JezinkaJ
komentáře u knih

Toyen. Jedna z nejzajímavějších osobností našich dějin, těch co se týkají 20. století rozhodně. Konečně jsem došla i k této knize, já, její dlouhodobý obdivovatel.
Střípky mých vědomostí se při čtení skládaly s přečtenými informacemi do nádherného barevného kaleidoskopu. Vím teď víc a díky za to. Nebudu hodnotit promarněnou nebo využitou autorčinu příležitost, vždyť kdyby kdo chtěl, mohl odbornou monografii napsat teď a nebo jindy. Může se o to pokusit i každý ze zklamaných kritiků této knihy.
Nemám nic proti zbeletrizovaným životopisům a je přece jasné, že nikdy nemohou být odbornou životopisnou monogorafií. A je dobré s tímhle vědomím k četbě přistoupit.
Třeba mně se rozhovory "té z Batignolles" moc líbily. Nechyběly jim zajímavé postřehy a různá drobná vysvětlení. Připadalo mi to originální.
Moc ráda jsem potkala Teigeho, Biebla, Nezvala, Seiferta a mnoho dalších. Ráda jsem se dozvídala o jejich přátelství a o tom jak s nimi, s některými, doba konce čtyřicátých a padesátá léta zatočila. A Toyen patří velký obdiv i za záchranu kamaráda, kterého dokázala celou válku schovávat doma ve vaně. Přiznejme si, kdo z nás by takovou odvahu v té době měl. Kdo z nás by dokázal roky riskovat život pro přítele, ztratit soukromí svého bytu, shánět jídlo pro dva a pořád se bát...
Ráda jsem si o tomhle všem, i o bábovce matky Čermínové z deseti vajec, četla. Hodně mě bavil popis výtvarné cesty Štýrského a Toyen. Pro oba bylo velké štěstí, že se potkali. S radostí jsem přečetla odbočku k Broukům a seznámila se s Bohuslavem Broukem, a tak dál a dál.
Na tuhle avantgardu můžeme být hrdí. Můj názor.

Ideální titul pro ukonejšení rozjitřené duše jednoho čtenáře, tedy mě. Ideální výběr na upokojení po přečtení Bílé vody. Na tu zatím komentář není, neb úplně nevím, jak vyjádřit, co si myslím.
Jako hvězdy v temné noci: příběh se hezky rozvíjí, klidně plyne, dobře se čte. Téma pro mě zajímavé a blízké. Jsem příběhář, takže knížky s různými osudy i vedlejších postav mě vždycky baví. Americký venkov je zajímavá reálie. Hlavní ženské postavy jsou dobře nakombinované, různorodé, to se mi taky líbilo. Konec trošku moc dočervena, ale taková už Jojo bývá a její čtenářská skupina s tím určitě bude spokojená. Vždyť ono to nakonec celkem uvěřitelné je. A sem tam i na slzu došlo.
Můj závěr: dívky a ženy, hledejme své cesty a neochvějně po nich kráčejme a možná nalezneme mnohem víc, než jenom sebe sama. Možná. :)
Hodnocení: poctivé tři a půl, což nejde, takže čtyři, protože velkorysost není nikdy na škodu.


Ach jo, Bože můj.
Těžký, těžký, těžký čtení. Už jednou jsem to formulovala, a použiji větu znovu, život těžší než dešťové mraky na nebi.
Čtení mě donutilo přemýšlet i o mých ztrátách, vinách, vítězstvích a smutcich. Půlku knížky jsem obrečela. To se mi už dávno nestalo.
Šup do bezpečí zpátky k démonům a Petrovi Hetešovi.


Jsem nadšená, můj první Heteša a čtení bylo báječný. Celá knížka je skvělá, včetně Playlistu Larryho Zanoffa. Ostatně, jeho výběr noční hudby je naprosto dokonalý. Pro moje ucho.
Uvěřitelný příběh ze vzdálené budoucnosti i světů. Proč ne? Je to jasný důkaz toho, že člověk bude stále stejný pacholek, dokáže ohnout cokoli ku prospěchu svému.
Líbil se mi konec, čekala jsem něco běžnějšího a tak díky za vyvedení z omylu.
Každopádně se autorovi budu ještě věnovat a přečtu si něco dalšího, jen zatím nevím co. :-)
Pokud si chcete číst, četbou se bavit a neřešit nic zásadniho a ještě ke všemu vzpomínat na "starý fláky", knížku vám mohu vřele doporučit.


