Jass komentáře u knih

Zdá se, že si všichni stěžují na přílišnou délku a roztahovanost... to za mě není problém. Kniha není zrovna nabitá akcí a jde spíš o pletichaření a vztahy mezi lidmi - moje dvě nejoblíbenější věci v knihách, jak se mi poslední dobou začíná zdát... Jenže... na to, aby tyhle dvě věci mohly být centrem knihy je třeba, aby byly malinko víc probroušené. Chápete co tím myslím? Nápady dobré, provedení nedokonalé...
Jinak mojí naprostou oblíbenkyní se tu stává Nesta. Neptejte se mě proč, ale naprosto si mě získala...
Dále SPOILERy!
Upřímně řečeno, všechny postavy jsou naprosto skvělé, což je jeden z důvodů, proč jsem se tak obávala konce... protože nechat je v téhle situaci všechny přežít je nerealistické, ale já nebyla vůbec ochotná nechat některou z nich jít. Takže... nemůžu být na nabídnutý konec naštvaná, nicméně ani mě tak docela nepotěšil. Smrt postavy, která zemřela byla nevyhnutelná, protože už neseděla do příběhu a... vážně nesnáším vzkřišování mrtvých postav, v prvním díle to bylo odpustitelné, ale udělat to znova? A ještě do třetice všeho dobrého? Já vám nevím... proč pak ty postavy zabíjet? To jim se scelením kotlíku nemohl pomoct ještě někdo další?
Konec SPOILERů
No, dějově zkrátka nic moc... ještě, že mě děj v podstatě nezajímá...
Jinak česká korektura se taky zrovna nepředvedla... proč na jednom místě udělali z Alis Alici je mimo mé chápání a některé věty byly bolestivě nečeské. Celkově jsem ale spokojená a chci o těhlech postavách vědět všechno...

2 14.07.2020

Předsevzala jsem si, že nebudu dočítat knihy, které... mě netěší. A proto tuhle knihu odkládám nedočtenou. Proč? Až překvapivě hodně se shoduji s komentářem nightlybird, až na to, že já knihu takhle vysoce hodnotit nemohu (a ani hodnotit nebudu, protože jsem přečetla jen 20 stran). Perská poezie je skutečně velmi těžko přeložitelná, nejsem expert, ale překlad který jsem četla (1974 Závada) byl bezesporu velmi evropanizovaný a neelegantní, užíval Cimrmanovský absolutní rým a vůbec... básně jako by uvízly na půl cesty mezi arabským (tedy naším) rýmem a svojí původní podobou. Myšlenky jsou v nich jistě krásné, ale stojí mě zvýšené úsilí je vůbec postřehnout, protože pořád přemýšlím nad pokroucenou formou básně výše. Z perské literatury jsem ještě nic nečetla, a tak jsem se na tuto knihu moc těšila, nicméně... nadšená zkrátka nejsem. Pokud se dostanu k nějaké jiné knize autora, nebo jiného perského básníka, rozhodně ji vyzkouším...
Jedna, která se mi zalíbila:
Včerejšek je pryč, tak mu navždy sbohem dej,
zítřek nepřišel a tak pro něj neplakej.
O to, co není, nebo je pryč, se nestarej,
nyní se raduj, na větru nic nestavěj.

(SPOILER) Pokud tuto knihu čtete jako portrét, musíte být nadšeni. Kniha nám představuje muže tak živého, až to často nepříjemně rezonuje s realitou a je zřejmé, že autorka s perem zacházet umí. Představuje nám celý Branwellův život, od traumatizujícího, ale zároveň spokojeného dětství po jeho zahořklý konec. A uznávám, že dynamika téhle knihy je z odstupu nádherná. Začíná přátelstvím a láskou mezi Branwellem a jeho sestrami, jejich společnou literární vášní, jejich společným zármutkem nad smrtí jejích blízkých. A končí třemi sestrami, které dosáhly (částečného) úspěchu a bratrem (ne)bojujícím s nemocí, závislostí a žárlivostí. Způsob, kterým autorka vykresluje Branwellovu závislost (na alkoholu, laudanu, opiu…) je velmi realistický, ze způsobu, kterým manipuluje svoji rodinu a přátele (aby získal nějaké peníze) se snad každému musí dělat špatně. Není to veselé čtení… na konci knihy je víc „postav“ mrtvých, než naživu a… i z přeživších zůstává v ústech hořkosladká pachuť (možná spíš jen hořká…). Až mě šokuje, jak při zpětném pohledu knihu a její celkovou kompozici oceňuji, protože se upřímně nečetla vůbec snadno… Neočekávejte těžký jazyk, nebo nepřístupnost, jen to zkrátka není román natřískaný dějem. Je to víc charakterová studie, snaha najít motivy některých Branwellových činů, snaha poukázat na jeho spojitost s některými díly jeho sester. Ukazuje nám sestry Brontëovy z nového úhlu pohledu, ve vztahu k jejich neznámému bratrovi. A přiznávám, že ač jsem zvažovala, že knihu definitivně odložím, jsem šťastná, že jsem ji dočetla a konec mě hluboce zasáhl (ani ne Branwellova smrt, protože upřímně už jsem si trochu přála, aby už umřel a přestal trápit svoji rodinu… jako spíš Charlottin závěrečný dopis ve spojení s Branwellovou básní…). Pokud se zajímáte o sestry Brontëovy, pak je tato kniha dost možná pro vás, nicméně to není nic prvoplánově líbivého a zábavného.

