józi.odkudkam komentáře u knih

Planeta, která neexistovala (díl 1.) je výborem pěkných a méně známých kousků z autorovy ranné tvorby. A i když první dvě povídky zas tak moc pěkné nebyly a tu třetí a poslední už znám odjinud, musím pořád trvat na tom, že Planeta, která neexistovala (díl 1.) je výborem pěkných a méně známých kousků z autorovy ranné tvorby.
4 údernické ****

3 15.06.2016

Stross nemá na vysvětlování čas; jeho hrdina obchoduje s opcemi, bruslí mezi lichvářskými žraloky a pod záštitou neokomunistické vlády v Itálii plánuje položit základy netržní, expertním systémem centrálně řízené, ekonomiky. Do čehož se později, evidentně, nabourají digitalizovaní ufoni.
Macx (opravdu Macx), onen hrdina, je vizionářskou legendou, každý den si patentuje několik nápadů, než si dá ranní kávu, zničí pět paradigmat, přísná domina/ex-snoubenka mu celá říčná žvatlá do ouška o tom, jak mrhá svým talentem a jeho webové stránky, přetíženy davy nadšením nedýchajících followerů, neustále padají. A i když se později vysvětlí, že za to asi částečně může Metakortex, každý soudný a zdravě závistivý muž má už po nějakých davaceti stránkách tohohle pávení chuť milého Macxe usadit v družný hovor nad obídkem v závodce OKD a nechat ho tam nahlas pronést jednu, dvě věty. Myslím, že by si odsedli.
Když pak kolem strany sté pomocí smartkufru, hi-fi věže a starobylého laptopu s vytáčeným připojením provede sérii neproniknutelně geniálních krypto-kyberneticko-bankovních machinací, kterými vyřeší všechny strany jakéhosi právně zašmodrchaného trojúhelníku a současně tím poskytne veškerou hudbu 20. století všem zdarma, rozhodl jsem se to celé dobrovolně odpískat.
Hrubě nečitelná záležitost, které tady pod čarou dávám za 2 **
PS: Nakonec nějak nevím, myšlenka na mysl enhancement je cool. Se ptám, zda to nerozevře sociální nůžky (haha, levné nůžky) ještě víc; jako, kdo taví vatu asi úplně blbej nebude..a teď si představte, že si zaplatí mozkový štěp a teď si představte firmu na mozkové štěpy. Intelektokracie! Co, co, odsedli ste si?

Hmm, takové divné ruské pletky tajných služeb, kterým za zády nostalgicky straší atomovky převázané stuhou městské fantasy a otázkou, na které straně barikády stáli/stojí menší svině.
Já osobně ty pletky ale nijak zvlášť uspokojivě nerozmotal. A jestli někdo z vás jo, tak mi honem rychle dejte palec, páč sem asi blbec a potřebuju na to náplast.
Spíš mám ale pocit, že kdyby na ně autor vrhnul víc světla, celý podnik by se mu sesypal jak domeček z karet. A tak to radši dělá hezky jako provozovatel dikostéky; za šera.
Jelikož se tu však ve vrcholné scéně prvního dějství utkají na střeše panelového domu (Vasile Blažený, proč ne rovnou na točených zmrzkách tobě zasvěceného chrámu?..taková promarněná příležitost!) upír,tygr, lední medvěd, sněžná sova, obří ohnivá kobra, démon/ hmyz/plaz, a netopýr s rozpětím kondora, slituji se a dám tomuhle mutantovi pravoslavného vkusu, co se s kamennou tváří tváří, že má hlavu i patu na svých místech, 3 hvězdičky za snahu. Za snahu a tuhle alkoholickou anekdotu: "Dejte mi čaj se dvěma lžičkami cukru, aspoň to chci ještě před smrtí zkusit."
Éééch, dobrá..takhle je to až nezaslouženě kruté; ohledně kategorií dobra a zla totiž knížka se čtenářem pracuje dobře, a byť si některé do očí bijící patetické fráze o "dvojí tváři pravdy" a "drsných policajtech, co mlátí vždy přesně do ledvin " odpustit mohla, umí zasáhnout a nutí k zamyšlení. Což by asi mělo být nejvlastnějším atributem každé knihy hodné toho jména. Navíc mi konec, i přes všechny nejdivočejší odhady, spolehlivě vyrazil dech..a navnadil.
Denní hlídka (ti špatní) zní celkem lákavě. Achjo, už to tak bude.
4 nadějné ****

PS: Kvůli obálkám, jako je tato, mám občas vážně chuť si na ty, co ilustrace schvalují, pořídit uspávačku a tetovací pistoli.

