jaroiva
komentáře u knih
Národ
Terry Pratchett
Není to úplně typický Pratchett, jak ho znám. Začátek se mi moc nepozdával, ale postupně se už poznalo, že je to přece jen Pratchett.
Takové spíš trochu naivnější, se mi zdálo. Normálně bych řekla, že pro děti, ale není to úplně pro děti. Takový spíš neuchopitelný žánr.
Když se "divoši" setkají s "civilizovaným" člověkem...
Tohle lidi hodně berou
Pavel Tomeš
Splnilo očekávání. Typický P. Tomeš.
Věděla jsem, do čeho jdu a nejsem zklamaná... Některé kousky jsem (ať už chtěl nebo nechtěl) musela přečíst manželovi nahlas.
Proč mi tohle nikdo neřekl dřív?
Julie Smith
Kniha naplňuje název. Proč mi tohle někdo neřekl dřív?
Ano, je to pro ty mladší, kterým to má někdo říct teď, zatímco starší a pokročilejší čtenáři psychologických příruček už zde nenajdou nic nového.
Být mi o 20 let míň, tak budu asi nadšená. Takhle už je to pro mě jen opakování opakovaného. Takže doporučuji pro YA segment čtenářů.
Stratená vec
Shaun Tan
Opět dojemný příběh. <3
Opět musím doporučit.
Opět budu chtít asi vlastní výtisk.
Einsteinovy hodiny a Poincarého mapy
Peter Galison
Knihu jsem objevila díky ČV 2024, jinak bych na ni nepřišla.
Einstein tu figuruje spíš jen jako lákadlo v titulu, řekla bych.
Ale hodně mě zaujalo řešení synchronizace časů a jak na to.
Dnes, kdy už ani nepřemýšlíme, jak těžké někdy mohlo být sychronizovat hodiny mezi Amerikou a Evropou. V době, kdy zprávy napříč kontinenty putují ve velkém rychleji než telegraficky, už nás ani nenapadne, jak vůbec není automatické, že hodina má 60 minut, nultý poledník je zrovna v Greenwichi...
Tato kniha popisuje boje, které ustanovily tyto pro nás samozřejmé skutečnosti. A není to ani zas tak dávno...
Hodně zajímavá knížka.
Stoikův průvodce pro každý den
Ryan Holiday
Tuto knížku nejde číst. Ta se musí pročítat, a opakovaně. Takže jsem ji sice už prošla od září celou, opakovaně, ale stejně ji budu muset nechat pořád po ruce, a občas si dát kapitolku, dvě... nebo ideálně každý den jednu, jak by bylo určeno.
Ještě by to chtělo si dát nějakého toho Marca Aurelia. A nemyslím tím zrovna lvici.
Kacířské nápady
Petr Hudský
Aboslutně mi sedí autorův styl slovního humoru. Netlačí moc na pilu, vtípky jsou jen sem tam kořením v textu.
Pokud jde o povídky, moc ty krátké nemám ráda, nestačím se do nich ponořit a už je konec. A proto i v této sbírce se mi víc líbily ty delší. Asi nejvíc pak Mravenci a Kriminál. A pak téměř detektivní Sudičky.
Celkové ladění knihy se mi moc líbí. Všechny povídky si drží jednotný "světonázor".
Jo, sedí mi jak název sbírky, tak styl psaní. Takže, přestože se mi nelíbí všechny povídky, musím knihu doporučit.
Katyně
Pavel Kohout
Bavilo mě to, nechápu tak docela relativně nižší hodnocení zde.
Je to sice absurdní, s postupujícím dějem čímdál absurdnější, což nemusí každému sedět, ale na druhou stranu zas jazykově vymazlené, s nápadem i vtipem. Situace ze života v totalitě jsou prostě jen uvedeny do trochu jiného - extrémnějšího kontextu.
Hlavní postava by na divadle neměla problém s naučením se textu, možná by bylo lepší, aby v tom ani nehrála, abychom - stejně jako v knize - mohli hádat, jak to má vlastně nastavené ona sama.
Za mě je toto "kvalitní literatura", i když je tu občas poněkud chlípnější kousek. Podle mého rozhodně stojí za přečtení nebo poslech.
Den nula
C. Robert Cargill
Připadá mi to trochu naivní, jakože YA literatura. Ale líbilo se mi to. A trochu jsem si vzpomněla na Plyšákokalypsu, která byla pro trochu starší čtenáře. :D
Příběhy z vnitřního města
Shaun Tan
Tentokrát mi to moc nesedlo, za srdce mě to nechytlo. Ani většina obrázků se mi tak nelíbila, jako u předešlých knížek. Nějak se autor posunul k minimalismu, ale deprese zůstala.
Ostatní knížky se mi prostě líbily mnohem víc.
Buď jako řeka
Shelley Read
Na lepší hodnocení mi chybí osobní zkušenost. Nedovedla jsem se do hlavní hrdinky vžít.
