Jodys.63 komentáře u knih
Tak netuším jak politicky ve skutečnosti Mo Jen smýšlí, jen se obávám, že my Evropané těžko můžeme hodnotit , natož kritizovat, potažmo plně chápat …a už vůbec ne odsuzovat Mo Jena za jeho politické postoje a smýšlení. Stejně tak je nám značně ….až nepřekonatelně ….vzdálen způsob života v této zemi, zvlášť v tak turbulentním období, jakým v Číně 20. století bylo. Naproti tomu lze s určitostí mohu konstatovat, že toto obsáhlé dílko je ze strany autora neopakovatelně a jedinečně uchopeno, jazykově vybroušeno, nenudí, ohromuje jazykovou květnatostí, dějovou linií, zcela specifickým humorem , živočišností, věrohodnou krutostí života. Za všechny tyto jedinečnosti ode mne 5 hvězd.
počáteční zklamání z proklamované " nejúspěšnější " knihy CH. B. ( pár povídek mi opravdu vůbec nepřipadalo jako jeho styl psaní ) zcela elminovali poslední dvě povídky " Všechny řitě světa i ta má " a " Vyznání muže sdostatek šíleného, aby žil mezi bestiemi " , to je přesně Buki, jeho jedinečnost, jeho přesvědčivý až charismatický projev, který mě dokáže v jednu chvíli rozesmát a současně se zamyslet nad obsahem toho , z čeho Vám tečou slzy smíchy. Naproti tomu v některých povídkách na úkor stylu překvapí originalita až šílenost tématu.
Toto knihu a autora jsem vědomě přihlížel a odsouval asi 2 roky. A hle jaké překvapení...skvělý satirický tón a inteligentní humor povídek v první polovině a neuvěřitelně laskavá povídka “Starosvětští statkáři” ( za tu si u mě autor vysloužil pátou hvězdu ) . Opět jsem se utvrdil v jedinečnosti ruských autorů, co se popisu charakterů postav týče
Vcelku čtivý a možná i reálný obraz života rodiny litevských přistěhovalců do “Států” na prvních 3/4 vydání z r. 1962 (Mladá fronta, nakladatelství ÚV KSČ). Zklamání přišlo v poslední čtvrtině. Propaganda socialismu s doslovem bolševika Z. Vančury , který té utopii takzvaně nasadil korunu. Od Sinclaira stačí !
Působivé čtení , které má spád. T.H. uskutečnil svoji dobrodružnou cestu těsně po druhé světové válce !!, přitom bylo možné pro svou věc poměrně jednoduše získat kvalitní lidský “materiál” i finance ... dnes v “ hlubokém “ míru posíláme vozítka na Mars, ale uskutečnit podobnou výpravu by asi bylo administrativně , bezpečnostně a finančně považováno za dětinskost...
Název tohoto malého 100- stránkového pojednání by se stejně tak jako chůze mohl jmenovat “ jak jsem spatřil PRAVDU , přestože je ve finále do morku kosti dokonalou věštbou stále se pruhlubujicího úpadku lidského druhu a neúprosné absence našeho spojení s matkou přírodou ...povinná četba a i přes kritický podtón dokonalé pohlazeni pro oči a ducha
Napinavá zápletka s laciným závěrem ,,, Zloba mi přišla zajímavější ????
Na 9 večerů jsem se vrátil ve vzpomínkách “ za oceán “. I tak lze vidět Ameriku jako soubor historických jedinečností...tak to prostě chodilo a hotovo ( řekl by i Irčan ). Rozhodně není potřeba se zabývat věrohodností faktů, stejně jako je zbytečné fixovat to množství jmen ( jedno z nich figuruje aktuálně na prezidentské kandidátce ) . Ale napsané tak čtivě, že by to film mohl jen pokazit.
Opět bych dal klidně o hvězdičku víc .Tak pro tentokrát jsem si sám nebyl jistý svým pohledem na tuto knihu. Takže nepokrytě přiznávám, že jsem primárně zkoukl ostatní recenze, abych se ujistil, že jsem to celé správně pochopil a uchopil. Člověk si po tom množství přečtených knih myslí, že je připraven na všechno. Že ho už nic nemůže překvapit a oslnit. Ale omyl! Huxley překvapil a oslnil. Důmyslné řazení kapitol. Precizní filosofie postav. Neustále aktuální témata. Náročné čtení, které vás nenechá vydechnout. Některé úvahy si přímo říkají o to, uložit si do paměti přesné citace. Kniha a myšlenky, které si jakoby sami žijou svým vlastním životem.
