Jidu
komentáře u knih
Nezvaný pár
Sarah J. Naughton
Tahle kniha se mi nehodnotí lehce a musela jsem si ji celkem dlouho nechat projít hlavou.
Dostáváme průměrný thriller. Klasické psaní stylem "před" a "po", kdy jeden úhel pohledu je z dovolené, další ze svatby a třetí z nemocnice. Poté v dalších částech zmizí část se svatbou a z nemocnice se posuneme do Londýna. To je vše super, to mám moc ráda.
Jenže knize chybí thrillerové napětí. Není tu žádný plot twist, kde bych si řekla to pomyslné "wow, to jsem nečekala" - a to já od thrillerů potřebuji.
Dále je zde na sílu natlačené klišé, které se objevuje v nových knihách/filmech/seriálech velmi často, a to je homosexuální sex. Zde ta scéna byla absolutně zbytečná, ději nic nepřidala a opravdu mi tam přišla prostě jen natlačená, aby se teda dodržel dnešní trend.
Největší problém mám ovšem zcela jednoznačně s koncem. Takhle nelogický a zvláštní závěr jsem ještě nezažila. Ve zkratce - tohle by se nestalo a je to hloupost. Nejde to říct jinak. To je důvodem, proč knihu hodnotím jako podprůměr. Trochu (ok, dost) doladit poslední část a byl to parádní oddechový thriller. Takto bohužel
Chladný měsíc nad Babylonem
Michael McDowell
Dle anotace to znělo TAK slibně. Krutý vrah, temná řeka s ještě temnější silou...No, ale opět musím říct, že autor totálně zahodil potenciál.
Tento 43 let starý horor nás zavede na borůvkovou farmu, kde žije babička se svými vnoučaty. Borůvková farma zde hraje velikou roli, protože několik kapitol se dost zaměřuje na pěstování a úrodu tohoto ovoce. No, prostě klasický horor!
Když už dojde na vraždu, tak je to teda pořádný fofr. Na to, jak autor rozebírá výše zmíněné plodiny, tak vraždu lupne asi na dvě strany a nazdar.
Celou knihu nám doplňují extrémně infantilní dialogy mezi jednotlivými postavami, které jsou tak nedůvěryhodné, že jsem se místy neubránila a opravdu jsem se smála. A to od hororu přesně chceme, že?
Jednu hvězdičku dávám za trochu děsivé scény, které zde byly, ale bylo jich málo a ještě k tomu nejsou dotažené. Ovšem ofidiofobové - pozor - hadů je zde fakt hodně, nebylo mi to příjemný a reálně to na knize bylo to nejděsivější. FUJ.
Závěr mi příběh nezachránil. Byl zvláštní, jednoduchý a vůbec ne krutý, což jsem teda rozhodně čekala.
Celkově, za sebe, knihu nedoporučuji. Je opravdu zvláštní.
Temná tajemství
Marcel Moss
Tohle byla neskutečná jízda od první strany. Autor se nebojí zajít do extrému, takže otevírá témata polyamorie, podvádění, zakázané lásky, pomsty a touhy po penězích. V některých situacích jsem opravdu těžce trpěla a říkala jsem si, že tohle by mi můj chlap navrhnul jen jednou.
Opět, jak je už u Mosse zvykem, je zde spousta sexuálních scén, které vám nebudou absolutně příjemné, pokud nezastáváte výše zmíněný trend.
Celou knihu jsem si říkala, jak se tyto tři, zdánlivě nespojitelné, osudy mohou propojit a samozřejmě jsem na konci koukala s pusou dokořán. Závěry autor opravdu umí a zaručuji vám, že nebudete mít vůbec tušení, jak to dopadne.
Proč mi tento thriller přijde jako nejlepší, když řeší témata, která mi vůbec nejsou po chuti? No, právě proto, tolik emocí ve mně žádná kniha velmi dlouho nevzbudila. Vysloveně mě vytáčela, ale nemohla jsem se odtrhnout. Slupla jsem ji za jeden den.
Oni
Mark E. Pocha (p)
Úvodem - kniha je opravdu extrémní, krvavá, plná detailních popisů jednotlivých situací, zvrácených sexuálních scén atd. Takže ji určitě nedoporučuji slabším povahám.
