jerisno komentáře u knih

Jeden příspěvek jsem již pod tuto knihu napsal. Chtěl jsem ho rozšířit, ale když je tady tolik prázdného místa, tak napíši nový.
Dcera, která si knihu zakoupila, ji slušně vynachválila a když se později zalíbila i manželce (četla do čtvrté hodiny ranní, takový nerozum, ale prý se nemohla odtrhnout), začal jsem uvažovat, že bych to také zkusil.
Včera v neděli, po dobrém obědě, jsem si v televizi naladil finále MS ženské kopané a pustil si k tomu Madonnino album "Ray of Light" (jediné, které od ní můžu). Na stole bábovka, vůkol vůně čerstvé kávy a snad, že těch dívčích a ženských okolních podnětů bylo najednou tolik, knihu jsem váhavě otevřel. Četl jsem do dvou do rána, nedalo se odtrhnout :-). A v pět jsem vstával do práce. Je pondělí ráno a je to brutální. Tak takhle ne, paní autorko, to by nešlo. Jsem "Pra-se" (pracující senior) a jako důchodce potřebuji spánek zdravý, nepřerušovaný, ale hlavně dlouhý. Dlouhý, paní Šárko. Jestli mě nechcete mít na svědomí, tak snad už raději nic nepište.
Ve výše zmiňovaném fotbalovém utkání vstřelila děvčata nakonec jen jednu branku. To já nastřeluji pod tuto knihu hvězdiček pět. Pětka, jako vyšitá.
A pište klidně dál. Ten spánkový deficit už nějak doženu. Třeba až přestanu s pracovním procesem laškovat úplně. Těším se.

12 21.08.2023

Tuto knihu Radky Třeštíkové jsem již dříve zakoupil pro manželku k nějaké události (asi Ježíšek s r.o.). Dlouho jsem kolem ní brousil v naší knihovně (přehlížeje ji) a vlastně ani neplánoval, že bych s ní mohl vejít v jakýkoliv styk. Neboť tento druh příběhů není zrovna mým šálkem. Až letošní začátek léta mě zaskočil absencí něčeho zajímavého ke čtení a tak jsem nakonec dostal na bábovku (y) chuť. Nedávno jsem navíc zhlédl i filmové zpracování, které mě sice nijak nenadchlo, ale ani ho nezatracuji.
Musím s pokorou přiznat, že příběh, ale zejména styl kterým je psán, mě nečekaně sedl. Paní Radka umí psát sarkasticky, vtipně a čtenářsky přitažlivě. V postavách jsem se nijak neztrácel a moc se mi líbilo jejich postupné dějové propojení. Jen ten konec jsem nečekal. Příběh mě solidně zaujal, což mě překvapilo a zároveň navnadilo i na jiné knihy Radky Třeštíkové. Na nočním stolku již v pohotovosti leží (ještě teplá) novinka "Kde jsi, když nejsi". Na pět to není, ale čtyřka zcela určitě a zaslouženě.

12 02.08.2023

Pěkné souhrnné vydání "Příhod Malého boha" a navazujících dobrodružství. V době, kdy příběhy vycházely v ABC, jsem je měl velmi rád a více-méně nasměrovaly mé čtenářské choutky do oblasti vědecké fantastiky. Ilustračně výborné, dějově lehce naivní, ale bylo to určeno dětskému čtenáři, takže v pohodě. Silná a zasloužená čtyřka.

12 24.03.2022

Příběh pana Švejdy se mně v době koupě (1982, Spirála), hodně líbil, což dokazuje i to, že mám knihu stále umístěnou v knihovně. Co mě však zaujalo možná ještě více, byly ilustrace pana Michaela Rittsteina, které mě svoji bizarností a fantazií uhranuly (až natolik, že jsem později navštívil několik výstav s jeho obrazy) a v prodejnách jsem sahal po každé knize, kde se na obálce skvěla jeho kresba.
Za Rittsteina bych dal bez mrknutí oka pětku, ale protože jsme na knižním webu, dávám panu Švejdovi zasloužené 4 hvězdičky.