Je na výsost jasné, že kámen úrazu mého dojmu z této knihy tkví v bezkonkurenční kvalitě četby předcházející a současně ve srovnání s Ishigurovým “Pohřbeným obrem”. Takže shrnu asi takto: katarze hlavního hrdiny, typická japonská úcta, etiketa a distingovanost, a vnitřní boj svědomí a pošetilosti s prvky generační výměny
....není co dodat, doporučuji zařadit do povinné četby a především dočíst až do úplného konce vč. doslovu v podání Evy Beránkové k vydání z r. 2005....tím považuji toto malé, ale velkolepé dílko za plně pochopené a tajuplné zároveň
Jak sám autor sděluje, každá indoktrinace je zkázonostná....já jsem dal tuto knihu plnou odborných výrazů až na druhý pokus. Střídají se v ní hutné nestravitelné pasáže s naprosto logickými a pochopitelnými. Obecně za mě řada pravd, ze kterých naskakuje husí kůže. Přesto si dovolím v širším kontextu zůstat pesimistou co se týče autorova optimismu o nastoleném samospásném vývojovém trendu společnosti a spíše sdílím názory poplatné nevratnému procesu úpadku až zániku . Druhá polovina titulu je srozumitelnější, konkrétnější a čtivá. Určitě plánuji jeho druhý titul s názvem "8 Smrtelných hříchů civilizace" nebo v knze zmíněný titul "Tiché jaro" od R. Carsonové, který v češtině právě vycházi.
Je to fakt, knih a filmů s touto tématikou je již mnoho. O to více překvapí jakým způsobem uchopil téma autor a jak neotřele zapůsobí popis života v koncentrácích z pohledu Gyuriho a logika jeho vnímání reality v kontrastu s možnostmi lidské fantazie. A byl bych “baba”, kdybych popíral slzy, které jsem nedokázal skrýt v závěru knížky
...upřímně řečeno jsem celkem zklamaný, nechal jsem se otrávit vleklým popisem infantilního vztahu Oblomova a Olgy.....naopak jsem postrádal tu precizní "diagnostiku" povahy hlavních hrdinů, na kterou jsem u ruských autorů zvyklý ad) Dostojevský nebo Nabokov či Tolstoj. Ano , možná obraz jistého maloměšťáctví a v závěru trochu snahy o revizi v podobě vztahu Olgy a Štolce. Oblomov byl romantický zoufalec nehodný následování , nicméně tu čtvrtou hvězdu dávám za fakt, že ten zoufalý běh života a ruská mentalita jak je Gončarov popisuje, asi fakt odpovídají stejně zoufalému obrazu života v té zemi , kde zítra znamená již pozítří :-)
…tak mám-li být upřímný, knihu tu někteří jedinci nabízejí pomalu za 1000 Kč, čímž pádem nelituji, že se mi podařilo loadnout e-knihu v pdf formátu posléze vytištěnou na A4. Souhlasím s tím typem komentářů, které jsou zklamané z toho, že o okultismu a satanismu, natož o Gilesu de Rais , popř. o tzv. černé mši, se z titulu dozvěděli pramálo. Zato o milostném vztahu hlavního hrdiny s paní Hyacintou je téměř polovina děje. Nicméně neotřelé téma a další „skalp“ v podobě knihy s prvním vydáním z předminulého století . Ten jazykový formát dá jednomu pěkně zabrat
Prostě dobrá a oddychová , ale napaditá detektivka....Škoda ,že to nelze prohlásit o jejím pokračování
Tahle knížečka ležela v mě knihovně nedotčena a nebýt zavřené knihovny a v sobotu dočtené Kon-Tiki, přišel bych o tento navýsost lidský a surový ( i když jen 150-stránkový ) Saroyanův deník . Vybavil se mi obraz člověka dokonale nedokonaleho , jak by napsal Thomas Mann: “ dítko života klopotného “. Malý lexikon života
dávám pět ze šesti , ale tu poslední upírám spíše sobě , než autorovi, Strauss je realista s kontemplativní úchylkou a jeho pochybnosti o existenci sebe samotného , stejně jako přesvědčení o rozměrech nicoty a smyslu bytí v kontrastu s úlohou lidského myšlení a konání dávají čtenáři fakt zabrat. Naproti tomu jeho definice a kritický náhled na témata, jako svoboda, islám nebo " vyspělá" (nebo spíše vyčpělá ?? ) západní kultura jsou evidentně trefou do černého. Tu poslední hvězdu pošlu pomyslně dodatečně Claudeovi i sobě,...jemu za vytříbený sloh a sobě za pochopení částí textu , ke kterému se hodlám ještě vrátit... a nebo nevrátím ? a nechám Leviho myšlenky doznít.... a počkám , až mi je život podsune v krystalizované podobě jako konfrontaci s reálnou situací