Povíme si to narovinu. Knihy od Marka kupujeme a čteme proto, abychom zašli právě do toho extrému. Aby nám bylo lehce zle a i jsme si ťukali na čelo s myšlenkou, jak tohle mohl sakra někdo napsat. A tahle kniha vám to dá na 100%.
Je to brutální, je to zvrácené, je to odporné. Kdo čte příběhy od tohoto autora, tak už překvapený nebude, kdo ne, tak vám šok můžu zaručit. Moc dobře si pamatuji na mé dojmy po dočtení Bestie. Byla to do té doby jednoznačně nejbrutálnější kniha, jakou jsem četla.
Malá výtka patří první polovině knihy, kdy se nic moc nedělo a bylo to lehce zdlouhavé. Pak se to rozjelo do obrovských obrátek a já jsem s knihou spokojená.
Vraždící klaun: Portrét sériového vraha
Terry Sullivan
Z této knihy jednoznačně běhá mráz po zádech. Terry, autor, ale zejména člověk, který vedl vyšetřování proti Gacyemu, se vrací ve vzpomínkách do největšího případu své kariéry.
Příběh je vyprávěn takovým klasickým, faktickým stylem, jak má true crime ve zvyku. Já se přiznám, že si na ten styl stále trochu zvykám, nedokáže mě tolik pohltit, ale rozhodně ho nehaním. Přesně takový se k tomuto žánru hodí.
Co ale zkritizovat musím, a to tak, že beru 30%, je první část - vyšetřování. Kolikrát jsem si připadala, že čtu to samé. Opakující se fráze, situace apod. Chápu, že jde o detaily, ale zase nemusím vědět, jestli jedli 300g nebo 200g stejk.
Další věcí a myslím, že v dnešní době už je to absolutně neodpustitelné - masový/sériový. Opět je to tu špatně a opět mi to pije krev. Vím, jak se to stalo, vím, že to je z aj, ale to už je TAK profláknuté, že zkrátka neodpouštím.
Po vyšetřování příběh začal gradovat a zacházet do detailů, které mi nedělali dobře a nechápu, že toto dokáže člověk člověku udělat.
Suma sumárum - rozhodně jsem ráda, že jsem se o tomto "člověku" dozvěděla něco víc, má to pár chyb, ale rozhodně doporučuji.
Sladký život
Lucie Tringelová Kaňová
Tak tohle bylo skvělý. Fakt jsme nečekala, že to bude taková pecka a hlavně jsem nečekala, že když mi to bude tam moc připomínat Hladové hry a Divergenci, že mi to ve výsledku nebude vůbec vadit.
Ocitáme se ve městě TéKá, uzavřené komunitě, kde jsou obyvatelé vedení k domnění, že jinde nic není a že tady se mají skvěle. Je to ale pravda? No zkuste hádat sami.
Akce je tu opravdu dost, hned od samého začátku mě to vtáhlo a nepustilo až do posledního řádku. Furt jsem přemýšlela, kdo je záhadná Ariana, a i když jsem jako správný čtenář detektivek podezření měla, tak to kliknutí na konci bylo top.
Nejvíc jsem měla ráda Ednu. Její přístup a slovník, to jsem se kolikrát od srdce zasmála a ještě častěji s ní souhlasila.
Samotný svět je ve stylu "hop a plav", to je asi jediné, co mi malinko vadilo. Snesla bych trošku víc úvodu, takové to co, proč, jak apod. Něco bylo během čtení vysvětleno, něco ne.
Konec je poměrně uzavřený, ale zároveň se na něj dá (a mělo by se!!) krásně navázat v dalším díle.
Jo, tohle vám s klidem doporučuji. Opravdu skvělé počtení, takový fajn oddych.
Číslo 20
Sam Holland
Musím říct, že tohle je po Kopírákovi velmi milé překvapení! Ten se mi totiž vyloženě nelíbil. Divný scény, ještě divnější věty... No děs. ALE TADY!
Skvělá brutální detektivka! Plná akce od prvních stran. Tempo je svižné, postavy zajímavé, příběh sice neoriginální, ale přesto poutavý.