7 05.05.2016

Že se nestydíte pane Weigl, takhle hanebně psát o politice..
Já vím. Špitne tázaný nesměle. A jmenuju se Zweig, dodá v duchu. Má na krajíčku.
Kdo podle vás bude číst takové svinstvo, natož se jím bavit, to mi povězte? No?! Vidíte, mlčíte.. Kdybyste to byl aspoň zasadil do nějakého míň nudného období. Povzdechne si redaktor.
To už Zweigovi povolí nervy úplně a od samého zoufalství si zcela nepokrytě začne rvát vlasy...Prosím, zajíká se, mám rodinu..
Ale no tak klid, uklidněte se, člověče. Dodá po náležité odmlce redaktor, potáhne z dýmky a věnuje nebohému autorovi otcovský výraz za jehož branami se už chystá konečný úder.
Tři procenta..
Děkuju, děkuju, kutálí se po Zweigově tváři slzy dojetí, přičemž v hlubobém předklonu chvatně opouští místnost: Co kdyby se pán ještě na poslední chvíli rozmyslel?
To je vůl, pomyslí si redaktor hned jak se před ním úslužně zacvaknou dveře; kdyby mi aspoň každý desátý nosil takhle zábavné biografie, z fleku kašlu na erotiku a tisknu jenom tohle!
Za 5 *****

Zweigovi ale ani muk..

6 27.04.2016

Zemanovou největší chybou bylo, že se obklopil idioty. Mohl ale vůbec jinak? Bylo lze v lidských silách najít někoho, kdo by ve srovnání s takovým gigantem hanbou hned jak sirka neshořel? A svedeme si vůbec představit, jak frustrující a nevděčné to je,být v každé místnosti vždy tím nejchytřejším?
Ba že vám pravím; jak omlácený válečník, jednooký Žižka, otrle se Miloš potácí krajem slepců..tak mu odpusťte, že občas uteče k alkoholu; vždyť, co se tu děje by na lačno nesnes ani vůl.
Ale jinak knížka hezky jednoduše a docela otevřeně napsaná (evidentně jí stvořil sám, nejen následně autorizoval - za což plus), rozkošně piho retušná (ruku na srdce, kdo by při svém popisu neodolal) a já jí byl vcelku příjemně překvapen.
4 ****
PS: Už se těším na další bestseller "Trhani v podhradí", či snad "Havlovo letiště, Zemanův kanál"

