jaroiva
komentáře u knih
Buď užitečný: 7 zásad pro život
Arnold Schwarzenegger
Z počátku jsem to ještě brala. Ano, každý jsme jiný, máme jiné prirority, AS to má nastaveno takhle, já to mám nastaveno jinak. OK.
Ale postupně s dalším a dalším textem pro mě byly i jeho názory stále méně uvěřitelné a víc mi to připadalo jako póza než jeho skutečný názor.
Když to vezmu doslova, na začátku nabádá, že se na sebe máme dívat do zrcadla, sledovat jací jsme atd... na konci pak "rozbijte zrcadla", nedívejte se na sebe, ale vše pro ostatní... Tak trošku od extrému k extrému.
Nesledovala jsem ho jako herce ani sportovce, a jak vidím, nebudu ho sledovat ani jako lidového myslitele vysoké školy života.
Ačkoli myšlenka, že nemusí všichni jít zrovna na vysokou školu, byla zrovna jednou z těch mála, se kterými bych v knize souhlasila.
Spousta malých darebáků
Evan Hunter (p)
Sice je to lehké oddechové čtení, ale aby byl čtenář pořád ve střehu až do konce, kde se co jak zvrtne... Vtipné, ale od Evana Huntera jsem nečekala úplně takovou frašku. Moje nejoblíbenější kniha pod tímto McBainovým pseudonymem - Cizoložství - tak zůstala nepokořena.
Jako z lásky
Ed McBain
Tentokrát mi to připadalo takové hodně smutné, melancholické. Jako ne, že by vraždy měly být veselé, a tentokrát prostě nějak melancholické.
Každý z mé rodiny někoho zabil
Benjamin Stevenson
Další kniha, kterou si mohu zařadit do svého oblíbeného šochtlíku "absurdně černohumorně o vraždičkách". V tomto smyslu splnil název očekávání.
V tom šochtlíku ale patří k nejhorším. Předběhly ji ostatní knihy, které doporučím spíš:
série Vraždi všímavě od Karstena Dusse (hlavně druhý díl), Dušan Taragel a jeho Vražda jako společenská událost nebo Rupert Holmes a jeho Murder Your Employer, případně ještě Antte Tuomainen a Než natáhnu brka.
B. Stevenson je vhodně doplňuje, ale v pomyslném závodu bere poslední příčku. Humor mi připadá trochu nucený.
Dala bych tak 3,5 hvězdičky, ale protože se objevila i IKEA, zaokrouhluji dolů.
Neuromancer
William Gibson
Ani obraz ani zvuk!
U Mechanického pomeranče mě rozčiloval jeho speciální jazyk, ale sdělení jsem chápala. Vonnegut píše srozumitelným jazykem, ale věty vypadají tak nějak náhodně sestavené, že celek působí roztříštěně.
A teď dejte Burgesse a Vonneguta dohromady a máte Gibsona a jeho Neuromancera.
Jazykem, kde sice chápu jednotlivá slova, ale po přečtení (v mém případě poslechu) celé věty vůbec nevím, o co jde, je psaná celá kniha.
Zezačátku jsem doufala, že si na jednotlivé neznámé termíny nějak zvyknu a zorientuju se. Ale postupně jsem pochopila, že to se nestane, a snažila jsem se to nějak pochopit i tak. Ale to se mi taky nepovedlo, protože když ve své představivosti mám asi tak 10 % obrázku, dost špatně se domýšlí těch 90 %.
Dopadlo to tak, že jsem sice poslechla celou audioknihu, ale pak jsem se zeptala umělé inteligence, o čem to vlastně bylo. Anotace je psaná česky, ale kniha v českém překladu snad maďarsky.
Takže mi AI sice řekla, o čem to bylo, ale ani tak si nejsem jistá, jestli nekecala, protože těch mých 10% na srovnání prostě nestačilo :D.
Guláš
Brian Kimberling
Zas jednou nechápu nízké hodnocení. Není to žádná vysoce kvalitní literatura, ale líbí se mi svěží pohled na Prahu a české prostředí z amerického úhlu.
Nemám úplně ráda Američany, ale věřím, že do tohoto autora bych se dokázala svého času i zamilovat. Hodně mi sedí jeho styl jemného nevtíravého humoru, ale o to pak ten občasný vtípek je zábavnější. Například proč nejsou v Evropě aligátoři (vyjedli je tu). Ale i sáňkování na igelitkách mě pobavilo, i nějaké další historky. Zkrátka příjemné čtení pro pohodová zimní odpoledne. Nic se neřeší, jen vyprávění zážitků z pobytu v Praze.
Mexická gotika
Silvia Moreno-Garcia
Knížka mě zaujala obrázkem a názvem, že je mexická. Když mi přišla, líbila se mi obálka ještě víc, jak je sametová.
Obsah už mě nenadchnul tak úplně, ale bylo to slušné čtení. Atmosféra vůbec nebyla mexická, spíš rumunská. Hororové mi to taky nepřipadalo, spíše tajemné.
Takže po přehodnocení obsahu se mi to pak i líbí, ale bylo to něco úplně jiného, než jsem čekala. Taková "upířina" bez upírů. :D
Chyběla mi ale ta mexickost, která mě na knihu nalákala. Od mexické autorky bych asi čekala víc patriotismu.
V kleci
Ellison Cooper
Slohovka, určená pro zabavení spolužáků, když na výletě pršelo?
Nedočítám. Naivita agentů, černobílé postavy (např. přestřelená arogance záporného politika mi přišla už dočista za hranou i v kontextu dnešní doby).
Poslouchala jsem jako audio, které ještě podtrhuje tupé dialogy.
