Jass komentáře u knih

Tenhle díl měl pár momentů, které byly skvělé... ale jinak? Starý dobrý průměr. Kdybych u sebe měla všechny díly, pravděpodobně jimi proletím, abych se dozvěděla, jak to všechno bylo/bude... takhle už se k tomu pravděpodobně znovu nevrátím...

02.07.2020

Já vám nevím... mám pocit, že se za celou dobu nic nestalo... jako bitky, ale co? Nic z toho nenese žádný význam, jsem mírně zaujatá, ale zdaleka ne dost... jediná změna, co u mě proběhla, je fakt, že začínám být v pokušení stranit démonům - když nad tím přemýšlím, tak už jim možná straním...

02.07.2020

Z hlediska stavby světa a prostředí je kniha naprosto úžasná. Světy, které představuje jsou neotřelé a poutavé. Nicméně příběhy jsou často... neexistující nebo velmi upozaděné (což mě až zas tak nevadí, ale jiným by mohlo...)
Nejvíce na mě asi zapůsobila první povídka, představuje svět, kde vám hudba (a speciální nerost) umožňuje létat a kde se nebeské velryby prohánějí po nebi. Zkrátka nádhera, ale pak přijde konec a... nemůžu říct, že by se mi tahle povídka vyloženě líbila, ale rozhodně na mě zapůsobila.
Celkově jsem ráda, že jsem si knížku přečetla. Četla se snadno a rychle a rozhodně byla dost inspirativní.

2 24.06.2020

Pěkné odpočinkové počtení. Film už jsem párkrát viděla a moc se mi líbil - jediný problém je, že od té doby, co jsem jako malá viděla Dumba, tak jsem poněkud citlivá k násilí na slonech... Co je ale skvělé je, jak je ta knížka chytře napsaná, film jsem sice viděla, ale některé drobnosti jsem pozapomněla, a tak jsem se vesele nechala vodit za nos. Konec mě neskutečně pobavil - oba dva konce, jak ten "minulý", tak ten "současný."
Dále SPOILERY!
Hrozně mě pobavilo, že ani jeden z nich nebyl schopen nechat "svá" zvířata jinému cirkusu, a pak skončili s polovinou zvěřince a nevěděli co s ním :D Musím říct, že až tahle chvíle mě přesvědčila, že k sobě patří, protože upřímně předtím...? Vlastně vůbec nebylo jisté, proč se mají tak rádi. A ten současný konec? No, to bylo největší překvapení celé knížky, nechápu, proč to tak nebylo i ve filmu... Podle mě skutečně dobrý konec...

4 15.06.2020

Upřímně jsem si knihu zapomněla přidat do přečtených, a tak jsou zas pro jednou moje dojmy poněkud rozmlžené - nicméně i to o knize něco vypovídá... Vzpomínám si, že se to moc hezky a skoro samo četlo, nicméně hlubší dojem na mě kniha očividně neudělala...

1 14.06.2020

Další kniha ze které mám rozporuplné pocity... Helena Kellerová byla bezpochyby neuvěřitelná žena a bojovnice. Těžko říct, čeho všeho by v životě dokázala dosáhnout, kdyby nebylo jejího postižení, každopádně to už se nedozvíme. Odhodlání této ženy bylo neuvěřitelné, dopisy které napsala v deseti letech jsou neuvěřitelně dobré. Vím jaké obtíže musejí při psaní překonávat hluchoněmí - znaková řeč je v podstatě naprosto jiný jazyk - ale to, že dívka, která je hluchoslepá je schopná psát se skoro perfektní gramatikou... to je naprosto neuvěřitelné. Helenino úsilí naučit se mluvit nahlas mě hluboce dojalo, myslím, že úsilí, které jí to muselo stát si nikdo z nás neumí představit.
Nicméně... Helena je jedna věc a zpracování knihy úplně jiná. Vzhledem k tomu, že knihu napsala česká autorka bych čekala lépe provedenou korekturu (obzvlášť proto, že jsem četla druhé vydání, tak tam už by to mělo být úplně doladěné...), některé věty byly kostrbaté - nemyslím věty v dopisech, tam se to rozumí samo sebou - letopočet byl špatně (o sto let jinde, než kde měl být...). Také mě trochu mrzelo, že se kniha zabývá jen čtvrtinou Helenina života, uznávám, že to narativně dává smysl, přesto by mě potěšilo více o tom "co bylo dál". Také si musím neustále opakovat, že záměrem knihy bylo být popularizační (což se jí vcelku daří), a tak jí nemůžu vyčítat neúplnost, jednoduchost... asi bych zkrátka ocenila trochu odborněji pojatou knihu, nicméně rozumím tomu, že to by autorčinu záměru nepomohlo... Přese všechny mé výhrady se kniha čte jedna báseň a je zajímavým úvodem k osobnosti Heleny Kellerové se kterou jsem rozhodně ještě neskončila...

