Jass komentáře u knih

Tenhle díl považuji za obzvláště vydařený. Nejvíc mě tu ale bavila dějová linka s Vůlí, Sofií a Lživou kočkou. Zkrátka je to čím dál tím lepší a já se musím pochválit, protože tentokrát jsem prozřetelně v knihovně sbalila díly až do osmičky.

6 16.02.2019

Curiouser and curiouser... Nonsensová surreální hra se slovy, obrazy i významy mě bavila. Co skutečně obdivuji je autorova rozsáhlá znalost nejrůznějších oborů a schopnost je geniálně propojit. Pokud se poštěstilo a rozuměla jsem v jedné větě všem slovům (což nebyl častý jev...) věta jako by se najednou rozzářila zeleným světlem druhého města... A přesto... jsem si knihu nezvládla stoprocentně užít, protože jsem si zkrátka nedokázala oblíbit hlavního hrdinu, asi jsem srab, ale měla jsem tendenci zakrývat si oči (metaforicky, u knihy to nepomáhá tak jako u filmu páč se děj vůbec neposune...) a brumlat si pod fousy "bože, kam to zas leze"... Navíc na mě kniha vůbec nevyzařovala pozitivní pocity, ale čišela z ní na mě existenciální krize - to asi nemusí být nic špatného, ale... já nevím. Zkrátka mistrné zpracování, které jsem si ale zdaleka neužila tak jak bych měla....

6 18.01.2019

Lepší zahájení nového knižního roku jsem si ani nemohla přát. Zkrátka za dvě hodinky přečtená nádhera s úžasnými ilustracemi... A zkrátka... úžasné, krásné a vtipné. Nemám co dodat. Odd je podivínský sympaťák a pro severskou mytologii mám slabost. Snad se i další letošní knihy takhle vydaří.

6 02.01.2019

Díky úryvku, který se ke mně kdysi dávno dostal jsem čekala, že to bude dobré, ale takhle dobré?! Co dobré, úžasné! - Tímto se pokusím skončit se superlativy... Líbí se mi celková ulítlost příběhu, ale zároveň jakési nevnucující se moralizující poselství. Líbí se mi různorodost a šedost postav. Líbí se mi styl kresby. Líbí se mi, jak mě každá další stránka umí překvapit. Kupříkladu (abych vybrala něco nespoileroidního) roboti můžou otěhotnět - uf... To je prostě... překvapující :D No, zkrátka jsem okamžitě skočila po dalším díle.

6 04.10.2018

Ani nemůžu vyjádřit jak moc mě tahle kniha překvapila, čáštečně to bude tím, že jsem nečekala moc, ale stejně...
V první čadě naprosto netradiční a skvěle vykreslená hrdinka. Mám ráda psychologické zvláštnosti v knihách a tohle je skvěle zvládnuté.
dále už se SPOILERY
Miluju Tyruse, trošku mě mrzí, že to jeho šílenství nebylo trochu propracovanější, protože mi vcelku rychle došlo, že je to celé fake, ale stejně oceňuji ten nápad. Navíc miluju blázny a jinak vyšinuté osoby v knihách (popřípadě filmech, seriálech...). Zkrátka láska na první pohled, je pravda, že když přestal předstírat šílenství, tak mi přišel super trochu míň, ale... ehm, pořád se "bylo na co dívat".
Jinak plusové body si získává i autorčina bezcitnost, nechci to o moc víc rozvádět, protože stoprocentně existují i jiní lidé jako já, kteří nedokáží odolat a čtou si i komentáře označené spoilery. Ano, mluvím o Tobě.
Co mě trochu mrzí je závěr, kde si myslím, že se autorka vydala nejjednoduší cestou, která ale dle mého názoru nebyla potřeba a navíc to bylo trochu klišé... Jakože znáte to, taková ta věc, jak se to těsně před koncem hrozně pokazí, hrdinka hrdinovi nedůvěřuje... Jako vážně? Není to trošku odbytý konec skvělé knihy? Nicméně, i přes to si myslím, že to bylo skvělé. A to ani nemluvím o skvěle vybrané obálce.
P.S. Překvapilo mě, že je víc dílů, podle mě by to takhle klidně mohlo skončit... Na tu druhou se asi úplně nebráním...