14 16.04.2016

Musaši pozoruje hory, potoky, řezy useknutých pivoněk, necvičí, netrénuje, ani se ničím neživí a u toho zenuje, mudruje, trousí kouzla nechtěného, typu: "myšlenka na porážku od starého mistra mu neustále připomínala, že ještě nemá právo mluvit povýšeně..." a vůbec se sobě snaží být mečem; cílem i nástrojem. Horou a potokem; přírodě zrcadlem. Samurajem a hlavně lepším člověkem.
Přičemž se toulá od města k městu, kde se, když nevidí jiného východiska jak na sebe upozornit, nerozpakuje odpravit pár místních, kteří mu nic neudělali, jen aby ukázal, jak vytříbenou technikou vládne. (To Van Dammovi v Krvavém sportu...nebo to byl Kickboxer? už fakt nevim... aspoň unesli jeho milou. A bratra. Bratra na vozíku a milou. Oba mu unesli, takže zabíjet musel.) Nebo zabije dítě a i jinak vesele bezelstně, snad v předzvěsti mladistvých nadšenců bezpodvozkového kamikaze létání, mixuje nekompromisní absolutno s děsivě selektivní slepotou. Nakonec si ale, "sám už ani neví po kolika vítězstvích" (=zmrzačeních/zabitích), coby hotový Bódhisattva uvědomí, že to nebylo správné (Bum!), načež v hrstce povrchně rychloposouvných kapitolách ryje s pluhem v zemi...jako ok, překládám: v dospělosti by morálka neměla být naučeným pravidlem, nýbrž osobní volbou, porozuměním.
Ha, to jsem si hezky zapokrytil.
Ale abych zas nebyl úplně nefér; Kniha občas rozumuje použitelně a umí tnout nepříjemně do živého, hrdinovo odhodlání a vnitřní rozvoj nese docela uhrančivý motivační náboj a co se krvavosti týče? Upřímně, kvůli "hlavní mlátička stoupá v žebříčku a kosí hustější a hustější drsoně, až nakonec sundá nejdrsnější rolbu ze všech" jsem si v podstatě knížku vůbec půjčoval. Že k tomu návdavkem dostanu i kupu asijského Alchymistování se jaksi rozumělo samo sebou.
Když přičtu skutečnost, že autor jejích 930 tence nasekaných plátků podělil mezi cca 1200 ultrakratičkých, tématicky pestře mrštných kapitolek, díky kterým se i takováhle šílená bichle zhltla relativně rychle, a současně zapomenu na hysterčení řadových soupeřů, absenci nečernobílých postav, přitrouble mazané lsti (snad mají, stejně jako některé na příběh těžce naroubované zápletky, spíše symbolicky poučný význam na způsob bajky..) a dvojici Oců s Akemi, které se ozlomkrk předhánějí v souboji o titul nejnešťastnější lásky čtyř ostrovů, má tu u mě nakonec Musaši, mimochodem v reálu úžasný malíř (https://commons.wikimedia.org/wiki/File:HoteiMusashi.jpg https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kobokumeigekizu.jpg), 4 slabší ****
Jestli ale tenhle návod k pumpě dechu baštím stejně bezhlavě jako většina tuzemských zenmistrů? Neblázněte.
PS: Bivoj, to je můj šálek lipového čaje. Bivoj šel do lesa, skolil kance a přinesl ho do vsi. To je legenda, jak se patří!

7 16.04.2016

Wilsonova exotická kombinace motivů parostroje, pralesní Evropy, žárovky a kvazi-Matrixovské (knížka i film vyšly ve stejném roce..) kosmologie rozhodně měla, a vlastně i má, potenciál. Jen škoda, že se utopil v ubrečeném závěru a celkově nezvládnuté ctižádostivosti autorské vize, kterou chtěl evidentně postihnout Všechno.
Že je ale výsledná trpkost díla aspoň částečně tlumena zábavou slepých uliček, kterými jsem se při jeho luštění vydal, neotřelostí úvodního nápadu, plus, stejně jako v autorových o poznání krocenějších Chronolitech, sympaticky jednajícími postavami, jdu za hvězdy tři.

PS: Na prvotinu vůbec ne špatné..docela by mě zajímalo, jak by jí napsal dneska.

3 26.03.2016

Racz je svalnatý. Nezkresleným pohledem dobře vidí čistotu chamtivosti, násilí, strachu, bezohlednosti a velkorysosti a taky jich zchytrale využívá. On, Racz, si nechá poradit, ale ať mu nikdo nic nevykládá. Platí dobře, má se dobře, tak co? Zafilozofuje si.
No, lepší hloubkovou analýzu základů každé postrevoluční-společnosti (a to včetně Bonů a klidu)neznám. Snad jedinou výtku bych směřoval k nesmírně sofistikovanému systému vytápění..ale co; jelikož gentlemany, co si tu teď kolem mě v kroužku nenuceně prokřupávají pěsti potetované něžnůstkami jako LÜVE, HATE a MAMA, chovám v hluboké úctě, dávám bez odmlouvání pět muklů z pěti.
PS: Len škoda, že som si tieto Babylónské rieky něpožičial v originále; ma ani něnapadlo, že by to kto prekládal, a ono hej. No, čo už teraz. Tak Racz umí "ř". Je to šikula maďarská.