6 14.06.2020

Tahle kniha má jednu zásadní chybu, a to, že si ukusuje větší sousto než může zvládnout. Když jsem knížku začala číst, byla jsem nadšená (viz můj první komentář) a to nadšení trvá i teď, přesto... po přečtení Oheň a krev se moje nároky poněkud zvýšily. Bylo to málo a zároveň moc. Tahle knížka se totiž snaží obsáhnout jak historii, tak zeměpis přičemž tenhle svět je zatraceně velkej! Potom, co jsem dočetla část o Západozemí, byla jsem víceméně přesvědčená, že popis zbytku světa je docela zbytečný. To jsem ale byla naprosto mimo, protože i tahle část si mě získala a já jenom chtěla víc, víc o Jogos Nhai (optimálně celou knihu odehrávající se v tomhle prostředí), víc o Sothoryosu, víc o císařovnách Lengu, víc o Letních ostrovech, víc o tvůrcích bludišť a Boashovi. To samé platí v podstatě o každé kapitole, jako úvodní informace je to zajímavé, ale pokud knihu otvíráte s tím, že chcete zjistit co jen je možné o Rovině... nevyhnutelně budete zklamáni, že je to jen 12 stránek. Mám slabost pro fiktivní historii a geografii a tenhle svět je tak nádherný. Tahle knížka je ale naprosto neuspokojující, dává nám nahlédnout záblesky příběhů, které následně nevypráví! Frustrující... Navíc... kdo dělal edituru, hádám, že nikdo, protože tolik nesmyslně položených vět a překlepů jsem dlouho neviděla... Pravopisné chyby přežiju, ale překlepy? Stačí si to jednou přečíst, abyste eliminovali překlepy...

4 08.06.2020

Tohle bylo zajímavé... Mám slabost pro "divňáky", takže se mi to líbilo, na druhou stranu mám pocit, že knížka dost těžce naléhá na svoji hlavní postavu a trochu zanedbává příběh. Ne, že by nebyl zajímavý, ale byl trochu moc předvídatelný... Nevím, upřímně nevím, co přesně vytknout, líbilo se mi to, přečetla jsem ji za jedno dopoledne, ale něco tomu chybělo. Jinak Marcelo (mimochodem ani přes opětovnou připomínání, že jeho jméno se má vyslovovat Marselo jsem se nedokázala od Marčela oprostit) se zaobírá řadou pro mě zajímavých témat - náboženství a hudba - takže to pro mě bylo další neobjektivní plus, na druhou stranu právnické řeči mě často mátly a nevěnovala jsem jim v podstatě žádnou pozornost. Z nějakého prazvláštního důvodu jsem si vybudovala slabost pro Ixtel a jsem ráda, že jsme ji v rámci knížky nakonec potkali. A oblíbila jsem si i Auroru a Jasmine. (Tenhle komentář přestává být koherentní, a tak už raději skončím...)

