jejda.majda komentáře u knih

Kniha vydaná v roce 1910 a zároveň nejstarší kniha v mé knihovně.

Z těch celkem 20 smutných povídek se mi jich opravdu líbilo asi tak pět. Povídky byly docela nápadité, ale já nemám moc ráda zdlouhavé popisy, kterých bylo v této knize opravdu spoustu, takže jsem se hodněkrát musela přemáhat, abych tu danou povídku dočetla.

Na druhou stranu musím ale pochválit velmi zdařilý překlad Vincence Červinky a jeho skvělou předmluvu (Ant. P. Čechov ve svých dopisech a literárním díle), která pro mě byla z celé knihy nejzábavnější.

Jsem ráda, že jsem si přečetla něco od klasika, od kterého jsem (bohužel) ještě nic nečetla. Podruhé bych ale už tuhle knihu číst nechtěla, takže jsem ji přidala do naší českobudějovické knihobudky a poslala jsem ji dál. Někomu jinému určitě udělá větší radost.

11.05.2021

Díky knižní výzvě od @bookscalling jsem se vrátila ke svým nejoblíbenějším knížkám z dětství. Tehdy jsem milovala Letopisy Narnie. :-) Úkolem sice bylo přečíst si pouze jednu knihu, jenže když jsem hledala ve své knihovně, co si přečtu, a padla mi do oka Narnie, bylo jasné, že jen u jednoho dílu nezůstanu...

Úplně živě si pamatuji, jak jsem Letopisy Narnie objevila v knihkupectví, které jsem měla za rohem. Za ušetřené kapesné jsem si v 11 letech koupila první díl a potom jsem škudlila každou korunku, abych si mohla koupit další a další...

Jestli jste Letopisy Narnie ještě nečetli a budete si chtít někdy přečíst něco pěkného a milého, co vás odnese pryč od všedních problémů, udělejte si hezký večer s Narnií. A nebo ji alespoň doporučuje svým dětem.

U nás četl Narnii každý z nás všech čtyř sourozenců a vsichni jsme ji moc milovali. Vrátit se takhle po desítkách let zpátky v čase je krásným pohlazením na duši.

Věděla jsem, že život v KLDR není žádný med, ale to, co jsem zjistila z rozhovorů v téhle knize, pro mě bylo opravdu ohromující. Neumím si vůbec představit, že takhle může někdo žít ve 21. století. V KLDR se totiž život zastavil před 70 lety.

Z rozhovorů vás mrazí, mnohdy ani nechcete uvěřit tomu, že tohle se opravdu někde na světě děje právě teď. Je to silné čtení, každý rozhovor je úplně jiný a přitom jsou všechny o tom stejném.

Jsem moc ráda, že mám tuhle knihu ve své knihovně a určitě se k ní ještě vrátím.

18 01.05.2021

Kniha skvěle napsaných povídek, které spojuje téma sebevraždy. Je to velmi silné a depresivní téma, ale Hanišová píše tak skvěle, že chcete číst dál, i když vás to drásá.

Věděla jsem, do čeho jdu, protože od Hanišové jsem už četla všechno a žádná její knížka nebyla procházkou růžovým sadem. Houbařku jsem rozdýchávala dva dny.

Byla jsem připravená na to, že pokud pro mě budou povídky v Dlouhé trati moc, knížku odložím a vrátím se k ní v lepším rozpoložení. Nakonec mě ale překvapilo, že to vůbec nebylo tak strašné, jak jsem čekala, a knihu jsem dočetla na jeden zátah.

Každý příběh je úplně jiný a velmi opravdový. Viktorie Hanišová píše mrasným čtivým jazykem a je to prostě paní Spisovatelka.

7 25.04.2021

Pro mě zatím třetí a zároveň nejlepší Olsenovka ze série Případy oddělení Q. Už dlouho jsem takhle žádnou knihu nehltala. Olsen to prostě umí!

Vlastně bych neřekla, že by až tak moc šlo o propracovanou zápletku a nečekaný vývoj celého příběhu, i když obecně byly zatím všechny příběhy vymyšleny velmi zajímavě a netuctově.

Mnohem větší plus ale vidím ve výborně vypracovaných charakterech postav a jejich pohnutkách. U Olsena totiž vždy téměř od začátku víte, kdo je vrah. To ale knize vůbec nic neubírá, právě naopak. V rámci příběhu sledujete jak příběh vraha, tak příběh detektiva a ty se na konci oba spojí. Všechny postavy jsou pro vás velmi reálné a nikdy to není jen někdo, kdo šel náhodou kolem.

