jaryn komentáře u knih

Probůh, ta kniha není "obtížná", jak tady všichni opakují, ta kniha je, slušně řečeno, mnohomluvná – prostě ukecaná... Z počátku jsem si skutečně liboval: popisy hrdinova dětství mě nanejvýš dojímaly, ovšem autorův styl, dle mého, nejde dlouhodobě vydržet (neřkuli přežít)... Brzy poznáte, že autor každou myšlenku (rozuměj: každý prd) rozebírá do nemožnosti, a to pak přeskakujete pár řádek, potom stránku, nakonec několik stránek, aniž byste přitom ztratili nit... a když si ještě uvědomíte, že obsahově nepůjde o nic jiného než o vršení dalších a dalších prohřešků "zlé" ženy, rozhodnete se ukončit tuto "obtížnou" četbu ani ne v polovině.

1 15.02.2023

Úvodní kapitoly (které byly vlastně poslední) dávaly příslib vcelku dobré četby, avšak od kapitoly č. 1 pro mě kniha ztratila jakékoli kouzlo, ba smysl. Odložil jsem ji třikrát, možná čtyřikrát, resp. tolik šancí jsem jí věnoval, ale zhruba v polovině jsem to definitivně vzdal. Už mě nezajímá, jak skončí kniha autora, který (totiž jeho hrdina) – čekaje v obchodním domě na svou manželku – v bezpočtu kapitol medituje nad tím, jestli šla jeho žena do obchodu s kosmetikou nebo někde jinde nebo zda se vůbec ještě vrátí... anebo na stejně nekonečném prostoru filozofuje o případné manželčině nevěře či věře, a v prvním případě rozvažuje, jestli byla "veselá a šťastná" (tohle není citace) s tím nebo s oním, to vše proloženo výzkumy hlavního hrdiny, archiváře, které spočívají v docela oplzlých a stejně tak nudných zápiscích jistého chlípníka, přes kterého se chce náš hrdina dostat k hodnotám nesmírného rozsahu a významu... Ne, děkuju pěkně!

P.S. Zvědavost mi nedala, a jak jsem tak skončil v polovině, kouknul jsem do druhé půlky (skoro na konec knihy) a, co myslíte?, náš geroj sedí furt (nebo zas) v tom obchoďáku, obložený taškami... ne, ne, ne... ahoj!

1 07.11.2022

Hlavní zápletku "vyříznutí libry masa" (Kupec benátský) nahradil autor až do nemožnosti rozvleklým camráním o problému (židovského) otcovství, případně jiných forem "filantropie". Ne, že by Wilda nebyl taky camral, ale camrat za každou cenu jinak o tom samém, a zároveň o něčem jiném? A k čemu je vlastně dílo, na kterém jsou oceňovány hlavně odkazy na dílo původní?

1 24.10.2022

Po druhém čtení (asi po dvaceti letech) to na mě působí jako taková dobrodružná kniha pro mládež (pochopitelně spíše v horším smyslu); taky mi to přijde jako poněkud afektovaná červená knihovna... moc se mi ani nelíbil ten autorův "nesmělý" antisemitismus...

Když tak nad tím přemítám, je to vlastně regulérní šestákový román, který by chtěl být (anebo lépe řečeno: je obecně vnímán, nevím proč) jako román filozofický či dokonce mystický.

1 01.06.2022

Takového historika, aby pohledal! Proti srsti jej hladí vědátoři, jiní historici, filozofové (zvláště na ty má silnou alergii, neboť filozofovat značí mlít naprázdno pantem, žonglovat zcela abstraktními výrazy!), ale i církevní otcové a církev samotná, tedy ta katolická – v podstatě vůbec nechápe její (kacířský) význam... Ovšem není snad člověka, který tak jako on miluje Krista a jeho radostnou zvěst!

K nemalému (celoživotnímu) zamyšlení poňouká třeba jen zmínka o existenci vícero druhů časů, o kterých evidentně nemají ponětí ani zmiňovaní církevní tatíci, pročež je jejich výklad Písma takový, jaký je, tedy plochý a zároveň neuvěřitelný.

1 21.04.2022

Tedy, je-li toto čtivá kniha, nechť toho lapku svatořečí (a našeho milého autora s ním!)... Nečekám od podobného díla čtivost, kterou žádám spíše od románu, avšak mně osobně přijde autor velice ukecaný. Věci, které by se daly sdělit jednou větou, líčí na několika otravných stranách (viz např. kapitola "Přerod", ve které se kupř. jedná o to, kterak náš národní hrdlořez šel na stará kolena do sebe, dle autora zřejmě ze strachu před plameny pekelnými)... Jsem teprve na začátku – asi na 120. straně, a bohdá se ještě vrátím...

