jarmik
komentáře u knih
Mráz přichází z Kremlu
Zdeněk Mlynář
Mám dojem, že z celého Mrázu přežily ve veřejném prostoru asi hlavně spíš konkrétní perličky ze života papalášů: jednak vyjádření Čestmíra Císaře, který se po vpádu Rusů údajně svěřil Mlynářovi s obavou, co dál, že přece nepůjde pod deset tisíc korun platu. A pak asi Mlynářovo svědectví o zápisech týkajících se majetku funkcionárů odsouzených v procesech v padesátých letech, který byl levně rozprodáván po popravách. Pozdější prezident Novotný (osobně jeho manželka) si koupil z majetku popraveného Clementise čajový porcelán a ložní prádlo - ten porcelán si vyhlédli už při dřívějších návštěvách.
Pak mi utkvělo snad ještě něco z charakteristiky vůdců ostatních sovětských satelitů na jednání v Bratislavě: Ulbricht a Gomulka byli zlí diktátoři, Živkov byl velice tupý, Kádár byl chytrý a hodný.
Cityboy
Geraint Anderson
Knížka je prezentována jako zúčtování s nemorálním burzovním světem z pohledu insidera. Přímo v textu se hrdina prezentuje jako někdo, kdo bezprecedentně odhaluje temné praktiky a uzavřel si cestu zpět.
Osobně bych tedy skutečný obsah neviděl tak dramaticky. Ano, píše tam, že insider trading nebyl v City výjimkou, že někteří hráči manipulují kurzem pomocí fám a že názory analytiků jsou přikrášlené, aby jejich banky dostaly jiné kšefty od těch společností. Mně to moc šokující nepřipadalo; myslím, že větší prostor ke znechucení má člověk z věcí, které vidí prakticky v každých Reportérech ČT nebo podobných TV pořadech nebo v novinách. A doporučení analytiků připadají analytikům asi důležitá, ale osobně jsem měl vždycky dojem, že výkřiky o vysokých cílových cenách berou spekulanti shovívavě jako folklórní humor. Je ale fakt, že on tam píše, že v dobách, kdy měl největší reputaci, jeho hodnocení dovedlo hnout kurzem dané akcie až o 4 %. Kdo nevěří, ať tam běží.
Z tohoto pohledu mi tam přišla asi nejvíc přínosná rekapitulace staršího případu Enron, kterou jsem v této podobě ještě nikde nečetl. Nevěděl jsem, jak systematický a tvrdý byl Enron ohledně tlaku, který vyvíjel management na analytiky a banky, aby co nejdéle se udrželo zdání finančního zdraví té společnosti.
Mariáš v Reykjavíku
Vratislav Blažek
Mariáš v Reykjavíku je výběrem z dopisů, které posílal p. Blažek svému kamarádovi p. Táborskému v letech 1968-1973. Tématem je emigrace po osmašedesátém, která je zastihla ve věku krátce po čtyřicítce. Oba (i další členové jejich pražské karetní partičky) po osmašedesátém odešli do exilu: p. Táborský do Kanady, p. Blažek do Německa.
Dopisy jsou psané vyhraněně žoviálním, až exaltovaným stylem, je vidět, že pisatel byl humorista. (Alternativním vysvětlením by mohlo být, že dopisy psal p. Blažek pod vlivem).
Přemýšlel jsem, jaký hlavní dojem z knihy vlastně mám. Hlavní dojem z knihy mám myslím ten, že dnešního čtenáře (=mě) spojuje s autentickým všedním dnem pisatele před 40 lety.
Patří k tomu atmosféra pánské skupiny, která se mnoho let schází a opakuje pořád dokola stejné vtipy a hlášky. U p. Blažka je markantní jednak jeho přezdívka Klégr, která vznikla tím, že jednou vyšel fiktivní rozhovor s ním, kde si kladl sám sobě otázky jako vymyšlený novinář Klégr. Též se v každém dopisu vrací motiv Hondurasu, což navazuje na mladistvou historku, že p. Blažek napsal údajně honduraskému konzulovi do Vídně dotaz ohledně podmínek pro získání státního občanství Hondurasu.
Rozhovory s Karlem Hvížďalou
Václav Havel
Vyprávění o prvních padesáti letech p. Havla, které sepsal po návratu z vězení, se čte pěkně a mohu ho čtenářům doporučit.
