jaryn
komentáře u knih

Obsahově jsou to pitominky, formálně (mluvím o českém překladu) to je velmi neumělé: verše by podle všeho měly být vázané, ve výsledku jsou však spíše volné s použitím rýmů. A ani ty rýmy se pohříchu nevyvedly - když nejsou gramatické, tak se zase "rýmuje" mužské a ženské zakončení... no jako by to překládalo děcko.


Tak si říkám, že by namísto užvaněné knihy stačilo vydat jenom její záložku, protože tam je vše. Kniha to všechno už jenom natahuje jako opravdu grandiózní žvejku. Je to pořád dokola to samé: Jaký si to uděláš, takový to máš! Navíc mě vyloženě iritoval autorův zcela abstraktní styl. Máme zrušit špatné dohody, které jsme se sebou uzavřeli, ale jak to máme v praxi provést, když většina oněch "dohod" byla uzavřena nevědomě? To by musel být každý z nás přinejmenším C. G. Jung!
P.S. Nemohu zde ještě nevzpomenout Duškovo představení. Ten je sice konkrétní a hodně názorný, avšak lidé (nebo spíš poněkud hysterické mamky) se na něj chodí, jak vidno, vychlamat a myslím, že nějaké dohody mají "někde". Nevím, dělá-li to Dušek vědomě nebo nevědomě, ale každopádně z toho dělá akorát prču.
P.P.S. Takže co říci závěrem? Nevím, jak dalece může bandě zapřísáhlých ateistů pomoct guláš (stále je řeč o Duškovi), ve kterém se míchají východní filozofie s Toltéky... Raději si uvědomme odkud jsme a modleme se Otčenáš!


Příběh dosti volně pojatý, téměř lyrický, rozhodně recesistický, v podání Arnoštka Goldflamů snad i kouzelný.


Doporučuji každému, kdo stále a napořád (a tolik, tolik rád) žasne nad lidskou - resp. církevní - zhovadilostí. Kniha má velmi široký časový záběr a úměrně k tomu popisuje nepřeberné množství přerozličných zvěrstev. Ale vážně: Podstatné je zde poznání lidských dějin - tedy kniha ne pro devianty (jenom o nich).


Byl jsem uchvácen tou zdánlivou recesí, která je však uvnitř silná, přesilná...


Tenhle román je můj kult. Cave tady vytvořil opravdu magickou mytologii.


Název chce člověka jakoby za každou cenu odradit, ovšem četba je to úžasně napínavá a svěží.


Celkově vzato je to dost naivní. Už jenom ten starý pán, co si vyryje do těla obrazce jen proto, aby jeho milí přátelé nakonec zjistili, že svatý grál je takové plytké a slaboduché echo nabádající k věčnému (nekonečnému) hledání jakéhosi těžko definovatelného dobra.
Dávám nicméně 2 hvězdy za napětí.


Tohle je originál "párek seláns"!!! Doporučuji všem milovníkům ryzího umění, které tryská, protože nemůže jinak.


Název i obálka vypadají nenápadně, avšak kniha je strhující ve svém severském chladu a strohosti. Děj se nekompromisně rozvíjí a stejně tak i skončí.
P.S. Z filmu jsem viděl jen trailer, a stačilo mi to - obávám se, že příběh byl víceméně přetaven do kostýmní "romantické" šou.


Když jakž takž umíte psát, stačí vám myslím "letmé" povědomí o začátku, prostředku a konci, ty ostatní peripetie a serepetie tam budete mít, i kdybyste nechtěli... Autorka uvádí mnoho schémat, které jsou vlastně pořád o tomtéž, akorát jsou jinak pojmenovány. Tož tak.


Tak tohle ne. Děkuju pěkně. Přijde mi, jako by to psal nějaký student: ty poťouchlé dialogy a toporné popisy... ne.

Knihu se mi nepodařilo sehnat, nicméně jsem měl nemalý požitek z audia v provedení Radima Vašinky.


Soudě podle ostatních komentářů, jsem úplně mimo. Nečetl jsem dva úžasné příběhy, ale jen popisy nekonečného intrikaření, stejnou měrou nudného a odpudivého. Ahoj!

Končím v polovině, protože až tady mi docvaklo, že ona celá ta sofistika (což ovšem není nic nového, mrkněte do slovníku cizích slov) je jenom balamucení, přesněji balamucení jednoho balamuta balamutem druhým... Jinak jde (taky) o to, že Patočka doznává, že Sokrates vlastně nic neví (což taktéž není objev nového světadílu), ale že jenom totálně zpochybňuje jakoukoli chytristiku a že "toto nevědoucí vědění je přece jen věděním", abychom autora taky ocitovali.
Takže, za mě, zbývá jedině poděkovat a knihu úmorných rozborů Platónových dialogů definitivně zaklapnout. Ahoj!

Naléhavé "melodrama" o nezbytnosti hledání bytí (toho filozofického synonyma pro Boha), bytí, jež není možné najít ve 3D... a co je zde apelem největším: ono věčně hledané bytí přestalo se v naší době vůbec hledat!! Co tedy dál? musí se člověk ptát, a když už nic, pak "alespoň" toto je důvodem k fatálnímu zamyšlení.


Za mě je to totálně nezáživná kniha, která nikam nevede, a kde, jak se mi zdá, čtu stále dokola o tom, jak byl hlavní hrdina (a jeho bratr) černý a ošklivý, a jak vikingové čile obchodovali s jinými zeměmi... tulení a mroží kůže stále dokola až k zbláznění... a tuk a lana z těchto kůží, a to vše podáno v podstatě bez ladu a skladu... Skutečně mi tu chybí buďto příběh, který by měl hlavu a patu, nebo (v tom nejlepším slova smyslu) zajímavá fakta.


Útlá kniha, která se nečte zrovna lehce, pokud to s ní myslíte vážně... Každou druhou větu jsem četl dvakrát třikrát a závity se mi ondulovaly, až hanba povídat. Jinak ontologie v kostce – od mýtu a starořecké tragédie až po soudobou literaturu.


Z tohoto textu jsem skutečně blázen. Předně nevím, mám-li brát první kapitolu jako jakési autorovo surreálné blouznění, protože dále mi přišlo, že čtu úplně jinou knihu, o úplně jiných lidech, navíc knihu neskonale nudnou a za mě až nesmyslnou. Např. návštěva lékaře byla opravdu "fantastická": z doktora nevyšlo nic o stavu pacienta, pročež byl do ordinace povolán i jeho (pacientův) syn (!!), místo toho následoval lékařův několikastránkový senilní výlev, kde vzpomínal na své mládí, což i autor sám komentoval, že to nikoho nezajímalo... Asi v polovině s tímto oceňovaným veledílem končím. Jestli tohle má být úžasná kniha na téma "vztah otce a syna", tak nevím. Možná jsem měl postřehnout (kdesi mezi řádky) vysílání subtilních telepatických signálů mezi rodičem a jeho děckem? Fakt nevím.