3 06.06.2020

(SPOILER) Nakonec jsem se dostala i k poslednímu dílu série a překvapilo mě, jak moc byl fajn. V minulých dílech jsme Tuckera moc neviděli a Sabrina byla představená spíš negativně, a tak mě jejich díl nijak zvlášť nelákal, přesto jsem nakonec byla příjemně překvapená... Zdálo se mi, že to autorka zvládla vcelku realisticky. Překvapilo mě, jak moc byla ta jejich romance natažená a jak dlouho to Sabrina všechno vydržela držet v sobě, nicméně to bylo konzistentní s jejím charakterem... Oba dva hlavní protagonisty jsem si moc užila. Loganův a Garettův souboj byl třešnička na dortu...

4 06.06.2020

A znovu mě překvapilo, jak se mi Villon krásně čte. Čte se mi tak dobře, že občas mám pocit, že letím a musím se vrátit o kus zpátky, protože netuším, o čem posledních pár řádků bylo. Asi je to tím krásným úderným rytmem, který všechny Villonovy básně mají. Zkrátka nádhera.
Z doslovu nejsem úplně odvařená, je znát, že už je starší a... stále se domnívám, že mluvit o Villonovi jako o misogynovi je nepřesné. Villon popisuje určitý temný undergroundový svět plný špíny, zločinu, oběšenců a prostitutek. Je klerik a je i zločinec. A je zklamaný životem, ale přitom žije naplno. Je plný protikladů a je žijící protiklad a stejně rozporuplný je i jeho vztah k ženám. Miluje je a nenávidí je - což je vcelku logické. Ženy, které nejvíc chtěl ho odmítaly, pravděpodobně proto, že měl děravou kapsu... Kdo by z toho nebyl alespoň trochu zahořklý? Villon je pořádně zahořklý a vykresluje ženy, které perfektně zapadají do jeho temného světa. Přesto je tam určitý zdráhavý obdiv, který se marně snaží skrýt. Obdivujete přece tygra, i když máte strach, že vás sežere...
To je ale jen moje interpretace, překlad básní je krásný, Villon je skvělý, doslov je průměrný... Rozhodně stojí za přečtení :-)

3 03.06.2020

(SPOILER) Proč... můžete mi někdo vysvětlit, proč jsem měla dojem, že tuhle sérii potřebuju dokončit, když to byla naprostá ztráta času? Každopádně se stalo, a teď k tomu musím něco napsat...
Obsahuje pár lehkých spoilerů...
Zjistila si autorka vůbec někdy cokoliv, o kterémkoliv tématu, o kterém se rozhodla něco napsat? Pochybuji... Na její historické nonsensy už jsem byla díky předchozím dílům jakž takž připravená, ale zločiny proti zdravému rozumu mě stejně znovu překvapily. Vypíšu jen pár těch, co mě nejvíc pálí, i když mám podezření, že je to vážnější pohled na knihu, než si zaslouží...
Plaší se vám kůň? Omotejte si otěž kolem zápěstí... pokud si chcete vykloubit ruku a být tažení splašeným koněm, pak je to skvělá volba...
Bronwyn má různě barevné tartanové plédy... Barva tartanu je něco jako osobní znak klanu, to je jako kdyby Montgomeryové měli víc erbů... Navíc to ani v příběhu nehrálo žádnou roli, kdyby aspoň... no nic, zkrátka kravina.
Psychologie... Elizabeth byla poměrně zajímavá hlavní hrdinka. Její hrůza z mužů byla pochopitelná, ale způsob, kterým se k ní Miles choval by se jí ho určitě nepomohl zbavit. Miles... přiznávám je rozhodně lepší protagonista než Gavin nebo Raine, ale... ježiši kriste, vždyť tu ženskou opil, aby se s ní mohl vyspat. A... pak se zas choval jako kretén, když si neposlechl, co mu chce říct a automaticky předpokládal to nejhorší. Jak můžete předpokládat to nejhorší od toho koho milujete, a pak, i když už zjistíte pravdu, mu to stejně dát sežrat... no sorry, ale tohle definitivně není sexy. I když Elizabeth musím přiznat slušnou vytrvalost, nádobí po něm vydržela házet dlouho, i když osobně si myslím, že není potřeba používat násilí k řešení všech problémů.
Kit... víte, děti nejsou vždycky andílci. Zvlášť když jim jsou čtyři a musejí se pár dní potácet divočinou. Nechápejte mě špatně, Kit byl jedna z těch lepších postav, ale mohl být alespoň trochu realistický...
Tímto radši skončím... pointou je, že nelogičnost děje u tohoto žánru očekávám a počítám s ní, ovšem zločiny proti selskému rozumu... nemůžu říct že mě to rozčílilo, spíš jsem se výborně bavila celou tou nesmyslností...

