józi.odkudkam komentáře u knih

Eco je bez diskuze pan spisovatel. Věty si dle libosti ohýbá jak nejzručnější zlatník filigrány korunovačních prstenů, vše perfektně sedí na místě a ještě tím protékají vánky. Jenomže je taky tak nesnesitelně perfekcionisticky debilní, že i jakékoli přiznání slabosti je v jeho podání vypočítavě cílenou kapkou schematického jedu. Vlastně mě četba jeho knih (tohle a fukóltovo kyvadlo) neustále něčím buněčně dráždila a ježila mi srst. I tak, ať mu aspoň bůh z pěti, vyměří provaz šibenice na čtyři kilometry. 4 ****
PS: v komentu jsem přesně užil autorovy zaříkávací formule

9 24.12.2015

Když jsem Anatém poprvé uzřel v místní knihovně, trochu jsem se lek. Po zralé úvaze a preventivním užití inhalátoru jsem jej hodil na plece a za náležitého funění jeho kovem pobité tělo složil vyděšené knihovnici na pultík. Vskutku, Anatém je bichle jako kráva (hmotností myšlenek pochopitelně) a jestli na něco takového nemáte náladu, obloukem se mu vyhněte.
Já naštěstí náladu měl, do jeho nekompromisně vymakaného světa se pohroužil a ničeho nelituji. Jelikož však bystře obrýleným okem svým vidím, že už tu přede mnou vše a lépe řekli povolanější, raději následujích řádků užiji k rozptýlení případných obav, jež jsem snad svým dramatickým vstupem mohl nechtě vyvolat.
Nuže vězte, že s trochou pozornosti a ochoty připadat si neustále o dva kroky pozadu, není čeho se bát. Prostředí knihy vyvěrá z nám blízkých mysliveckých kořenů Evrounijní tradice a navzdory svému novopojmosloví a zdánlivé počáteční cizosti je překvapivě intuitivní. Tedy většinou...občas...ono vlastně zas tak intuitivní není. Avšak! I když jsem některé pasáže, často i s pomocí moudré pavučinky, luštil hned na několikrát, vždy za tu námahu stály...No, tak teď nevím jestli jsem s těmi obavami nějak zvlášť hnul..
Co se čtivosti týče, byl jsem lapen takřka okamžitě - (od cca sté strany už pak neodolá snad nikdo) - co takřka, dyť mě v podstatě svedl už jen úvodní, v bodech nastíněný přehled dějin lidu Arbre doplňovaný souběžnou konzultací s přiloženým slovníčkem, (vřele dopručuji si jeho počátek a konec založit ustřiženým motouzem libovolné barvy) a to považte, jak nápadně taková činnost připomíná studium!
A Anatém vlastně školou je. Školou hrou v úžasném světě s důkladně prokresleným hrdinou, přehšlí dalších, opravdu zajímavých postav, možná až krapet nelidsky mistrnými dialogy a úvahovou základnou, jež svým záběrem nechává většinu kolegů tahat kačera. Duchovní ekvivalent Šebrleho, který si bez řečí sebevědomě kecnul mezi třeba takový Hyperion, nebo Valis (co už může být krásnějším dokladem Hýlejského principu, než skutečnost, že jsem nezávisle na lazarovi dospěl ke stejnému výsledku!). Prostě proto, že mezi ně patří.
Po ubíjejícím Kryptonomikonu mě pan Stephenson konečně přesvědčil. Tady není o čem diskutovat. 5 silných*****

PS: (Možný spoiler)Taky jste měli po dočtení pocit, že v rukou spíš než knihu, držíte jakousi tištěnou výhybku? A že je zde, ať už je to „zde“ kdekoli, společně s vámi, jedinou původní věcí?…kontrolní otázka, jen pro jistotu (lehce nervózní smích): slyšeli jste tady báje o potopené Chtitlantidě, že jo? Že jo? No tak, haló, je tu někdo? Lidi, to už fakt není vtipný!...U Krawmeraxe, kam sem se to dostal?!

