JulieB.
komentáře u knih
Šílenství v nás
Annora Nesta
(SPOILER) Moje první dark romance od české autorky - a vlastně i první dark romance čtená česky. Celkově vzato jsem si četbu užila, knihu slupla rychle a rozhodně mě ani nenapadlo ji nedočíst. I tak mám ale určité výhrady.
Nejdřív pozitiva. Palec nahoru za to, že se autorka nebojí... no, skoro ničeho. Není tu snaha moralizovat, ani cokoli romantizovat. Tohle je příběh o posedlosti bez romantické lásky jak si ji obvykle představujeme, o manipulaci s lidskou myslí - a samozřejmě o šílenství. On je psychopat, ona se jím postupně stane taky. Najdeme tu i násilné scény a opravdu doporuču vzít v úvahu varování na začátku knihy, autorka ho tam nedala pro srandu králíkům. Celkově tenhle žánr není pro každého. V knize se dočkáme i spousty erotiky, řádně zvrácené a pobuřující - a dobře napsané Styl psaní je čtivý a příběh hezky ubíhá. Plus interakce mezi Devonem a Raven mě bavila, ten týpek je pěkně arogantní a tajemný jak hrad v Karpatech, což já ráda:-)
A teď k mínusům. Za mě je hlavní vadou nevyvážené tempo. Začátek je velmi pomalý, konec naopak ultra rychlý. Ale ten rychlý konec mi vadil mnohem míň než pomalý začátek, kterému by důkladné proškrtání opravdu prospělo.
Krom toho mě mrzelo, že jsme se nedozvěděli víc o Devonovi a jeho minulosti. To, že je po většinu knihy tajemný, je super - ale za mě je škoda, že takový zůstal i po poslední kapitole.
Pár věcí mi přišlo poněkud nedotažených, třeba ultra rychlé rozkmotření Raven a Kiry plus fakt, že Devon, podle všeho zkušený a nikdy nepolapený zločinec, si při zametání stop počínal na můj vkus moc lehkomyslně.
Další knihy od autorky si každopádně přečtu.
Trnitá kletba
Anežka Kočová
Velmi příjemné překvapení a kniha, kvůli které jsem se rozhodla udělat ze své knižní top 3 za rok 2024 top 4. Vždycky říkám, že kniha mě obvykle dostane na něco z následujícího - zajímavé myšlenky, zajímavý svět, nebo zajímavý chlápek. Vážení, tady to bylo všechno, což se moc často nevidí.
Svět postavený na rostlinné magii je originální, něco podobného jsem ještě neviděla. A promakaný, za to klobouk dolů. Do toho zapojení aztécké mytologie, o kterou jsem se kdysi dávno taky zajímala.
Postavy jsou další velké plus. Elin je přesně ten typ hrdinky, o jaké bych bývala potřebovala číst jako náctiletá - a i dnes to bylo super. Je úžasně nedokonalá a lidská. A Épine... no, u něj platí nomen omen, což byl určitě autorský záměr Ten pán mě bavil, hodně.
A jo, ta romantická linka je opravdu ultra pomalá, ale nijak mi to nevadilo.
Plus kniha v mnoha věcech nutí k zamyšlení, máme tu témata jako ekologii, sociální nerovnosti, kolonialismus... Věci, o kterých by se psát rozhodně mělo.
A jo, kniha je pomalá a poměrně popisná. Což je něco, co já normálně nerada - a taky to byl důvod, proč jsem s ní dost dlouho váhala. Což byla blbost. Ve výsledku mi to totiž vůbec nevadilo.
Mám nějaké výtky? Možná. Přišlo mi, že hlavní hrdinka měla až moc velkou kliku. Ale zážitek ze čtení mi to nezkazilo.
Plus kniha je první díl trilogie, takže se spoustu věcí nedozvíme a skončíme uprostřed mega zvratu s otevřenou pusou.
Elegie zapomenutých bohů
Alžběta Bílková
Druhý díl Balady mrtvého světa, kterou jsem zařadila mezi své 3 nejlepší knihy za rok 2023. V důsledku čehož jsem měla od Elegie velmi vysoká očekávání.