9 21.03.2016

Den 1. (teoretická východiska, před půjčením) Elita elity se po měsících tlačenic v trychtýři výběrových řízení s nálepkou simulace letu na Mars vítezně procpe do soustavy konzerv o celkovém objemu 550m3(pěkná virtuální procházka na http://www.pano360.ru/vtours/mars-500/station/tour.html a cool videodeníky na http://www.esa.int/Our_Activities/Human_Spaceflight/Mars500/Mars500_diary), aby se tam její členové mohli po dobu 520 dní jednou týdně osprchovat vlastní filtrovanou močí, případně někam posunout vleklý spor o místečko u neexistujícího okna...To jsou přece startovní podmínky jako hrom, ne?!
Jakožto psychicky zdravě narušený jedinec a SF fanda v jedné osobě jsem takyže ihned zbystřel: Mohla by mi taková kniha, spolu se sledováním starších dílů "Kdo přežije", pomoci překlenout propast čekání na další řadu Vyvolených? A mohl by mnou naivně kladený důraz na "je otevřena všem" ve větě "..publikace, která je přes svoji přísnou vědeckost otevřena všem čtenářům.." indikovat skutečnost, že půjde o dílo blbuvzdorné, ideálně rovnou populárně naučné?
Den 2. (v knihovně, listujíc inkriminovanou publikací) Tváří v tvář drsné houšti grafů a metodologických východisek jsem se v naději, že nakonec přeci jen někomu z posádky hrábne, prohlásí se Napoleonem a všechno to tam podpálí (simulační komplex je zevnitř obložen dřevem), rozhodl zatnout zuby a Mars-500 si, že teda jako uvidim, půjčit.
Den 15. (po dočtení) K žehu nakonec přeci jen nedošlo. Zato jsem, když z tabulek vyplynulo, že v poslední čtvrtině pokusu došlo u všech respondentů, kromě respondenta G, k mírnému navýšení skóru kognitivní jasnosti osobních cílů v kategorii domov, zatímco míra zaujetí zůstala prakticky nezměněna, málem z nočního stolku převrhl nádobku s práškama na srdce. Takové to bylo drámo!
Závěr: První cca třetina mapující historii obdobných pokusů a českou stopu v nich byla fajn, pak přišla střední, pro mě zdaleka nejotravnější sociologická část, kterou zas pak zvedla část psychologická...Jako zdroj blbostí se kterými jsem se hodlal v pokročilém stádiu alkoholového opojení blýsknout před něžným pohlavím, neobstála kniha takřka vůbec. Že jsem se ale, byť proti své vůli, něčemu přiučil (už jen chladnokrevný výčet sledovaných motivací, charakteristik, hodnot a hledisek jejich posuzování, mi předvedl, kolik bílých míst na mapě vnitřní krajiny mám), dávám místo dvou, hned hvězdy čtyři.
Loučím se citátem participanta "U": "Peníze, peníze, peníze, to byl jediný cíl od začátku do konce."

3 15.03.2016

Fowles se čtenářem rozehrává únavně samoúčelnou hru na kočku a myš, u které je dobře od půlky jasné, že ve finále nepůjde jakkoli kloudně obhájit. A taky že ne....Mág je zkrátka taková literární pastička, které vřele doporučuji se obloukem vyhnout..anebo tu potom aspoň nepět ódy na podstatu existence. Pěkně prosím.
Jen za stylistickou vytříbenost, cit pro krajinu a přijemně erotický náboj, tomuhle pěkně namalovanému pukavci 3*** přiklepnu. Víc mu ale vážně nepřísluší.

5 15.03.2016

Hlavní hrdina vypráví příběh svého života a na jeho pozadí i příběh vyčerpané doby stižené mesiášským stygmatem chronolitů; ve svém jádře jednoduchá, zvolna si plynoucí dějová linka s minimem akce, kvalitním ústředním nápadem, vhodně zvoleným rozsahem a uvěřitelnými postavami.
Jestli bych něco vyzdvihl? Útulnost. Už dlouho se mi nestalo, abych po nějaké knížce kdykoli s takovou chutí sáhl a s takovým klidem a pohodou jí zase kdykoli odložil na později...bez toho, abych neustále po očku sledoval na jaké stránce sem, kolik zbývá a tak podobně. Velmi příjemné překvapení.
Ložený relax, vůbec však ne hloupý, k vodě jako stvořený. 4 solidní ****
Ať už Darwinii, nebo Spin zkusím určitě taky.