7 10.12.2015

Slabota u které King zakopl o zlatou žílu. Bezednou, nyní rádoby dospělou cílovku vyvrhelů ohnutých systémem odborného růstu. Díky bohu za to!

01.12.2015

Znáte takový ten pocit, kdy jste pekelní, zcela neporazitelní andělé (Teď nemluvím o něčem ve stylu, nevim..v opilosti zhatit cizinci u vedlejšího stolu požadavek o ruku jeho milé - neslušelo jim to - načež jste ochrankou úslužně, sic pevným kopancem vyveden ven. To vůbec ne.) a někdo suše přijde, naprosto nechtěně, takřka omluvně vás zcela zastíní a vy si připadáte jak totální zrůda? Já teda až do teď ne, nikdy, ne...ale tady obzvlášť. 5*****
Ááá, kecám, nečelt jsem a těch pět si jen vysnil.
Básničky, tss!

10 01.12.2015

Gray se z onoho úzkého, námi obývaného pruhu lisovaného nebem a zemí, pokusil deskami své knihy schlamstnout úplně všechno; společnost, rodiče, dospívání, lásku, schody a kopce, umění, rozčarování, žlutý stavební stroj a ano, i boha.
Možná zbytečně velké sousto.
Kniha umí rozesmát a autorovi se ji úspěšně povedlo zanést hezkou řádkou všemožně opentlených vyfikundací, to jo. Místy dokonce nepostrádají hloubku. Já se ale po dočtení stejně nemohl zbavit pachuti nezvládnuté blamáže, guláše a spáleného teflonu i času.
Nakonec překvapivě jen 4 ****...Škoda, potenciál to mělo.

„Smutně se odvrátil a sklouzl pohledem na přeplněnou galerii, která se znovu dala do tance. Ve tvářích tanečníků spatřil známé výrazy znepokojení, odvahy, štěstí, odevzdanosti, naděje a nezdaru, až měl pocit, že se odjakživa znají, přestože byli každý z úplně jiného těsta.“

3 29.11.2015

Tak se to konečně provalilo; místo támletoho s náma oře tamten. Páni!...a tak všichni dál postáváme a rozpačitě šoupeme nohama úplně stejně, jako před tím. Proč taky něco jiného, když máme co do huby a můžeme si vesele hulákat, co nám slina na jazyk přinese. Já s tím teda zatím problém nemám.
Podobně jako s autorem, jenž svou identitu bezpochyby tají ze strachu, aby mu po těch děsivých odhaleních nepořídili (Oni) nový pár betonových sněhulí.

PS: Z RFID čipů mě mrazí asi tak stejně jako prvorepublikového pastevce z občanského průkazu. Hmmm...snad mi pan google nedá tohle hodnocení do cookies.
Víte co? Tak hvězdovat nebudu. Hohó!

Že bylo McEwanovou snahou záměrně šokovat? Nemyslím. Spíš, než provokující, je Betonová zahrada plíživá a znepokojivá. Znepokojivá vůní zakázané touhy, propukajícím šílenstvím, rozpadem a tajemstvím ve sklepě pohřbeného svědomí.
Jedno z těch děl, jehož dojem, ať už chcete, či nikoli, nevyvane ani po letech.
5 vybroušených*****

6 27.11.2015

Zapomeňte na exguvernéra Kalifornie. Tenhle Conan je mrštný, lstivý a na počkání trousí víc jak jednoslabičné věty. Potud příjemné překvapení. Odtud dál už ale ne. No dobře, první povídka o krádeži drahokamu z hadí věže by ještě šla, ty ostatní už se jen v kotrmelcích s narůstající rychlostí valí do propadliště dějin.
Nakonec tak nezbylo, než se slzou v oku poslechnout Anvil of Crom a jít o dům dál.
Bohužel jen 3 průměrné ***
PS: Navíc má autor bordel v zeměpisu vlastního světa. Žádná z externě posháněných, ani mnou průběžně tvořená mapa, prostě neseděla.