6 28.08.2018

Komentář obsahuje SPOILERy
Nikdy jsem nečetla knížku, která by byla tak plná smíchu a přitom z ní tak bolelo srdce. Nejúžasnější na celé věci je, že se nejedná o žádnou ždímačku pocitů. Mau se o své sedmileté sestře zmíní jen "mimochodem", ale o to víc vás to raní. Představa, že někdo v životě přijde o všechny, které znal... Příběh Dafné není TAK tragický, ale i ona je... naprasknutá, ale právě to, jako by je spojovalo. Když se přenesete přes tragický začátek a konečně si začnete knížku lehkovážně užívat, začnete přemýšlet nad tím, jak to všechno jen může skončit? Jak tohle může dobře skončit? A pak je konec a jediné co zůstane je bolest v srdci. Nečtu si po sobě co píšu, protože mám dojem, že to všechno musí vyznívat hrozně melodramaticky, ale... Já bych si prostě tak moc přála je vzít a dát jim lepší a šťastnější svět. Svět, kde by mohli být spolu a mohli se starat i o sebe, a ne jenom pořád o ostatní. Přála bych si, aby v nich přeci jen zůstala alespoň špetka sobectví.
P.S. Zkrátka jsem jako Mau naštvaná na Praotce téhle knihy. Proč?

6 19.06.2018

Tuhle knížku jsem četla neskutečně dlouho, protože jsem si vždycky přečetla jednu pohádku a začala číst něco jiného. Ani nevím proč... Asi nejvíc se mi líbila hned ta první, Kovář z Wootton Major, klasická magická pohádka, takové se u nás vůbec nepíšou - což nechci říct, že je špatně, jen si moc často něco takového nepřečteme... Nimralův list byl zvláštní, tuhle si budu muset přečíst ještě jednou, protože jsem ji asi úplně nepobrala... Farmář Giles z Hamu byl skvělý a vtipný... (nevím co víc k tomu dodat...) A nakonec esej O pohádkách, která nabízí trochu jiný pohled a spoustu nových myšlenek. Zkrátka a dobře, pěkné počtení, doporučuji.
P.S. Nechápu výtky proti názvu, kdo četl závěrečnou esej, ví, že podle Tolkiena je název "Pohádky" velice přesný a vhodný. Komentáře typu "I KDYŽ jsou to pohádky je to fajn" mě přiznávám značně vytáčejí. Pohádky nejsou žádný méněcenný literární druh, to je knižní rasismus... (mým cílem není nikoho urazit, pokud se stalo, pak se omlouvám... pokud nesouhlasíte, jsem otevřená kultivované diskusi)

6 28.04.2018

Iliada.... byla naprosto jiná, než jsem čekala. Doufala jsem, že mi dá odpovědi na některé otázky, ale to teda ani omylem. Nebudu se tu zbytečně rozkecávat nad tím, jak je Iliada úžasná, protože to všichni víme a nevidím valný smysl v tom to opakovat. Radši sem napíšu pár svých postřehů, netvrdím, že jsou objevné, ale neskutečně mě dráždí, že na ně neznám odpověď (zatím... aspoň doufám :D). Mohou následovat spoilery, i když je otázka, na kolik jde spoilerovat Iliada...
Když si Agamemnon snaží usmířit Achillea slibuje mu hory doly, včetně jedné ze svých tří dcer, což je zajímavé ze dvou důvodů. Zaprvé je jedna z těch dcer mrtvá (no, technicky mrtvá není, ale on si to myslí...), kdo četli Ífigenii v Aulidě, tak vědí... Je možné, že tahle část legendy vznikla až později, známe ji od Euripida a ten každopádně žil později, ale... stejně je to trochu divný. Zadruhé Achilleus byl tou dobou už ženatý (podle jiných verzí zasnoubený) s Déidameiou se kterou už měl i syna Neoptolema. Takže... je tu něco očividně špatně...
Další zvláštností je, že při sporu Dia s Poseidónem je několikrát zdůrazněno, že Zeus je z nich ten starší... což ale, podle báje o Kronovi a Rheie není pravda, naopak, Zeus byl ze všech sourozenců nejmladší. Jen tak mohl zachránit všechny svoje starší sourozence, které už Kronos spolkl.
A do třetice by mě vážně zajímalo, proč se Apollón přidal na stranu Trójanů. U všech ostatních je jejich volba alespoň trochu odůvodněna, ale tady... To mě vážně frustruje :D.

