Josh Josh komentáře u knih

☰ menu

Zázrak jménem voda Zázrak jménem voda Jiří Dušek

Kniha nejen plná informací o vodě – od té z kohoutku, přes v řece až po moře a oceán, není vynechána ani atmosféra ani led:o) Kromě toho snad na každé straně i tip, a ne jeden, na pokus! Pokusy určitě děti s dohledem dospělých, takže se pobaví celá rodina. Kniha má pěknou a přehlednou grafiku, komplexní informace, dostatečně bohaté, ale ne encyklopedické, které by brzy přestaly bavit. Naopak – opravdu poučná a zábavná kniha! Děkuji autorům, že u nás konečně vyšlo něco domácího, ne žádný překlad :o))

22.05.2021 5 z 5


Mlýn Mlýn Michal Vaněček

Pan Vaněček píše dětské a odborné knihy, a je v tom dle oblíbenosti dobrý:o) To však nic neřekne o volbě jeho stylu pro knihu, jež čerpá ze skutečného života a ještě na více než sto let od r.1900 naší historie. Dobové titulky novin jsou sice překvapivé, ale zvyknete si a dokreslují co právě čtete. Strohý „ne-okecávací“ :o) styl je také zvláštní, ale má své kouzlo a zapadá do konceptu knihy.

Příběh? Dva bratři, s rodiči a sourozenci jsou pevné charaktery, což je Čechům trnem v oku. Bylo–je–bude. Přesvědčí se o tom za svůj život od obyvatel vesnice, přes komunisty po podnikatele. Nejslušnější označení bratrů je podivíni.

Když si promítnu kolik znám zásadových a čestných lidí, kteří se tak chovají pro sebe (mohou se podívat každý den do zrcadla) i vůči lidem kolem bez ohledu na situaci – stačí mi jedna ruka. Smutné, ale díky Bohu existují!! Těch, co vás využijí, použijí, zahodí, nedodrží slib, lepí med kolem pusy a v náročné životní zkoušce vás potopí (často bez zaváhání či s radostí) tak těch je. Bohužel také ti, o nichž jste si mysleli, že je po letech znáte… Znáte to jinak?!?

Jsou zde věty i pasáže plné životní moudrosti, nejen kázání faráře Hřiba, resp. reálného faráře Toufara. Vybere si každý, nejen dle doby, jež si k svému věku pamatuje. Bratři víc mlčeli, avšak když něco řekli stálo to za to – bylo to přesné! Mne zaujala jejich hláška „my státu nic nedáme a taky od státu nic nechceme“. Nadčasové, ne?

Myslím, že by se kniha měla zařadit do četby každé generace. Možná i do povinné četby, nabízí reálnou představu o naší minulosti.... Češi dost rychle zapomínají (nemusí jít o desetiletí) a co hůř, omlouvají v lepším světle něco, co bylo spláceno bolestí a krví, a nelze omlouvat!! Pak se diví… Stačí jakékoliv zprávy dnes. Jak jsme nepoučitelní:o(( Výjimečně čtu knihu podruhé, tahle k nim bude patřit.

17.05.2021 5 z 5


Dopis Dopis Kathryn Hughes

Tohle je kniha, kdy otevřete 1.stranu a čtete dokud nejste na poslední. Ano, tak to u knih bývá, jenže tady to uběhne tak rychle, že nevěříte počtu 300 stran:o)) Tak je to skvěle napsané - „svěží“ jazyk, vyjadřování, myšlenky postav, děj… Žádné táhlé pasáže o ničem a podrobný a ještě podrobnější popis čehokoliv.

Za mne byla záhada dopisu dobře promyšlená a až tak průhledná nebyla, dozvíte se vše včas tak, aby byl děj plynulý a nepřemýšleli jste jako u detektivky, proč taky? Propojení dopisem v časových osách 1939 a 1973-4 (snad moc neprozradím :o) je moc pěkné, a spíše mne u „dopisu“ napadlo něco jiného...