Kniha stojí v první řadě na skvěle vybudovaném světě. Kontinent rozdělený na dvě části, přičemž jedna připomíná viktoriánskou Británií a druhá anglosaskou Anglii s magií navíc. Atmosféra Starého světa je v obou dílech top.
Magický systém a jeho fungování i svět a jeho kultura, vše je za mě skvěle promyšlené, přesto tu bylo pár věcí, co jsem nepobrala. Ale možná byl na vině jen můj unavený mozek.
Postavy jsou sympatické, hlavní hrdinka Robin je vědkyně s dobrodružnou povahou Indiana Jonese. A zaporák má něco do sebe, není to takový ten týpek, co je zlý, protože je zlý.
V knize je i trocha romantiky, ale opravdu jen trochal - což mi nijak nevadilo, tenhle román stojí na něčem úplně jiném.
A máme tu i zajímavé nastínění problematiky kulturních rozdílů.
Teď mínusy. Jak už jsem řekla, pár věcí jsem nepobrala - a pár věcí vyznělo do ztracena, např. některé motivy z prologu.
Plus autorka má styl, který nutí k pomalejší četbě a místy mi úplně nesedl.
Celkově je ale Elegie skvělá kniha, kterou mohu doporučit všemi deseti!
Dvůr mrazu a hvězd
Sarah J. Maas
Tohle bylo milé. Milá jednohubka, pohodová tečka za jinak dechberoucí sérií.
Za normálních okolností by mě tahle kniha asi nebavila, měla pomalé tempo a stalo se tam víceméně kulový. Nicméně po předchozí sérií, která mě doslova rozebrala na atomy, byla tohle fajn příležitost si trochu vydechnout a v poklidném duchu se vrátit na chvíli do Velarisu na Dvůr snů, užít si oblíbené postavy a vánoční, pardon, slunovratovou atmosféru.
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
(SPOILER) Tohle bylo epické. Akční a napínavé od začátku až do konce. Spousta zvratů, překvapení, emočně vypjatých situací...
Přesto se mi třetí díl líbil o trošku méně než druhý. Ve druhém mě totálně dostal postupně se rozvíjející vztah Feyre a Rhyse a Feyřino uzdravování. Jako nahlédnutí do lidské duše to bylo úžasné a v mnohém jsem se našla. Tady ve trojce bylo výše uvedené už "vyřešené", takže kniha byla víc o boji a akci všeho druhu než o vztazích. Na poctivých pět hvězdiček to ale pořád stačí.
Teď bacha, spoilery: vážně mě bavilo, jak si to Feyre na začátku vyřídila s Tamlinem. Já toho pána vážně nemám ráda, jestli ne už od začátku, tak od anabáze pod Horou rozhodně. I když se nakonec ukázalo, že je o něco menší mizera, než jsme si mysleli.
Z Luciena se ale opět vyklubal prima týpek, Feyre měla pravdu v tom, že ho je pro Jarní dvůr škoda. Aneb jak ještě víc naštvat svého otravného ex? Přetáhněte si jeho nejlepšího kámoše.
Co se týče konce... spousta lidí té knize vyčítá ten happy end jak z Hollywoodu. Ale víte co, mě to nevadilo. Zastávám názor, že skutečný život je často pěkná svině, tak proč si ho v knihách neudělat lepším? Šťastný konce mám obecně ráda. A pak, umíte si představit, co by se stalo, kdyby autorka nechala Rhyse mrtvého? Vsadím se, že některá z jeho početných fanynek by to nevydýchala a poštvala na ni mafii. Já bych o tom asi uvažovala:-D
Takže... bylo to patetický, nerealistický a nakonec sluníčkový až na půdu. A mně je to buřt, protože to bylo krásný. Tahle série ve mně bude doznívat ještě hodně dlouho.
Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
(SPOILER) Kdyby šlo dát milion hvězdiček, tahle kniha je dostane. Protože je v ní všechno - akce a napětí od první do poslední stránky, psychologicky zajímavé postavy, spousta nových, úchvatných míst, dobrodružství, že zapomínáte dýchat - a úžasná lovestory plus chlápek, u kterého si asi tak tisíckrát řeknete, proč sakra nemůže být skutečný???