Skvělý. Skvělý tak, že snad dám svých vzácných pět hvězd.
Vtipný příběh o spíš neradostných věcech a podivném budoucím světě, kterého se já teda určitě nedožiju. Nutilo mě to přemýšlet, jak bych se zachovala. Chtěla bych? Nechtěla? Obávám se, že možná, možná, možná chtěla.
Povrchně příjemná představa života s nanity v krvi, jenž vylepší všechno. Obrátit list kdy chci a mít věčně báječných pětatřicet.
Fakt mě to čtení moc bavilo i v týchle divný době, kde je pro mě mnohem těžší se soustředit a ještě těžší spát.
"Proč bychom měli soutěžit o něco, po čem ani jeden z nás netouží?" zeptala se Citra.
"Právě v tom spočívá paradox profese," řekl Faraday. "Ti, kteří tu práci dělat chtějí, by ji vykonávat nemělil... a jediní, kteří by ji dostat měli, jsou ti, kteří ji nejvíc odmítali."
"Zjistil jsem, že v cechu smrtek je lepší žádat o odpuštění než o povolení"
Těším se na druhý díl, už ho mám nachystaný.
Opravdu je to z kategorie literatury pro děti a mládež? Tak to jsem buď infantilní a nebo je kniha ne úplně šťastně zařazená. Ještě, že jsem si toho všimla až po dočtení. :-)


Pro mě nová série neznámé autorky - mně neznámé.
Oceňuji české prostředí, i charaktery postav. Josef Bergman bude zajímavá figura a proto budu číst dál.
Děj se hodně zajímavě rozvíjel, knížka se dobře četla, konečné rozuzlení se mi zdálo slabé. Takové až nevěrohodné. Nadšení se nekonalo, ale spokojenost do té míry, že beru do ruky další díl - ano.
Čtyři hvězdičky jsou za čtivost, rozpracované vedlejší linky, výše zmíněné české reálie a za kočky. :)


Tematicky zajímavá a hodně dobře čtivá detektivka.
Lehce se mi svíral žaludek při až moc realistickém líčení zisku vytetovanych obrazů.
Snad už obecné klišé o vzájemné přitažlivosti hlavnich figur mi vadí podstatně méně než u Rowlingové. Celkem mě čtení bavilo a někdy budu pokračovat i dalším dílem.


Knížku jsem četla teď. Stojím na zastávce MHD, slunce pálí až k hranici snesitelnosti a já si čtu příběh, kde se hlavní hrdina den po dni snaží nezmrznout. Pozoruhodný kontrast.
Děj se hezky rozvíjí a dobře čte. Jen rozhovory s manželkou mě trochu rušily. A také: on - příkladně kladný hrdina, ona - dokonalá žena, krásná i duchaplná. To se zase tak často nevidí. Kam zmizely jejich špatné vlastnosti? Zmrzly? Nikdy žádnou neměli? Kdo ví. I tak mě čtení bavilo a výše popsané drobné neduhy jsem si uvědomila až na konci. Ačkoliv si myslím, že není špatné ztroskotat s Benem, stejně mi byl nejsympatičtější Tank Napoleon.
Doporučení mírného cynika: posledních 5-10 procent knihy už nečtěte. Zkazí Vám to dojem jako mně. Z docela dobrého příběhu se stává produkt cukrovaru a úplně na 100 procent jsem to nedala. Závěrečné stránky už se mi slepily k sobě. Fakt, věrte mi.


Milá pohádka pro nás dospělé o těžkém psím životě.
Je tak moc zřejmé, jak jsou na nás zvířata závislá. To, jak se k nim chováme, vypovídá o tom, jací jsme my, víc než o tom jaká jsou ona. Škoda, že se nedokážeme postarat o všechny opuštěné nešťastníky.
Čtyři hvězdy dávám hlavně za osvětu. Pokud příběh někoho přiměje k rozhodnutí, adoptovat si zvíře, má to větší cenu, než deset hvězd. Mám dvě kočky z ulice, pozoruju je, jak jsou na mně přilepené a přemýšlím, co by s nimi bylo, kdyby...
(Jasně, že mě knížka rozbrecela, dokonce víckrát.)


Ano ano, tohle by celkem šlo (na rozdíl od Smrtící bílé).
On (inspektor Callanach) je krasavec se zraněnou duší, nemluví s ním ani vlastní maminka. :-)
Ona (Ava) je fatální žena, která mu jediná rozumí. Tedy v prvním díle. Karty rozdány a já jen doufám, že to nesklouzne do klišé. (a bojím se že jo)
Zločiny jsou mimořádně hnusné, míra násilí a krutosti je pro mě úplně na hraně a lehce za mou představivostí. Kniha je přesto čtivá, děj má spád a hlavní padouch je silný nepřítel. Na čtení pro zábavu, karanténu a relax ji asi mohu doporučit.
Vždycky mě baví číst sledovat vývoj postav, a to i v detektivce. Musím říct, že má oblíbená dvojice Hjorth a Rosenfeldt si úroveň vztahů drží. U ostatních to většinou sklouzne do příliš jednoduchých vzorců, které mě nudí. Asi by autoři detektivek neměli příliš vstupovat do vod milostných příběhů.
Postava Luca Callanacha je docela zajímavá i sympatická. Nabízí se tak víc možných osobních dějových linek a na ty se docela těším. Přečtu si i další díly a uvidí se, jak to nakonec bude. Jestli Cormoran Strike nebude mít následovníka. :-)
Mix Francouze a Skota mi přijde zábavný a jeho vztah ke zdraví a životnímu stylu příkladný. Pozoruhodné, jak se téma životního stylu dostává i do krimi příběhů. Kdo se přejídá, tloustne a nesportuje, je zde po zásluze potrestán. I když vtipkuju, ve skutečnosti to docela oceňuju.
Hvězdičky oscilují mezi třemi a čtyřmi. Za Francouze, který dbá na své zdraví - čtyři. :-)


Neuvěřitelné, ohromující a taky strašné čtení.
Jak je to všechno lidské a pořád stejné, vášeň, závist, nenávist, láska.
Na tuhle knihu nezapomenu stejně jako na Gertu Schnirch.