Brutalitou mi to připomínalo Cartera, i když stále v menší míře, takže rozhodně doporučuji se obrnit, je to hnus. Hlavně ta psychologie, co někdo dokáže udělat. A ne jen obětem.
Samotné vyšetřování bylo fajn, hlavní vyšetřovatele jsem si oblíbila a musím ocenit i to, že je na konci něco neosvítilo, prostě tápali, až došli k výsledku. Fakt nemám ráda, když je to na konci šup lup a přijdou na to asi z věštecké koule. Takže velké plus.
Úplný konec nebyl zklamáním, ale byl trochu ohraný, zkrátka už to tu bylo. Takže to je ta jedna hvězdička dolů a ještě za opět místy divné věty, jestli se tomu dalo vůbec říkat věty.
Celkově knihu rozhodně doporučuji. Pokud chcete napínavý a brutální thriller, tady ho máte. Já jsem spokojená a hlavně extrémně překvapená.
Tajemství ztracené holčičky
Simona Nečasová
Achjo! Já jsem z této knihy absolutně a těžce frustrovaná. Kde začít..
Námět - super. Není originální, ale to je jasné už dle anotace, takže to jsem ani nečekala. Co jsem ale čekala, tak byl aspoň trochu mrazivý příběh plný pátrání, zjišťování a samozřejmě strašidelných momentů.
Bohužel, ač má kniha velmi děsivou obálku, tak strašidelná vůbec není. Nebo vůbec...mohla by být. A zde se dostáváme k jádru pudla všeho.
Kniha by totiž mohla být ledacos, kdyby nakladatelství odvedlo dobrou korekturu a redakci. Ale bohužel. Už čtvrtá kniha z Našeho vojska je v tomto za mě absolutně otřesná.
Přes 60 chyb nalezeno pouhým čtením. Nesmyslné věty, nepřirozené plynutí příběhu, prostě vše špatně! "Vzpomněla si na to, co tělo mělo rádio"; "Souhlasila a ze stoličky (...) popadla tašku přes rameno." A to bychom mohli pokračovat.
Sanita přijede na nedostupné místo, s policií se tam dojet nedá, tady jedna postava působí totálně nedůvěryhodně a ví se to o ní, následně se jí věří. Hernajs na tohle jsem neměla nervy.
Samotný příběh nedokázal vcucnout, protože tohle neustále rušilo. Co ale mohu říct, horor to nebyl, spíš takový prazvláštní román.
Upřímně je mi líto autorky, protože každý potřebujeme pomoct, ale já, jakožto čtenář, mohu ocenit max námět.
Síťařka
Petr Kubát
Tak tohle bylo hodně neobvyklé čtení. Upřímně jsem nic podobného asi nečetla. Drsná hudba, drsné prostředí, kyberprostor, postavy, co mnohdy mluví jako dlaždiči - jo, zkrátka jiné.
Ze začátku mě kniha okamžitě chytla právě svou neotřelostí a technickými znalostmi autora. Říkala jsem si, že musí být určitě hodně z oboru. Omyl, není, vše si nastudoval v rámci svého zájmu a psaní knihy, což obdivuji.
Cca od 70. do 200 strany nastal problém, že jsem čekala na propojení všech dějových linek a vlastně moc nevěděla, kam tohle směřuje. Říkala jsem si, že se to určitě musí někde propojit a to wow se dostaví, ale už jsem dost netrpělivě otáčela stránky.
Pak se to ale zase rozběhlo do úžasných rovin, zahrnujících dění ve světě, spousty a spousty akce (někdy až moc) a gradování do sfér, že jsem zůstávala koukat, co to autor vymyslel a jak ho to napadlo.
Trochu mi vadilo, že dost hlavních postav, jak jsem již řekla, mluvilo extra sprostě. Já to chápu, je to v tomto světě, který autor představil, normální, ale 1-2 takové by stačily.
Také bych snesla nějaký úvod do světa, proč se to děje, co se vlastně děje atd. Tady to byl styl hop a plav. Dalo se to pochopit, ale upřímně jsem to u tohoto rozsahu očekávala.
Postavy byly skvěle popsané. Ty co měly štvát, tak štvaly, ty, co jste měli mít rádi, tak k srdci přirostly.
