jirijanovotny komentáře u knih
Z kresby jsem nebyl ani nadšený, ani zklamaný. To samé platí i o ději. Prostě to ani neurazilo, ani nějak zvlášť nenadchlo. Ale ani se mi na to nechce psát pořádný komentář.
Asimov bez Robotů a bez Nadace je taky velice čitelný.
Na druhé části knihy se autor doslova vyřádil. Děj se odehrává v paralelním vesmíru, který má jiné zákonitosti, než ten náš. Je to taková sci-fi verze Platóna. Asimov tam vlastně popisuje tři složky duše podobně, jako to dělá Platón v dialogu Faidros. Způsob, jakým to prezentuje čtenáři je ale čtivější, než u velkého řeckého myslitele.
Opět líbivá kresba. Je to fajn odpočinek odběhnout na chvíli od japonské kresby k něčemu, co se více blíží realitě. Svým způsobem.
Jen ten děj je fakt nic moc. Keanu, toto se ti moc nepovedlo. Zůstaň u akčních filmů (jen ne prosím u Džona Vika, toho už bylo až trapně moc).
Nádherná kresba, to je u komiksů a mangy na prvním místě.
Přeci jen, člověk čte obrázky a ty se musí líbit.
Dějově je to tak průměr, ale co bychom pro Keanu nevytrpěli, že jo :)
Jediné, co mu nemůžu odpustit je papírová mapa a velké město z kamene před 80 tisíci lety
Jeden z nejlepších (a nejhlubších) dílů Berserku. Samozřejmě, pro plné ocenění musí mít člověk načtené díly předtím... a nejlépe i ty díly potom.
Obětování se (a hlavně ostatních) velkému snu není jen věc fantasy. Stačí se podívat kolem. Třeba takový Bezos by mohl působit jako Gryffith, i když není tak krásný.
Doporučeno k poslechu pro tento díl:
Hell for all eternity - Beast in black.
Občas se pozastavím nad některým z přeložených slov, ale jinak musím uznat, že překladatelé odvedli dobrou práci.
Skvělý příběh si takto mohou vychutnat i čtenáři, kteří neumí japonsky nebo anglicky (v dnešní době divné, ale i to se stává).
K poslechu pro 9 a 10 díl doporučuji BEAST IN BLACK - Broken Survivors.
Hrdinové si jdou vlastní cestou boje a utrpení. Cestou, která z nich udělá to, co budou po zbytek příběhu.
A taky si pořádně zaje*ou.
Překlad super, ale jedno slovo mě dost pobavilo. Vzpurník! V angličtině The Struggler - bojovník / zápasník. V japonštině bohužel nevím, ale ten Struggler tam pasuje dokonale. Vzpurník zní spíše komicky.
Takhle vypadá naše budoucnost. Řídí ji korporace, lidstvo se zotavuje po katastrofě, policie nefunguje, města řídí gangy a augumentovaní lidé jsou noví černí (jezdí v buse vzadu).
Pro milovníky PC her Deus Ex Human Revolution a Mankind Divided je toto povinná četba na doplnění dějové mezery mezi herními tituly.
Kdybych nebyl tak velkým fandou hry (už i té původní z roku 2000), tak tomu dám méně hvězd. Takto to ale pro mě bylo skvělé čtení na 5 hvězd.
Takových technologických podnikatelů jsou mraky a já nevidím příliš důvod takto glorifikovat toto technopako. Jako šéfa bych ho poslal hodně rychle někam a změnil práci, případně se sním rovnou soudil.
Na charitu by nedal ani pětník, hlavně že cestoval po Indii za poznáním a moudrostí. Nalezls prd jak je vidět.
A taky dělat z obyčejné technologie náboženství proto se asi ty ajfóny šíří více u amíků, než u nás oni se tam nechají zblbnout kdejakým kultem.
Co se týče autorova psaní - nic moc. Jestli ještě někdy zatoužím po čtení něčeho o tomto technopaku, tak zvolím někoho, kdo mu nepoleze do zadku.