3 03.06.2020

Popravdě pořád tak úplně nevím, co si o téhle knížečce myslím. Líbil se mi rámcový příběh - celé prostředí nošení mrtvoly posedlé démonem bylo pěkně hororové a vůbec by mi nevadilo, kdyby byl rámec trochu rozvedenější... Místy mi to přišlo trochu neučesané, když už naprosto změnili formát básně na prózu (což bylo asi správné rozhodnutí...), tak možná mohli některé věty trochu počeštit... ale... možná jsem jen trochu moc zmlsaná. Nemůžu říct, že by mě knížka vyloženě bavila, ale bylo zajímavé zkoumat naprosto jinou mentalitu jiné doby, jiného náboženství, jiné kultury... Samotný formát otázek ohledně morálky a práva nám totiž právě do tohohle dává úžasný vhled. Samotný problém asi spočívá v tom, že tohle dílo se nachází někde na hraně. Není to ani akademický text, ani sbírka pohádek pro děti... Taky bych ocenila označení pasáží ke kterým patří poznámky vzadu... Píšou se v nich celkem zajímavé věci, ale když si je přečtu všechny naráz až po dočtení knihy, tak to tak trochu ztrácí význam...

1 21.05.2020

Vždycky zapomenu, jak mě tahle knížka zanechává neuspokojenou... Protože skončí a já chci aby ještě alespoň chvilku pokračovala. Protože nám představuje postavy, které jsem si zamilovala a já bych tak ráda viděla ještě o trošku delší úsek jejich cesty... Zia není líbivá hrdinka a mnoho jejích rysů je nesympatických. Nejsem zrovna rebelka, a tak se mi s ní nepodařilo sžít na "první dobrou", ale... když pochopíte proč... všechno do sebe zapadne. Obzvlášť se mi líbila výměna mezi Lyrazem a Ziou: "Proč jsi to nikomu neřekla?" "Nikdo se mě nezeptal." Vážně, to je... může se to zdát jako blbost, ale tohle je přesně ono. Nechci říkat víc, protože je to tak trochu spoiler, ale... prostě nádherně funkční charakter...
Navíc zase objevujeme víc z tohodle světa a autorka má tak úžasnou představivost a ukazuje nám další záplavu krásných detailů, jako v prvním díle... Ani si nejsem jistá, jakto že jsem si tak oblíbila Simeona, ale stalo se... a celý konec je sice trochu... příhodný, ale je mi to tak nějak jedno.
A také geniálně provedený forshadowing... předtím jsem těch zmínek asi nepochytila tolik, ale tentokrát jsem se prostě musela neustále smát, protože... Zio, ty sis o to prostě sama říkala XD (i když bych ocenila, kdyby to sama Zia na konci nereflektovala, to trochu uráželo moji inteligenci...)