2 04.07.2020

Krása, krása, krása.... Vážně, co víc dodat? Dobrá, pokusím, se svůj komentář poněkud rozvinout... Pravděpodobně největší autorovou předností je úžasná obrazivost a metaforičnost... Vykresluje vám před očima obrazy, které jsou tak důvtipné a krásné, že jednoduše musíte žasnout.

Stříbrným úpěnlivým větvením na černi ebenu je láska. (Z básně Čiré dny)

Jak život šel,
všiml jsem si,
že v některých tvářích je přítomna hudba. (Z básně Jak život šel)

Místy možná není tak úplně jasné, o čem básník mluví... Místy je možná přehnaně sentimentální, je to ale milostná poezie, tak co byste čekali...
Snažit se vybrat z téhle sbírky jednu oblíbenou báseň je zhola nemožné, a tak zkrátka jedna, která není příliš dlouhá a je trochu jiná, než ty ostatní.

OPUŠTĚNÁ
U okna stála, řek bys živa
ne chlebem,
ale
z pelyňku, blínu, zeměžluči.
Tak hořce měla ústa sevřena,
tak její pohled mučil.

Cítils, že v pradávnu
tam úsměv uhasnul
a víc se nerozbřeskne.

V půlnočním tichu dvě
přízračné luny tkvěly nad světem
té tváře k smrti teskné,
kde pod havraním vlasem sněhově
se příkrov pleti bělal
na ruinách a kráterech
života zborceného zcela.

Tanula v okně dokořán
stálice zledovělá–

2 03.07.2020

Z hlediska stavby světa a prostředí je kniha naprosto úžasná. Světy, které představuje jsou neotřelé a poutavé. Nicméně příběhy jsou často... neexistující nebo velmi upozaděné (což mě až zas tak nevadí, ale jiným by mohlo...)
Nejvíce na mě asi zapůsobila první povídka, představuje svět, kde vám hudba (a speciální nerost) umožňuje létat a kde se nebeské velryby prohánějí po nebi. Zkrátka nádhera, ale pak přijde konec a... nemůžu říct, že by se mi tahle povídka vyloženě líbila, ale rozhodně na mě zapůsobila.
Celkově jsem ráda, že jsem si knížku přečetla. Četla se snadno a rychle a rozhodně byla dost inspirativní.

2 24.06.2020

Poesii umím hodnotit jenom subjektivně, příliš mi nezáleží na formě, rytmu, rýmu a podobných formalitách. U některých básníků tyhle věci podtrhnou celou báseň (Krchovský) a dají ji tak jistou nadstavbu, ale většina mých oblíbených básníků tyhle objektivní měřítka nesplňuje... Zkrátka chci říct, že tahle sbírka mě vůbec, ale vůbec nezaujala, jsem překvapená, že jsem ji vůbec dočetla... Ale to nutně neznamená, že je špatná... Začátek vcelku ušel, ale pak se básník pustil do delších básní (kolem 10 stran...) a to zkrátka vůbec není můj šálek čaje (čistě na to bych to ale neházela, Balada o žaláři v Readingu patří mezi mé favority...). Nezaujalo mě to, nudilo mě to, byla tam pointa? Nevím ani jestli tam měla být... Nepotřebuju pointu, ale tady jsem zkrátka byla naprosto ztracená, znuděná, zmatená... K pozitivům... autorův životní příběh je velmi zajímavý, ale ani můj osvědčený trik (když mě sbírka nudí, přečtu si o autorově životě, často pak kniha dostane docela jiný rozměr...) mi nepomohl k tomu si ji víc užít. Druhé pozitivum ropucha jako bahenní slavík... to je zkrátka krása, to nikomu upírat nebudu...
Celé moje hodnocení je silně subjektivní a v žádném případě netvrdím, že ta kniha je nutně špatná... Rozhodně není pro mě... ale u poesie člověk nikdy neví, dokud to nezkusí...
EDIT: Nicméně, když se dívám na komentář pod sebou, vidím tam moc pěkné básně, které v mojí sbírce (vydání 1959) nebyly, je dost tenoučká a je dost možné, že mi nesedlo zrovna těch pár vybraných a některé jiné by se mi líbily... možná je také chyba v překladu... Možná tedy sáhněte po jiném vydání...