Kniha mě úplně pohltila a jsem ráda, ze mám před sebou ještě 5 dalších dílů série, protože věřím, že se mám určitě ještě na co těšit!

9 18.04.2021

Skvělá kniha, díky které teď můžu být děsně chytrá a vysvětlovat ostatním své poznatky o potravinách, které mě do doby, než jsem si knihu přečetla, ani nenapadly.

Moc se mi líbí, že kniha je rozdělena na dvě poloviny - na začátku je část o výživě a jídle a v druhé polovině je pak spoustu zdravých receptů. Vyzkoušela jsem jich zatím jen pár a na další se chystám. Hlavně jsem ráda, že nejde o nic složitého.

Od té doby, co mám tuhle knihu přečtenou, konečně rozumím složení potravin napsaným na obalech, vím, že kokosový olej není tak zdravý, jak se o něm říká nebo třeba že ne všechno, co je označeno jako farmářský produkt, je zároveň to nejzdravější, co je dostupné. Takže děkuji a doporučuji!

1 15.04.2021

Díky instagramové knižní výzvě od @bookscalling jsem se vrátila zpátky do dětství. Jedním z úkolů, které se mají splnit, je totiž i přečíst si oblíbenou knihu z dětství.

Narnii jsem milovala! Trošku jsem se bála, že se mi teď třeba už tolik líbit nebude nebo mi přijde až moc dětská, ale vůbec to tak nebylo.

Zase jsem si připomněla, jak fantastický byl první díl a nemohla jsem uvěřit tomu, že ty nádherné příběhy z Narnie jsou tak krátké, přitom se tam toho vždycky stane tolik! Tak krátké mi to jako dítěti nikdy nepřišlo... A navíc ty zápasy mezi dobrem a zlem nejsou nijak extrémně násilné a přitom si z toho člověk vždycky něco odnese. Aslana nelze nemilovat.

Vypadá to, že jen u prvního dílu nezůstanu, ale postupně bych si chtěla tenhle rok znovu přečíst všech 7 dílů celé série! :-) Tak uvidíme!

7 10.04.2021

Moc jsem se na tuhle knihu těšila, a tak jsem pak byla zpočátku trochu zklamaná, protože na prvních 70 stranách se skoro nic nestalo - šlo spíš hlavně o opáčko z historických událostí ze začátku 20. století. :-(

Běžně dávám knize na rozjezd 40 stran a když mě nebaví, tak ji odložím. Tady jsem se kousla a jsem ráda, že jsem vytrvala. Příběh bratrů Františka a Karla, kteří dali ve 30. letech 20. století svému tátovi slib, že mlýn zůstane jejich děj se co děj, je totiž opravdu silný.

I přesto, že mlýn, o kterém se v knize píše, opravdu existuje, samotný příběh je fikce složená ze spousty lidských příběhů. Jsou to ale reálné příběhy, které se opravdu za komunismu staly. Člověka z toho až mrazí.

Všichni teď hltají příběhy z 2. světové války, ale za komunismu to nebylo o moc lehčí. Ta neskutečná vytrvalost, se kterou se komunisté snažili z lidí vysát jakýkoli náznak odporu i několik desítek let je často až nepředstavitelná. Kolik práce si dali s každým jednotlivým člověkem. A aby to nebylo málo za názor jednoho člověka pykala při nejmenším celá rodina, ale mnohdy i několik dalších generací...

Příběh holtovického mlýna jde mnohdy docela po povrchu, co se emocí týče, ale to, co je jeho poselstvím, pochopí úplně všichni. Nedopusťme, aby se něco z toho opakovalo. Pamatujeme si, že tohle se tady opravdu dělo ještě před 33 lety. A to rozhodně není tak dávno, abychom na to zapomněli.

9 05.04.2021

Na první díl jsem narazila úplnou náhodou koncem minulého roku díky Čtenářské výzvě a byla jsem z něj nadšená. A i druhý díl nechal laťku minimálně stejně vysoko. Olsenovy knihy se pěkně čtou, zločiny jsou promyšlené, charaktery postav skvěle vykreslené... Těch 450 stran máte za chvilku za sebou a už se těšíte na další případ. Jsem ráda, že jsem Olsena objevila. :-)

6 02.04.2021

Další přečtená kniha ze sbírky mých Šiktanců. I když je poezie krátká, zrovna u Šiktance je vždy vměstnáno tolik myšlenek, že ji nikdy nemáte přečtenou hned... Někdy se mi stane, že v té záplavě myšlenek odpluju někam pryč a pak se zas musím vrátit a přečíst si báseň ještě jednou. Tolik myšlenek tam je!