1 22.04.2020

Poesii umím hodnotit jenom subjektivně, příliš mi nezáleží na formě, rytmu, rýmu a podobných formalitách. U některých básníků tyhle věci podtrhnou celou báseň (Krchovský) a dají ji tak jistou nadstavbu, ale většina mých oblíbených básníků tyhle objektivní měřítka nesplňuje... Zkrátka chci říct, že tahle sbírka mě vůbec, ale vůbec nezaujala, jsem překvapená, že jsem ji vůbec dočetla... Ale to nutně neznamená, že je špatná... Začátek vcelku ušel, ale pak se básník pustil do delších básní (kolem 10 stran...) a to zkrátka vůbec není můj šálek čaje (čistě na to bych to ale neházela, Balada o žaláři v Readingu patří mezi mé favority...). Nezaujalo mě to, nudilo mě to, byla tam pointa? Nevím ani jestli tam měla být... Nepotřebuju pointu, ale tady jsem zkrátka byla naprosto ztracená, znuděná, zmatená... K pozitivům... autorův životní příběh je velmi zajímavý, ale ani můj osvědčený trik (když mě sbírka nudí, přečtu si o autorově životě, často pak kniha dostane docela jiný rozměr...) mi nepomohl k tomu si ji víc užít. Druhé pozitivum ropucha jako bahenní slavík... to je zkrátka krása, to nikomu upírat nebudu...
Celé moje hodnocení je silně subjektivní a v žádném případě netvrdím, že ta kniha je nutně špatná... Rozhodně není pro mě... ale u poesie člověk nikdy neví, dokud to nezkusí...
EDIT: Nicméně, když se dívám na komentář pod sebou, vidím tam moc pěkné básně, které v mojí sbírce (vydání 1959) nebyly, je dost tenoučká a je dost možné, že mi nesedlo zrovna těch pár vybraných a některé jiné by se mi líbily... možná je také chyba v překladu... Možná tedy sáhněte po jiném vydání...

2 06.04.2020

Deník Anny Frankové jsem si nikdy neplánovala přečíst. Snažím se být otevřená každé knize, ale pravda je, že jako každý jiný, trpím knižními předsudky. A knihy o holokaustu...? To zkrátka není můj šálek kávy. Tenhle svůj názor jsem pomalu začala měnit, když jsem si před rokem (více méně náhodou) přečetla knihu "Odvedu vás do Sierry Madre, která je o indiánské genocidě (mimochodem moc doporučuju). No a když jsem viděla styl kresby na obálce téhle knihy, kterou ségra dostala k Vánocům... bylo mi jasné, že si ji musím přečíst.
Kresba je to, co si mě na téhle knize získalo asi nejvíc, protože... vážně je to krása, ilustrátor ví co dělá, především kresby starší Anne mě zabíjely, neustále do popředí nutily otázku, kým by se stala kdyby přežila? Pravděpodobně by nebyla tak slavná jako teď, ale přesto... možná by její práce nepřežila věky, ale věřím tomu, že by se stala slavnou spisovatelkou, protože její pohled na svět je jedinečný. Anne není stoprocentně sympatická hrdinka, ale svojí upřímností nám dává nahlédnout proč se tak chová, právě tou upřímností mi přijde nejvíc krásná. Díky její "moudré polovině" máme tendenci zapomínat jak byla mladá a vyčítáme jí občasné dětinské chování.
Četbu jsem si moc užila, určitě si někdy přečtu i originál...

5 27.03.2020

Asi před osmi lety jsme na gymplu probírali Diderota a jeho Jeptišku, výklad mě zaujal z jednoho prostého důvodu, učitelka se zdála obsahem knihy pohoršená, ale pořádně nám neřekla, co je na ní tak pohoršlivého. To samozřejmě probudilo moji zvědavost a musela jsem si ji přečíst. Taky jsem si ji přečetla... a nijak zvlášť hluboce na mě nezapůsobila. Byla jsem tenkrát docela naivka, tak si myslím, že mi spousta náznaků zkrátka nedošla a některé věci mi zas dnešní optikou snad nepřišly tak hrozné... Každopádně si vzpomínám, že se to četlo úplně samo...
Asi před rokem, jsem si zapsala předmět, jehož součástí byla i osvícenská literatura a já se rozhodla, že je to konečně vhodná záminka k tomu si tuhle knihu dočíst. Přečetla jsem si Jakuba Fatalistu a byla jsem nadšená.

Pán. "Abych nezapomněl, Jakube, věříš v příští život?"
Jakub. "Nevěřím v něj, ani nenevěřím; nemyslím na něj. Raduji se jak dovedu ze života, který mi byl popřán jako záloha za dědictví."