... tohle se stane, když někomu věříte, a i přes vám známé nedobré vlastnosti toho člověka vás ani nenapadne, že zajde „až tak daleko“. ALE zajde. V této situaci se ocitnou postavy v obou dobách. V tomto ohledu autorka svět neidealizuje, naopak (bohužel) je to velmi reálné, pro hodně z nás... Myslím, že se autorce podařilo "dostat pod kůži čtenáře", jakkoli se kniha může zdát jako „slaďák“ patří k těm, kdy nebudete litovat svého času :o))

13.05.2021 5 z 5


Hotel na rohu hořkosti a štěstí Hotel na rohu hořkosti a štěstí Jamie Ford

Dá se smíchat láska, úcta k rodičům, partnerovi, národu, válka, dětský a dospělý pohled na život tak, aby se vás dotkla melancholie, smutek, ale také laskavost a radost tzv. X v 1? Ano, dá. A dokonale! To umí Jamie Ford touto knihou.

Už aby někdo přeložil do češtiny a vydal jeho další knihy. No, možná je dříve seženu v angličtině :o)) Moje sbírka osobních TOP knih je tímto rozšířena!

10.05.2021 5 z 5


Prozření Prozření Jessica Shattuck

Kniha nabízí v pohledu na 2SV výjimečnost – pohled Němců, a to žen. Každá z nich je jiná - charakterem a společenským postavením, zkušenostmi a v určitém důsledku těchto předpokladů jiným osudem. Můžeme obdivovat nebo přilnout k osudu nějaké ze 3 žen, nebo naopak nějakou nesnášet, ALE...

Poslání knihy je podívat se skrze postavy na to, jak se válka a zvláště 2SV, jež ponořila celý svět na 6 let do neuvěřitelné lidské krutosti, pomalu nenápadně plíživě dostala do života člověka, do důvěry lidí, do fanatismu davů! Jak jim někdo-nějak-něco začal říkat - pravdy, polopravdy, lži a oni přestali vnímat rozdíl mezi nimi. Neviděli hodnoty života, co je právo na svobodu, co je boj za pravdu. Slepá důvěra, manipulace, vymytí mozku.

Jak se nám to zdá dnes nepochopitelné, nemožné, neuvěřitelné, že jen pár lidí dokázalo vidět, bojovat za život (svůj a ostatních) a nedovolili nikomu-nijak-ničemu jim nahradit lež za pravdu.

Při čtení této knihy se zamyslíte jaké pravdy, polopravdy, lži dnes čteme/slyšíme, jsou kolem nás denně a v jakém množství!!! A ruku na srdce – poznáme rozdíl mezi nimi? Co třeba informace za rok covid19 v ČR, ve světě?? A umíme domyslet kam může vést, když nepoznáme, nevidíme, dovolíme….

CITACE
„Jsou plné plamenných citací Hitlera … chci nemilosrdnou, dominantní, nebojácnou a krutou mládež … z pohledu jejich očí musí probleskovat nezkrotná, velkolepá šelma.“ ... „Veškerá přátelská rétorika o sounáležitosti je pryč, stejně jako oslava zdravého, prostého způsobu života.“

05.05.2021 4 z 5


Osvobození Osvobození Imogen Kealey

Nechápu proč je kniha tak přehlížena!? Je sice z 2SV, ale už ten neobvyklý námět – špionka Bílá myš přece musí vzbudit zájem!! Už vůbec nechápu některé recenze.

Skvělá kniha: téma, styl,rozsah, rovnováha (klobouk dolů jak 2 autoři -muž a žena- jí dali takovou úroveň) v mnoha ohledech. Nancy je žena +-25 let a nevím, zda by dnešní mladí lidé dokázali co ona. Ne jen ženy, co muži! Byl to skutečný člověk za nímž bylo 99 % co je popsáno – dost usvědčující pro nás rozmazlené 21.stoletím...

V době 30.-40.let 20.století, kdy musela Nancy čelit „maličkostem“ jako nacistická ideologie a jejich špionáž, nástrahy, udávání a nedůvěra všude kolem, smrt na každém rohu, přehlížení a spíše ponižování žen – to vše dokázala zvládat s osobní odvahou, neuvěřitelnou morální i fyzickou silou a pravdou v níž věřila! Přitom všem měla stále naději v život, lásku, důvěru v přátelství a dokonce humor!!