2 04.03.2016

Bradbury jednoho rána otevřel oči, přes záclonu se podíval ven, posteskl si a začal psát první řádky budoucí Marťanské kroniky.
A dlužno říct, že za první tři kapitoly bych mu, kdyby ještě žil, nejradši samou závistí smartfounem zcizil duši, připojil jí k tiskárně a už se pod to jenom podepisoval. (Jenomže jak jsem ho tu poznal, určitě by mi ve své nešikovně kamuflované genialitě natruc vytiskl něco tak mimořádného, že bych se nakonec v zoufalství vrhnul z útesu do zpěněného moře...takže raději ne.)
Marťanská kronika je především oslavou humanismu. Autorskou touhou po návratu k žití. Pro mě osobně už ale asi ponejvíc zůstane překrásně básnivým miliónem drobných, obviňujících prstíků zježeného okolí, jemuž jsme kdysi tak trestuhodně svolili zevšednět. Díky za ně.
Pět no, co jinýho taky. Teď budu muset dát i Farnheita. Mam to těžký.

15 27.02.2016

Potenciálně zajímavé téma vesmírných válek dokonale zazdívá americký patos "správných kovbojů, co při slově byrokracie skřípou zubama" a hlavně pak šílený slepenec technických výrazů, zkratek, jmen, institucí a větných konstrukcí, jenž ponejvíc připomíná změť rzí srostlých pastí na medvědy. Čemuž napomáhá i zjevně odbytý překlad, který se ani na oko nesnaží o nějaký český slovosled. Děkuji, nechci.
Pod čarou za 2 útrpné **

PS: Tohle je už druhá z čtveřice půjčených knih, kterou dočítat nehodlám. Příště aby si pomalu člověk dával pozor, jakou nohou do toho veřejného domu vstupuje!

Upokojte se, klid. Vaše vzrušení je pochopitelné; vždyť otázka, jež vám svou palčivostí nedá po nocích spát - Co jen si počnu s vlastním dojebaným životem...eh, teda, mám si na opuštěný ostrov vzít raději "To", nebo "Temné léto"? - bude co chvíli zodpovězena. No tak klid tam vzadu!..crrrrr, zahajuje zvonek prázdniny...Víte co, nebudu to natahovat. Jakožto ucelenější a soudržněji působící dílo vyhrává "To".
Simmons má ale rozhodně taky co říct. "To" sice možná svým charakterům věnuje dobré dvě třetiny vlastního obsahu, nevybavuji si však jediný. Zato už teď vím, že minimálně na klid, který do mě vnesla postava Duana McBridea, nezapomenu nikdy... a na mě blízkou filozofii Jima "kurva na nic nečekej a padej vodsať!" Harlena už asi taky ne.
Léto je také lépe napsané; co jen drobností a postřehů se mihne na každé jeho straně, jak specificky křehkou, takřka nezachytitelnou atmosféru je schopno vykouzlit...
...a bohužel jí občas i rozpačitostí výjevů jiných nepochopitelně zazdít; Právě nevyváženost a zejména překombinovanost zápletky (SPOILER:Trochu pomohlo, když jsem zjistil, že mytologické podloží, totiž Crowleyho Kniha Zákonů skutečně existuje, což vše podbarvilo příjemně pikantním nádechem "skutečna". Nicméně nechápu, proč se jej, potažmo pak motivu desky/zvonu Borgiů, nedržel víc. Místo mihulí, slizu, vojáka, oběšence atd., bych klidně bral pár mumií-zombíků a ve školním sklepení probouzejícího se zemřelého Hora - případně ještě něco starobylejšího, co jen egypťané Úsirem nazývali - se svítícíma očima. Vážně, tahle možnost temné kvality staroegyptských božstev mým představám dosud úspěšně unikala. A Simmons by s ní naložit dokázal, ne, že ne.) v mých očích příběh srážejí.
Jestli ale Léto v něčem stopro lepší je, pak v zacházení se smrtí. Zatímco King vesele, takřka záslužně, kydlí hlava nehlava, aby pak vždy zaparkoval v útěšném přístavu až šestákové povrchnosti seriálových rodinných hodnot, Simmons tady udělal něco jiného, něco hlubšího, pravdivějšího a v důsledku i bolestnějšího a doopravdy smutného. A i když v podobném přístavu skončí taky, je citelně jinde.
Čtvero v křišťálu rozbitých slz hvězd