2 06.04.2020

Myslela jsem si, že jsem s knížkami o rakovině skončila... pak jsem ale tuhle viděla ve výprodeji za 15 korun (no, nekupte to...), kdysi dávno už jsem viděla film a tak jsem věděla, že ten příběh není špatný a byla jsem docela zvědavá... K čemu jsem dospěla? Není to kniha o rakovině, je to kniha o životě. Je o těch běžných malých věcech, kterých si ani nevšimneme. Je o sobectví a touze - mít ještě trochu víc času, víc všeho. Je o bolesti a o tom, že někdy to za tu bolest stojí.
Příběh Tessy a Zoey spolu tvoří unikátní celek a tahle kombinace příběhu dodává úplně nový rozměr. Nechci spoilerovat a kdo četl tak ví, o čem mluvím... Adam je samozřejmě hrdina a stejně tak Tessin otec. A Cal... ten mi lámal srdce. Pokud si chcete/potřebujete trochu poplakat, tak tahle kniha je rozhodně ta správná volba...

2 24.03.2020

Konečně jsem se ke knížce dostala a bože, že to stálo za to... Básnická sbírka představuje průřez básnickou tvorbou celého života básníka. Básně je těžké hodnotit... ne všechny jsem pochopila, ne všechny se mi líbily... ale ten jazyk a proměny, které můžeme pozorovat ve stylu... předpokládám, že tohle je kniha, která se mění, pokaždé, když ji člověk čte. Rané básně byly pro mě "snadno" uchopitelné a nebylo těžké se k nim vztáhnout, pozdější už tak ne - ale předpokládám, že to se do určité míry změní až zase pár let prožiju... Určitě moc doporučuju... přikládám báseň od které sbírka dala své jméno:

***
Letos je mi osm
a šedesát let.
Je to let, času let.
Úvozy,
co nikam nevedou.
Chrpy, vlčí máky
a pomněnky s rezedou.
Je to let, času let.
Úvozy,
co nikam nevedou...

2 21.03.2020

Uf... tak tohle bylo, vyčerpávající. Sama už bych po něčem takovém nesáhla, ale četla jsem nemocnému bráchovi. A nebylo to špatné... zápletka se mi vcelku líbila, prostředí vzdáleně připomínalo Ank Morpork (doufám, že jsem to napsala správně - skoro určitě ne - Zeměplochu už jsem nějakou dobu nedržela v rukou) a postavy byly tak papírové až to bolelo... ale celé to mělo slušný potenciál, který nelogický, překombinovaný - a zároveň prvoplánový konec rozmetal na kousky. Trošku zklamání...

2 15.03.2020

Po naprosto bombastickém prvním díle jsem trochu zklamaná... Nechápejte mě špatně, pořád je to skvělé a na další díl se těším víc než na Vánoce, ale to kouzlo absolutní nepředvídatelnosti z prvního dílu autorka trochu ztratila... Ne, že by mi to všechno došlo, to ani omylem, ale už jsem zvládala odhadnot, které momenty jsou podstatné a v několika místech jsem zcela přesně odhadla co bude následovat... a to mě trochu zklamalo... protože v minulém díle mi autorka všemi mými předpoklady dala pěkně do nosu a já tak trochu masochisticky doufala, že v tom bude pokračovat.
Hlavní atrakcí knihy byla Ofélie... protože... to snad ani není možný jak někdo tak inteligentní může být tak natvrdlej. Zdálo se mi zvláštní, že někdo, kdo se zabývá čtením předmětů, může být tak neempatický, ale pak mi došlo, že to vlastně dává perfektní smysl. Sama tam několikrát zmiňuje, že při čtení je důležité si zachovávat odstup, aby nezapomněla kdo je - dává tedy jenom smysl, že tenhle přístup automaticky částečně projektuje i do svého života.
Taky jsem si v tomhle díle nečekaně oblíbila Archibalda, kterého jsem v tom minulém moc nemusela. Dostal poněkud nečekaný vývoj, tak doufám, že ho uvidíme i v dalším díle, i když to na to teda zatím moc nevypadá. Hektor je zlatíčko. A Thorn by si zasloužil trochu víc prostoru... ale mám takový nepříjemný pocit, že toho se nedočkáme...
Ještě pár komentářů se SPOILERY
Mrzelo mě, že ta záležitost s Trpělivostí a "bývalou slečnou místočtenářkou" tak nějak zůstala vyset v prázdnu...
Jinak vynikající padouch, ale všechny ty potíže na konci byly tak trochu klišé.