Za mne výjimečné a také určité doplnění pohledu na 2SV ve Francii z jiné skvělé knihy Slavík/K.Hannah. Doporučuji – nebudete litovat :o) Po souběžném čtení s lépe hodnocenou knihou Ztracená manželka/A.Richman ji tato 100 % převyšuje.

01.05.2021 5 z 5


Ztracená manželka Ztracená manželka Alyson Richman

Námět z 2SV je výjimečný díky konkrétním postavám, reálným lidem. Jinak téma 2SV a změn v životě Židů v naší zemi před a během 2SV není neobvyklé. Autorka píše střídavě za hlavní postavy Lenku a Josefa, což je také často používané. Některé pasáže mi přišly zdlouhavé, některé se dostaly pod kůži.

Nepřestane mne udivovat naivita Židů a vzájemná nedůvěra ve smyslu, že ti, kteří varovali a tušili (zdálky ale přesto) co může nová ideologie přinést byli považováni za pošetilé, ne-li hloupé. Tady je postaven proti sobě rozdíl, kdy někdo poslechl „6.smysl“ a někdo ne. Netuším, zda autorkou plánovaně. Opačná rozhodnutí měla i své opačné následky. Tyto 2 postoje jsou v knihách často „smíchané“ nebo „zamlžené“, tady však vyniknou díky vztahu 2 lidí, jež to ovlivnilo na 60 let.

Možná se dnes můžeme „divit“, jak jedno rozhodnutí ovlivní lidský život. Bez ohledu na válku, jež vždy žene věci do extrému, se však každý z nás může kdykoli ohlédnout a možná uvidí, že také ne/jednou stál na křižovatce. Nebo na ní stojí?

Útrapy a bolest jsou popsány spíše okrajově, takže kniha z 2SV je víc hodnocena pozitivně. Dle mého je to s ohledem na milostný příběh v době 2SV spíše než na hrůzy 2SV. Za mne dobře napsaný (čtivý) příběh, ale nejen po souběžném čtení s knihou Osvobození od IK je tato kniha o * níže.

28.04.2021 4 z 5


Kéž bych ti to dokázala říct Kéž bych ti to dokázala říct Hannah Beckerman

Chápu, že bylo třeba pro téma knihy nechat uběhnout desetiletí a že někdo může být naprosto nepřístupný, arogantní, bezohledný a především hloupý, že nevidí neslyší a nenechá si nic říci. Přitom se sám užírá, citově trpí a to vše přenáší na blízké. To však neznamená, že s takovou hrdinkou soucítíme nebo ji omlouváme, tedy alespoň někteří čtenáři. Spíše mi to připadalo jako rozmazlený fracek, který potřebuje na zadek nebo „průplesk“, ale nikdo z postav se k tomu neměl, tedy slovně:o) Achjo tolik stran, čtete, čtete a ptáte se, kdy se to konečně prozradí…

Přání z názvu knihy však nemusí být velké tajemství. Máme to „na jazyku“ všichni a poměrně často v našich vztazích. Myslím, že až se to „proflákne“, dokonce někdy díky naší statečnosti, zjišťujeme, že kdybychom se řídili dobrou radou např. „nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce“ (Bible, Ef 4,26), tak bychom předešli jak svému, tak ostatních ve zbytečném nedorozumění. Holt ale život...

24.04.2021 3 z 5


...a naposled konvalinky ...a naposled konvalinky Jarmila Pospíšilová

Není důležité, zda obálka napoví obsah knihy nebo je super-čtenáři odhadnut, ale co v nás příběh probudí a hlavně zanechá.

Rozhovor generací ve společnosti i v našich rodinách nejen zásadně chybí, ale bohužel to lidé – do chvíle, kdy to většinou už nejde změnit – ani nepostrádají. Nezajímá je minulost rodičů, natož prarodičů, často se prý jen omezí na výtky, jak se měli hůře a poučování, aby se další generace měla lépe. Jenže to není úplně pravda a pokud ano, pak do takových momentů dospěje každý. Je však otázka, zda se ve stáří bude zajímat někdo o nás, dá nám čas, zda neskončíme sami mezi cizími v cizím prostředí, jež nás bude o to více děsit.