Je to vtipné a frustrující a kniha se téměř nedá odložit. Jakub Fatalista mě asi bavil nejvíc. Líbí se mi Diderotův styl psaní, líbí se mi, jak si se čtenářem pohrává. Nečekejte, že příběh samotný je nějak zvlášť poutavý, poutavý je spíš styl a myšlenky, které z textu nenápadně vykukují.

Pán. "Jakube, příteli, jste filosof, mrzí mě to za vás..."

Včera jsem se pak rozhodla, že je třeba tuto knihu konečně dokončit a přečetla jsem si Rameauova synovce... A pocity jsou smíšené... je to takový pseudosokratovský dialog kombinovaný s nonsensem a... Na jednu stranu je k jeho plnohodnotné četbě potřeba určitá předešlá znalost - například zobrazení Sokrata jako Siléna v některých Platónových dialozích, ale zároveň je tam spoustu reálií z Diderotovi současnosti, které jsou pro nás zkrátka neuchopitelné a je otázkou nakolik jsou důležité - já ty reálie neznám, takže... jak bych to mohla soudit? V textu se objevuje spousta zajímavých myšlenek, ale kontrastně je tam spousta směšných scén zobrazujících Rameaua, jejichž význam není (?) úplně jasný.... Pravděpodobně jde o zdůraznění určitého kontrastu mezi "Já" a "On"... ale kdo ví. Na tenhle text potřebujete mít tu správnou náladu, alespoň pro mě bylo dost těžké udržet si pozornost a nemyslet u toho neustále na něco jiného. Každopádně četby nelituji, Diderot je zajímavý spisovatel a ráda se k němu ještě někdy vrátím.
P.S. Pokud je někdo jako já alergický na slovo filoZof, pak se možná bude chtít poohlédnout po jiném vydání...

4 26.03.2020

"Je smutné si uvědomit, že příroda mluví a lidstvo ji neposlouchá."
Ve znamení tohoto citátu se vskutku nesla celá kniha, protože (odhadem) 2/3 zvířat, které jsou nám představena, jsou ohroženy... Je to smutný svět. Nicméně knížka je krásná a vskutku poetická (trošku mě z některých stránek chytaly záchvaty fobie, ale... to je můj problém). Dozvěděla jsem se spoustu nových informací, i když jsem se o zoologii dřív docela dost zajímala. Rozhodně doporučuji všem zvířecím nadšencům. Jen nečekejte vyčerpávající knihu, přece jen má jen 150 stránek a polovina z toho jsou ilustrace - klidně by mohla být trochu delší... Trochu nepraktická je světlá papírová obálka, až po dočtení jsem si všimla, že přesto že jsem se v zacházení s ní snažila být opatrná, na obalu už se objevilo několik skvrn... naštěstí docela splývají s pozadím...