To, že jsem ten špalek i při dvou malých dětech přečetla za pět dní myslím hovoří za vše.
A jo, má to mouchy, díry v zápletce i v logice světa... ale jsou mi buřt. Ta kniha je poklad.
Teď k ději aneb bacha spoilery:
Feyre v minulém díle osvobodila toho svého prince a bude slavná svatba a... a ne. Ono už na konci jedničky bylo jasné, že tu něco nesedí. Princ totiž při tom osvobozování seděl na zadku a div nechroupal popcorn, zatímco jeho milá cedila krev. Zatímco údajný pan padouch dotyčné třikrát zachránil život. Lehce podezřelý, ne?
Feyre si z toho všeho odnesla solidní posttraumatickou stresovou poruchu, je na tom bídně - a její "milý" to okázale ignoruje. Tohle mě pěkně štvalo. Protože s příznaky PTSD se potýkám taky a vím, co to je být sama ve tmě. Málem se za toho blba i vdá, naštěstí dorazí pan padouch a začnou se dít věci. Mimo jiné se dozvíme, že s tím, kdo je vlastně padouch a kdo hrdina se to má ehm... trošičku jinak.
V tomhle díle jsem si - narozdíl od minulého - hlavní hrdinku oblíbila, asi hlavně kvůli podobných potížím. Ale Rhyse jí stejně závidím, ne že ne.
Trojku se pokusím nechat na zítra. Chci se alespoň jednou vyspat.
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
(SPOILER) Na začátek bych chtěla říct, že jsem tuhle profláknutou sérií vzala do ruky asi tak sto let po všech ostatních. V důsledku čehož jsem měla pár spoilerů - a velmi vysoká očekávání. Těm první díl úplně nedostál. Bylo to dobré, ale ne úplně wow.
Kladně hodnotím, jak byl pojatý retelling Krásky a zvířete (moje oblíbená pohádka), svět víl, jazyk autorky, kterému přes to, jak drsné věci často popisuje, nechyběl smysl pro poezii.
Ale... první půlka mi přišla poněkud utahaná a potřebovala by seškrtat. Plus Tamlin měl charisma houpacího koně, já bych se do něj fakt nezbláznila... a to jak potom, když jde do tuhého, sedí a čučí do blba... bez komentáře. Tohohle pána za mě ne. Feyre byla výrazně sympatičtější než Kráska v původní pohádce, ale taky to nebyla úplně uchvacující hlavní hrdinka.
Nicméně to vše zachránila epická a akční závěrečná část - plus Rhys. Ano, budu prudce neoriginální a přidám se do jeho fanklubu.
A co jsem zatím nakoukla do druhého dílu, ten vypadá o poznání lépe, těším se!
Nora zachraňuje svoji duši
Martina Pašingerová
Noru určitě můžu doporučit.
Kniha pro mě byla v první řadě super úvod do šamanských technik, které autorka dokáže srozumitelně vysvětlit. Navíc jsou součástí návody na vlastní praxi - a za sebe moc doporučuju YouTube kanál autorky, kde ke starším - a za mě skvělým! - meditacím přibyly tři nové přímo z knihy.
Ale i příběhová část je fajn, s hlavní hrdinkou jsem si našla nějaké ty styčné body - a holub Karel jako duchovní průvodce má skvělej smysl pro humor
Jediné, co bych vytkla, jsou drobné stylistické nedokonalosti hlavně na začátku knihy, chtělo to pečlivější redakci. Ale pak se to buď zlepšilo, nebo jsem se začetla natolik, že mi to začalo být buřt
Celkově hodnotím 4,5/5.
Určitě se ke knize v budoucnu vrátím.
Zlaté enklávy
Naomi Novik
(SPOILER) Vzhledem ke zklamání z minulého dílu jsem neměla valná očekávání. Ale nakonec to nebylo vůbec tak špatné. Což neznamená, že nemám dost výhrad.
Oproti druhému dílu byl třetí určitě zajímavější, akčnější... a nechyběly tu úvahy nad dost důležitými etickými otázkami. Plus místy je to vyloženě dojemné.