Milé nekonfliktní povídky, spíš pohlazení po duši, než její obohacení. Ale právě to je někdy potřeba víc. A nejvíc se mi líbila povídka s Tasemničákem. Mám totiž pro kočky slabost a pro takové zvlášť. Však se mi také dvě ztracené kočičí duše před mnoha lety vloudily do života a víc jak deset let mi dovolují se o ně starat.
PS. Touhle knížkou jsem klidnila svou mysl a emoce při čtení příběhu Harra a Libertas. A fungovalo to.


Další Kim. Sice trochu moc opakování traumat, ale aspoň my, čtenáři, na nic nezapomeneme. Baví mě nový kolega a konstantně mě baví Barney. I když je to chudák pes. :)


Jen tak dál.
Za mě lepší než první díl. Postavy a jejich vztahy se vyvíjejí a tohle mě na sériích vždycky baví.
K tomu dobrá promyšlená zápletka, která je dost komplikovaná na to, aby dokázala čtenáře, třeba mě, udržet v napětí. Bavilo mě si číst. A rovnou pokračuji na třetí díl.
PS. Moc se mi líbil Ben a zápletka kolem něj.


Výborně. Zase jeden exotický excentrický komisař, který má bystrý mozek a drzost ve vražedné kombinaci, jenž mě baví. Je sice věšinou na zabití, ale nikdo v jeho blízkosti, ani ten čtenář, se nemůže nudit.
Chvíli jsem se ztrácela v postavách, což nemusí být chyba autora ale zásluha mé nesoustředěnosti. Pak si to sedlo a já jsem si už jenom četla. Vraždy ukrutné, nepochopitelné a padouch, který u mě nakonec vzbuzoval soucit. Nevím, jestli bych tuhle knihu mohla číst někde na samotě v lese. Asi ne.
Otvírám další díl a lituju, že příběhy jsou zatím jenom dva, pět by bylo lepší. :-)


Nejdříve jsem si také říkala, že film byl lepší než kniha. Ale v průběhu četby mi došlo, že to není pravda a že to nelze srovnávat. Kniha pro mě byla vlastně ještě tragičtější. Zvláštní lehký autorův odstup ve mně hrůzu umocňoval. To postupné zbavováni lidské důstojnosti až z lidí, kteří si žili své životy, měli majetek, postavení, někým a něčím byli, měli vztahy, rodiny, milovali a byli milování a někdo z nich jen tak udělal ubohé, vyhladovělé trosky bez domova, všechno jim vzal a pak i život jen tak, pro nic a za nic. Jak se proboha tohle dá přežít?
Pane Szpilmane, máte můj velký obdiv, že jste to dokázal a že jste uměl žít dál.


Kniha nestojí za přečtení, je to naprostá ztráta času, který lze využít čtením ověřených vzpomínkových monografií.
Omluva pro to není. Co všichni ti, kteří gulagy opravdu prošli a co potom ti, kteří byli nahnáni jenom tam? Může snad jejich příběh vyprávět někdo, kdo tam vůbec nebyl???

Spravedlnost prostě není a nemá smysl v ni doufat. Nebo se jí snad dovolávat.
Ubohá nuzačka Agnes, život bez matky z milosti jiných, často nemilosrdných. Touží po lásce a cestě někam, kde je líp. A za svou bláhovost musí zaplatit. Její zdánlivé štěstí trvalo měsíc? dva? tři?
Drsný příběh, který se moc dobře čte. Jako bych tam byla s nimi a poslouchala Agnesino vyprávění. Dost se nám ten život za necelých 200 let proměnil, že?? Naštěstí.


Další pohodový kousek s detektivem Bergmanem za mnou.
Styl psaní autorky mi hodně sedí. Příběhy nejsou žádná zvláštní pecka, ale moc dobře se mi čtou. Děj hezky ubíhá, prostředí zvlášť v tomhle příběhu, je hezké. Příroda a život na ostrově je tak lákavě popsané, že jsem připsala na osobní seznam přání jednu položku, návštěvu.
Ve čtení budu průběžně pokračovat, i když paradoxně víc kvůli postavám a příběhům, než kvůli vraždičkám a vyšetřování.


Skvělý čtení. Po lehkém vžití se do příběhu, jsem se nechala strhnout, jako už dlouho ne. Hra mě strašně bavila, úplně jsem zapomněla že čtu a vlastně jsem hrála taky. Škoda že jí nebyl darován ještě větší prostor. :) Bylo to vážně skvělé.
Osciluji mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Nejasné vyjasnění by bylo na pokračování. Druhý díl nebude? :)