29.03.2021

Kniha vydaná minulý rok a mnohými velmi opěvovaná. Příběh popisuje několik let v životě jedenáctiletého Štěpána, kterému se rozvedli rodiče a nemá to vůbec jednoduché. Není to veselý příběh, občas na vás z něj padá velká tíha.

Knížka je velmi čtivá, hezky a rychle se mi četla, ale nemůžu se zbavit pocitu, že jsem čekala trochu víc. V příběhu byly často různé odbočky, které slibovaly další rozpracování, ale nakonec nikam nevedly, což byla škoda. A myslím, že jsem také celkově čekala trochu větší depku a na konci větší překvapení z toho, jak to celé dopadlo.

Nicméně jestli se vám dostane do ruky, přečtěte si jí. Tím, jak pěkně je čtivá, dostane i vás.

6 25.03.2021

Povídková jednohubka od Remarqua, která mi chyběla jako poslední do sbírky jeho knih. Ikar ji naštěstí minulý rok vydal po několika letech znovu. :-)
Pěkné odpolední čtení, které ráda doporučím. Mám moc ráda Remarqueův styl psaní.

2 21.03.2021

Nebojím se říct, že tahle trilogie byla tou nejlepší detektivní sérií, kterou jsem v životě četla a všem ji moc doporučuji!

Od první až do úplně poslední stránky netušíte, jak to vlastně celé bylo a jak to dopadne. Nutí vás to pořád číst dál a nepřestávat. Já kvůli tomu přečetla Šesté dítě za dva dny a šla jsem spát v pondělí ve 3 ráno, abych pak mohla v 7 zase vstávat do práce.

První díl vás pěkně navnadí, při čtení druhého dílu si říkáte, že už není možné, aby tohle celé vedlo někam dál a na konci třetího dílu už pak jen sedíte s otevřenou pusou a nemůžete uvěřit, jak to celé bylo skvěle vymyšlené. Navíc je to i dost surové, zvrhlé, napínavé - prostě opravdu masakr.

3 13.03.2021

Minulý rok vyšlo v Odeonu nové vydání Betonové zahrady a Ježíšek mi ji koupil do knihovny.

I když jsem knížku četla asi před 10 lety, dala jsem si ji teď znovu. Pamatuji se, že mě bavilo, jak byla kniha jiná, bezprostřední, syrová, morbidní, ale zároveň opravdová. A stejné pocity jsem měla při čtení i teď v roce 2021. Na jednu stranu se člověku nechce věřit tomu všemu, co se v knize děje, ale po chvilce přemýšlení dojdete k tomu, že vyústění knihy v něco možná zpočátku nepředstavitelného, je vlastně logické. Čtyři děti ponechané napospas samy sobě, kam až tohle může vést?

V některých chvílích jsem byla šokovaná tím, jak lehce a bezprostředně McEvan popisuje takové ty divné momenty, při kterých si člověk říká, že tohle už je přes čáru. Ale není. Příběh graduje přesně tak, jak má. Jakékoli jiné zakončení by bylo moc banální. Pro čtení téhle útlé knihy po celou dobu vnímáte, že se tam k něčemu schyluje a na konci pak zůstanete zírat s otevřenou pusou.

Nádherně ilustrovaná kniha s medailonky 60 Češek, které se výrazně zapsaly do naší historie. I když jsem si myslela, že mám obsáhlé znalosti historie, překvapilo mě, že o některých hrdinkách jsem v této knize četla úplně poprvé v životě. Medailonky jsou sice krátké, ale to na druhou stranu otevírá dveře k tomu zjišťovat si o ženách, které vás zaujmou, další informace. Každá ilustrace vás něčím překvapí a k tomu se kniha čte s lehkostí. Co víc si přát! Snad jen aby si kniha našla co nejvíc čtenářů, protože určitě stojí za to!

