Josh komentáře u knih

Recenze proti proudu davu….

Autorka v poděkování uvádí, že ji Lucinda Riley (LR) dala nějaké rady ke psaní. Těžko říci jaké, za mne, zvláště když přečtete obě autorky za sebou (náhoda) by je měla lépe přenést do svého psaní. Předčila LR v počtu stran, a to je tedy jediné.

Rozsah byl zbytečný, vyplatilo by se knihu aspoň o 1/3 zkrátit. Námět je přitažlivý, ALE… ale zpracování příběhu je jako když na otevření okna potřebujete 10 stran v telenovele. Jak by Jára Cimrman řekl „my nesmíme ani naznačovat“ tady autorka neuplatnila, naopak po snad 10ti (jasných) náznacích během 300 stran, že mrtvý je mrtvý to dojde i tomu mrtvému (to je jen příklad, poznáte sami o co jde v knize :o) O představě některých postav o přátelství nebo lásce by se dalo polemizovat, ale i v reálném životě se po 20ti letech můžeme od „přátel“ dočkat „překvapení“. Proč pro pointu názvu knihy autorka potřebovala u jedné postavy zdůraznit věk 90 let nevím, ale ani čas na příběhu nic nepřidal. Stručně - zklamání.

8 23.03.2021

Od autorky 2.kniha a z pohledu názvu „navazuje“ na předchozí Levandulová zahrada :o) Tyto dvě knihy mají hodně společného - za mne u knihy podruhé a dokonce u stejné autorky „profláklé“ označení barvitý příběh!! Je vyvážený v obou časových rovinách, věrohodný, skvěle vystižené charaktery, atmosféra jako byste tam byli a z povzdálí, neviditelní sledovali děj. Čtenářovu pozornost má příběh od začátku do konce a laťku příjemného čtení vysoko.

Stručně, kouzlo šaramantní hlavní postavy Posy a vše co ji život přinesl chytne a nepustí…. Kdo by nechtěl mít někoho podobného ve své blízkosti?

13 21.03.2021

Na téma odsun u nás a Volyňští Češi nasadila Eva Tvrdá pro mne trilogií (Třešňová alej) laťku hodně vysoko a probudila ve mně zájem o tuto část naší historie vyhledáním jiných, ne faktografických knih, včetně této od Edy Kriseové.

Bohužel přišlo zklamání. Žádné sladění:o(( Byly části, kde vše plynulo a najednou jako průrva a o čem to je? Jiný příběh, jiný člověk, jiná doba? Napadá mne srovnání jako když přemýšlíte a mysl si skáče, jenže na papíru. Ať v osobních nebo dějinných popisech. Navíc rozvláčné dialogy a zvláštní charaktery, kterým chyběl „šmrnc“ nebo hloubka, jak chcete, postupně ničili můj dojem z knihy. Škoda, fakt.

4 19.03.2021

Kniha, která po několika letech doplňuje dříve napsanou trilogii - příběh (Agáty) pokračuje. Jsou postavy u nichž chcete znát „pokračování“ a nějak si představu nastavíte. Když se pak naskytne možnost ji reálně porovnat s autorkou, jaký život určila postavám ona - nemusí nastat soulad. U mne to bylo lehké zklamání, ale originalita pohledu ET zůstala „svá“, takže se „tetralogie“ uzavřela v dobrém:o)

3 17.03.2021

3.kniha trilogie. Kniha mi nepřišla jako navazující na dvě předchozí, spíše sama o sobě. Jsou zde 3 příběhy žen jako samostatné povídky, které mají společné vzpomínání na minulost, včetně 2SV. Nad obraz Hlučínska a soudobých tradic vyniká pohled žen, hodnocení jejich vlastních životů.

4 15.03.2021

2.kniha trilogie. Na téma odsunu u nás to není první kniha (např. Vyhnání GS od K.Tučkové), ale v tomto případě se vzhledem k lokalitě - Slezsko - prolnuly příběhy Němců s Volyňskými Čechy. U Volyně to moje premiéra byla a autorka ve mně opravdu probudila zájem o tuto část naší historie, jež se mi nezdála tak důležitá, ale je a hodně!!

