Jíťa komentáře u knih
Netradiční Agatha. Autorčin rukopis je poznat především zapeklitou zápletkou a zvraty v ději a minimalistickým popisem charakterů postav, umožňujícím zvýšenou činnost fantazie čtenáře. Přesto kvalitka občas trochu pokulhává, romantika Agathě dle mého příliš nesedí. Chvílemi na mě kniha působila až příliš naivně s nádechem červené knihovny. Přesto stojí za přečtení.
Velmi slabé. Je fakt, že spisovatelka, která má za sebou poměrně úspěšnou řadu příběhů o kočkách s detektivní zápletkou, si může dovolit tu a tam napsat horší kus, ale tohle bylo skutečně zbytečné....
Neskutečně kritické, neskutečně depresivní, ale takový byl Kryl. Po přečtení knihy jsem nabyla dojmu, že Kryl by zřejmě nebyl spokojen v žádné době :)
Očekávala bych hlubší rozbor jednotlivých příběhů. Kniha sice dává velký prostor k zamyšlení se nad významy jednotlivých příběhů, na druhou stranu mi přijde jakoby narychlo splácaná z poznámek z různých seminářů. Pro čtenáře, který se daného semináře neúčastnil, poněkud zmatečné.
Příběh i pointa nebyly špatné, jen se mi zdálo, že autorka v tomto příběhu vůbec nezdůrazňovala charakteristické rysy detektiva a snad i paní Oliverové, která se vyskytuje ve více detektivkách. Občas se tyto hlavní postavy chovaly překvapivě odlišně než bych očekávala.
Pokračování Celestínského proroctví je neménně zajímavé než první díl, ovšem jde o četbu již poněkud náročnější. To, co mi bylo v prvním díle jasné a co dávalo za pravdu mým skrytým představám a myšlenkám, je zde dovedeno dále, za hranice běžného pozemského života. Musela jsem se mnohem více soustředit a občas si kapitolu přečíst znovu, abych vše (snad) správně pochopila. Jedinou nevýhodu vidím v poněkud odlišném překladu, což je zpočátku hodně rušivé, ovšem není to chyba samotné knihy nebo jejího autora. Takže u mě palec nahoru a ráda bych zdůraznila, že ačkoli je zde použit příběh jakožto podobenství k vyjádření myšlenek, rozhodně nejde o dobrodružné čtivo s napínavou pointou. K tomuto účelu nechť případný čtenář raději zamíří do oddělení dobrodružné literatury pro mládež...
Luxusní kniha, která člověku připomíná to, co od narození zapomíná. Obzvláště druhá část knihy má velkou váhu pro každého, kdo chce nejen o duchovních principech života číst, ale i svůj život alespoň částěčně změnit a posunout na vyšší úroveň. Protože důležitý je především vývoj a nezáleží až tolik na tom, kolik času to každému člověku zabere nebo zda se mu podaří v tomto životě dosáhnout nejvyšší úrovně. Změna a posun, to je oč tu běží. A uvědomění si, že my sami si svůj život vybíráme a tvoříme.
Předností knihy je paradoxně její jednoduchost. Naprosto jednoznačným způsobem vysvětluje základní oblasti duchovna, princip pozitivního myšlení, fungování a řád Univerza. Na knížečce se mi líbila hlavně konkrétní cvičení na konci každé kapitoly, u většiny podobné literatury jsem toto postrádala. Určitě budu sledovat, co dalšího nám tato autorka nabídne.
Zkusila jsem druhý díl, ale je snad ještě slabší než první. Asi jsem suchar, nu což.
Jakožto třetí knihu od A. Christie jsem si vybrala Vraždu v Orient-expresu. Ačkoli znám příběh z filmové podoby (nedostižný David Suchet), nenudila jsem se ani chvilinku, naopak bylo skvělé sledovat pátrání s vědomím, že znám rozluštění. V tomto případě to bylo v podstatě směšně jednoduché již od první stopy, ale samozřejmě kdybych nevěděla, jak to skončí, tak budu napnutá do poslední strany. Pohodové čtení do jakéhokoli počasí.
Snad nejlépe napsaný román od Paasilinna, který jsem četla. Chlupatec je sympatický, jeho příběhy i příběhy pána jsou zábavné a ironické. Opět krásně kritický pohled na nepochopitelný dogmatismus a (pochopitelný) upadající vliv křesťanské církve. Perfektní!