Uspořádání rodiny generačně je smysluplné. To chápou Španělé, Italové a jiné národy, kde si vzájemně předávají zkušenosti, nadšení i uvážlivost, respekt i odvahu. Stejně tak v práci má velký smysl mít generace a podporovat je navzájem, každá je přínosem svým způsobem. Hodinový strojek orloje má hodně hodně velikostí koleček, jinak by do sebe těžko zapadla a fungovala tak skvěle….

Příběh Magdy a její praneteře se neděje v neznámé smyšlené době ani zemi. Je nám blízký víc než tušíme. Je citlivý, emotivní, hluboký, dostane se pod kůži, je v něm plno míst k zamyšlení. Možná ani tolik nad hrdinkami jako spíše nad námi samotnými. Jaký život žijeme? Jaké mám hodnoty? Máme spolehlivé blízké nebo přátele? Jakými lidmi jsme my pro ně?

Život se může zvrtnout, ve chvilce a nemusí někdo nést odpovědnost – nemoc (před i po CV19), nehoda, ztráta práce, blízkých, atd. – a budeme stát před zásadním rozhodnutím jak přežít, resp. jak žít dál. Možná právě tento příběh předkládá možnost, dává příležitost se pozastavit v klidu a bez tlaku situace se zamyslet co je a co není důležité, co lze a co nemá smysl měnit. Teď mám čas!

Další knihy autorky mám vyhlédnuté. I kdyby nebyly tak skvělé jako tato, má paní Pospíšilová čestné místo v mé knihovně a ve čtenářském srdci, za což děkuji.

23.04.2021 5 z 5


Vyměň chemii za jídlo Vyměň chemii za jídlo Julita Bator

Jde poznat, že autorka má za sebou nejen praxi ohledně „jídla“, ale také blog, protože je kniha psána tak, že se nenudíte, víceméně hltáte informace a ani si nevšimnete kolik jste už přečetli…. Ono to samo ubíhá:o))

Líbil se mi recept na banánový dezert – zmrazíme několik banánů, oloupeme a rozmixujeme je:o) Ty další jsou podstatně „výřečnější“ a je znát, že jsou jak praxí ověřené resp. vím, že fungují z vlastní zkušenosti, tak sledují přístup dle titulu knihy "vyměň chemii za jídlo".

Grafika pomáhá čitelnosti, orientaci v knize a je příjemná, snad až na větší znaménka u obsahu různých potravin, jež na 2.stranu zase nelze přehlédnout a zdůrazňuje jejich důležitost.

Postřehy – určitě už znáte z praxe co čekat u potravin „pro děti“, ale komplexní pohled autorky včetně mnoha rad může zaujmout a být díky praktickým zkušenostem přínosný, a možná zjistíte jak může být jednoduché něco změnit… Praktické jsou sekce Zlatá rada nebo Shrnutí, kde je doporučení „místo“, „vyhýbejme se“ či „kupujme“ nebo třeba kolik stojí koupený vs doma vyrobený.

20.04.2021 4 z 5


Venku Venku Maria Ana Peixe Dias

Tuhle oranžovou knihu nepřehlédnete. Nejen díky lákavé barvě, ale především díky obsahu.... POVEDLA SE! Určitě ji nepřehlédněte:o))

Už jen ta lákavá "přečti si mne" grafika.... jsou kombinovány různé styly, obrázky, písmo, dělení kapitol, také formát knihy je akorát (pro prvňáčky možná ještě ne:o) Což teprve informace, začtete se a nejde se odtrhnout.... opět lákavý výběr zajímavých údajů, tipů a postřehů, které jsou podány naučnou, avšak dostatečně zábavnou formou, abyste neusnuli.... Ne kvůli tolika stranám, ale že budete knihu chtít přečíst naráz:o)) Dospělí si něco připomenou ze školních let a děti budou žasnout co je VENKU čeká. Nebojte, jsou zde informace i k české přírodě, což byl skvělý počin. Díky!!

16.04.2021 5 z 5


Cukrářova dcera Cukrářova dcera Laura Madeleine

Nedávno čtena Pekařova dcera/S.McCoy, jež byla skvělá. Neubráním se srovnání.