Spíš jsem přemýšlela o tom, jak strašně je Amerika prolezlá rasismem. Mají s tím stále problém. Ani povinné kvoty na počty hodných afroameričanů apod. v knihách a filmech očividně situaci nevylepšují. Ale i kvůli této část líčení mi byly problémy postav z knihy velmi vzdálené.
Tramvaj č. 1852
Edward Lee
Stejně jako u Sukub mi zdejší erotika připadá cílená výhradně na muže. To mi moc neříkalo. A když si odmyslím erotiku, tak už nezbývá moc, co by chytlo. Líbí se mi to lovecraftovství, i když Lovecraft se mi nelíbí.
Jinak ale Sukuby byly podle mého lepší a tramvaj musím tedy hodnotit hůř.
Sukuby
Edward Lee
Směs krve, sexu a nějakých těch zvráceností.
Nejsem nijak cimprlich, takže ujetost tohoto typu mi nevadí.
Vadilo mi spíš, že autor použil jakousi staroangličtinu či co pro speciální termíny, tím mi zkomplikoval situaci. Mám špatnou paměť na nová slovíčka, když je jich tolik. Na začátku jsou některá slova vysvětlena, ale než se objevila znovu, už jsem je zapomněla. Možná moje chyba, ale pro mě nepříjemnost.
Celkově mě to ale bavilo, i když erotika tady asi spíš zafunguje na muže :).
Každopádně obálka a název byl lákavější než nějaká "tramvaj", kterou mám už delší dobu a zatím jsem ji ani neotevřela. Tak asi nastal čas se do ní taky pustit.
Příběhy z konce předměstí
Shaun Tan
Knížka, kde stejně důležitou roli jako text hrají i obrázky, jedno bez druhého tu nebude fungovat. Ale dohromady jde o působivé dílo. Objednávám ihned vlastní výtisk.
Erik
Shaun Tan
Tahle krátká knížečka mě opět dostala.
Obrázky Shauna Tana v sobě mají zvláštní melancholii. I na takto krátkém formátu dokážou odvyprávět příběh.
Jdu se poohlédnout ještě po dalších jeho knihách (toto je zatím druhá, co jsem si prohlédla, to se nedá říct, že přečetla...).
Tři patra
Eškol Nevo
První patro jo, OK. Druhé patro mě vůbec nebavilo, chtěla jsem to odložit. Třetí to trochu vylepšilo. Celkově ale takový průměr.
Grimmové
Kenneth Bøgh Andersen
Kromě Perníkové chaloupky se mi nezdají pohádky až tak hrozné. Andersen mi připadá horší.
Tyhle verze se mi moc líbily...
Nebýt těch děsivých obrázků, tak mi nejhororovější připadal Jeníček s Mařenkou. Kdyby to mělo být zfilmované, asi vyhraje děsivostí Bezručka.
Inu, ony jsou ty nejznámější pohádky docela drsné, ale většinou aspoň dobro vítězí a zlo je potrestáno. Ne jako u Andersena, kde holčička se sirkami umrzne, nebo děťátko je "do týdne na márách". Takže za sebe vybírám Grimmy před Andersenem.
Agatha Christie: Tajuplná žena
Lucy Worsley
Kniha, která nadchne všechny milovníky slavné Agathy.
Jak už varuje i na prvních stránkách, obsahuje spoilery k jejím knihám, takže doporučuji nejdřív přečíst například Deset malých černoušků, Pět prasátek, rozhodně pak Vraždu Rogera Ackroyda a Nekonečnou noc, než se pustíte do této biografie.
Od Agathy jsem přečetla už skoro všechno, co vyšlo česky, včetně jejího vlastního životopisu, ale Lucy Worsley to dokázala výborně shrnout a podívat se na život a dílo této skvělé ženy komplexně a přitom zajímavě.
Po přečtení této knihy mám chuť si znovu přečíst (resp. poslechnout) Vlastní životopis a Nekonečnou noc.
L.W. mi taky pomohla rozklíčovat, co mi chybí na televizním zpracování. I když mám velmi ráda seriálovou verzi s D. Suchetem jako Poirotem, něco mi tam chybí. Knihy jsou mnohem propracovanější. A jsem vlastně ráda, že jsem nejdřív většinu knih přečetla, než jsem je viděla zfilmované.
Docela ráda bych se podívala i na zfilmovanou tuto knihu, případně ještě zkombinovanou s Vlastním životopisem. Nevím, kdo by měl Agathu hrát, ale věřím, že kombinace obou životopisů by byla luxusním počinem. Na film by to ale bylo moc materiálu, vydalo by to na seriál.
Čili, chtěla jsem říct, že vřele doporučuji všem milovníkům A. Ch.
Dopamin: Jak přežít blahobyt a neubavit se k smrti
Anna Lembke
Je to psané i zajímavě, i obsahuje dost informací. Jen nemám sama pocit, že by mi to osobně moc dalo.