Perfektní příběh plný magie, aspirující na nejvyšší žebříček mých top knih od J. Harris. Nádherné podobenství o souboji církve a stádnosti s originalitou, fantazií a vlastním rozumem. Názory autorky jsou mi velmi blízké, ale i bez toho je Znamení run nadprůměrně napsaná kniha v současné záplavě fantasy románů. Nemohu jinak, než 100% doporučit.
Moc hezky udělaná a kvalitní kniha zaměřující se hlavně na duchování podstatu keltského národa. Najdete zde informace o bozích, o archetypech v keltské víře, o původu svátků i každodenním životě Keltů. Textu moc není, ale je nabytý informacemi a dobře strukturovaný, výborná je i grafická podoba knihy.
Už dlouho se mi nestalo, aby mě román takhle chytnul, bravo! Akorát ke konci to šlo na můj vkus až moc rychle a brzký konec mě poměrně dost zaskočil.
Navzdory hlubokému zklamání z předešlé čtené knihy od P. Maylea (Rok v Provence), jsem zkusila štěstí a pustila se do Dobrého ročníku. Dvakrát nevstoupíš do téže řeky, říkala jsem si. Jsem to ale naiva, lépe by se v tuto chvíli hodilo přísloví "Jako když hrách na stěnu hází." Tahle kniha byla pro mě naprostou katastrofou. Nehorázně jsem se nudila už od první stránky a pouze s příslibem brzkého konce (ani ne 200 stran) jsem byla ochotná louskat stránku za stránkou. Nevydržela jsem. Upřímně jsem zvažovala, jestli má vůbec cenu toto dílo hodnotit, ale nakonec jsem stylem ne nepodobným skokanu obecnému dospěla k závěrečné stránce. Příběh je nudný a nepodstatný, popisy přírody neosobní, nevzbuzující jakékoli pozitivní emoce, zkrátka ztráta času. Asi si spravím chuť Pagnolem.
Nikdy bych nevěřila, že se u knihy odehrávající se v malebném prostředí Provence budu tak strašně nudit! Bohužel musím konstatovat, navzdory kladným ohlasům, že pisatelské umění autora je opravdu chabé připomínající až žákovskou snahu o "typické" žánrové dílo. Další důkaz toho, že za knihou honosící se titulem bestseller se neskrývá nic jiného než chabý literární pokus snažící se vzbudit ve čtenáři jakési emoce nad životními strastmi a slastmi různých lidiček, kde se nejvíce využívá (a zneužívá) kouzelného prostředí, do kterého je děj zasazen. Velké zklamání!
Výborná záležitost. Někdy je holt potřeba číst mezi řádky, odkaz autorových myšlenek pak nezůstane nevyslyšen.
Text příšernej, ale z hlediska odbornosti a názornosti (snad) dobrý. V podstatě za nejdůležitější a podstatné lze považovat dvě stránky s mapami reflexních bodů na nohou a na rukách a to je vše. Zbytek je jen o tom natáhnout to co nejvíc, aby z toho vylezla kniha.
Pavlicův vztah k hudbě je pro mě až nepochopitelný. Také si ráda poslechnu pěknou muziku, ale on tím doslova žije. Některé jeho názory jsou zajímavé a jakožto obdivovatel jeho snah o "spojení" různých etnických stylů hudby jsem uvítala především pasáže týkající se právě spolupráce se zahraničními hudebníky. Navíc, kniha se mi líbila i po formální stránce, povídání obou pánů je velmi kultivované a po stránce jazykové velmi pestré, zároveň nabyté informacemi. Přiznávám však, že některé pasáže, hlavně jména a souvislosti mi nic moc neříkali. Kniha mě ale utvrdila v tom (co už jsem si myslela předem), že Pavlica je typ člověka, který, ač se to nemusí na první pohled zdát, na sto procent odpovídá představě dnešního renesančního člověka v kladném slova smyslu. Nebojí se bořit hranice, je dostatečně flexibilní, přemýšlivý a intuitivní. Kéž by takových lidí bylo více, kéž by se lidé nebáli zbavovat svých nesmyslných tradic a zarytých rituálů a rozšiřovali si své kulturní i životní obzory. Btw nedá mi to, ale musím upozornit na jednu skladbu z alba Chvění, totiž Altajské nebe, kterou považuji za jednu z nejlepších skladeb vůbec.