Můj Mácha
Josef Kroutvor
Tato útlá malá pěkná brožurka za 75,- Kč mě nezklamala. Pokud je čtenář ochoten nechat se rafinovaně získávat pro dílo nejlepšího českého básníka p. Máchy, tak ji doporučuji.
Na pomezí Eternaalu (6 povídek)
Vilma Kadlečková
Práce ve sborníku jsou pěkné, nemám žádné námitky. Když budu trochu hnusný, tak řeknu, že ze všeho nejvíc mě zaujala předmluva a závěrečná tabulka s historií světa vytvořeného pí Kadlečkovou.
Kdyby to bylo po mém, tak bych možná ze všeho nejraději si přečetl rozvitou tu předmluvu. Mohl by tak vzniknout metaromán o tom, jak autorka předělává své juvenilie.
Largo desolato / Pokušení / Asanace
Václav Havel
Výborný výběr her. Rychle a s požitkem přečteno, rád se k této knize vracím.
Vápenka
Thomas Bernhard
P. Bernharda jsem pro sebe objevil náhodou a teprve nedávno. Stal se mým oblíbeným autorem - i tento delší text se mi velice líbil, nemám k němu připomínek. Popisuje osud podivínského manželského páru Konradových, kteří žijí v bývalé vápence na rakouském venkově. Vynikající je opět koncepce nepřímého vyprávění, dokonce dvojmo nepřímého: jak se postupně ukáže, příběh vypravuje pojišťovací agent, který prodává životní pojistku mj. dvěma známým hlavní postavy (p. Konrada), a to p. Froovi a p. Wieserovi. Veškeré zamotané úvahy a vzpomínky p. Konrada jsou tak podány pojišťovacím agentem jenom podle toho, co mu o reprodukovali na střídačku p. Fro a p. Wieser.
Města a ostrovy
Josef Kroutvor
Města a ostrovy je sborník cestopisných črt z devadesátých let (a jediné předpřevratové, ale již z doby uvolněnějšího cestování na Západ, když navštívil nejspíš v r. 1988 Paříž). Hlavní otázkou je, nakolik je čtenář dnes ochoten číst si vzletné úvahy o Vídni, Paříži, Berlínu nebo Římu, když po dvaceti letech se ježdění do těchto měst stalo banalitou. I když - není to vlastně nejtěžší obzvláštnit obyčejné?
I tahle knížka mi potvrdila můj aktuální stav mysli ohledně prací p. Kroutvora: docela pěkné, ale už mě nestrhují a do dočtení se musím nutit. Vždy se však odmění nenápadnými perlami průběžně rozloženými po textu. Přiznávám, že pár kapitol mě navnadilo si na dotyčná místa zaturistit.
Osudy dobrého vojáka Švejka v ruském zajetí a v revoluci
Karel Vaněk
Hlavním důvodem, proč číst Vaňkova Švejka, je možnost uplatnit se společensky. Každému se někdy přihodí ta nehoda, že se ocitne na večírku u stolu, kde nesedí žádná žena. Pokud udělá tu chybu a neodejde raději spát, dříve nebo později se každá chlapecko-chlapecká debata dostane ke Švejkovi. Co čtenář, to nekonečný výklad Švejka - na tomto poli nelze zaujmout. Ale máte-li přečteného navíc i Švejka Vaňkova, diskusní trumf je jistý.
Dalším přínosem pro mě byl právě kontrast s geniální prací p. Haška. Až doslovné přízemní líčení týchž záležitostí od p. Vaňka mi ukázalo, jakou spoustu zážitků p. Hašek vynechal, přestože byly dramatické, jedinečné a drsné. Zdánlivě přízemní a lidový kanonický Haškův Švejk až teprve ve srovnání se skutečně přízemním a lidovým Švejkem p. Vaňka se mi ukázal v plné virtuozitě, se kterou ho p. Hašek vytvořil; pochopil jsem, jaký exkluzivní poetický tanec a mistrovská malba p. Haška byla potřeba, aby vytvořil nadčasově srozumitelný humoristický román ze světové války, který se přitom dokázal ubíjející každodennosti války tolik vzdálit.