1 24.11.2015

Jelikož film směle figuruje v mé absolutní topce, čekal jsem pět jak bič. A ono ne. Jako, tahle Pláž špatná není, to zas určitě ne. Jen je jiná. Možná krapet dospělejší, umírněnější, míň emotivní, bombastická...a nudnější. Přesto si ty 4**** v klidu urvala.

PS: Ať už si vytvoříte vlastní společnost, nebo náhodou žijete v té stávající, důležité nakonec je, snažit se to mít srovnaný tady (klepu si na spánek).

1 15.11.2015

Kronika Pickwikova klubu je syrovým záznamem hrdinství „obyčejných“ mužů riskujích své životy, klobouky, ba i čest, jen aby se den co den, a to s vidinou nejistého výsledku, utkávali s děsivými pravdami v hlubinách sklenky a samotné společnosti. Ach, kde jsou jsou ti chrabří mužové dnes, teskně vzdychají panny? Kde, když je jich nejvíc potřeba? Víc Zemanů pravím!.....
....Bařtipáni zkrátka někam přijedou, mohutně se vylejou, načež si to nějak malebně odůvodní. Jednoduchý, repetitivní, leč výkonný pás na humor.
4 vykutálené, časem ale přeci jen uvadající ****

4 13.11.2015

V životě každého wannabe intelektuála nastane okamžik, kdy zatouží mít v regálu hřbet s oním magickým slůvkem v názvu.
Jelikož ale nejsem žádný splašený kůň, rozhodl jsem se před případnou koupí vyzkoušet, jak by se ten který konkrétní titul v mé skromné knihovničce vyjímal. Navštívil jsem tedy knihovnu veřejnou, půjčil Malé dějiny...a myslím, že rovnou trefil do černého. Díky svému akurátnímu formátu se hezky vyjímají v zátiší jednoho ještě nezaplněného koutku, kde humpolácky neřvou, leč naopak kultivovaně poukazují na ušlechtilost mé krásné duše - takže cajk. Kupuju. Teď už jen splašit nějakou hypotetickou osobu, která by přišla na návštěvu.

PS: Zátežový test proveden na heslu „předmět filozofie“. A světe div se, dává Smysl!

8 13.11.2015

Tuhle Tevisovu jednohubku jsem na neutrál odzíval bezmála za den. Celou dobu mě ohromovala přímo závratnou banalitou svých sdělení a já už v duchu škodolibě spřádal nějaký cynický komentář. (Na můj vkus tam voe bilo málo akce, seksu, drok a z těch klykihákú mně voe pálylo tam něgde za vočyma...apod.) nakonec se ale ve mě všechno pomlelo a...sakra, radši to dál nebudu rozmazávat. Za 5***** a nechme to tak být.

10 08.11.2015

Zelazny píše bez kudrlinek. Přesto je ve své přímočarosti, volbou nezaběhaných, leč přiléhavých obratů a významů, příjemně nápaditý. Jeho charismatičtí šarlatáni snesou srovnání i s Americkými bohy a ve zkoušce věčnosti je i drtivě převálcují. A to mám Gaimana rád.
Ano, tahle malá velká MetaFantasy mi zkrátka náramně sedla.
Navíc to jak suverénně Roger šlápnul do úsměvu přeušlechtile heboučké, své mocenské cíle ne ne nesledující dharmě je karmicky moc chválihodné. O prvoplánově anti-religiózní volání do zbraně ale taky nejde. Autor naopak evidentně rozjímal a na vrub výše zmíněného zde spáchal mnoho krásného. Mnoho.
Vyvedená obálka (ne ta starší s gorilou!), formát, symbol tří vlnek oddělujících jednotlivé úseky, na paperback kvalitní vazba a pravidelně nepravidelný ořez stránek jsou pak jen posledním hřebíčkem do srdce jakékoli případné průměrnosti. Stín stromečku už mlsně čeká...edit: Straky na vrbě se z nějakého důvodu rozhodly pro brožovaný dotisk s bílým pozadím na obálce:/
S neohroženým klidem za plnou palbu. 5*****
Jestli se v průběhu meditace nevznášíte zrovna centimetr nad podložkou, doporučuji si před samotnou četbou projít na wiki Hinduismus.