Suma sumárum - tohle je hodně povedený debut a já ho i přes pár výtek doporučuji. Jsem zvědavá na další díl!
Máma s tátou už nejsou spolu
Lenka Blaze (p)
Tak se ocitáme, stejně jako u Cíti, u recenze nerecenze. Moc nevím, jak bych toto mohla pojmout bez osobních zkušeností, tak do hodnocení lupnu zkrátka i něco o mně.
Tato kniha mě měla rozhodně potkat při rozvodu mých rodičů. Je to absolutně úžasný průvodce situacemi, emocemi, zkrátka vším, co při rozvodu/rozchodu rodičů nastane.
Oceňuji, že nejde o pouhé čtení, ale aktivní zapojení dítěte. Myslím, že toto může být směrodatné kupříkladu pro další zkoumání, třeba i s psychologem. Protože jít k někomu takovému je někdy nejen potřeba, ale absolutní základ. Já osobně v tomto směru zastávám názor, že každý potřebuje svého terapeuta, protože v dnešní době sociálních sítí normální komunikace mizí a zde je ten základ - smutné. Ale to jsem odbočila!
V této úžasně empatické knížce je spousta prostoru pro vyjádření svých pocitů. Dítě může kroužkovat jednotlivé pocity, nakreslit je, vyčmárat se z nich, zkrátka vše, co vás napadne.
Je zde také spoustu tipů pro rodiče, jak situaci zvládat, takže věřím, že i společné "čtení" s dítkem povede k lepšímu pochopení.
Tak nějak závěrem, protože o čem kniha je a že je nutná, je asi jasné. - Rozvod není lehká a příjemná věc, ale někdy je to to nejlepší, co pro dítě můžete udělat a věřte mi, že ze svého dětství vím, o čem mluvím.
Ale pro lepší vysvětlení a pochopení situace prosím využívejte kupříkladu takovéto literatury. Mně vysvětlení nestačilo, chtělo to něco takového.
Takže díky Lence za opět úžasnou a empatickou knihu, která pomůže s vyrovnáním se se situací nejednomu človíčku.
Někde před peklem
Nicolas Tackian
No tak tohohle jsem se pěkně bála a musím říct, že úplně zbytečně. Knize je poměrně vytýkáno, že se zaměřuje na vztahy hlavní postavy, pocity a celkově život včetně dětství, ale ono to tak musí být. Kdo dočetl až do konce, tak pochopí proč a vše to do sebe zapadne.
Téma klinické smrti je také rozhodně plus, mně je poměrně blízké a vždy uvítám nový úhel pohledu a tady byl opravdu zajímavý. Spousta vidí světlo, osvětlený tunel...ale co když někdo vidí přesný opak? Temno, hrozbu...Je to peklo, nebo si s námi hraje mocný mozek? No to si přečtěte.
Autor se opravdu velmi zaobírá pocity hlavní postavy, což vysvětluje zařazení do žánru pro ženy, ale zároveň i z hlediska thrilleru to má opravdu smysl, takže jestli vám to bude u čtení vadit, tak zkuste vydržet.
Gradace kapitol je veliká, jak už tomu v tomto žánru bývá, ale naštěstí zde dosáhne vrcholu v samém konci, který není originální a zkušený čtenář ho odhalí, ale pořád je velmi zajímavý.
Jednu hvězdičku musím vzít za lehkou překombinovanost, přeci jen jde o opravdu krátkou knížku a autor tam toho zakomponoval možná až moc.
Celkově je kniha pro mě milým překvapením a doporučuji ji. Svižný, námětem originální thriller s krátkými kapitolami, který slupnete klidně na jeden zátah.
Krvavé stíny
Jérôme Loubry
Wow! Raketa jak blázen! Málem mi shořelo oko, možná i dvě, ale musela jsem to dát za večer a dopoledne, nešlo to jinak.
Autor nám, čtenářům, pěkně hraje na city a na nervy! Já jsem se u toho tak bála! Furt jsem si ale říkala, že jde přeci o thriller a ani ne mystery, tak se to musí nějak vysvětlit. To vám nepovím, jak to dopadlo, ale při čtení jsem měla husí kůži a bylo to fakt děsivý.