Skupinu F.R. Čecha se Schelingerem za mikrofonem, jsem sledoval jen tak po očku. Více mě bavil zahraniční rock a ringovy "hity" s pletacími dráty, parními stroji, tkajícími Jitkami a různými Rudolfy, ať už s Reném, nebo bez něj, mě docela úspěšně míjely. Názor jsem ale musel lehce upravit po desce "Hrrr na ně ...", kde už mě jejich humor docela oslovil a také po návštěvě koncertu, kdy mě dostali (nejenom) slušně zahranými covery zahraničních hitů (Black Sabbath, Deep Purple, Status Quo, Santana ...). Také občasné humorné příspěvky Ringa v tehdejší Melodii mě rozesmávaly a tak jsem musel sáhnout i po této publikaci. Už jenom fakt, že parta "zvířat", která se v kapele zrovna nacházela, putuje po tehdejším Rusku, se všemi jeho vymoženostmi i nemožnostmi, skýtal dostatečnou záruku mnoha humorných a absurdních situací.
Knížečka se mi líbila tehdy i nyní, při nedávném pravidelném čtení na rádiu Beat. Nemusím s F.R. Čechem souhlasit úplně ve všem, co pronesl, pronáší a určitě ještě pronese, ale smysl pro humor mu upřít nelze.

12 04.03.2022

přečteno v letech 1980-81 (opakovaně), hned po vydání v Odeonu (edice GaMA). Bylo mi lehce přes dvacet, posluchačsky jsem jel tvrdě v rockové muzice, měl za sebou silné folkové (protestní) období a začal nakukovat do jazzu. Když k tomu přičtete i vysokoškolské, lehce volnější prostředí, nemohla mě tato zásadní kniha beatnické generace minout. Děj mě velice bavil a těšil jsem se na další a další průsery (pardon ... příhody) hlavních hrdinů.
Pokud by u mě Sal s Deanem tehdy zaklepali, asi bych si sbalil bágl, vyrazil s nimi a bral to jako hold svobodnému životu.
Z dnešního pohledu a optikou současné mladé generace to asi bude méně pochopitelné, ale tehdy nám stačila i takováto kniha k hlubšímu nadechnutí.
Román "Na cestě" mě přivedl i k jiným dílům Jacka Kerouaca, jako "Mag", či "Dharmoví tuláci".
Jak zpívával Wabi Daněk (volně parafrázuji) : "... spolu s Deanem, každý týden, On the Road ..." !

12 04.02.2022

Vynikající "ušatý" příběh, zpodobněný jako chytrá a dokonalá alegorie lidské společnosti. A také hluboký, skoro jako králičí nora. Knihu jsem si zakoupil a přečetl až v pokročile dospělém věku a byl jsem velmi potěšen způsobem, jakým pan Adams celý děj vystavěl. Také český překlad si zaslouží absolutorium. Když jsem mezi známými utrousil, že čtu knihu o králíkách (popřípadě králících), obočí většinou letěla udiveně vzhůru a rty vykouzlily "chápavý" úsměv. Opravdu ale nečekejte nějakou dětskou vyprávěnku.
Myslím, že se později objevil i animovaný seriál, který hodnotit nemohu, zahlédl jsem jen útržky, ale animace se mi nezdála z nejhorších.
Kniha nabízí dobrodružství, napětí, přírodní poetiku, hravost i otázky k zamyšlení. To není málo ! Vřele doporučuji.