3 04.03.2021

Naprostý masakr! Druhý díl trilogie thrillerů od J.D.Barkera mě pohltil: na těch 560 stranách nebyl ani jediný zádrhel. Aspoň na konci jsem čekala trochu uvolnění a odpovědi na své otázky, jenže ono se to celé zase úplně zamotalo a přetočilo. Je tohle možné? Sakra. Co mám teď dělat, když poslední díl je už zase všude vyprodaný?

Po přečtení prvního dílu trilogie, Čtvrté opice, jsem si říkala, že to bylo dobré, ale ne že bych si z toho úplně sedla na zadek. Teď už tomu rozumím. Vůbec jsem nečekala, že pátý díl půjde ještě hlouběji do příběhu sériového vraha z prvního dílu a že v druhém díle bude možné otevřít ještě tolik témat a otázek. Prostě masakr. Tímhle tempem bude muset být třetí díl masakr všech masakrů. ????

7 21.02.2021

Jsem rozpolcená a vidím, že plno čtenářek a čtenářů na Databázi knih je na tom podobně jako já. Knížka je velmi čtivá, ale líbila se mi nebo nelíbila? Nemůžu se rozhodnout. Z literárního a jazykového hlediska byla nádherná. Ale nevím, jestli se mi líbil i ten příběh.

Třináctiletá Giovanna začíná dospívat a zjišťuje, že aby pronikla do světa dospělých, měla by začít lhát, protože právě o tom svět dospělých je: o lhaní a neustálé přetvářce. Až teprve teď začíná Giovanna odhalovat různé zvláštní vzorce chování dospělých, kterých si do teď nevšimla. Přichází první konflikty s rodiči, přáteli i první lásky. Sama Giovanna ale také není bez viny, během neustálého hledání a objevování sama sebe, dělá různé naschvály a jedná zmatečně někdy úplně bez emocí, jindy až příliš emocionálně. Vlastně právě proto si myslím, že jsem si za celou knihu nijak výrazně neoblíbila ani jednu postavu. A to se mi ještě nikdy nestalo.

Celkově bych se ale víc přikláněla k tomu, že si mě Ferrante jako čtenářku získala, ať už je Ferrante kdokoli. O dospívání píše velmi syrově a bez dlouhých cavyků. Kolikrát se mi zdálo, jako bych četla sama o sobě. Navíc i přesto, že byla kniha psaná právě z pohledu dospívající dívky, cítila jsem tam takový její částečný nadhled a skoro bych až řekla něco jako povzdech nad sebou samou.

6 18.02.2021

Poměrně útlá kniha devíti povídek, ale hejí úzkost jí rozhodně neubírá na kráse. Každá povídka je jiná a zároveň jsou všechny trochu zvláštní. Týkají se života indických emigrantů různého věku a životních zkušeností v Americe a pokaždé končí trochu jinak, než byste čekali. Jsou to krátké ale hutné příběhy, i na těch několika málo stránkách je spoustu hlubokých emocí, až je vám někdy smutno, že povídka už skončila. Pokud si chcete chvilku odpočinout od dlouhých příběhů, vezměte do rukou tyto povídky a přičichněte k (americké) Indii. :-)

2 14.02.2021

Knížku jsem četla na doporučení tchána a bylo to moje první a teď už vím, že rozhodně ne poslední setkání s Bryndzou. Namlsaná ze severských detektivek jsem mu zpočátku moc nevěřila, ale nakonec si mě Bryndza získal už po pár prvních stránkách. Příběh je velmi čtivý a plyne rychle, takže skoro ani nevíte jak a najednou je za vámi všech 442 stran a už byste si dali další díl. :-)
Jediné, co mě na knížce zamrzelo byla ta spousta chyb. Tolik chyb jsem už dlouho v žádné knize neviděla. Skoro bych řekla, že ji před vydáním četl leda tak automatický opravovač textu. :-(

4 06.02.2021

Tohle byla taková nálož, že jsem to pak dva dny musela rozdýchávat. Hanišová mě zase dostala. :-) Její knížky rozhodně nejsou žádné oddychovky. Hanišová se zabývá vztahy v rodinách, kde to bohužel moc nefunguje. Na jednu stranu je vám při čtení až fyzicky špatně, z toho, co se v oné rodině děje, na druhou stranu nemůžete knížku odložit, protože je nesmírně čtivá a navíc napsaná tak krásným jazykem, že ta slova úplně hltáte. Takové pocity jsem měla kromě Hanišové jen u jedné knihy. A díky tomu bez zaváhání řadím Hanišovou mezi nejlepší současné české spisovatelky.

18 27.01.2021