PS: pořád mi ale nejsou tak úplně jasné dvě věci: Jakou pomoc představovalo Samovo kázání (byť samo o sobě výstavní) pro přepis svitků ve smyslu na "mrtvičku"(str.48)? A jak je tomu s Jamou a znetvořující, degenerativní chorbou jménem K... (str.142). Každý paprsek světla vržený mi do zpráv uvítám.

4 07.11.2015

Od titulu s názvem Existence jsem čekal filosofickou nálož a tak mě svou, řekněme pragmatičností, až přízemností z počátku možná lehce zaskočila... právě určitá střízlivost je však její největší devizou.
Knihu bych rozdělil na dvě hlavní části, přičemž nosným tématem obou je udržitelnost civilizací. Ta první hledí spíš do sebe, na planetu, její ekologii, budoucnost, lidi, technologie a vládu. Druhá už své zraky obrací ven a rozjíždí hru ještě masivnější. Obě mají co říct.
Postavy se celkem povedly. Pro mě to asi nejvíc budou vděčný rasta prófa, Tora a hlavně Gerald, jehož životní postřehy a různé průpovídky občas vážně stojí za to. Taky mě potěšila autorova hra s rozličnými tek-výrazy a práce s již známými nápady (virtuální realita, UI..), které zde neplní roli pouhé futuristické propriety, nýbrž instrumentální součásti děje. A samozřejmě naprosto FAMÓZNÍ princip emzáků. Jinak je celý děj prokládán zábavně-informativními vsuvkami a po jeho dočtení se dostavil veskrze pozitivní, vitální dojem.
Právě teď tu dřepím na zadku, vstřebávám vjemy a decentně uslintávám. Jestli na lidstvo nějaké to budoucno čeká a někdo v něm zmíní Brin, jedním dechem určitě dodá i Existenci. Tohle 675-ti stránkové hard sf není četbou odpočinkovou. Mozkovat budete u každé věty, jinak se z té druhé nepotěšíte. V tom je ale současně jeho krása. Odměňuje. 5 kolísavých, leč pořád záslužných*****

PS: Projekt knihy se přelévá i v net. A sice jako diskusní fórum, výzva k nalezení obsahově nejbližší neziskovky a její, byť třeba jen petiční proxy power podpoře. Tady teda nic moc no. Odpad ale třídim a doma čtu výhradně pod úsporkou!

6 06.11.2015

Jestli chcete něco stručnějšího a určitě přínosnějšího, sáhněte po Malém Bratrovi.
Jestli ale na druhou stranu opravdu toužíte po příběhu chudého, leč talentovaného outsidera, který hraním World of Warcraftu spasí svět, stane se lepším člověkem a získá princeznu, pak tohle Play klidně zmáčkněte....Škoda jen, že tvůrce Oasis neměl rád pokémony. To by pak o tom kdo je nejlepší z nejlepších rozhodovaly znalosti úplně jiných, zhola neužitečných kravin. Za 3*** (snad mi teď grand-hacker Clin3 nesmázne účet!)

6 15.10.2015

Tuhle zajímavou špejs operku táhne její přímočarost (co Pohl říct chce, to prostě dějem řekne -ne, že bych byl vůči filozovaní zaujatý, jen to zas pro jednou jednou byla příjemná změna), akorátně sympatická hlavní postava, společenské, byť asi přepísknuté, mutace, vtipně vymyšlená bytost Wan-To i se svými rodinnými problémy a, pokud by bylo možné, jedno z nejtroufalejších finále, s jakými jsem se v žánru setkal. Tady se dostáváme k samotnému názvu knihy....a případným nesrovnalostem na kterých celý příběh stojí.
SPOILER: „..Byl to relativistický jev rychlosti, jehož začal dvojníkův let skokem dosahovat. Při rychlosti Pětky, nyní blízké c, nebyly páry (ERP) identické.“ – to ale přece nebyly nikdy. Už jen díky časové dilataci gravitace hvězdy na straně Wan-Toa. ( Nemohl je na své straně sladit pomocí těch graviskalárů? Nemusel to tak vlastně dělat pokaždé?) Navíc, obyvatelé Pětky nezmiňují žádné přetížení – zrychlování je tudíž velmi mírné a natažení času ( které není způsobeno rychlostí, nýbrž přetížením při zrychlování, brždění, nebo otáčení – viz. např. archiv hyde park civilizace 26.9.15) takřka naprosto zanedbatelné. Důsledky pro děj z toho plynoucí posuďtě sami..KONEC SPOILERU
Frederick se ale taky nebere tak úplně vážně, jeho vize mají tu správnou rozmáchlost a, koneckonců, možná se pletu já. Svět Světa na konci času mě každopádně bavil (snad jen přeslazený konec, kdy už je vše dávno jasné, se trochu vlekl), a tak nechutně ekonomické Laser produkci, kde poslední stránka je zároveň i posledním listem knihy, za jeho vydání děkuji. 4 ****