Tady jsou dva související příběhy díky jedné z postav – Paříž kolem roku 1910 a víceméně současnost, a jsou dost v nerovnováze. Atmosféra, postavy a jejich postoje, cukrářství v Paříži na počátku 20.století byly pečlivě popsané a poutavé. Oproti tomu současnost, zápletka a hlavní hrdinka Petra měly přitažlivost u bodu mrazu. Závěr na který čtenář čeká byl „nacpaný“ do pár stran, škoda, jakoby se autorce už nechtělo víc psát :o( Stručně - kniha patří k těm, co se čtou svižně, pohodově, nezklame a chcete se na chvíli ocitnout v minulosti.....

13.04.2021


Pekařova dcera Pekařova dcera Sarah McCoy

Dva příběhy - jeden za 2SV v Německu a druhý ze současnosti na hranici USA-Mexiko. Jak jdou spojit? Mají více společného než si myslíme. Spíše bohužel, protože bereme 21.století za dobu, kdy války jsou lokální a ne světové, a tak se nás jakoby netýkají. Ale bolest, beznaděj, smrt jsou na tomto světě stále, a v hojném měřítku:o(

Propojení obou příběhů skrze „pekařovu dceru“ je přirozené, pravdivé, hluboce uvěřitelné, emotivní, bez patosu. Díky autorce, stylu a lehkosti se stanete součástí příběhu. Tedy obou příběhů:o) Budete sdílet strach i odvahu, bolest i radost, lásku i nenávist, a to jak k jednotlivcům, tak národu. Nic není jen černé nebo bílé, na obou stranách „fronty“ jsou lidé co chtějí žít a přesto mohou zemřít. Není tak snadné někoho odsoudit osobně, i když stojí na straně nepřátel. Nebo ano? Naopak někdy překvapí koho jste si skoro nevšimli….

Svědomí a empatie zvláště v novodobém příběhu z Mexika mi připomněli nějaký film, kde zaznělo: „Než by začali na sebe střílet nechal bych je se seznámit, podat si ruce a pokecat. Pak by se každému tak lehko nestřílelo.“

Moje sbírka osobních TOP knih je tímto rozšířena!

10.04.2021 5 z 5


Počkej na mě v Paříži Počkej na mě v Paříži Kristin Harmel

Zbytečně rozvláčný, opakovaný popis, kdy se hlavně hrdinka Ruby pořád o něčem rozhoduje a něco řeší. Jiné situace naopak jako odbyté. Na konci knihy autorka uvádí, že vycházela ze skutečného života Virginie. Bohužel její popis, že neměla strach se do hrdinky knihy Ruby až tak moc neodrazil. Autorka spíše než vlastní činy zdůrazňovala jejich odvážnost - místo, aby se zaměřila na hlubší charakter hrdinky popisovala co je odvážné…. Posouzení by však měla nechat na čtenáři.

Není nezbytné v knize odehrávající se za 2SV mít krvavé scény, ale přesto tady převažovala romantická část nad prostředím či okolnostmi. Vše bylo v náznacích, až v závěru knihy, kdy byla Ruby v reálném nebezpečí je vše v rovnováze a příběh plyne progresivně. Konec je pak tak rychlý až máte dojem, že jste něco vynechali.

Postava pilota Thomase má všechno co má nejen postava mít, ale také tento typ hrdiny. Další jsou také vykresleni „přiměřeně“, mnohé z nich změní doba a my jsme svědky jejich proměny. Nechybí ani výjimečný postoj, který se odrazí v reálné statečnosti. Určitě toto vše dodává příběhu přece jen jistou autenticitu.

Zajímavý příběh, jež může dát určitou představu o 2SV a nemusí se ho obávat číst citlivější čtenáři na válečnou tematiku.

10.04.2021 4 z 5


Zbav nás od zlého Zbav nás od zlého Věra Fojtová

Výhrada vychází z obálky, jež opět potvrzuje jak jsou často zavádějící. Kdo je píše?

„Škodná - Pavel Kuna, donašeč ... netrvá dlouho a je ve starém lomu nalezen mrtvý.“ (obálka) Pokud někdo z těchto údajů čeká zápletku na straně 167 z 230 tak fajn, jinak ji důvtipný čtenář objeví o dost dříve a se smrtí nesouvisí.