Styl knihy - zvláštní vidění situací, záměna hrdinů skoro po odstavci, osobitost a výrazovost zážitků / pocitů - to vše je jistým způsobem vyzývavé. V nejlepším slova smyslu - zamyslet se nad zájmy jednotlivců vůči moci-chtivým, nad osobním životem vůči zmanipulovatelnému davu, nad neviditelností tichého člověka vůči hlasitému řvaní politiků.

6 13.03.2021

1.kniha trilogie od této české, resp. moravskoslezské spisovatelky:o)) Kouzlo této autorky spočívá v takovém zvláštním souladu i nesouladu, dějinách národu i životu jednotlivců, beznaděje i víry. Osobité a silně výrazové vidění situací, emotivní a zvláštně psychologické prožitky, složitý život z jednoduchých maličkostí. Takové zvláštní něco, co umí kouzlo - v jednu chvíli strach a vzápětí pohlazení. Přenesete se do minulosti, přestože dál žijete svůj dnešní život….

6 13.03.2021

Čekání na pokračování se vyplatilo. Doplnění k recenzi 1.dílu z 9.8.20 má svých 5* Ryzost, lidskost, pravdivost. Pár slov, která mne po dočtení 2.dílu napadla. Výjimečný, poutavý příběh „ztraceného města“ prošel dalším údobím dějin.

Komplexnost a rovnováha, jak v životech postav, tak v ději, což v množství osob a počtu let 1921-45 uhlídat je umění. Přitom se každému dostal originální život a individuální postoj, kdy mohl čtenář prožít škálu událostí, v různém pohledu a vybrat si dle svých sympatií či názorové shody. Autorčina citlivost k subjektivitě jednotlivců a zároveň objektivitě v náhledu celé knihy je obdivuhodná.

Z pohledu postav, přesvědčivěji ve srovnání s knihami o 2SV u mne jako červená na semaforu svítila touha člověka, který chce „normálně žít“. Jen to. ALE přitom je to vše!! Než se rozčílíte na tento názor zamyslete se - jen výjimečně si to přejí muži, to ženy o tom nemluví, ale jednají. Ony znají hodnotu života, resp. si ji více uvědomují, stejně jako potřebu smíření, ústupnosti, hledání možností. Kdežto muži mají plnou pusu hrdosti, uraženosti, přitom jsou stále jako dobyvatelé a bojovníci za nějaké ideje a právo někoho na něco, jenže pak je z toho válka…. Tu ženy nevymyslí, o čemž svědčí pohled staletí zpět. Ženy, matky, dcery, sestry pak trpí a čekají až někdo z mužů dostane rozum. Nebo zvítězí, dobije…..

Přes autorčinu nestrannost (za mne 100%) lze z životů postav objevit, jak se postupně, nepozorovaně rodí zlo. V 1.díle to nebylo tak zřejmé, nebo je pro mne 1SV vzdálenější, méně známá, ne tak živá jako 2SV díky pamětníkům. V tomto díle je vývoj nacionalismu a následky jak to dopadá, když je (jakákoliv) národnost stavěna nad člověka jasné zlo. Dnes nám známé v zorném úhlu minulosti.

Nezapomínejme však, že zlo funguje stále na principu plíživě, nenápadně... Možná bychom se mohli od postav i této knihy poučit, že je třeba dávat pozor co se děje v naší rodině, mezi přáteli, v práci, ve společnosti, nemluvě o médiích a podívat se do svého srdce, zda chceme „normálně žít“ a co pro to děláme. Jak autorka říká v doslovu „snad z ní (diskuse) vzejde poznání, smíření. Kéž by.“

Podruhé DÍKY paní Ledecká, že jste se na „tenký led“ historie českého, polského, moravsko-slezského i německého národu pustila. Držím palce na další náročné období naší historie 50.léta a dál. A 1 malé přání - v 3.dílu strom života rodu lze?

26 10.03.2021

Tenhle titul zní jako denní praxe a tak v knihovně putovala z poličky vrácených na hromádku půjčit. Příběhy jako kopie, chování žen jako kopie, což je zřejmé podle žen jako takových – vše plně prožívají, dávají sebe, mají spokojenost všech jako svou prvořadou „povinnost“. Bohužel kopie bolesti a trápení, takže za mne došlo na „skok“ na závěr knihy, kde jsou rady jak se bránit nezdravým vztahům – ty už si lze „přebrat“ dle svého vlastního života a nést jen tu svou bolest a trápení….

2 10.03.2021

Jít proti proudu nadšených 5* recenzí... ??