10 04.10.2015

Matná obálka, kladení polovin housky na protilehlá místa Země a informace, že když si prstem zatlačíte na dásně, vymáčknete ven trochu kašičky, co smrdí jak smrad z huby, jsou bohužel jediné věci, které mi z obdivuhodně unylého děje utkvěly v květáku. A taky jediné věci, kvůli kterým by eventuelně stálo za to si knihu půjčit. Nemáte zač! 2**

1 28.09.2015

Horymír a marťani? Co se může pokazit ? Inu..
Pan Hynek Hlaváček (civilním povoláním náměstek ředitele Ochrany státní správy ČR) si strhává růžové brýle a vše nám ukazuje, tak, jak je, bylo a bude. Ve středověku se vraždilo, rabovalo, ba i znásilňovalo. Na obou stranách – jó, svět neni černobílej, hochu. A tak je i v budoucnu vše drsné, temné a charismatické asi jako puberťák objevující Kurta Cobeina. Při tom škoda, Brány své chvíle měly, (hlavně co se odhalování psýchy a fungování emzáků týče) ne, že ne. Bohužel pošly na celkovou křeč děje, napětí a logiky. Dočteno víceméně z povinnosti.
Žádné zázraky jsem si nesliboval. Něco víc, snad i špetku nadhledu, ale přeci jen jo. Škoda.
3 podvyživené***
Jinak povedená titulní ilustrace.

2 27.09.2015

Oheň na Měsíci je všemožně přečuhující hnízdo snahy dobrat se a postihnout, lípnuté na raketu doby. Mailer jím svou hrou v slova odhaluje nečekané významy a milému čtenáři tak dodává palivo tolik pořebné k překonání tíže jeho dobře zabydlených molochů pohodlí jistot - odvrácenou tváří takového postupu je, že umí být místy pěkně mlhavý. A tak tam nahoře, kapku po kapce, můj imaginární Komenský nemohl plnit krátery jen slzičkami radosti, ale bohužel i občasného zmaru.
Ať už se v Mailerových vývodech najdete, či nikoli, Oheň na Měsíci pozoruhodný je. Popisované události zjevuje v odpovídajících rozměrech dramatu, velikosti, karikatury, humoru i přízemnosti a já si ho někdy v budoucnu určitě zopáknu. Svým žánrovým a tématickým přesahem ho s klidem doporučuji nejen nám ufonům.
5 magnetických, lehce kolísavých *****

PS: Chápu, že se panu Žantovskému (ano, tomu Žantovskému) za totáče, pod špačkem lojové svíčky a za pomoci anglicko-polského slovníku překládalo těžko – nicméně taky tuším, že by dílu, i jeho srozumitelnosti, nový kabátek prospěl.

6 25.09.2015

Tahle černá skříňka boje o trůn vám díru do hlavy neudělá. Ani se tak ale neprezentuje. Úplně hloupá zas taky nebyla a já se bavil.
Za svižně odsýpající, pohodově napsanou oddechovku, 3 pohodové ***
Dejte na mě lidi, jednoho dne se jim uvnitř ta žárovka rozsvítí sama od sebe. Ledničky, dostanou nás ledničky!

7 13.09.2015