Pro mě asi signál nepouštět se do dalších pokusů s novými autory "thrillerů" a držet se starých osvědčených McBainů a Agát Christie.
Ale zase pozitivum je, že další knihy této autorky můžu směle vyhodit z fronty, což s chutí udělám.
Velikost
Václav Smil
Další pokus s tímto autorem.
Stejně jako minule, téma je neskutečně zajímavé, ale zpracování ubíjí čtenáře čísly. Opět jsem spíš vyčerpaná než poučená.
Ale to téma je opravdu zajímavé. Škoda té formy.
Dávno plus
Petr Janda
Nejsem nějaký fanoušek Olympiku, ale ani mi jeho písničky nevadí, spíš k nim mám neutrální postoj.
Ale tahle kniha (resp. audioverze čtená přímo Petrem Jandou) mě uchvátila. Je psaná vysoce lidsky a přitom vtipně a zajímavě.
Opravdu stojí za to poslechnout. Paráda!
Ochutnávačka
V. S. Alexander
Konec už je ve více směrech poněkud ustřelený mimo, ale jinak mě to dost bavilo.
A není na škodu si trochu připomenout, že za války je na obou stranách konfliktu postižena spousta obyčejných lidí.
Zaujal mě i překlad, kdy Hitlerjugend je překládána jako Hitlerova mládež. Celkově na to, že je knížka z německého prostředí, je zde velmi málo německých slov. To se nestává a bylo to zajímavé, nezvyklé, ale milé překvapení. I ti SSáci takto působili nějak lidštěji, než jak je známe z německého pokřikování povelů z jiných knih.
Bratříček
Marek Hnila
Líbila se mi od autora Cena, tak jsem sáhla po další knize. Spíš je to obojí ale jen taková povídka. Na mě moc krátké a Bratříček trochu slabší než Cena.
Hamnet
Maggie O'Farrell
Kniha se mi moc líbí, i když mi úplně neseděla forma vyprávění ve třetí osobě. Zdálo se mi to takové neosobní, jako by to mělo ještě víc prohloubit časovou propast od 16. stol. do dneška.
Jinak se mi ale líbí tato fabulace. Ke knize jsem se dostala původně kvůli čtenářské výzvě (kniha, odehrávající se v 16. stol.), doporučovali to někteří mí oblíbení spolučtenáři. Vůbec jsem si (jako obvykle) nečetla anotaci, takže jsem byla jen překvapená, o čem vlastně kniha je.
A bylo to milé překvapení.
Poslední úkol pro Gwendy
Stephen King
Řekla bych, že poslední díl se mi líbí asi nejvíc, co do originálního textu a nejmíň co do překladu.
Hvězdičkami hodnotím původní text. Překlad byl místy podle mého zapomenutý neopravený robotický. U některých vět mi připadá, že jsem poznala typické neduhy např. deepl překladu. A kromě skříňky s tlačítky se nově objevilo označení knoflíková skříňka... což ve mně vyvolává představu krabičky na knoflíky.
Nicméně - příběh jsem si nenechala zkazit a užila si ho do poslední stránky.
Ten prostřední díl bych klidně ze série úplně vypustila.
Kouzelné pírko pro Gwendy
Richard T. Chizmar
Tento díl byl takový docela o ničem. Trochu násilně nastavené pokračování, aby to jakože souviselo s prvním dílem. Není to nějaká katastrofa, ale žádná bomba.
Co mi ale vadilo v českém vydání, byl překlad. Ne, že by byl špatný, ale je nekonzistentí s prvním dílem, přeloženým I. Němečkem.
Je sice pravda, že první díl se v originále jmenuje Gwendy's Button Box - čili skříňka s tlačítky, jak překládá Dina Podzimková, ale když už to Ivan Němeček přeložil jako Kouzelnou skříňku a používá toto označení, je mi nepříjemný najednou ten skok na "skříňku s tlačítky".
Leonard Cohen – Život, hudba a vykoupení
Liel Leibovitz
Nějak mi tu chybí ten životopis. Mělo mě varovat v úvodu, že celý životopis je jeho číslo zdravotního pojištění. Hmm. Prostě se mi tato kniha (audiokniha) nelíbí.
Kouzelná skříňka pro Gwendy
Stephen King
Je to takový celkem i typický King stylu Nezbytné věci v nějaké light verzi. Na Kinga málo ukecané, takže bych řekla, že to napsal King a Chizmar mu to proškrtal :D.
Rychlovka na odpoledne. Jdu shánět další díl.
Sobota
Ian McEwan
S McEwanem nejde šlápnout vedle. Přesto ale jsou knížky, které se mi od něj líbí víc, a knížky, které míň. Tato je dost na přemýšlení, ale na můj vkus moc politických pasáží. A taky neurochirurgické podrobnosti mi připadaly zdlouhavé. Oceňuji, že to musel autor dobře nastudovat, věřím, že to má "správně", ale vlastně mě to nezajímalo.
Naopak, psychologie postav a jejich myšlenkové pochody jsou tradičně vykresleny výborně.
Vzhledem k době vzniku jsou i ty části, které se mi nelíbí, celkem pochopitelné. To ale nemění nic na tom, že bych je raději vypustila.
Koniáš & Bakly - Mrtví muži
Miroslav Žamboch
Koniáš mě baví (nebo dřív bavil), Bakly moc ne (spíš vůbec). Spojení těch dvou... hmm, spíš se to blíží k tomu Baklymu.
Hegarty o kreativitě
John Hegarty
Krátká, ale úderná, inspirativní knížka. A jen tak mimochodem jako vedlejší efekt je opravdu i motivační :).