PS: Předmluvu autora si určitě dejte až po samotné knize!! Jestli si jí teda mermomocí nechcete zruinovat..

8 14.02.2016

Po přečtení zločinu a trestu je mi jasné, že si prostě Dostojevskij ze studijních účelů zašel s nožem do místní bezdomovecké komuny, kde na obložený chlebíček vylákal nějakou zpustlou duši do postranní uličky. Když se ale oprostím od téhle maličkosti, musím uznat, že díky ní vznikla jedna z nejpodmanivějších psychologií postavy, s jakou jsem se kdy setkal. Ach, a ty filozofické implementace...
Jen považte; vždyť vraždu někoho z kmene prý považují za nejzažší možný přestupek i na takovém Novém Zéladu! Dokonce i v Německu! Kdepak, vina námi, stejně jako třeba trojúhelníky, univerzálně prostupuje z vyšších sfér. Sama se v nás nevymyslela, ne? Nebo teda jako vlastně jó. Už se v tom nějak zamotávam...Každopádně, kdo mi tuhle vypilovanou představu bude hatit posíláním youtube odkazů k videům z fanouškovských výjezdů Baníku Ostravy, toho s opovržlivým "ale dyk voni i ty kluci plešatý potetovaný jistě někde ve skrytu duše pláčou" pošlu srdečně někam!
Za 5 rudých *****

9 11.02.2016

(Upozorňuju, že následující odstavec vyzrazuje kratičkou část samotného příběhu.)
Když se hned na začátku ukáže, že si v rámci mocenské PR sounáležitosti jezdí císař planety se zásahovkou zabíjet vrahy, počal jsem cosi větřit. Když se hned v další kapitolce, místo aby vyčkali 10 minut na příjezd pyrotechnika, dva obyčejní páprdové (a jasní kandidáti na darwinovu cenu roku) rozhodnou zcela neomluvitelně manipulovat s bombou, která prý může být i atomovou, už jsem si povážlivě poposunul brýle. No a když ten samý císař o kterém jsme už prve mluvili vytáhne s třinácti bitevními křižníky na planetu jinou, s tím, že nějakých 20minut před přiletem zavolá, že chce místní princeznu za ženu (je to videohovor a princezna se v jeho hlubokých očích utápí), jinak bude zle, bylo mi jasno, že zbylých 475 stránek z celkových pětiset dočítat nebudu.

Postavy mají šarm a výraz křížové dámy a z rychloposuvného listování jasně vyplynulo, že spíš, než o snahu jim vdechnout trochu života, půjde o vršení jmen dalších. A dalších. A dalších. Někomu by se možná chtělo namítnout, no a co, tak space opera, ne? Ale ne, i ta se dá udělat náležitě empaticky. Achjo, a to sem díky místnímu nadšenému přijetí zadoufal, že nám na poli domácí sf svitla naděje. Autorům se omlovam, ale na mě to, co sem viděl působí zhruba asi jako kdyby Rasputin zakop na Pilcherovou a tohle z toho vylezlo! Uf, uf. pod čarou za 2**