Zastavení druhé (cca po 180 stranách): Tato kniha je rozhodně úžasná neřkuli dokonalá po stránce editorské či grafické... je to takový malý (ale těžký jak těžítko) artefakt.

Do třetice: Ne, číst to opravdu nejde – tedy míněno tak, že kategorie "čtivá kniha" značí něco úplně jiného... a taky něco úplně jiného je fakt, že autor je (podle všeho) jedinečný historik a badatel, ovšem to mně, jakožto sprostému čtenáři, houby pomůže, že? A co se týče jeho "nového" pohledu na onoho glorifikovaného lotra, tak přinejmenším Milan Knížák ve svých Adamitech kádroval soudruha Šišku podobně neřkuli stejně.

P.S. Co si tak vzpomínám, v kategorii historické faktologie mi přišel čtivý Josef Janáček... budu ho muset zas oprášit...

Jak prosté, milý Watsone, jak božsky prosté...

1 30.06.2020

Je neděle večer a sídliště již ztichlo po víkendovém shonu, je plno nervního očekávání (pracovních) dnů příštích... a když si navíc v tento večer zvolíte jako svou družku knihu, totiž knihu, ve které autor popisuje detailně a s gustem, jak bolestivý pro vás (rozumějte pro vaši duši) bude pohřeb žehem, ke štěstí už chybí snad jen klystýr...

Vážně však nutno dodat, že podobná četba (alespoň mě) vždy znovu uchvacuje - třebaže autor není první svého druhu - pro téma, které je pro člověka zřejmě nejzávažnější.

1 09.05.2020

Velice solidní práce pana Hrušky. Zevrubná studie Wernischovy tvorby a jiných jeho aktivit a zaměstnání od 60. let až po současnost.

1 23.02.2020

Janka má samozřejmě můj obdiv. V jejím věku jsem byl úplné tele, a tak oceňuji hlavně to, jak se tak mladá poprala se životem. Anebo vlastně nepoprala, ona na to šla přece skrze lásku... Je taky fakt, že všechny ty věci jsem už slyšel a četl mnohokrát - jak si má člověk nejprve vážit sám sebe, aby to mohl uplatnit u druhých, jak je bezvýchodné oplácet zlo zlem atd., avšak znova opakuji: oceňuji její přístup k životu. Jistě mnoho nasákla i svou četbou, ale i to je třeba ocenit, protože mnohem starší lidé mohou přečíst stohy knih a nic jim to nedá... A jelikož je tento komentář o autorce samé namísto jejího textu, nemohu a nebudu hodnotit.

Slyšel jsem audio namluvené robotkem (údajně pojmenovaném "Eliška"). Byl to každopádně zvláštní zážitek, kdy "Elka" s až dojemnou poctivostí četla - svou neúnavnou dikcí - komplet všechno včetně čísel stránek a čísel poznámek pod čarou apod... A nevím skutečně, zda veliké myšlenky o usebrání se, resp. o nenaslouchání mámení (pekelného) světa nezískávají tím větší sílu, čím neosobnější a strožejší je přednes zmiňované virtuální entity. Ano, je to zřejmě Eliščina krajní prostota, která tak jedinečně rezonuje s myšlenkami starověkého mudrce a jenom podtrhuje jejich pravý "Tao buket".

P.S. Nejčastější, resp. nejvýraznější slova jsou zde "Té-á-ó" a "eS-em-er-té" (nikoli Tao a Smrt).

1 07.12.2019

Tento komentář se vztahuje pouze k textu "Pánův hlas", ostatní práce tohoto souboru mě míjí, podobně jako většina sci-fi produkce.

Na pozadí vědeckého zkoumání "dopisu" z hvězd tu autor přemítá o člověku, o míře jeho poznání, resp. o jeho zahlcenosti daty, kteréžto jej dávno přerostly, staly se bezúčelnými, neboť se staly samy účelem, kterémuž je člověk pouhým prostředkem. Jinak řečeno: celý ten vědecký humbuk je v podstatě jen onanií "pána tvorstva", je jen obrovským nesmyslem a to, kam je skutečný život hnán (a čím je poháněn) je pro tohoto "nejvyššího" savce záhadou, ba co víc, on o této záhadě ani v nejmenším netuší! Tyto a podobné úvahy zde St. Lem chrlí hlava nehlava bez ohledu na děj nebo jakékoli jiné formální postupy, ale o to větší je to nářez, jelikož čtenář prostě nemůže necítit tu sílu spontánní výpovědi a taky se zamýšlet nad myriádou podnětů k přemýšlení.