6 10.01.2018

Tak tohle bylo vážně slaďoučké - a to nemyslím nijak špatně... Je to kniha kterou máte přečtenou za jeden den, protože ji zkrátka nemůžete odložit. Je to knížka u které se budete v metru (nebo kdekoli jinde) chichotat a udivené pohledy všech okolo ignorovat. Je to knížka, která vás chytí za srdce, ale dost pravděpodobně ve vás nezanechá hlubší otisk. Ideální knížka na odpočinek, rozhodně doporučuji. Konec je... fakt dobrý (a tím nemyslím všichni žili šťastně až do smrti, ale dobře zvolený...).

6 15.11.2017

Řekni vlkům, že jsem doma se pro mě okamžitě stalo srdeční záležitostí. Těžko bych vysvětlovala proč. I když má kniha pár mušek, jako komplexní celek je prostě úchvatná. Příběh je reálný, postavy sympatické a věrohodné, struktura a jazyk knihy dokonalé, ale to co na knize tak uchvátí asi není nic z toho. Knížka jako by měla vlastního ducha. Vážně nechápu, jak se takový skvost dostal do Levných knih - cena 19 korun... Kam ten svět spěje.

6 12.08.2017

Naprosto perfektní - jsem naprosto neovlivněná tím, že to napsal Tolkien, protože jsem stále nedočetla pána prstenů... Ani nevím, co bych měla vychvalovat jako první. Perfektní grafické zpracování, citlivý překlad, dvojjazyčnost, humor - ten je ale velice specifický a asi nesedne úplně každému (jak usuzuji z komentářů níže...). Každopádně já jsem se u knihy skvěle bavila - kolo bez šlapek, protože se na něm jezdí jen z kopce, vysoké dveře a stropy, protože pan Blahoš rád nosí cylindry... Příběh sice nemá nějakou úchvatnou zápletku, ale rozhodně není předvídatelný, na to je příliš originální.
Takovéhle pohádky chci jednou číst svým dětem.

6 28.08.2016

Myslím, že důvodem, proč se nám všem (nebo valné většině) Isla líbila, je, že každá v sobě máme větší nebo menší kousek Isly - nejistotu co od života chceme, malý vzrůst, stydlivost, dobrodružství v knihách, tajnou lásku - Isla prostě přestavuje jednu z nás knihomolek, která opravdu dosáhla svého šťastného konce. Isla má špatné vlastnosti jako každá z nás, ale i spoustu těch dobrých, takže ji prostě musíte mít rádi. Kromě vy víte čeho, to jsem myslela, že ji zaškrtím - i když děsivé bylo, že jedna moje část naprosto chápala, proč to dělá... Josh byl samozřejmě úžasný, bylo skvělé vidět ho z jiného úhlu pohledu, než v Anně, kde byl především za flákače. Jako každý jsem byla ráda za návrat minulých postav, který byl sice v tomhle díle trochu razantní, ale je to celkem pochopitelné, vzhledem k tomu, že to byli Joshovi přátelé.