„Výjimečný příběh zrady, pomsty a přátelství.“ (obálka) Až tak výjimečný není, je reálný, k postavám si vytvoříte vztah brzy a většině přejete, ať jejich osud není špatný. Doufáte, i když víte, že komunisti přinesli jen zkázu, za nelidskou cenu, na léta a léta. Činy z 50.let 20.století našich dějin jsou deprimující, stydět by se za ně měl každý soudný Čech, ale hlavně bychom se z nich měli poučit!!

Tato kniha by se měla zařadit do četby každé generace, je sice mírná vzhledem ke skutečnostem, přesto nabízí reálnou představu o naší stále diskutované minulosti. Češi dost rychle (stačí rok dva) zapomínají, a co hůř omlouvají v lepším světle něco, co bylo spláceno odvahou, bojem za pravdu, bolestí, ne-li krví. Stačí jakékoliv zprávy i dnes. Citace šité i pro dobu CV19.... Jak jen jsme nepoučitelní!!

CITACE
Ještě dva roky po válce vypadalo všechno nadějně, ale stačil jeden únorový den a všechno se změnilo od základů. A dál se měnilo spíš k horšímu. Měnil se nejenom styl práce, ale hlavně lidé okolo. Doba, kdy se mohli spoléhat jeden na druhého byla dávno pryč. Místo důvěry pracovní vztahy rozbředly od podlézavosti až k patolízalství vůči nadřízeným, a často dostoupaly až k tomu poslednímu, opatrnosti a nedůvěře k druhým, kdy si člověk nebyl jistý s kým právě mluví. Ostražitost byla na místě. Udávat se nemá, ale hlásit se musí, bylo heslo pro mnohé heslem nejenom pro přežití, ale i k získání pracovního postupu a výhod.

„Vysvětlil jsem přece dost jasně, že je potřeba mu rozbít hubu … my je musíme získat na svoji stranu. Za každou cenu!“ A bouchl do stolu, aby dodal svým slovům náležitou váhu. „To je přece smysl naší práce, děláme to pro lidi,“ dodal. Kdo nejde s námi jde proti nám, uklidnil se heslem, které viselo skoro na každém rohu a určovalo kolemjdoucím krok a směr, aby náhodou nezbloudili a nepochybili.

06.04.2021 3 z 5


Svět plný svátků Svět plný svátků Jitka Římánková

Nevšední encyklopedie o různých svátcích, festivalech a oslavách – TO TEDY ANO!

Tato kniha je AKCE sama:o) Každé akci je věnována dvoustrana, forma deníku, barevnost, kresby a různé druhy písma jsou netradiční, ale poutavé. Výběr a detailnost informací co,kdy,kde,proč,jak je příjemná, k přehlednosti napomáhá také chronologické řazení. Díky kalendáři můžete procestovat celý svět za rok!

Děti budou z knižního průvodce Tomáše Svátka nadšené a rodiče s nimi mohou vyplnit k tomu určenou sekci jak vybrané akce oslaví doma…. Určitě k těm dosavadním Velikonocům, Vánocům, čarodějnicím, dýním přibude nějaká:o))

01.04.2021 5 z 5


V knihovně je lev V knihovně je lev Michelle Knudsen

Jak lépe zakončit březen (v lockdownu) jako "měsíc knihy"? SKVOSTEM !! co víc, skvostem pro DĚTI A DOSPĚLÉ !!!! Vůbec nebudete „řešit“, že nemáte čas na čtení, přečtete ji ani nebudete vědět jak…. a ne jednou :o))

Tahle kniha je nejen ověnčená mnoha cenami, její autorka je úžasná americká spisovatelka dětských knih (u nás se alespoň tahle konečně vydala), ale především sama o sobě je prostě nádherná - od titulní strany, přes grafiku, kouzlo příběhu až po poslední stranu s poučením pro děti i nás dospělé….