P.S. (1.4.2021, nikoli však apríl...!) Tento text, který čtenáře "nezatěžuje" víceméně žádným příběhem a který je prošpikován myšlenkami a úvahami, se dá vlastně číst jako poezie. Úžasná poezie!

Vyskočilův nejen absurdní, ale i satirický humor je báječný, ba přímo roztomilý a tímžto pádem přirozený, nenucený a nanejvýš osobitý, proudící z nejhlubšího nitra (abych se tak odvážil říci) této jedinečné osobnosti... Ale v tomto souboru nenajdeme jen srandu srandovní, jsou zde i velmi silné okamžiky týkající se těch nejzákladnějších a nejneodbytnějších lidských otázek jako např. v povídkách "Obrozel 5 kilometrů" nebo "Vždyť přece létat je snadné".

1 30.11.2019

Pouhé "interní" štrapáce jedné "normální" rodinky. Pozadí je notně rozostřeno, resp. neexistuje. Něco jako Adamsova rodina se svými neuvěřitelnými a politováníhodnými problémy přenesena do pohádkových kulis Bollywoodu (takže přece jen nějaké to pozadí?). Z Rushdieho vyprávění jsem poněkud v rozpacích. Téměř v každém odstavci probírá něco jiného, poskakuje bez ladu a skladu od jedné postavy k druhé, ze současnosti do minulosti... Musím říct, že mi vůbec nevadí komplikovanější kompozice, ale tady mi prostě uniká smysl. Navíc na mě kniha působí (říkám to vlastně už podruhé) dost povrchně... Těsně za půlkou svazek, zřejmě definitivně, odkládám.

1 09.11.2019

Láďa Klímů mě vždy uváděl spíše do rozpaků. Je to každopádně originál par excellence, avšak jeho originalita hraničí často s krajní obskurností... Slavná Nemesis je můj nejoblíbenější autorův text. Zbytečně se tu nevykecává a jde přímo a nekompromisně na věc. A dosáhl zde myslím vrcholu i co se týče jeho věčného parapsychologického blouznění... Jednu hvězdu ubírám za stereotypnost námětů tohoto povídkového souboru.

1 04.10.2019

Autorčina argumentace spočívala přibližně v tom, že muž vidí neustále "číču" a nic jiného. Výraz "číča" se vyskytuje na každé stránce několikrát, což myslím o něčem vypovídá... Oproti tomu žena (podle autorky) se ve svém volném čase věnuje např. četbě, sledování TV nebo klábosení s kamarádkami... Nechci se rozhodně zastávat nějakého mačistického pojetí světa, jde prostě jen o to, že tohle je jeho protipól, a je tedy stejně "hodnotný".

Ženy jsou jistě tajemné a pro muže zřejmě navždy nepochopitelné a jsou též nedílnou součástí lidského pokolení, stejně jako muži. Jedno bez druhého nedává smysl... Elaborát této autorky (která se zcela vážně zasazovala o jednopohlavní svět, kde by děti, tedy pochopitelně holčičky, byly plozeny uměle) je však pohříchu výplodem chorého mozku, nic víc. Tato dáma se mimo jiné pokusila zavraždit Andyho Warhola... Nakonec byla hospitalizována a v ústavu i skonala.

P.S. Je to (alespoň zatím) jediná kniha, kterou jsem vyhodil do koše.

Combray jsem ještě zkousnul, bylo to v podstatě o ničem - prostě taková autorova onanie - ale přece s jakous takous atmosférou. Páně Swannova láska pak dovršila i autorovu sebelásku. Tohle už pro mě nebylo.

1 25.04.2019

Kniha bezesporu strhující, ale pro mě by mohla být klidně kratší (přinejmenším o poslední dvě kapitoly).

1 13.07.2018

Hrabal vpravdě Inspirovaný!

1 08.05.2018

Ať už Zweig vzpomíná na Rilkeho nebo 1. světovou válku, ať píše o Romainu Rollandovi nebo o posledním rakousko-uherském císaři Karlu I., je to skvělá četba... ale teď nevím, jestli se trošku sentimentálně nebalamutím - když totiž v závěru došlo na 2. světovku, nechalo mě to téměř chladným.

1 08.01.2018