6 12.05.2016

Po prvním dílu mi to přišlo výrazně slabší, mezi prvním a druhým dílem jsem měla delší mezeru, takže mi některé postavy příliš neutkvěly v paměti, to ale vůbec nevadilo, protože příběh je jednoduchý a pomalý, za co musím autorku pochválit, je ta pohádková atmosféra, musím říct, že to bylo na knize nejlepší a asi jediný důvod, proč jsem dala 4*. Amerika se tu totiž začíná chovat jako kráva, nelze to říct jinak. První polovinu knihy to ještě celkem jde, chce čas, je pochopitelné, že si nemůže zvyknout na život v paláci, že nechce být princeznou, to všechno chápu. Chápu i to, že se nechce vzdát Aspena, je to její velká láska, a i když mi vadilo, že "chodila" s oběma najednou, i to bych dokázala skousnout, čím mě ale královsky nakrkla bylo to, že ona se může meliskovat s kým chce, ale když najde Celestu, jak se líbá s Maxonem je hned oheň na střeše a ona ho nenechá ani cokoli vysvětlit, a pak se ještě divý, že se díky tomu sblížil s jinými dívkami, no, do háje, jak může být tak blbá! Maxon má opravdu jednoduchou a pochopitelnou psychologii, chce někoho, kdo ho bude mít rád, s korunou i bez koruny, jeho osamělost na mě ze stránek úplně čišela a já nedokázala pochopit, že to Amerika nevidí...

6 13.03.2016

spoilery
Nemůžu si pomoct, ale u téhle knihy jsem celou dobu tak nějak předpokládala šťastný konec, ani nevím proč... Na konci jsem brečela jak želva. Autorka rozhodně umí zapůsobit na tu správnou strunu.
Jen mi občas přišlo, že tak nějak přeskakuje. Vždycky jsem si říkala, no, to bude zvláštní situace, jsem zvědavá jak z ní autorka vybruslí... a ono prd, prostě se to vůbec neřeší. Ale jinak rozhodně super.

6 09.02.2016

Často tu píšete, že by místo této knihy měl radši napsat další díl PLaO, ne že bych si nechtěla přečíst další díl, ale někdy si prostě nepomůžete. Rozhodně nelze srovnávat mé psaní a to Martinovo (a vlastně kteréhokoli spisovatele...), ale když vám nějaký příběh straší v hlavě pomůže vám jen jedná věc, napsat ho, protože se od něj prostě nedokážete osvobodit dokud nebude na papíře, pak můžete psát něco nového. Navíc tenhle příběh byl potřebný pro dokreslení atmosféry v Tanci je na něj nejedna narážka, takže za mě můžu říct, že rozhodně není zbytečný. A s tím, že autor neumí psát povídky už vůbec nesouhlasím, když počítám i tuhle, tak jsem od něj přečetla tři povídkové knihy, byly tam horší a lepší povídky, ale některé byly opravdu skvostné (za mě třeba Druhý stupeň osamění...). Takže, ne že by tahle kniha byla dokonalá, ale četbu jsem si dokonale užila, dokreslila prostředí, postavy byly skvělé a zmatené ani přecpané postavami a rody mi to nepřišlo, jsem holt už zvyklá z PLaO :D

6 12.12.2015

Moje motivace k četbě tohoto díla je pravděpodobně zase trochu netradiční. Dobrovolně přiznávám, že ve výtvarném umění se téměř vůbec nevyznám. Daleko bližší je mi literatura (žádné překvapení) nebo hudba. Statické umění... nevím, mám pocit, že pro něj nemám dostatek trpělivosti. (Samozřejmě ho oceňuji, ale mám pocit, že to nedokážu plně. To je jedno, pojďme dál.) Tenhle spis nicméně neměl vliv jen na umění výtvarné, ale i na modernistickou literaturu. (Ano, jedná se o další důsledek četby Hilského "Modernistů".) A (nejen) z tohoto hlediska to byla četba rozhodně zajímavá.

"Porozumět umění znamená pozdvihnout diváka na úroveň umělce."

Samozřejmě, že tento spis je v mnohém neaktuální. Kadinsky je například myslitelem pokroku a optimisticky předpokládá rozvoj umění směrem k duchovnosti a abstraktnosti a zkrátka stále vzhůru. Přičemž... vzhledem k svému opovržení buržoazií by asi dnes zaplakal. (Tím nechci zlehčovat současné umění, ale rozhodně to není to, co by si Kadinsky představoval a už samozná idea vývoje a překonávání je - doufám - dnes překonaná.) Možná jsme ale zkrátka jen v jedné z jeho dob "recidivity".