Po přečtení tohoto příběhu se totiž DĚTI budou nebojácně rozhlížet v knihovně (až je otevřou:o)) zda neuvidí v uličce chlupaté velké zvíře a DOSPĚLÍ na ulici, protože lev, který neběhá, nedělá rámus a neporušuje výpůjční řád, nebo přece jen ano? se do téhle doby může hodit…. Navíc je našim národním symbolem :o))

31.03.2021 5 z 5


Slíbila jsi, že budeš žít i za mě Slíbila jsi, že budeš žít i za mě Caréne Ponte

Téma není špatný nápad - slib žít naplno, anebo zde upravený žít za někoho - ale lehce pokulhávalo zpracování. Autorka někdy tlačí na pilu a „vnucuje“ čtenáři, co si má myslet - dobrý nápad, špatný nápad. Co mi dost vadilo bylo ne-francouzské „Maruška“ mezi všemi ne-českými jmény a překladatele v tomto nechápu:o((

Je jedno zda je někomu 30 nebo 50, když ztratíte nejlepšího přítele/přítelkyni je to šok a bolestná ztráta, která se nezahojí, jen bude méně bolet. Někdo, kdo vás znal skrz naskrz, bral vás tak jak jste ve všem a byl/a tu pro vás, přestože nemusel/a. Vydržet ve vztahu desítky let dá zabrat, je to vzácné, zvláště když je doba utíkat před sebemenší chybou, nic neřešit. Nebyla to vždy harmonie a ideál, ale přestáli jste všechny zkoušky, smáli jste se, brečeli nebo jste prostě jen spolu mlčeli….

Stručně - příběh je občas nadnesený a zábavný, občas naivní a nudný, záleží na osobnosti i náladě čtenáře. V každém případě se to čte svižně a lehce. Vzhledem k zápletce netřeba přemýšlet, jak bychom se zachovali my, ale určitě je to motivace pro zamyšlení, zda si alespoň někdy plníme své sny a přání. Ne za peníze a na Vánoce, ale třeba jen procházku s blízkým člověkem, prima večer nad nějakou hrou s dětmi, prostě jakkoli vyjet ze zajetých a často stejně otravných kolejí :o))

29.03.2021 4 z 5


Moře vzpomínek Moře vzpomínek Fiona Valpy

Dojem po dočtení? Dovolím si užít slova z knihy „to mi dělá dobře“.

Zní to romanticky? No a co, proč tomu dáváme příchuť hořkosti? Možná do jisté míry předvídatelný příběh, který se však neutápí v plytkosti „červené knihovny“, naopak je schopný předat nemálo dobrých rad pro život.

Za velké plus považuji příjemné prolínání pohledu do Francie a Velké Británie, propojení současnosti s minulostí a především nesoulad na jedné a kontinuitu generací na 2.straně. Výjimečné situace prožité jednotlivci v rámci historie resp. dnes bráno pohledem dějin, jsou v harmonii s lehkostí knihy. Zaujala mne určitá ryzost – ať charakterů, citů, tak jednání, činů. Místy mi malinko vadila přílišná popisnost, která však může být pro někoho nositelem přiblížení atmosféry nebo nálad. Co mne nezvykle bilo do očí je „tumáš“ a několikrát:o))

Určitě se kniha nemine účinkem – začnete plavat ve svém „moři vzpomínek“ :o))

27.03.2021 5 z 5


Zahrada v měsíčním svitu Zahrada v měsíčním svitu Corina Bomann

Nechápu, proč má tato kniha nejen tak málo %, ale také čtenářů, zvláště když ji srovnám s nedávno dočtenou knihou od Iony Grey, která u mne propadla….

V této knize je nejen opravdu zvláštní a originální nápad ohledně historie houslí, ale především příběh vlastně ve 3! časových rovinách bráno generačně. Tohle, když někdo „uhlídá“ kdy má co prozradit, aby to zůstalo stále tajemné a kdy už máte vědět, že úspěchu v hledání bylo dosaženo a stále má čtenářskou pozornost to klobouk dolů!! Proč pochybovat kolik má postava „štěstí“ při hledání nebo že potká milé a nápomocné lidi? Jsme až tak zdeptaní dobou, lidmi, společností?

Za mne jediná „výtka“, a to je silné slovo je že postavy řešily určitou situaci tím, že buď utekly nebo někoho „vyhodily“ ze života. Myslím, že každý čtenář to pozná, ale také zná…. Důvody jsou stejné v knize jako v realitě :o) Zkuste být součástí tohoto krásného příběhu, především ze začátku 20.století a nechte na sebe působit záhadu i kouzlo doby. To vše se autorce prostě povedlo!!

25.03.2021 5 z 5