12 03.02.2022

Poprvé jsem tuhle (formátem) nezvyklou publikaci měl v ruce před 50 lety, v prváku na střední, kdy jsem ji objevil ve školní knihovně. Bylo mě patnáct, probíhala první půlka sedmdesátek, o muziku jsem se už začal zajímat celkem intenzivně a tak jsem do ní se zájmem nahlížel. Bohužel, v tom věku mi spousta jmen nic neříkala a u většiny popisovaných interpretů jsem si pod (rádoby) fousy brumlal ohrané : "To je pro starý"! Chytal jsem se jen u Elvise, Chucka Berryho, Jerry Lee Lewise, Billa Haleyho a Buddy Hollyho. Tedy spíše klasický Rock´n´Roll.
Teď, kdy stojím na prahu 65+ jsem si publikaci konečně pořídil do vlastnictví (antikvariát) a to ve velmi dobrém, až výborném stavu. Mezitím jsem se zájmem přelouskal i pozdější druhý díl "Hvězdy tehdejších hitparád", který mi byl žánrově mnohem bližší (výrazně větší podíl rockových interpretů) a tak jsem s chutí otevřel a kompletně přečetl i tuto hudební archeologii. Většinu jmen jsem již znal, ať už jen podle jména, nebo i z aktivního poslechu a tak bylo čtení velmi příjemným požitkem. Každého umělce, kterého jsem zrovna pročítal jsem si vyhledal na internetu a k četbě poslouchal popisované písně.
Myslím, že v době kdy tato útlá publikace vyšla, šlo o mimořádný vydavatelský počin a je věčná škoda, že léta kulturního i společenského soumraku, která poté nastala, smetla podobné počiny do normalizačního kanálu. Tehdy ještě sehrané dvojici manželů Černých, náleží zaslouženě plná hrst hvězdiček.

11 08.11.2023

John Lennon byl slušně rozporuplná osobnost a vyjít s ním v jedné kapele dalo ostatním asi zabrat. To, že kromě skládání (téměř) geniální hudby, se věnoval i psaní (nebo spíš písání) jsem věděl již dávno. Přesto je Nanebepění první jím psanou knihou, kterou jsem se pokusil čtenářsky zkrotit. Nepovedlo se. Kromě úvodní části jsem se chytal jen málokdy. A to mám absurdno celkem rád (například u filmů si v něm přímo libuji).
Je mi líto, pane Lennone, ale nanebepět s Vámi nemohu. Rozdali nám každému jiné partitury.
Tři hvězdičky za to, že je to John a také za jeho vztah k Yoko, ač mu to okolí dávalo řádně "sežrat".

11 24.08.2023

Kdyby byl Ondřej Štindl malíř a předložil mi svůj obraz, namalovaný podobným způsobem, jakým nahrnul tento příběh, nazval bych ho "přeplácaný". Za takhle ukecanou knihu, s tolika zbytečnými slovy, by se nemusel stydět ani Palacký.
S každým jejím otevřením se mně pravidelně zhoršila nálada a s vypětím všech sil jsem vyhlížel konec. Považoval jsem za čtenářskou profesionalitu příběh dočíst, ale bylo mně naprosto ukradené, jak to s hlavními (ne) hrdiny dopadne. A to by se knihám a příběhům stávat nemělo. A čtenářům už vůbec ne. Kdybych tento román nevyhrál v rozhlasové hudební soutěži, nikdy bych po něm nesáhl. Beru to jako poučení do budoucna. Za mě toto opravdu ne. Jen doufám, že za moji kritiku na mě autor nenaběhne (v duchu románu) a nezačne mi dělat ze života peklo. Krysy fakt nemusím :-) !
Dvě sotva blikající, ušmudlané hvězdičky a sbohem (bez šátečku).

11 22.04.2022

Hezká knížka o příhodách chytrého a odhodlaného vikingského klučíka. Malého Vikeho je všude plno a vždy si dovede nápaditě a zručně poradit. Velmi pěkné jsou i výrazné ilustrace Ewerta Karlssona. Je to jediná kniha, kterou jsem od Runera Jonssona četl a dodnes s ní mám spojeny velmi příjemné vzpomínky.
Snad se na mě malý Vike nebude zlobit, ale musím mu napařit čistokrevnou, rohatou pětku !

10 07.04.2022

Nádherná kniha (včetně ilustrací). V dětství jsem ji četl velmi rád a později jsme ji koupili i pro naše děti.
Manželka pracuje s prvním stupněm ZŠ a každou chvíli nosila domů památník k namalování nějakého obrázku. Občas (když se to nahromadilo) jsem ji pomáhal a tato kniha byla, jako předloha a inspirace, ideální. Teď jsem si uvědomil, že památníky asi už tolik "neletí", protože jsme dlouho nic nemalovali ...
Velmi milé a laskavé příběhy pro nejmenší čtenáře, či posluchače.