"V těchto němých a slepých dobách se zdůrazňují výhradně jen vnější úspěchy a hmotné statky a oslavují se objevy, jež slouží jen a jen tělesné rozkoši. Ryze duchovní kvality, bere-li je vůbec kdo na vědomí, se v nejlepším případě podceňují."

Co je ale naprosto nádherné je cit, se kterým Kadinsky píše. Z jeho prózy je zřejmé že je umělcem. A to nejen umělcem barev, ale i umělcem slov. Ostatně proč bych se vám to snažila popsat, když vám to může říct sám...

"Bílá nezní, což v hudbě odpovídá pauzám, okamžikům, kdy se věta nebo motiv na chvíli zastaví aniž by to znamenalo definitivní konec. Je to ticho, jež není mrtvé, ale obsahuje naopak řadu nových možností. Bílá zní jako ticho, které jsme náhle pochopili. Je to nicota, která je dosud mladá, anebo přesněji cosi ve stavu prenatálním, před momentem svého zrození. Země tak zřejmě zněla v bílých dobách ledových."

Upřímně jeho pasáž o barvách bych mohla číst stále dokola, celá doslova překypuje životem a láskou. Ne vždycky s jeho charakteristikou zcela souhlasím, ale jeho hudební metafory jsou nádherné a často neuvěřitelně přesné. A celkově mám dojem, že mi zase více otevřel oči k důležitosti barev. Na druhou stranu je třeba upozornit, že jeho pohled na barvy je (logicky) velmi eurocentrický. Sice jednou zmiňuje, že v Číně je fialová barvou smutku (což si nejsem jistá, že je pravda, oproti tomu levandulová patří mezi evropské smuteční barvy edit: tak jsem si to ještě prověřila a žádnou zmínku o tom, že by v Číně byla fialová smuteční barvou jsem nenašla, spíše je to barva spirituality - podobně jako v Evropě, barvy smutku jsou bílá a černá - smuteční hosté chodí v bílé...), ale jinak se nás snaží přesvětčit, že somatické působení barev je univerzální, čímž bych si nebyla tak jistá. V řadě zemí je bílá barvou smutku a rozhodně bude vyvolávat jiné asociace. Kadinsky na asociace "tolik nevěří" a zlehčuje je, nicméně... No, nevím, řekla bych, že je nelze zcela pominout. Zajímalo by mě, jestli na tohle téma existuje nějaký výkum. (On existuje určitě, já jsem jen líná ho hledat...) Celkově rozhodně četba, které nelituji.

"Umělec musí mít co říci, protože jeho posláním není formu zvládnout, ale přizpůsobit ji obsahu."

5 16.08.2021

Za mě malinko zklamání, ne, že by to bylo vyloženě špatné, ale jak už píše někdo níže, Lindgren napsala daleko lepší knížky. Pro všechny milovníky Pippi Dlouhé punčochy a Astrid Lindgrenové je tahle knížka jistě příjemnou jednohubkou a doplněním. Celkově jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, nicméně vracet se k ní asi nehodlám.

"Ten zlodějíček ke mně vysílal: Zaprvé jsi vyšla z domu bez aktovky. Zadruhé tu aktovku necháš v tramvaji, až vystoupíš. Zatřetí, v životě jsi žádnou aktovku neměla. Začtvrté - jak sis mohla koupit hnědou tašku? Proč sis, ty hloupá, nekoupila černou?
Úplně popletená a zhypnotizovaná jsem vystoupila z tramvaje na stanici Severní náměstí. Bez aktovky! Byla jsem neklidná a hluboko v duši jsem cítila, že je něco špatně. Ale uklidňovala jsem se tím, že jsem si říkala: Nikdy jsi neměla žádnou aktovku, a pokud ano, tak leží doma v předsíni a je černá. A vůbec, když člověk něco zapomene v tramvaji, dostane to zpátky na policii. A vezmu si hnědou... nebo možná černou... anebo proč ne pro změnu hnědou?"