Nevím, zda mne zarazil více ne-styl knihy nebo reálný socialismus. Asi obojí, protože socialismus očima hrdinky resp. autorky mi připadal ne přehnaný, naopak naprosto reálný, ale divně až komicky emotivní a nejpřesněji řečeno „ujetý“. Každá další strana mi přišla jako další patlání a prostě se mi v tomhle patlat nechtělo. Jeden pokus stačil. Za mne třeba kniha Veverka v kleci lepší:o)

Tato doba je na místě připomínat a také o ní objektivně říkat těm, jež ji mají jako druhohory, jenže na 2.stranu a to je dle mého to nejhorší k této knize – není vám to aktuálně povědomé?? Možná ne pod hlavičkou KSČ a mávání červenou knížkou s hubou plnou socialistických ideálů, ale co třeba „občanské upozornění“ na to, že někdo nenosí roušku proti tomu zrádnému viru i když je 2km od lidí nebo šel někam kde neměl být nebo byl s více lidmi apod. A co teprve pracovně!! Ten nebo ta nedělá to, kdo má stále přestávky u kafíčka a souhlasí s velením na kterékoliv úrovni je odměněn na výplatě, jezdí si kam chce, dovoleno má víc než jiný…. jen to ostatní „nesmí“ vědět kvůli GDPR. Nemusím pokračovat s příklady, že?

2 05.03.2021

Ve své době jistě zajímavý titul. Čtenářsky příjemně rozděleno do témat, nepřehnaný rozsah informací. Dnes o skoro 20 let později se najdou lépe zpracované kuchařské knihy, ale na dobrých postupech se moc nemění.

2 05.03.2021

Citace z obalu: „Upozorněte na tuto knihu a doporučte ji všem svým známým. Zasluhuje toho.“ TAK TOMU ŘÍKÁM PR :o)) Stále platné a hlavně pravdivé. A to více než 100 let!! Upozorňuji a doporučuji:

Jméno Anuše Kejřová (1874-1926) je pojem stejně jako M.D.Rettigová (1785-1845) nebo Marie Janků-Sandtnerová (1885-1946). Vidíte ty roky??!!

Ve „zlaté“ kuchařce se majitelka kuchařské školy a učitelka vaření s mnohaletou praxí nezapře. Svými kuchař.knihami se zapsala do dějin kulinářství a její recepty patří k české klasice. Podobně jako MDR se obracela na běžné hospodyňky, vycházela nejen z českých tradic, ale sledovala i evr.kuchyně a nejnovější trendy ve zdravém stravování. Jsme tedy v dobrých rukou:o)) Její pohled na přípravu našich tradičních pokrmů se hodí i po 100 letech….

Mám tip např. Sekaná pečeně na smetaně, Vepřové à la srnčí ragú, Tvarohové knedlíky, Mramorová bábovka – nevíte někdo co je 5 kapek růžového bretonu?

V kuchařské knize, poprvé vydané 1916 objevíte recepty, které vařily pra/babičky a buď jste je zapomněli, nikdy nezkusili nebo jako já se už nemáte koho zeptat. Možná s jistou úpravou máte recept v knize staré pár let, ale proč nejít ke kořenům? Od začátku knihy než dojdete k receptům si můžete číst jako kdybyste byli s pra/babičkou. Moc hezké povídání. Dýchá na Vás pohoda a klid. Nostalgie.

Možná pro současnou generaci vyzní některé rady směšně, ale dost z nich je užitečných i v moderní době. Třeba rady jako - účelné zařízení kuchyně, přibližné doby potřebné ke strávení různých pokrmů, jaké množství některých potravin počítáme na 1 osobu, měření potřebného množství potravin příp. jak na menší množství pohodlněji pomocí lžíce :o)

Nepochybuji, že stále platí slova Anuše Kejřové: „Celý náš život je školou, kam se stále chodíme učit – a nikdy nesmíš říct, že jsi dost učená, že radu nepotřebuješ.“

Česká kuchyně je výtečná, byla-je-bude když se připravuje poctivě a s láskou. Naše kořeny, naši předci, naše hrdost.

3 01.03.2021

Asi nejsem na povídky:o( Nevím proč se kniha tak opěvuje, ale každý máme své oblíbené styly… Přečtení útlé knížky moc času nevzalo, ale bohužel nic nedalo. Snad z dáli úvodní povídka. Autorovi dám šanci jinou knihou - Sběratel sněhu.