10 03.03.2022

Hudební měsíčník Melodie jsem odebíral od ročníku 1974, to mi bylo necelých 15 a pod vlivem dvou starších bráchů jsem už vážně sledoval naši i zahraniční populární hudbu (s důrazem na hudbu rockovou). Články Jiřího Černého jsem četl nejraději. Nejen, že byly psány živě a odborně, ale také se nejvíce "překrývaly" s mým hudebním zaměřením. Každé číslo Melodie jsem přečetl několikrát a nemohl se dočkat dalšího výtisku. Tehdy jsem si také představoval, jak by bylo skvělé, kdyby tyto články, profily, recenze a úvahy vyšly sebrané v nějaké knize. Pěkně pohromadě a na jednom místě. Po 40 letech se mi to splnilo a já jsem si okamžitě zakoupil tento 2. díl (první jsem vynechal, byl žánrově trochu jinde).
Černou "bichli" pana Černého jsem poctivě přečetl, zavzpomínal a v dalších letech přikoupil také 3. a 4. část. Po přečtení jsem však zjistil, že už nemám potřebu se k těm článkům vracet, snad mi chyběl ten měsíční formát Melodie, nebo důležité průvodní fotografie, které jsem měl s každým článkem spojené. Rozhodl jsem se tedy předat knihy nějakému dalšímu čtenáři, který je zpětně více docení. Nic to nemění na tom, že knihy jsou vypraveny velice pečlivě a graficky vkusně (nakladatelství Galén), ani na tom, že Jiřího Černého považuji za našeho nejlepšího hudebního i společenského publicistu.
Stejný "problém" jsem řešil i u sebraných článků Jana Rejžka v knize "Jak tohle vůbec můžete otisknout ... ", která je také výborná a kterou jsem také poslal čtenářsky dál.

10 09.02.2022

Haškova Švejka jsem začal číst v době mojí aktivní vojenské služby. Už jsem znal filmové zpracování, kterému se v televizi uniknout nedalo a určitě lehce ovlivnilo i moje vnímání této knihy. Vojna se dala přečkat určitě i bez Švejka, ale mně četba docela pomáhala (zvedala mi "ducha"). Byl jsem někdy dost překvapen, kolik tehdejších absurdních vojenských situací a příhod, se podobalo těm Švejkovým. Jeho příběhy (i přes nepříliš vstřícné a podnětné prostředí) mě velmi pobavily i poučily.

Bylo to v době, kdy už za rohem nakukovaly devadesátky. Jel jsem na návštěvu k bráchovi a švagrové a protože ta byla v očekávání a já chtěl něco přivézt, rozhodl jsem se koupit ji nějakou knihu o miminech. Jméno Iry Levina jsem znal již z příběhu "Stepfordské paničky", který byl pro mě vkusně fantaskní a tak jsem spojil příjemné s užitečným a zakoupil ji tento dvojromán (z mého oblíbeného Odeonu). Příběh o Rosemary jsem neznal a netušil nic o jeho žánrovém charakteru.
Návštěva se vydařila, knihu jsem věnoval, popřál hezké mateřství a v klidu odjel. Až po nějakém čase mi švagrová sdělila, že knihu začala číst (nic netuše) již v pokročilejším stavu těhotenství a čím víc se začítala, tím víc měla divný pocit (nastávající matky jsou přece jenom více citově rozjitřené). Knihu nakonec nedočetla a (snad) včas odložila. Dobře to dopadlo, synovec se narodil v pohodě a dnes je z něj úspěšný a chytrý mladý muž. Ani nevím, jestli se švagrová k tomu příběhu někdy vrátila (musím se poptat). Já osobně jsem ho doteď nečetl a ani nebudu (co kdyby ... ?) !
Hodnotím tedy jen "Stepfordské paničky" a ty jsou velmi slušné.