Celkově jsem zkrátka doufala v pár bomb, které nepřišly. Nicméně to je jen tím, jak je tahle série zatraceně dobrá...

2 24.02.2020

Pokud hledáte Aristotelovu knihu, která se dobře čte, pak je to rozhodně tato. Aristoteles představuje jiný, zajímavý pohled na svět a na (nejen) lidskou přirozenost. Nemusíme se ztotožnit s tím co říká, ale stále je to zajímavé a staví na tom velká část evropské tradice. Za hodinku přečteno...

2 22.02.2020

Pro Emily Dickinsonovou mám zkrátka slabost. Zamilovala jsem se na jedné přednášce, koupila první knihu, další půjčila v knihovně... překlady nejsou nic extra (i když stále respekt, já bych to nezvládla...). Ale zkrátka, tahle sbírka je také úžasná moc jsem si její četbu užila. Čteno za parného léta ve stínu borovice...

2 22.02.2020

Nic konkrétního se tu nedozvíte, ale pro přecitlivělejší duše by se tam možná dalo najít něo jako spoiler... Byli jste varováni...
Je to poněkud podivné... ale Osmička mě skutečně dostala, jako naprosto rozložila... A to tím nejlepším způsobem... tenhle díl nezanechal ani zdaleka tak silný otisk až na tu jistou věc... která mě ale nechala spíš nevěřícně zírat, tak nějak tomu asi pořád nevěřím a neuvěřím, dokud nebudu v ruce držet další díl a pořád to tak bude... Protože, jako vážně? Teď? To je podpásovka... A to ani nemluvím o té druhé věci a ... no prostě... mě to zanechalo tak nějak nevěřícně prázdnou a ne emočně vyždímanou jako devítka...

2 22.02.2020

No, tak tohle teda byla slátanina roku... Větší nelogickou příšernost jsem už dlouho nečetla... Vážně, nemám slov...
Četla jsem fanfikce, které jsou tisíckrát lepší než tohle...

Tahle kniha pro mě byla tak trochu krokem víry. Náhodně vybraná z police v knihovně, otevřená na náhodné straně... Obvykle bych si knihu s takovým tématem nevybrala, protože za kritikou sekt se často skrývá kritika konceptu náboženství jako takového a to si můžu poslechnout na ulici. Ale tahle kniha mě donutila se zamyslet nad něčím docela jiným než vírou, donutila mě zamyslet se nad spravedlností. Dál už se SPOILERY... Protože co když nám ubližuje ten, kdo by nás měl milovat? Co když nám nikdo nevěří, že nám ubližuje? Co když žijeme v neustálém strachu? Je skutečně tak špatné počkat si na něj s puškou? Něco špatného na tom jistě je, ale kdo odsoudí dvanáctiletou holčičku na čtyřicet let?! A nakolik se to liší od toho co udělala Minnow? Příliš ne, až na to, že nestiskla spoušť, jen odešla... Je její zločin o tolik menší? Koneckonců, když už o tom mluvíme, nejsem si jistá, jak to tedy skončilo... poslední stránka mě trochu zmátla... Angel pro mě byla nejvíc stimulující postava, pro Constance mě bolelo srdce, ale to asi každého, kdo má mladšího sourozence. Minnow se mi jako netypická hlavní hrdinka taky moc líbila... Trochu mě mrzelo, že se nesetkala s Philipem, zajímalo by mě, jak by jejich setkání probíhalo. KONEC SPOILERŮ
Zkrátka a dobře nejedná se o žádný literární skvost, nicméně knížka mi výjimečně dobře sedla do nálady. Žádné zvláštní překvapení se nekoná, nicméně všechna odhalení jsou perfektně načasovaná - je vidět, že knihu psala studentka literatury. Za ten čas to stojí, na druhou stranu když knížku vynecháte, zas o tolik nepřijdete. Nakonec úryvek, který mě zaujal:
Věděla jsem, že má pravdu. Čím víc jsem se vzpomínku na tu noc pod mostem snažila zaplašit, tím větší část mé mysli zaplňovala a já měla strach, že jednoho dne ji už nebudu moct prostě ignorovat. Že oči Philipa Lancastera budou to jediné, co uvidím.
P.S. Ještě mě fascinuje, že na obálce knížky jejíž hlavní hrdinka nemá ruce a neumí číst jsou ruce držící knihu... Nejsem si jistá, jestli to byl záměr, ale přijde mi to dost dekadentní...