Ale... To největší ALE je styl autorky. Naomi Novik píše tak, že celý děj je v podstatě vnitřní monolog hlavní postavy s minimem dialogů a větami tak dlouhými, že je občas musíte číst dvakrát, aby vám došlo, o co jde. U Ve stínu hvozdu a V zajetí zimy mi to nevadilo, k atmosféře těch knih to krásně sedlo. Tady to bylo úmorné. Plus kniha by nutně potřebovala proškrtat. Ne tak radikálně jako minulý díl, kde přebývalo minimálně 150 stran, ale i tak by toho chtělo smazat dost.
Pak milostná linka. Tedy milostné linky. Respektive prcací linky, ať jsme přesní. Ok, hlavní hrdinka se vyspí se dvěma osobami různého pohlaví, a to dosti rychle po sobě. Tohle zrovna bych zařadila na seznam "k proškrtání". Teda k úplnému vymazání. Vlastně jsem nepochopila, k čemu to sakra bylo - to je nějaké pravidlo, že se v YA musí souložit, i když to nedává smysl?
A skutečnost, že hlavní hrdinka je stále víc superwoman, proti které jsou všichni ostatní superhrdinové padavky, umí v osmnácti věci, které nikdy nikdo jiný nedokázal, a navíc levou zadní... Takhle, ono to jistou logiku mělo, ale stejně, tohle je motiv, který já prostě nerada.
Pokud ale přezijete výše uvedené, není to špatná kniha. Jen ji nedoporučuju citlivým pomáhám. Svět, který autorka stvořila, je temný, drsný, brutální... A její hlavní záporačka dělá věci tak příšerné, že lord Voldemort vedle ní vypadá jako neškodný strejda odvedle, který má jen trochu divného domácího mazlíčka.
Koruna strachu
Rozálie Pražáková
Skoro nemám slov. Tohle bylo dechberoucí, dobrodružný, romantický, prostě všechno, co si jen můžu přát.
Spousta akce, skvělá milostná linka (Avery a Sullivan jsou prostě boží, on je takovej mizera, že ho žrát musíte, i kdybyste nechtěli).
A ano, spousta toho zůstalo nedořečeno a ten konec... já NUTNĚ potřebuju pokračování!
Nemohla jsem se od té knihy odtrhnout. Nejdřív jsem ji jen v rychlosti prolistovala a pak vychutnávala řádek po řádku. Vím, že se to nedělá, ale nemohla jsem si pomoct.
Našla bych, co vytknout? Možná jo, ale já hledat nechci. Děkuju autorce za krásný zážitek!
Po hlavě do podivna
Martina Heš
Silný, hluboký, dojemný. Místy natolik podivný, že jsem se lehce ztrácela, ale bylo mi to šumák. To, že Martina to skvěle umí se slovy, vím dávno. A její první kniha, Tvůrčí restart, byla dobrá, ale tohle je jiná liga. Brilantní. Jinak to říct neumím. V postavách jsem se hodně našla a bulela u toho tak, že to musel slyšet celej panelák. Tohle budu asi zpracovávat ještě dlouho.
A vlastně nevím, jak tu knihu popsat, jen... přečtěte si ji. S rizikem, že pokud máte zrovna existenciální krizi jako já, budete asi bulet taky. Ale stojí to za to.
Kdyby to na Databázi šlo, dám těch hvězdiček šest.
Lvářka
Tereza Janišová
Lvářku jsem zhltla za 24 hodin a mám-li ji popsat, řekla bych, že to bylo milý.
Milý, kouzelný, pohádkový, romantický, s krásnou atmosférou Prahy současné i renesanční. Vtipný taky.
Taková ta knížka, kterou potřebujete, když máte blbou náladu.
Žádnej akčňák se spoustou mrtvol, jaký obvykle čtu - naštěstí, protože teď bych na něj neměla nervy. I když zvlášť závěr byl napínavej víc než dost. A super bylo propojení s pražskými pověstmi.
Doporučuju coby knižní antidepresivum.
P.S. Ilustrace jsou fakt top.