Celou knihu jsem spekulovala, jak by to mohlo být a co za tím je. Něco jsem maličko odhalila, ale zbylé věci vůbec. To opravdu oceňuji, protože v tomhle žánru mám načteno dost a trápí mě předvídatelnost a prvoplánovost.
Postavy jsou vykresleny úžasně, soucítila jsem s nimi a litovala je, někdo mi tam neseděl a byl k tomu důvod - zkrátka autor si mě nasměroval přesně tam, kde mě chtěl mít, abych na konci zažila to obrovské WTF!!
Samotný konec, jak jsem již řekla, byl šokující a velice povedený. Asi bychom našli podobné knihy tématem, ale tím podáním je to neskutečně originální skvost. Po Útočišti jsem nečekala, že bude něco lepšího, ale tohle jednoznačně je. DOPORUČUJI!!!
Dokonalé městečko
Kateřina Karolová
Bohužel, tohle se za mě vůbec nepovedlo. Četla jsem od autorky vše a měla nádhernou stoupající tendenci, tak jsem se na toto moc těšila a je to krok zpět. Asi to dneska vezmu bodově.
Hlavní postavy - Ač zajímavé, tak nějak nevykreslené, vlastně i když je jejich životu věnováno hodně stran a dost popisů, tak autorka jde spíš po povrchu a mně osobně byl jejich osud úplně jedno, neudělala jsem si k nim žádný vztah.
Rozsah - Knížka by určitě snesla více stran. Prvních 90 se totiž nic moc neděje a bylo mi už od začátku tím pádem jasné, že konec bude šup lup.
Nelogické věci - Narazila jsem na několik protimluvů, které mi hodně vadily a říkala jsem si, jak se tohle mohlo po betaci a redakci hernajs stát.
Gradace kapitol - To je rozhodně plus, každá kapitola končila nějakou větou, která donutila pokračovat. Jenže to bylo pořád a pořád a to velké finále nenastalo.
Konec- Uspěchaný a pro mě velmi předvídatelný, zanechal spoustu otázek.
Celkově oceňuji svižnost knihy, krátké kapitoly a tu gradaci kapitol, ale nebyl využit potenciál, který kniha měla. Myslím, že tady se stala chyba na více frontách a neskutečně mě to mrzí.
Lilly
Hana Repová
Druhý díl této románové série nás zavede do života Lilly, krásné letušky, která vede na první pohled úžasný a spokojený život, který by ji mohlo spoustu lidí závidět.
Jenže i spokojený člověk ve všech směrech může mít démony v hlavě. Hlava se zkrátka neptá. Takže autorka zde rozebírá téma nekontrolovatelných obav, úzkostí, zkrátka toho, co má dneska velké procento lidí. To se mi neskutečně líbilo a oceňuji to. Myslím, že pro lidi v takové situaci může být knížka dost berličkou.
Co se týká romantické linky, která bude hádám v každém díle, tak je tady velmi zajímavá. Druhá hlavní postava je originální, krásně vykreslena a rozhodně mi přirostla k srdci.
Také se v knize dozvídáme o pokračování životní cesty Tiny, hlavní hrdinky prvního dílu, což jsem neskutečně ráda, že to není jen o jednom sourozenci.
Malinkatá výtka - oproti prvnímu dílu mi chvíli trvalo se začíst. Ale žádné velké drama.
Celkově knihu doporučuji. Kdo má rád příběhy ze života o reálných problémech, tak bude spokojený. Já jsem nadšená a už se těším na další díly!!
Město králů
* antologie
Pokud máte rádi Němé duše od Jitka Ládrová , tak rozhodně zbystřete, protože tato knížka se odehrává ve stejném světě. A i některé příběhy jednotlivých postav z nich se krásně dovykreslí, doplní to zase jejich charakter o trochu víc. Ale i pokud jste Němé duše nečetli, tak po knize sáhněte, jen já doporučuji číst až po nich, protože zde právě nastávají ty "aha" momenty, které by, za mě, obráceně tolik nefungovaly.