10 04.02.2022

Pro mne, milovníka klasické sci-fi, bylo zakoupení téhle antologie rovno menšímu orgasmu. Koupil jsem ji cestou na kolej, na vlakovém nádraží v Pardubicích, kde bylo, přímo v nádražní hale, sympatické stánkové knihkupectví (hned vedle byl bufet a tak docházelo na pravidelné dilema, zda knihu, nebo párek s pivem. Já byl ale tehdy velký knihomol). Než jsem dorazil na ubikaci, měl jsem půlku přečtenou a byl jsem v sedmém nebi. Až po revoluci jsem zjistil, že tohle první vydání bylo ochuzeno o pět povídek, které se objevily až v pozdějších vydáních.
Jejich kvalitu ale nemohu posoudit, neboť jsem zůstal věrný této edici. Výborný obsah, zasvěcený komentář Asimova i velmi kvalitní ilustrace a grafické zpracování vůbec. Zásadní kniha.

10 25.02.2018

František Ringo Čech byl, je a doufám ještě nějaký čas i bude, veselý člověk. Jeho kniha "vzpomínek" je čtivá, zábavná a někdy i poučná. Ale stále jsem se za břicho nepopadal. Jsou zde i slabší pasáže a méně přitažlivé eskapády. Nejvíce mě bavily situace, které se točí kolem muziky (zeména zážitky z koncertních šňůr), které hodně připomínají knížečku "Ruský týden" (pro mě asi nejlepší Čechovy literární zážitky). Tato kniha za přečtení určitě stojí a pokud nepociťujete k Ringovi vyslovenou averzi, určitě si ji užijete. Tak, jako já. Čtveřice přidělených hvězd budiž toho důkazem.

9 06.01.2024

Příjemná rerto exkurze do 60. a 70. let minulého století. Kniha stojí na kvalitních černobílých fotografiích Luboše Svátka (mnohdy jinde neuveřejněných), ale dokonalost jednotlivým portrétům našich popových hvězd dodávají i stručné, hudebně odborné a čtenářsky příjemné profily známého publicisty Leo Jehneho, mapující jejich kariéru od počátku až na kraj osmdesátek. Většinu zpěvaček a zpěváků znám již z let šedesátých a i když jsem se postupně věnoval říznějším hudebním žánrům, nedalo se naši pop scénu ignorovat, neboť tyto hvězdy zněly téměř z každého rádia a jejich profily i aktivity se pravidelně objevovaly i na stránkách časopisu Melodie. Aktivně jsem poslouchal jen Neckáře, Rottrovou, Kubišovou, pozdější Hegerovou, začínající Janů a Schelingera. Mé oko však vždy s potěšením spočinulo na Vondráčkové, Zagorové, Urbánkové, nebo Voborníkové, ač se jejich písně s mým vkusem více méně míjely. Někomu mohou někteří umělci chybět (Štědrý, Mayer, Štědroň, Rezek, Bobek, Kratochvílová ...), ale pokud je pan Svátek nefotil, nemohli být zařazeni ani do této velmi povedené publikace. Pro milovníky starší tuzemské populární hudby je tato kniha povinnost. Tak, jako mojí povinností je udělit oběma pánům zasloužené a silné 4 hvězdy.

9 10.11.2023

V době vydání, koupě a následné četby (1985-1986) byla pro mne tato Šefnerova sbírka nečekaně radostným překvapením. Neskutečně mi jeho psaní sedlo a považoval jsem tuto knihu za jednu z nejkvalitnějších sci-fi sbírek, které se tehdy na našem trhu potulovaly. Opakovaně jsem si ji řadil na přední místa mých nejoblíbenějších fantasmagorií (jen Ráma a Trifidi skálopevně odolávali).
Po mnoha letech mohu konstatovat, že je to stále výborná, i když trochu specifická fantastika (jako většina z tehdejšího Sojuzu).
A hvězdičky ? Počítejte se mnou (ale bez zájčika) : Odin, dva, tri, četýre, ... pjať !

9 15.09.2023

Zakoupila si dcera. Co zaujalo mě, je velmi hezká knižní obálka. Já už jsem na příběh starý, ale co se za ta léta nezměnilo je to, že holky (dívky, ženy) jsou skutečně to nejhezčí, co se Pánbíčkovi v té naší kotlině povedlo. A samotný příběh je prý také pěkný (říkala dcera).

9 02.08.2023