Závratné pomyšlení
Emanuel Frynta
Pro mě možná nejlepší sbírka humorných povídek českého autora.
Poslední tečka za Rukopisy
Miloš Urban
První kniha, kterou jsem od p. Urbana četl. Začínal jsem s nedůvěrou. Po dočtení bylo však moje hodnocení vysoké a určitě ji doporučuji. Přitom zpočátku mi ten text připadal sice psaný s pečlivým ohledem na jazyk, ale suchý, až průměrný. Čtenářský zážitek však u mě gradoval každou kapitolou a potěšení jenom rostlo.
Všechny moje lásky
Nick Hornby
V souladu se žánrem \"pop fiction\" je kniha plná odkazů na písničky nebo televizní pořady a celebrity: to bylo pro mě velice únavné, když jich znám jen malý zlomek.
Přesto jsem knihu dočetl nakonec se zájmem a nevaruji před ní. Nedosahuje však kvalit Jak na věc.
Jak na věc
Nick Hornby
Jak na věc je skvělá kniha, určitě doporučuji. Přečetl jsem ji jedním dechem. Slyšel jsem, že p. Hornby je uváděn jako typický příklad "pop fiction" a klasik toho žánru. Je pravdou, že "Jak na věc" obsahuje prvky pop fiction: mladý hrdina ze současného velkoměsta, odkazy na současné kulturní fenomény, tu a tam i nějaké výčty oblíbených věcí.
Přesto bych řekl, že v rámci lehčí literatury se toto dílo velice povedlo. Chvílemi mě dojímalo, chvílemi rozesmívalo (jen cestopisné to moc nebylo), není to vůbec hloupé. Jednoznačně nejlepší věc od p. Hornbyho, kterou jsem četl.
Nápady laskavého čtenáře
Michal Viewegh
Při vší chvále je podle mého škoda, že ohledně povídek zůstal p. Viewegh u parodií. Je to nějak přiškrcené už z povahy žánru, když musí pořád se držet těch několika slabin parodovaného spisovatele. Klasické humoristické povídky, které mám rád (p. Leacock, p. Allen), si také utahují s různých žánrů, ale nevážou se tolik na konkrétní autory a stojí samostatněji, myslím, že ku prospěchu věci.
Špeky
Rob Grant
Celkově knihu doporučuji. Je tu samozřejmě otázka, jestli nevadí, že hlavní motivy v knize jsou spíše jen nadhozeny, nejsou dovedeny do důsledných konců: třeba u těch fitness táborů pro otylé se vysloveně nad nimi vznáší zlověstná možnost, že jde o veliké vládní spiknutí, které z nich udělá rychle skutečné koncentrační tábory. Ale já se přikláním spíše k tomu, že je přinejmenším stejně dobré jenom napovědět, pokud napovídá dobrý autor jako p. Grant.
Hry 2
Václav Havel
Knihu jsem si přečetl s velkou chutí: obsahuje nějaké hry, o nichž jsem vůbec nevěděl, a nějaké, které jsem znal jen špatně. I když ty neznámé jsou dost slabé, bavilo mě pozorovat, jak postupně hledal p. Havel správné použití pro své oblíbené nápady.
Křik Koruny svatováclavské
Ladislav Jehlička
P. Jehlička měl dar pregnantního vyjadřování, četl jsem to v každé volné chvilce. V průběhu čtení se mi několikrát změnil pocit z toho. První bylo nadšení: ten člověk píše velice svěže, v každém odstavci hláška jako Brno o p. Masarykovi, o první republice, o Češích vůbec. Svěží pohled katolického intelektuelního reakcionáře, v mládí oponenta prvorepublikového establishmentu.
Pak časem jsem z toho kritizování byl už spíš unaven, že to nemá dobrou míru a priority. Pak zase se to srovnalo a říkal jsem si, že je to věc stylu a odůvodněná. V knížce jsou i texty o autorovi. To jsem přivítal, protože jsem ho před tím vůbec neznal. Z toho stručného životopisu jsem si nakonec odnesl spíše zase víc distanci k p. Ladislavu Jehličkovi, prý zvanému spíše p. Láďa Jehla.
Eseje
Robert Musil
Nejsem schopen nalézt důvod, proč tuto knihu někomu doporučit, vyjma slavného jména autora.