P.S. Ilustrace jsou neskutečně humorné, obzvlášť plížící se Bubla a prchající aktovky :-)

5 30.06.2021

Očividně jsem masochista, protože jinak jen těžko můžu pochopit, proč si tohle dělám. Tuhle sérii jsem nedopatřením začala číst od třetího dílu, ten mě nijak zvlášť neokouzlil, ale přestože pocity byly smíšené, řekla jsem si, že dám sérii ještě šanci. První díl byl ještě horší než ten třetí, ale tady na DK jsou tyto dva díly hodnoceny modře, zatímco druhý a čtvrtý červeně... takže jsem se samozřejmě musela rozhodnout, že přece jen dám sérii ještě jednu šanci... *hluboký povzdech* Očividně nemám žádnou úctu k vlastnímu času...
Aby nedošlo k omylu, určitou směšnost a nesmyslnost od tohoto žánru čekám, patří to k tomu a baví mě to. Na téhle knize mě v žádném případě nevadí, že Alethea od svého manžela prchá v mužském přestrojení přes celou Evropu. Proč ne? Aspoň to na rozdíl od minulého dílu mělo nějakou energii... No, a teď to co mi vadí. Asi se dopustím nějakých spoilerů... ale pokusím se to udržet na minimu.
Aletheu její manžel týral. Týral ji tak hrozně, že se rozhodla radši utéct, což... v té době nebylo malé rozhodnutí. A přesto jí velmi blízká společnost jiných mužů vůbec nevadí. Jiný muž ji opakovaně sexuálně napadá a jí to připadne humorné... Jediný aspekt, ve kterém se to projeví je skutečnost, že se odmítá vdát - což je naprosto pochopitelné... Ten zbytek už ne. Nezlobte se na mě, ale fakt, že se jí zdají noční můry o tom jak potkala Pentrose a jak ji opustil a ani zbla o... nepřijde mi to moc realistické. Ale, tohle je jen něco co "chybí", takže to bych ještě zkousla...
Než se dostanu ke své hlavní výtce, tak ještě jedna malá - tahle rodina je příšerně popsaná. Vážně, v tomhle scénáři úplně všechny nesnáším (bohužel se tentokrát neobjevila Lydia...). Chápu, že se autorka snažila ukázat, že ne se všemi členy rodiny si rozumíme, ale stejně je máme rádi... Jenže to nefungovalo. Omlouvám se, ale pokud se někdo své sestře svěří, že ho jeho manžel týrá a ona mu řekne, že si zas jen vymýšlí divoké historky... No, k tomu prostě není co dodat. To je extrémní nezájem, sobeckost a lhostejnost... s rodinou to nemá nic společného.
No, a dostáváme se k tématu homosexuality. Když v jedné své knize uděláte záporákem homosexuála je to celkem v pořádku, ostatně homosexuálové jsou taky jen lidi. Nicméně když to ve své další knize vytáhnete na zcela nový level, začnu vás podezírat z homofobie. Pardon, ale takhle brutální stereotypizaci od začátku do konce už jsem dlouho neviděla. Víte jak v knihách Astonové poznáte klaďase od záporáka? Klaďas nevěnuje téměř žádnou pozornost svému zevnějšku (jak je nespočetněkrát zdůrazněno v případě Tita), zatímco záporák se fintí (Warren, Lucius...). Od začátku autorka velmi důrazně naznačuje, že péče o vzhled je velmi zženštilá a pak to dotáhne na další úroveň když na scénu přitáhne zmalovaného Lucia s měkkými rty, který se "panu Hawkinsovi" velmi neelegantním a vulgárním způsobem snaží dostat do kalhot. Celé tohle téma bylo velmi nevkusně zpracované a upřímně jsem několikrát knihu málem zaklapla, protože... tohle nemám zapotřebí.
Pak je tu ještě jedna drobnost, která mě naprosto drásá. Na jednom místě je zmíněno, že má Alethea ostříhané vlasy... přesto, vzhledem k tomu, že se jí po jejím návratu nikdo na nic neptá... jsem zmatená. Konec byl taky divný, ale o tom nebudu psát, vzhledem k tomu, že by to byl velký spoiler... Celkově byla tahle kniha velmi směšná, ale ne tím správným způsobem... Přesto mám nepříjemné tušení, že podlehnu a přečtu si i poslední díl... někdo by mě měl zbavit svéprávnosti.