Co se týká jednotlivých povídek, tak jak tomu u antologií bývá, některé mě nadchly, některé méně. Za vypíchnutí stojí určitě povídka právě od Jitky - Ztracená jména měst. Asi mám maličko zkreslený úhel pohledu, protože už mám Němé duše přečtené, ale povídka o Maerovi, která ještě k tomu navazuje na první povídku, to mě fakt dostalo! Pecka!
Také rozhodně stojí za zmínění slovenská povídka, které jsem se bála kvůli jazyku - Král na nebi, král na zemi - tam byl úplně dokonalý fantasy prvek, který já v knihách vyhledávám, takže autorka si mě získala.
Ostatní povídky byly fajn, líbily se mi, ale tyhle dvě jsou top. Pár výhrad mám, něco mohlo být více dotažené, něco mohlo mít větší hloubku, ale jako celek jsem spokojená a hodnotím na 70%.
Na závěr musím pochválit skvělý úvod na začátku a absolutně top přílohy na konci. Často tyto části přeskakuji, nezaujmou mě, ale tady to byla třešnička na dortu.
Dárek
Diana Špacírová
Jojo, tohle byl fajn oddych! Musím říct, že jsem neskutečně mile překvapena!
Autorka skvěle vykreslila postavu Eleny, která byla tak akorát naivní, ale už i tak akorát vyspělá - zkrátka přesně úměrně svému věku. No a Šéf, to bylo něco na mě! Já se netajím tím, že ten age gap mi nevadí v reálu, natož v knihách! Takže wow.
Další věc, která jednoznačně stojí za zmínku, je ukázka toho, jak vztah nemá vypadat. Myslím, že v začátku knihy se bohužel najde mnoho žen a autorka krásně ukazuje cestu k nalezení sebelásky a opuštění takového hnusu.
Další skvělá věc, ač mi někdy některé pasáže přišly zdlouhavé, přiznávám, je popis města Nitry. Myslím, že kdo je tam odtud, tak musí být úplně nadšený, protože ta jednotlivá místa má před očima a je to "jak živé".
Oceňuji i zamotání příběhu, které nastalo cca v druhé polovině příběhu, že to nebylo jen šup lup a hotovo. Dodalo to příběhu šmrnc a reálnost.
Malé mínus, za což beru jednu hvězdičku - TA scéna, ta osudová, na mě byla nějaká moc hrr. Na to, že jsem na ni docela dlouho čekala mi to pak přišlo uspěchané a zvláštní. Ale to je jediná výtka.
Celkově knihu doporučuji, je to skvělý oddych s přesahem. Autorka opravdu umí.
Tma pod srdcem
Lucie Ortega (Navrátilová)
Na pokračování této série, které se ke mně dostalo díky štafetě, jsem se moc těšila . A musím říct, že to zase byla jízda!
Lena je zpět a autorka nám, čtenářům, ukazuje opravdový paradox. Lena je totiž nešťastná, ze situace, která by pro většinu znamenala štěstí. Vzpomíná na události, které prožila a chtěla by je prožít znovu. Jsou zde rozebrána důležitá a náročná témata, jako jsou deprese, braní antidepresiv, nutnost terapie a i znovu nalezení lásky k sobě. Takže jsem fakt nedostala jen "obyčejné" fantasy, ale knihu plnou námětů k zamyšlení a i jsem si poplakala.
Jenže tohle postupně začne ustupovat a na řadu přichází akční fantasy plné různých tvorů, intrik a náročných situací. Což pro mě po tom hlubokém začátku bylo maličké zklamání, ale bylo jasné, že to přijde a zvykla jsem si na to velmi rychle.
Rozhodně musím ocenit originalitu světa a absolutně skvěle vsazenou romantickou linku, která příběh krásně doplnila, ale nepřevzala nadvládu, jak tomu často bývá.
Byla jsem napnutá, byla jsem smutná, šťastná, naštvaná, zkrátka to byla emoční jízda a já tuhle sérii můžu jen doporučit.
Pahltné
Lukáš Polák
Panejo! To zase byla jízda! A ani mi nevadila slovenština, které jsem se poměrně dost bála. Některé příběhy mi prostě v jiném jazyce nesednou, ale tady to vůbec nevadilo.