3 25.03.2020

Tuhle knihu jsem dostala darem před několika lety, začala jsem ji tenkrát číst a i se mi dost líbila. Netuším proč jsem ji tenkrát nedočetla - skončila jsem za conquistadory - každopádně teď jsem se konečně donutila k ní vrátit... a už jsem trochu mimo cílovou skupinu. Ale zkusme pro jednou začít pozitivně...
Knížka obsahuje řadu příběhů objevitelů a dobyvatelů, psaných záživně, zábavně, příběhem... Ukazuje problematičnost takových lidí - ne každý objevitel je hrdina, motivace lidí mohou být různé. Představuje ty nejznámější, ale i ty méně známé, minimálně o jednom (ale spíše jich bude víc...) jste pravděpodobně neslyšeli.
Velmi naturalisticky na mě působil příběh Alexandra Mackenzieho, obzvlášť z nošení kánoí skalami mi naskakovala husí kůže (vím jak náročné může být přenést jeden horší jez, co pak takové hory...).
Co mě nepotěšilo... Autor dost tvrdě protlačuje vlastní názor a nedá vám možnost utvořit si svůj vlastní. Vím, že je to určené pro mladší a že občas je dobré zdůraznit, že to, že je někdo centrem děje ještě neznamená, že je "klaďas", ale neustále zdůrazňovat jak je někdo chamtivý, když to vidím sama?! Trochu to uráží čtenářovu inteligenci... Dělá to i v obrácených instancích, většina pozdějších objevitelů je zase téměř svatořečena, i když by si patrně čtenářovu oblibu vysloužili i bez toho. To samé se projevuje pokaždé, když autor zmiňuje náboženství... Připravte se na to, že křesťanství je vždycky špatně. Na jednu stranu má v řadě bodů pravdu - papež rozdělující svět mezi Španělsko a Portugalsko, zvěrstva posvěcená vírou... Ale v řadě událostí je nepřesný, snažím se sama sebe přesvědčit, že nezáměrně, aby posílil vlastní stanovisko. Jeden příklad za všechny - křížové výpravy. Křížové výpravy byly hrozná záležitost, krvavá, násilná, došlo k řadě událostí ke kterým nikdy nemělo dojít. A je i pravda, že zisk byl jedním z motivačních činitelů ALE pravdou také zůstává, že většina Evropy v té době byla v naprostém šoku z toho, že nedošlo k druhému příchodu Krista, konci světa v roce 1000. Bylo to velké trauma, velký problém, který tu autor zcela pomíjí, ke křížovým výpravám došlo z velké části proto, aby mohl být osvobozen Kristův hrob a mohlo dojít k jeho návratu... to, že si na tom řada lidí namastila kapsu je samozřejmě věc druhá...
Tohle všechno by vás ale nemělo odradit, je to v podstatě na pozadí, a když nebudete dávat příliš dobrý pozor, můžete to naprosto bez problémů ignorovat. Autor navíc často uvádí pasáže z deníků a čerpá z hodnověrných zdrojů, takže celkově se jedná o počin povedený - nicméně je třeba brát ho s rezervou...

3 25.03.2020

Myslela jsem si, že jsem s knížkami o rakovině skončila... pak jsem ale tuhle viděla ve výprodeji za 15 korun (no, nekupte to...), kdysi dávno už jsem viděla film a tak jsem věděla, že ten příběh není špatný a byla jsem docela zvědavá... K čemu jsem dospěla? Není to kniha o rakovině, je to kniha o životě. Je o těch běžných malých věcech, kterých si ani nevšimneme. Je o sobectví a touze - mít ještě trochu víc času, víc všeho. Je o bolesti a o tom, že někdy to za tu bolest stojí.
Příběh Tessy a Zoey spolu tvoří unikátní celek a tahle kombinace příběhu dodává úplně nový rozměr. Nechci spoilerovat a kdo četl tak ví, o čem mluvím... Adam je samozřejmě hrdina a stejně tak Tessin otec. A Cal... ten mi lámal srdce. Pokud si chcete/potřebujete trochu poplakat, tak tahle kniha je rozhodně ta správná volba...

2 24.03.2020

Konečně jsem se ke knížce dostala a bože, že to stálo za to... Básnická sbírka představuje průřez básnickou tvorbou celého života básníka. Básně je těžké hodnotit... ne všechny jsem pochopila, ne všechny se mi líbily... ale ten jazyk a proměny, které můžeme pozorovat ve stylu... předpokládám, že tohle je kniha, která se mění, pokaždé, když ji člověk čte. Rané básně byly pro mě "snadno" uchopitelné a nebylo těžké se k nim vztáhnout, pozdější už tak ne - ale předpokládám, že to se do určité míry změní až zase pár let prožiju... Určitě moc doporučuju... přikládám báseň od které sbírka dala své jméno:

***
Letos je mi osm
a šedesát let.
Je to let, času let.
Úvozy,
co nikam nevedou.
Chrpy, vlčí máky
a pomněnky s rezedou.
Je to let, času let.
Úvozy,
co nikam nevedou...

2 21.03.2020