jprst komentáře u knih
Napínavý příběh plný zvratů, kdy si čtenář do poslední chvíle nemůže být ničím jistý. Závěr je sice poněkud neuvěřitelný, ale překvapivý i pro ty, co už mají "něco načteno".
Autorovy knihy jsou pro mně velkou a příjemnou vzpomínkou na mé dětství. A tato byla mou oblíbenou, snad i proto, že její obsah a děj byla docela uvěřitelný (tedy v dětském věku), a tak do ní jednou za čas nahlédnu, spíše však z nostalgie. Snad i proto mě tak trochu mrzí její neúspěch u mých vnoučat, ale prostě v současnosti čtou výrazně odlišné knihy.
Ještě lepší než Rychlopalba, svižný děj, vystupňované napětí, nechybí ani dost sarkastický humor. Hlavní hrdina se sice místy ocitá na hraně, či dokonce za hranou uvěřitelné morálky, ale čtenářovy sympatie neztrácí. Prostě prima počtení, které má dostatek všeho, co od kvalitního krimirománu očekávám.
Promyšlený a propracovaný příběh plný zvratů, občas hlavně z počátku se sice poněkud vleče, ale pak to chytí ten správný spád a závěr je jako obvykle překvapivý a navíc s "vrátky" k pokračování.
Thriller na rozhraní detektivky a dobrodružného románu - boj o přežití ve vyprahlé poušti pod dohledem šíleného (?) maniaka nepostrádá stupňující se napětí, uvěřitelné vykreslení psychiky a chování jednotlivých postav, zkrátka čtivá kniha až do poslední stránky.
Další z knižních hrdinů mých klukovských let, proto mě těší, že má vnoučata tuto knihu přelouskala bez obvyklých ironických poznámek a dokonce se poptávala po dalších autorových knihách. Takže za mne jasných pět hvězd.
Není moc knih, které bych přečetl tolikrát jako tuto, ale vždy si to užiji se vší parádou.
Příjemná detektivka, povedená zápletka, Ota Fink je stále ve formě a zkušenosti z kriminálky se mu hodí, nechybí ani humor pro autorovy příběhy typický. Co více si přát od pohodové oddechovky.
Tuhle knihu jsem četl poprvé ještě jako student a čas od času se k ní rád vracím. Za mne ji hodnotím jako špičku autorčiny tvorby.
Příjemná oddechová četba hodící se třeba na závěr dne, kdy se zrovna nedařilo a všechno šlo jaksi šejdrem.
Poměrně vydařená česká detektivka s až zbytečně rozvleklými popisy a charakteristikami krajiny, a to na úkor napětí a spádu celého příběhu. Ale nakonec proč ne, jako četba na dlouhé zimní večery docela dobré.
Další povedená autorčina detektivka, neřadím ji sice mezi její nejlepší, ale i tak nápaditá zápletka a postava Hercule Poirota z toho dělá příjemné a hlavně poutavé čtení.
Povedený příběh, má to spád, napětí, nechybí ani humor, některým čtenářům může připadat drsnější, ale taková realita často bývá. Mezi současnými českými kriminálkami nemá daleko do špice.
Tak mne tuhle při úklidu v mé knihovně napadlo, zda nejsem poslední, kdo tuto knihu bude v naší rodině číst. Manželka tento druh literatury příliš nepreferuje, děti to sice přečetly, ale už čtou trochu jiné věci a vnoučata? Ta už čtou úplně něco jiného, tohle označují jako dědův čtenářský pravěk, sice to přečetly ale jejich výraz při hodnocení bych snad ani komentovat nemusel. Pro mne to ale své kouzlo má. takže to v naší knihovně nechám.
Tuhle knihu jsme jako kluci četli několikrát a ani nám ji "souška" učitelka nemusela nutit jako povinnou četbu (což samozřejmě dohnala díly jiných tehdy "oblíbených" autorů). Občas se k ní letmo vrátím a trochu mě mrzí, že u mých vnoučat už tak velký obdiv nesklízí.
Od tohoto autora jsem vzhledem k jeho tvorbě přece jen očekával něco překvapivého a pro něj typického. A co jsem dostal? Starobyle se tvářící pověst místy připomínající křížence mezi Němcovou a Jiráskem, takže pro mne na rozdíl od jiných autorových knih docela zklamání.
Po Skále jsem předpokládal, že vím, do čeho jdu, ale byl jsem trochu zklamán. Autor se tak nějak drží osvědčeného stylu z prvního dílu, opět návraty do minulosti, neutěšené dětství, vřesoviště, tísnivá atmosféra a k tomu ještě navíc stále prší. To ovšem neznamená, že by to bylo příběhu na škodu. Naopak autor dokáže využít svých vypravěčských kvalit a výsledkem je opět poutavá a čtivá kniha.
Hodně pomalé tempo, chvílemi až jako stojatá voda. Zápletka sice nepostrádá na zajímavosti, ale té omáčky okolo je na mé gusto až příliš. A ta modernější doba slečně Marplové také spíše nesedí. Podle mne jeden z autorčiných méně povedených příběhů, ale tak to i u velice dobrých prostě bývá.
Příběhy vycházející z běžné rutiny výjezdovky policie v Praze. Za zmínku stojí především poslední příběh nazvaný Úhel pohledu, kde autor naznačuje, jak to je s některými "odborníky" ve specializovaných útvarech a vedení Policie ČR. A několik případů z poslední doby mu, bohužel, dává za pravdu.
Tento díl mi připadl přece jen proti předchozím poněkud slabší, ale takové výkyvy nejsou u delších sérií nic neobvyklého. Nicméně si autorka udržuje svůj spisovatelský styl, který zaručuje čtivost jejích příběhů.