Máme to cuketové období, že? Tak je libo cuketu? Jo? A co takhle totálně shnilou? Vesničanům se totiž z neznámého důvodu začnou měnit chutě. A to faaakt nechutně! Některé scény mi na mě byly až trošku moc a rozhodně nedoporučuji čtení u jídla.
Takovéto scény a mnoho dalších, plných akce, prostupují celou knihou a zkrátka není moc míst, kde by se nic nedělo. To já v knihách můžu.
Rozsah, který je opravdu malý, mě maličko děsil. Nemám ráda žádné extrémy a bála jsem se, že kniha nebude komplexní a příběh nebude dostatečně vykreslen. Omyl! Autor to nabombil ve všech směrech a je čirým důkazem, že i na pár stranách může být skvost.
Také musím vypíchnout ilustrace, které v knize jsou. Je jich sice maličko, ale rozhodně to ozvláštní design knihy a já zkrátka obrázky můžu!
Také musím ocenit multižánrovost. Myslím, že tady si na své příjde opravdu každy. Trošku bizár, sci-fi, hodně horor, zkrátka smekám klobouček, tohle není určite sranda napsat.
Malinká výtka - konec. Snesla bych ho o maličko delší, ale jinak spokojenost a mooc doporučuji!
Honý a já, příběh lásky
Marie Chválová
Tak tohle teda byla emoční jízda! Poprvé jsem litovala, že jsem ve štafetě a ruší mě poznámky, protože tohle potřebujete zkrátka číst a vnímat.
Dokonalý pár, dokonalá láska, souznění, děti, prostě vše. Ale osud je potvora a náhle přišlo to nejhorší, co přijít mohlo - smrt.
Milující manžel, tatínek, syn, zeť, zkrátka úžasný člověk, co by se pro rodinu a své blízké absolutně rozkrájel, zemře.
A Marie se ocitá sama s dětmi. Nebo sama, to není přesné, má rodinu, ale ta spřízněná duše, druhá půlka není.
Jako čtenář jsem s ní prožila zoufalství, které je jasné, že muselo přijít. Také nutnost být silná, protože je matkou a musí to být pro své děti. A zejména to, co si myslím, že bylo její největší poslání - naději.
Marie je totiž dokonalá stejně, jako byl její manžel. A jen to píšu, tak mám slzy v očích. Dokázala najít postupně to, co nám život přináší, najít ta nutná pozitiva k přežití a ještě dokázala napsat knihu o svém úžasném manželovi, která je rozhodně velkým přínosem pro všechny v podobné situaci.
Díky této knize Honza žije nejen ve společných dětech, ale i v této knize a my, čtenáři, můžeme obdivovat jeho krátké bytí zde.
Dneska to není ani tak recenze, jako vzdání holdu tomuto páru. Andělé tu máme půjčené na chvíli, protože se ten nahoře bez nich dlouho neobejde, vím o čem mluvím, a Honza byl jedním z nich.
Převzetí
Vojtěch Záleský
Pane jo, tohle byla gangsterská jízda plná různých "potvor" od začátku až do konce. Opravdu mě tahle kniha potkala v pravý čas, kdy jsem měla náladu spíše na tohle akční fantasy, kde je jedna střílečka za druhou, než na to epické a mnohdy pomalé.
Naše hlavní postavy jsou opravdu zajímavé. Za vypíchnutí stojí určitě Meg, která má určité schopnosti, ale udělala by vše pro to, aby je neměla. Mně tohle přišlo hodně fajn, že to je zase jiný úhel pohledu než to nadšené juchání, že se konečně povedla nějaká přeměna atd., jak to často ve fantasy knihách bývá.
Co se týká akce, tak autor s ní opravdu nešetří. Střílí se pomalu na každé straně a hlavní hrdinové jsou taková inovovaná Kobra 11. Ale to k tomuhle subžánru patří.
Maličká výtka - předvídatelnost. Vlastně jsem tak nějak vše odhadla, až na asi 1-2 situace a to byla škoda. Šlo to udělat maličko více napínavé.
Celkově ale knihu rozhodně doporučuji! Obzvláště těm, co mají dost upírů, vlkodlaků a těchto prvoplánových tvorů. Tady jsou fakt hodně originální a zajímavé bytůstky.