, do jakých akcí se pustil a jak moc lidí potkal.
Taky se mi líbí jeho trvání na hodnotách. Výcvik českých řemeslníků, aby dodali pořádné dílo. Trvání na slibech. Stejně jako na kvalitě hudby.
Jediné co bych knize vytkl, že si na pár místech dost zbytečně vyřizuje účty s různými lidmi. A taky jsem celou dobu bojoval s tím, jestli se příliš nechlubí. Ale to dávám na vrub ne knize, ale vlastní středoevropské zapšklosti ;-)
Při čtení dětem jsem si připomněl, jak jsem knihu kdysi dávno četl já a jak mě uhranula. Dívka, která si v násilném světě a navzdory úskokům a nepřízni osudu najde svoji cestu.
Ta kniha není pro mne. Předpokládá totiž, že ji čte věřící křesťan, a proto bere Bibli jako úhelný kámen, o kterém se nediskutuje, pouze se interpretuje. V tomto případě v liberální notě.
Mnohem bližší je mi přístup Tomáše Halíka, nebo Marka Váchy, kteří křesťanství zasazují do kontextu našeho světa. Tím se to pro mě osobně stávají zdrojem zajímavých myšlenek.
Kniha se obsahově vychází z videí Pastoral brothers a hodně se s nimi překrývá.
Knihu je ale potřeba ocenit, protože může pomoct věřícím s více relaxovaným podáním víry. A zdůraznění křesťanství coby náboženství lásky. Každý už určitě potkal dogmatického křesťana. Proto 4 hvězdičky.
Jedna z těch knih, která se trefila do mého aktuálního vnitřního rozjitření a pomohla určit cestu dál.
Je lépe být asketickým mnichem, který pomocí řádu v klášteře nemá možnost uhnout z cesty, který není vystavován pokušením, který pracuje na svém kousku něčeho věčného?
Nebo raději bohémem, který snadno podléhá svodům svých smyslů, který žije ze dne na den bez plánů a povinností, který ale tuší že po jeho smrti po něm nezůstane nic protože žil jen pro chvíle slastí?
Jak se nezabetonovat v dobrém bydle, ale být pořád na cestě? Má život v kontextu hrůz světa nějaký smysl?
Oblíbené pasáže:
---
…jak bědně a v strachu si všechno živoucí nese tu svou trošku teplé krve ledem vesmíru…
---
…a formulujeme myšlenky, pak tak činíme, jen abychom z toho velikého tance smrti přece jen něco zachránili, zbudovali něco, co má delší trvání než my sami…
---
Ale vždy znovu, často docela náhle jako kouzlem ho radost a klid opustily, vždy znovu z něho to tučné, vypasené poblouznění spadlo, ta spokojenost se sebou samým, důležitost a líný klid duše, a vytrhlo ho to pryč, do samoty a přemítání, na toulky, k pohledu na utrpení, na smrt, na pochybnost všeho konání, k zření do propasti.
---
…oč jednodušší, klidnější, pohodlnější je pro představeného řídit lidi průměrné místo povah velkých a silných, musel povzdychnout a usmát se zároveň. Ne, nedá se nakazit nedůvěrou, neprojeví nevděk za to, že mu jsou svěřeni dva lidé výjimeční…
---
Spousta krásně vtipných situací a překvapení. Scénka s králíky mě dostala do kolen.
Všichni tušíme, že by se mělo NĚCO udělat. Jenže nikdo netuší co. Bože, jak je to aktuální.
Co jsem se dozvěděl:
* Dobro by neexistovalo bez Zla. Neustále spolu soupeří a je to tak správné. A vlastně jediné možné. Něco se děje jen tam kde existuje gradient, potenciál, rozdíl.
* Nejlepší ekonomické formule staví na morálce.
* Mezi starým uspořádáním a novým musí být chaos. Šuplík byl neuklizený ale oproti jeho obsahu vysypanému na stůl to bylo lepší. Z chaosu ale povstane uklizený šuplík.