jindra3953 komentáře u knih
Knihu jsem dočetla včera, shodou okolností v den 124. výročí narození doktorky Vlasty. Byla to obdivuhodná žena. Škoda, že s ohledem na dobu, kdy autorka knihu napsala, není zmíněno, že prostředky na zřízení nemocnice poskytl T.G.Masaryk, nebo že dr. Kálalová psala K. Gottwladovi ve věci dr. Milady Horákové, že jí byla v patách StB... Kdo má zájem, hezké povídání o Vlastě najde na webu obce Bernartice.
Plný počet hvězd dávám málokdy, ale tady jsem neváhala ani okamžik. Kouzelný příběh a ta krásná čeština... Nezapomenutelný čtenářský zážitek.
Dobré to bylo. Samozřejmě jsem si na YT našla árii Tarji Turunen a Marka Hietala, šel mi mráz po zádech.
https://www.youtube.com/watch?v=ww2f4PPprSc&ab_channel=Nightwish
Četla jsem Egonovy příběhy už když vycházely na FB a proto jsem ráda podpořila knižní vydání. S láskou a nadhledem popsaný "psí" život.
Příjemné čtení. Ke knize jsem se dopracovala v rámci Čtenářské výzvy, vzala jsem to poctivě od 1. dílu a nelituju.
Bylo to náročné čtení a je mi z toho nedobře na duši. Kam svět pokročil za těch 30 let? My tady na severozápadě Čech svádíme dlouholetý boj o limity těžby uhlí z roku 1991, taky je to už hodně let a stále není jisté, že zůstanou zachovány. Také se mj. argumentuje tím, že lidi přijdou o práci (stejně jako v Simmelově knize) a i v jiných aspektech jsou okolnosti velmi podobné, včetně zákulisních politických tahů. Lidstvo je asi nepoučitelné. :(
Pak ujel dvanáct metrů...oheň se vrhl sto metrů nahoru...o méně než deset metrů...čekající šest set metrů západně ...vzdálenost přibližně sto čtyřicet metrů...ujelo posledních dvacet metrů...spatřil celé to procesí ze sta metrů...ujel čtyřicet metrů...auto dvě stě metrů před ním zpomalilo a potom sto metrů...
První a asi i poslední moje kniha s Reacherem. Ty věčné metry, příp. kilometry mě neskutečně štvaly.
Laskavý humor, krásné postavy, krásná krajina... Pohodové čtení. Všechny díly jsou pohlazením na duši.
Zpočátku deprimující čtení, ale s ubývajícími stránkami je to lepší a lepší. Žádný strom neroste do nebe.
Jak už tu kdosi napsal přede mnou, měla by to být povinná četba pro všechny. Smutné čtení, člověku běhá mráz po zádech z toho, jak tenká je hranice mezi láskou a nenávistí, mezi "normálním" životem a jeho totálním rozpadem. :(
Na této knize je nejpovedenější obálka. Postavy se mi zdály vesměs divné, styl psaní rovněž a výrazy "pohl" "pohli" "do AdrianČINÉHO pokoje", to opravdu ne.
Od téhle knihy jsem si slibovala víc. Myslím, že do kardiochirurgie je čtenář zasvěcen až přespříliš a psychologie tam bylo též víc než dost. Nemile mě překvapila čeština, kterou bych u české autorky čekala bezvadnou. Např. "To TI nikdy nenapadlo?" nebo věty typu *Jdeme někde* Bohužel se tam takové formulace vyskytovaly opakovaně, takže nešlo o nedopatření.
Jsem zklamaná. Celkem tuctové příběhy a navíc chyby různého druhu - skreslený, shoda podmětu s přísudkem, těhotné nechodí své bříško vyšetřovat na mamograf, ale na ultrazvuk... Přitom Hanibalovu knihu S pečetí viny považuji za jednu z nejlepších, kterou jsem letos četla.
Jak už psali někteří čtenáři přede mnou, příběh pekařovy dcery Elsie se mi líbil víc, než příběh novinářky Reby. O progarmu Lebensborn jsem doteď neměla ani tušení, bylo to "němectví" dohnané ad absurdum.
Bylo to rozvláčnější, od prostředka už jsem některé popisné pasáže brala letecky, ale dalo se to. Jen ten konec mi úplně nesedl, zdál se mi poněkud zmatečný, u některých Gerlofových vývodů jsem nepobrala jak k nim dospěl, Julie tam vyslovila jméno, které jsem si nepamatovala a nepodařilo se mi dohledat, kdo to měl být, pořadí pohřbených v jednom hrobě nemělo logiku... Ale možná je chyba ve mně. Určitě zkusím Smršť a potom se uvidí.
Moje první knížka od tohoto autora a určitě ne poslední. Spenserův humor je mému srdci milý.
"Nepřežila bych, kdyby tě zabili," připomněla mi.
Usmál jsem se na ni.
"Já taky ne," ujistil jsem ji.
Dokud jsem si nepřečetla tuhle knihu, neměla jsem ani tušení, jaká složitá situace byla v Polsku v roce 1981. V té době jsem už byla pár let dospělá a tak podezírám tehdejší vládnoucí garnituru, že to pečlivě tutlala. Ale Polsko není to hlavní, o co v knize kráčí. Líbilo se mi to i s veverkou a kocourem, doufala jsem v lepší konce.