Tomu říkám vykročení do roku 2023 – hledat kachničku a bavit se předlouhými německými slovy v dětské knížce :)
U sci-fi dřívějšího data vydání si často říkám: jak to, že autora nenapadlo to xxx.
U čtení Pozitronového muže jsem to měl podobně, ale Asimov (a Silverberg) vždy překvapil a za pár stránek přišel přesně s tou myšlenkou, na kterou jsem myslel taky :)
Spojení sil dvou věhlasných autorů jde znát. Kniha je skvost s nádherným, hořkosladkým koncem.
Kniha pojednává o tom, jak se vyvíjela práce v lidských dějinách a taky o tom, jak to s "prací" funguje ve zvířecí říši.
Jde o opačný pohled na svět, než který předkládají knihy, které jsem v poslední době četl. Atomové návyky (dej tomu o trochu více, makej na sobě), Kam se poděl můj sýr (jdi si za svým snem, makej) a další hromady knih o marketingu…
Autor se zaměřuje na to, kolik času trávíme prací, kolik času trávili naši nedávní předci a kolik času trávili naši dávní předci, kteří se živili lovem a sběrem. Sice jsme na tom lépe, než dělníci rozjíždějící průmyslovou revoluci, o pohodičce lovecko-sběračských komunit si ale zatím můžeme nechat jen zdát.
Takže si to shrneme: Lidi, spěte (kniha: Proč spíme) a nedřete tolik (kniha: Práce)! Obě knihy jsou dobrou inspirací a svým způsobem i návodem na to, jak si uchovat duševní zdraví v dnešní uspěchané době.
Hezké prohlížení a trocha komentářů od autorů kreseb na karty. Hezký kousek na vystavení v knihovničce, ale taky dobrý lapač prachu.
Čtení pro děti je to zajímavé. Četl jsem to na táboře před dětem před spaním a kniha se líbila všem.
Zajímavá kresba pro mě byla hlavním důvodem, proč jsem po této knize vůbec sáhl.
Být mi tak 13 let, tak si to určitě vychutnám více. Takto to bohužel moc neocením.
"Věda vysvětluje, co se kolem nás celý čas odehrává. Stejně tak činí náboženství, ale věda je lepší, protože přichází s pochopitelnějšími výmluvami, když se splete."
Peníze jsou mrtvé! Ať žijí peníze!
Aneb o emancipaci peněz a proč potřebujeme nestátní peníze.
Autor popisuje běžnou praxi státních krádeží za bílého dne pomocí státních peněz a tichého lupiče se jménem inflace. Toto téma je v roce 2022 zvlášť podstatné. Nyní se totiž začíná projevovat, jak moc nás ovlivní lockdowny a Hrabišovo rozhazování.
Doporučená literatura pro všechny spořivé lidi, protože spořit ve státních penězích není schůdná (ani svůdná) cesta.
Hlavní hrdinka miluje CZ 75! Už jen proto to musí být povinná literatura pro všechny české milovníky zbraní :)
Napětí, bouchačky, auta, granáty, divoké akce a ještě více bouchaček. Přesně toto od tohoto skvostu můžete čekat.
Čekal jsem leccos… jen asi ne, že to bude jednoduché, snadno pochopitelné a docela i zábavné.
Tuto knihu mohu doporučit opravdu každému, protože díky ní pochopí fungování Bitcoinu 14letý kluk, se kterým právě tříská puberta, stejně tak i bývalý svářeč, který ve svých šedesáti dělá nočního hlídače.
Zajímavý a docela chytlavý příběh o boji světla s temnotou. Stále mi tam ale něco chybělo; nějaká ta hloubka; poznání postav; větší ponoření se do děje.
Krátké knihy dokáží být "hluboké". Mnohdy i více, než ty dlouhé. Toto ale není ten případ
Chápu, že jde o autorčin první (a doposud zároveň i poslední) počin, jen si u čtení stále připadám, jako bych četl Bibli.
Knihu jsem objevil náhodou pri procházení se v knihovně. Zaujala mě obálkou a především svými rozměry. Je to totiž kniha akorát do kapsy či do dlaně.
Má to nezpochybnitelné výhody, především když stále bojujete s nedostatkem času.