2 04.04.2019

Bylo to... fajn. Na knížce je vidět, že autorka do ní dala hodně ze sebe. A... popravdě ani nevím co vytknout, ale zkrátka mě to až tolik neoslovilo. Bylo to sladké, bylo to klišé... snažilo se to vyrovnat se závažnějšími tématy. Jenže už jsem asi přece jen mimo cílovou skupinu. Plusové body za kapitoly míjejících postav... Fajn oddechovka ke které už se pravděpodobně nikdy nevrátím...

2 28.03.2019

Převažuje zklamání... Nápad je to totiž - dle mého názoru - vynikající. Až mě mrzelo, že to já jsem nepřišlo s takovým znamenitým nápadem... Pravda ale je, že je to značně odfláknuté. Autor si vždycky vybere jednu pasáž a z té sestaví definici - nutno říct, že značně neohrabaně, spoluvinu tu asi nese i překladatel, ale nenechávala bych to jen na něm. Každopádně autor definici sestavuje (většinou) výlučně z té pasáže a přehnaně konkretizuje. Nevytváří tedy obecně platnou definici, ale situační definici, abych to tak řekla... Navíc je definice často subjektivně zabarvená, a to způsobem, který vyloženě neodpovídá, nebo je pouze jednou z možných interpretací, dané situace... Asi mě zmlsala kniha "Pú a filosofové" protože ta přistupovala k problému vždy z několika úhlů a byla (občas snad až příliš odvážně) originální. To tu chybělo... Je to jedna z mála knih u které si troufám říci, že bych ji zvládla napsat lépe...
Jedna hvězdička za nápad, jedna za medvídka Pú...

2 20.03.2019

Druhý díl se mi zdál trochu slabší než ten první... možná proto, že tam bylo míň Chálida? Možná, že moje důvody jsou natolik povrchní... Nicméně bych řekla, že to bylo spíš tím, že se kniha víc sbližovala s klišé a předvídatelností... Vážně, když už jsem měla dojem, že nastává nějaký zajímavý zvrat, ukázalo se, že všechno je jinak - a nastalo ještě větší klišé. Skutečně jsem si oblíbila Írsu, jen mě trochu rozčilovalo neustálé zdůrazňování toho, že je jí jen 14, protože upřímně mi to k ní vůbec nesedělo a představovala jsem si ji alespoň šestnáctiletou... a zkrátka všechny postavy jsem si představovala daleko starší, neustálé král-dítě, což zní v češtině vážně dementně, mě neustále rozčilovalo, úplně mi to narušovalo můj obraz... No nic.... Já vím, je to young adult, ale zkrátka to tím všechno strašně ztrácelo na uvěřitelnosti...

2 16.03.2019

Za mě nejlepší díl série (ještě jsem teda nečetla ten poslední...). Podrobně propracovaná psychologie postav, kulturní šok, vliv dětství na naši psychiku (a to všechno nejen u hlavních postav, ale i u vedlejších...). Určité pasáže... odcházející holčička, na mě byly... skoro až moc. První polovina byla vynikající, další čtvrtina se ještě držela, ale přiznávám, že některé věci ze závěru jsem úplně nepobrala, ale další díl to snad trochu objasní... Koho mi bylo líto je Camilla. Vážně, Camilla se v průběhu knihy stala mojí snad nejoblíbenější postavou a... přišlo mi, že ten konec k ní nebyl moc fér... Jinak vážně super, doufám, že se k dalšímu dílu dostanu dřív než za rok, jako obvykle, protože pak mi chybí souvislosti... mám pocit, že mi docela hodně věcí uniklo...

2 03.03.2019

Tak tohle bylo o nervy. Kudlanka ve mě nevzbuzovala žádnou důvěru, ale naštěstí... Jinak vězeňské prostředí supr, drsná pokérovaná babička s druhou tetičkou se mi líbily.

2 17.02.2019