3 28.02.2021

Prvních možná pět stran vypadalo nadějně. Pak se z příběhu stalo sci-fi na jedné straně, protože hrdina byl velikou konkurencí Supermana co vše zažil a hlavně přežil, a technická příručka na straně druhé, protože popis zbraní či útoků byl jako návod pro amatéra. Stručně - nezajímavé pokud nečekáte sci-fi-příručku:o)

3 27.02.2021

Téma návratu do minulosti je vždy atraktivní. Jedna z podmínek této knižní kavárny, že se můžete setkat jen s jednou osobou a že tím setkáním nic nezměníte - je výzvou se zamyslet nad svým životem a faktem koho bych já chtěl/a potkat u takové kávy…. Na několika příbězích, resp. životech může čtenář dostat jisté tipy, kdo vše se o toto místo může ucházet a jaké situace nám v přítomnosti často připadají nedůležité a stanou se zásadní….

Osobně mne zpracování zklamalo, avšak vůbec ne pokud vezmu v úvahu, že texty od asijských autorů jsou často rozvláčné, sáhodlouhé, opakující se. Tady je pak cca 170 stran oproti jiným hodně hodně tlustým knihám pohoda:o)

8 27.02.2021

Tato recenze plave proti proudu, přidám se k málu, ale u mne velké zklamání tak nelze jinak. Nejsem pro bláznivé komedie, zvláště pokud mi nepřijdou vtipné. Ani ty, které mají pod povrchem lidskost (humanitu). Opakování opakování opakování jako když vyprávíte pohádku o veliké řepě (tahal dědek, babka...) na 360 stranách!
Můj dojem z autora je, že se s léty vyčerpává. Zklamání mi přinesla už jeho Životní terno, oproti tomu dříve napsaná A každé ráno je cesta domů delší byla skvělá. Mám tipy na jeho starší knihy, tak uvidíme co tohle „pozorování“ přinese:o)

8 25.02.2021

Téma znělo zajímavě, bohužel zpracování zklamalo. Zásadně. Bylo to rozvláčné, sáhodlouhé tlachání, které zanechalo jen naštvání ze ztráty času. Pokud stručná recenze, pak jediné slovo z popisu knihy – groteskní.

2 25.02.2021

Kniha mi všemi příběhy spíše než emoce až k pláči potvrdila názor, že horníci jsou stále (viděni) jako skupina „něco extra“. Není to přece jediná profese, kde jde o život!! Ženy líčí svůj osobní příběh víceméně jako přes kopírák, ať nedávno nebo desetiletí zpět (ty nejstarší byly aspoň historicky zajímavé). Horníci, jako jejich partnerky vědí o rizikovosti práce stejně jako o výši mzdy za ni. Dokud se nic nestane... Proč jim prokazovat větší soucit než ženám, které ztratí své muže v práci, jež není tak privilegovaná a tedy i nezajištěná? Jenže o nich se nepíše….

Kniha mi nepřišla objektivní, naopak cílená "litujte je", a to mi vadí. Bolest přináší každá smrt a nikdo nemá právo povyšovat některé lidi nad jiné. Co třeba aktuálně mladík (1993), na něhož při opravě spadlo auto? Co rodina, co automechanici?

Téma si vybrala autorka za nějakým účelem, mne však neoslovila.
ALE 500% bych tuto knihu ani zdáli nesrovnávala s knihou Šikmý kostel.

6 23.02.2021

Formát? Veeelká. Informace? Veeelké. Grafika? Veeelká. PROSTĚ encyklopedie z rostlinného světa jak má být. Povedená po všech stránkách. U vzniku této knihy se sešli opravdu jen profíci ve svých oborech. A těžko říci za čtenáře, kdo při přetahování o ni vyhraje – zda děti nebo rodiče. Možná prarodiče:o))

4 23.02.2021

Formát? Veeelká. Informace? Veeelké. Grafika? Veeelká. PROSTĚ tohle je kniha, která vypadá jako atlas vodstva, i když má překvapivě brčálově zelený obal (PR?:o) ale je v ní spousta dalších poznatků ze všech sfér, které zaujmou děti i dospělé. A budete koukat! Mrzí mne, že naše Labe a Praha nejsou tolik vidět, ale jsou tam...

2 23.02.2021