5 25.06.2021

Jsem malinko zklamaná, ale je to čistě moje chyba, nepřečetla jsem si anotaci a z obálky jsem nějak získala dojem, že jsou protagonisté starší. (Může za to ten stín pod Benovou bradou!) Přeci jen už mě středoškolské romance tolik neberou... Když pominu tohle, celá kniha má úžasný humor.

“He laces our fingers and shrugs. And I’m dead. I am actually dead. There’s no other way to explain it. I’m sitting in fucking Herald Square, holding hands with the cutest boy I’ve ever met, and I’m dead. I’m the deadest zombie ghost vampire who ever died. And now my mouth isn’t working. It's like I'm stunned into silence. That never happens.”

Moc se mi taky líbilo naťuknutí některých závažnějších témat, aniž by se stali velkou zápletkou příběhu - setkání s homofobií, "white in passing" vs. jasně rozpoznatelný příslušník etnické menšiny. Taky výborně napsaná postava s ADHD - přiznávám, že nejsem expert, ale ta frenetičnost z toho na mě doslova sálala. Celkově jsem asi měla Arthura o něco radši (i když byl naprosto k zešílení), ale Benovo přátelství s Dylanem bylo naprosto k popukání. Celkově jsem se vážně bavila...

“If you’re not a superhero or a sorcerer, my memory is bad at retaining any information about you.”

Celkově mi způsob, kterým to skončilo připadal fajn, ale pro ty, kterým ne.... v prosinci má (v originále) vyjít pokračování ;-) Osobně si úplně nejsem jistá, jestli ho to potřebuje a navíc se cítím trochu napálená (zapřísáhla jsem se, že teď nebudu načínat žádné nové série), ale co už... zvědavá jsem :D

5 15.06.2021

Racionální část mého mozku se pořád domnívá, že by tahle směs neměla tak úplně fungovat, ale... některé věci jsou prostě nevysvětlitelné. Portugalská autorka píše pohádku o Dánském rytíři (její dědeček, ale pocházel z Dánska), která začíná o Vánocích - nevím, proč mě to překvapilo, protože je to doslova na začátku anotace - abychom vzápětí přeskočili do tepla Palestiny a Itálie.

"V té době se putovalo dlouho, nebezpečně a obtížně, takže vypravit se z Dánska do Palestiny bylo veliké dobrodružství. Kdo se jednou na takovou cestu dal, mohl o sobě poslat zprávu jen zřídkakdy a stávalo se, že už se nikdy nevrátil. Proto rytířovu ženu ta novina zarmoutila a znepokojila. Přesvědčovat muže, aby zůstal, se však nepokoušela, protože když se někdo chce vydat na pouť nemá mu v tom žádný bránit."

Co mě na této knize ale nadchlo je fakt, že je to dokonalá směs pohádky a historie a kultury renesanční Evropy. Některé jsem neznala, jiné zase ano a mrzelo mě, že jsme se u nich nezdrželi déle, nebo že nebyly pojaté trochu jinak (ano, velmi naivně jsem doufala v nový náhled na Božskou komedii, ale to byl ode mě naprosto nespravedlivý požadavek).

"Zatímco ovce spásaly jemňoučkou dubnovou trávu, klečel pastýř před skaliskem a kreslil.
Chlapec, mohlo mu být asi tak dvanáct, byl natolik zahloubaný do práce, že Cimabua neviděl přicházet ani neslyšel zvuk jeho kroků. Zrovna kreslil beránka. V tom obraze bylo tolik lásky, pravdy a krásy, že to Cimabuovo srdce naplnilo úžasem a radostí."

Kniha je to bezpochyby velmi krásná, pro nás mohou být nezvyklé silné náboženské motivy (autorka je katolička), ale mě se to líbilo a k celému tónu příběhu to sedělo. Baobab si navíc s knížkou zase vyhrál a doplnil ji o pestrobarevné ilustrace (viz obálka). Celkově rozhodně doporučuji a doufám, že se v češtině dočkáme i dalších knížek autorky.

5 03.06.2021