Hlavními postavami probouzejivšího se Leviatana jsou chlastající detektiv, a když se nám ten zrovna s kocovinou nepotácí na scéně, tak aspoň jeho protipól kapitán "Limo Joe" Holden z lichokopytné veselohry jak malovaný. Naštěstí jsem, páč vlastně byli oba docela fajn chlapíci, všecko velkomožně přešel a po nějakých padesáti stranách zjistil, že si Leviatana docela nepokrytě užívám (jak by taky ne, když už na takhle malé ploše autor stihl někoho vyhodit přechodovou komorou bez skafandru, sniperkou pacifikovat dav, šesti atomovkami rozprášit hvězdný koráb a ve strojovně lodě s rozteklým reaktorem zas najít bublající zmutovanou pastu ze které trčí lidské hlavy sténající "pomoooc").
Leviatan je na svou oddechovost hrdá oddechovka s odsýpajícím dějem po níž jsem vždy bez stopy po přemáhání s chutí sáhnul. Když jako bonus přihodím kvalitně vybičovaný závěr, nestoudně vykrádající motivy nejlepší hry historie, totiž System shocku 2, tak tu z toho 4 slušné**** na pohodu vykouzlím.

8 06.02.2016

Hlavní hrdina byl celkem sympaťák a byť považuji běh, mimo kutání lžičkou do zdi cely v Alcatrazu, za pravděpodobně nejotravnější možný způsob jak se dopravit z á do bé, tak sem si díky němu po dočtení málem zašel na ovál místního školňáku, kde bych se bezpochyby záhy ujistil, že výdrž (ale no tak) vskutku není mou předností. Nejvíc mě ale stejně bavil ten šťastně ženatej, žlučovitej dědek židovská, co spad ze žebříku, v nemocnici leží s parádním houserem a...víc nebudu prozrazovat, to bych pak pokazil celou legraci...Co bych teda ještě, hmmm, že ve mě tohle dílko upevnilo už tak mocnou lásku k zubařům a jejich ocelovým hákům, zrcátkům a tak, by asi bylo nošením umění do Göringova trezoru, takže bez dalších průtahů uděluji 4 akurátní **** a šmitec.
PS: Věděli jste, že úspěšní absolventi kadetky Mossadu dostávají mimo jiného i dvě knížky? Tóru a právě Maratónského běžce, obojí v pískové kamufláži a taktickém kapesním formátu. Fakt!

4 29.01.2016

Když jsem ještě na gymplu bláhově koketoval s možností, že bych tenhle obor zkusil (haha, brali 58 z šestástiset uchazečů), dostaly se mi do rukou dvě knížky; navýsost odborný Úvod do psycholgie (Academia) od Milana Nakonečného a tohle vstřícně přístupné a vysvětlující dílko od pana Říčana (Bohužel jsem ho spolu s Trainspottingem neuváženě půjčil kamarádovi na chalupě, který dodnes tvrdí, že mi je vrátil. Hajzl jeden, určo se s nima dycky zamkne v koupelně a šíleně se u toho chechtá!)
Ok, "Úvod" je zjevně faktograficky nabušenější. K čemu mi to ale je, když dobře v polovině případů nechápu, o čem že to Milan vůbec mluví a jediné s čím mě jeho kniha ve výsledku opravdu dokonale seznámila byly všechny barvy duhy nudy.

PS: Jinak kromě tohohle jsem od Portálu četl ještě dvě další publikace a co do přístupnosti výkladu byly taky fajn. Že by náhoda.

4 24.01.2016

Carré se s tím nemazal. Zkušenou rukou bývalého rozvědčíka ze stolu smetl všechny pyndy a rozhodl se nám ukázat, jak že to ve světě vrcholové špionáže dob nejstudenějších skutečně chodívalo. Povedlo se. (aspoň teda myslím; lovce slovenských krtků v BIS dělám teprv desátým rokem..hups..čistě laickým pohledem mi ale všechno to dění smysluplné a realistické rozhodně přišlo.) Tohle takřka komorně civilní dílko táhne právě jeho uvěřitelnost, umně vyprovokovaná zvědavost, zajímavé prostředí a správně obyčejně neobyčejné postavy.
5 solidních*****
A to tenhle žánr, jak filmově, tak knižně, nemusím.
PS: Nějaká moje vnitřní idiosynkrazie si tuhle knížku neumí představit na pláži…hezky v zimě v posteli, tam se má "Jeden musí z kola ven" číst!

2 23.01.2016