ještěrka38 komentáře u knih
Hezky napsáno, jen jsem moc nepochopila, proč autorka tolik moc nechtěla, aby okolí vědělo, že ztrácí zrak. Jinak hezká knížka.
Moc pěkná publikace na besedy s dětmi.
Na mě moc překombinované a na Ostravu nepravděpodobné...četla jsem nejprve knihu Anděl smrti a ta se mi líbila víc....
Už u první knihy jsme byla nadšená a tahle je ještě o kousek lepší.
Měla jsem knihy paní Pawlovské moc ráda, ale ty poslední už nejsou ani vtipné a omílání pořád dokola kolik měla milenců a jak to bylo nebylo úžasné už mě fakt nebaví....škoda...a taky mi začíná vadit, že je text prokládaný recepty...
Tak tento díl je hodně divný...zvlášť celá ta část z Afganistánu...první díl byl úžasný, druhý už pokulhával, ale třetí díl už se mi nelíbí vůbec...
Knihy Jodi Picoult miluji, ale tahle byla ta nejslabší, kterou jsem četla...trošku jsem byla zklamaná..:-(
Kniha je hrozně depresivní, ukňouraná, nic není pozitivní...chápu, že paní měla a má nějaké trauma z dětství, ale mi přijde, že se s tím neumí do dneška vyrovnat. Četla už jsem hodně knih na podobné téma, ale tahle mi přišla opravdu hodně deprimující.
Asi tak...Dan Brown má lepší a zajímavější knihy....takže tato mě moc nezaujala...
Kniha je psaná genetickou metodou. Výborná pro děti do první třídy. Doporučuji.
Nemůžu jinak než napsat, že kniha má zase jiné téma a opět jsem se nemohla odtrhnout. Paní Picoultová je paní spisovatelka. Chybí mi přečíst už jen dvě její knihy a těším se až vyjdou další. Doufám, že to bude brzy.
Přečteno jením dechem, jedna z nejlepších knih, kterou jsem za poslední dobu četla. Napínavá až do konce.
Nejlepší kniha, kterou jsme měli doma...x krát prolistovaná, x krát přečtená
Začala jsem ji číst a stejně jako u knihy Dítě číslo 44 se nemůžu odtrhnout...vyborně napsané, napínavé od začátku až do konce...fakt doporučuji přečíst.
Už se těším na čtvrtý díl. Pan Vondruška prostě nemůže zklamat...:-)