juliesze
komentáře u knih
Rok kohouta
Tereza Boučková
Mně tedy styl vyprávění autorky vůbec nesedl. Nemám moc ráda lehce afektované hlavní hrdinky a tady jsem vyloženě trpěla. Samozřejmě si vůbec nedokážu představit, že bych takový život žila a ten věčný strach před dětmi, které miluji, je strašný. Vůbec to ženám, které něco takového zažívají nepřeji. Každopádně přečetla jsem jen z donucení a že bych si z toho něco odnesla se říct moc nedá.
Tajemství živých
Carol Wyer
Tak nějak jsem se přemáhala a knihu jsem dlouho odkládala, protože jsem se detektivek přečetla. Ale bylo to docela zajímavě zvolené téma. I když mi to připadá docela dost nepravděpodobné.
A hory odpověděly
Khaled Hosseini
Tahle kniha byla jiná, než autorovy předchozí! Skládá se vlastně ze zdánlivě nesouvisejících střípků a odhaluje různé životní osudy lidí, kteří se v určitém okamžiku svého života střetli. To střetnutí bylo někdy zdánlivé, někdy silné, někdy k němu došlo moc pozdě, někdy moc brzo. Autor svou krásným způsobem vyprávění ve mě vzbudil zase tisíc a jeden pocitů. Na čtení jsem se vyloženě těšila, ne pro to, že by autor tahal za nitky a tlačil na pilu zvratů a překvapení, ale na to, jak jsem se u čtení cítila. Mistrovsky vykreslené rodinné vazby, vztahy mezi partnery, sourozenci nebo rodiči a dětmi na pozadí orientálního a trochu záhadně magického pozadí!
Pod stejným nebem
Stephan Talty
Po přečtení rozhovorů od Niny Špitálníkové už pro mě nikdy nebudou knihy o Severní korei stejné. Jednostranný příběh chlapce, který se snažil přežít. Já rozumím hrůzám, režimu, hladovění a katastrofám. Psychickému strachu Josefa, kterému už asi ve svém životě neuteče - výčitkám a ztrátám ke své vlastní rodině. Nicéně kniha pro mě bylo pouhým malým vhledem do celé problematiky. Strašně malou výšečí, kterou mi poskytla právě kniha od Niny. Jednoduchý jazyk i vyprávění mě vztáhly, ale tak nějak napůl.
Myslela jsem, že tě znám
Penny Hancock
Nejdřív jsem si říkala, že se jedná o další z plytkých románů pro ženy s jednoduchým jazykem, který čtu tak njak spíš jako nový vánek a změnu v mých klasických žánrech. Ale téma bylo vybráno výborně! Autorce se podařilo vystihnout mnoho vztahů mezi přáteli, rodinou, partnery, dětmi, kde si účastníci mohli říct "Myslel/a jsem, že tě znám". V knize nechyběly paradoxy a trocha napětí. Výborně vykreslené postavy Holly a Jules. Kniha byla napínavá, lehce se četla a paradoxně jsem ji nemohla odložit, až mi přítel řííkal, že jsem skoro vypadala, že mě hodně vyrušuje, když mi něco říká.
Klíč k minulosti
Tatiana de Rosnay
Zajímavé téma, podle mě horší zpracování. Dějová linka historické části románu byla skvělá. Zajímavé pojetí osudu, nemožnost vyrovnání se ze ztráty ani po další desetiletí. Moderní a součsná část románu mi připadala jak z béčkového ženského románu. Posedlost Julie a vztah jejího manžela, ta jejich část o manželství a to závěrečné setkání? Pro mě takové plytké, podivné. Až neuvěřitelné.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Další parádní jízda s F. Backmanem! Postava Britt-Marie je úžasná a vykresluje vlastně lidské vlastnosti takovou tou vtipnou cestou. Opravdu moc si cením příjemně podaného a zábavného příběhu o zcela obyčených věcech neobyčejným způsobem. Britt-Marie jsem fandila ve všem, co dělá. Určitě to lidé s takovou povahou nemají jednoduché.
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
Úžasná kniha z moderního rodinného prostředí. O vztahu mezi mužem a jeho manželkou, mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci. Skvělé a výstižné. Obashovalo to spoustu propojených myšlenek. Skvěle poskládané kapitoly, přeskakování tam a zpět - ale skutečně bravurně odhadnuté a načasované. Miluju tu knihu!
Před povodní
Anna Bolavá (p)
Tohle je tak kontroverzní kniha a tuším, že stejně jako Lada u Ledu (která mi leží v žaludku a v mysli stále) mi i Před povodní pro svoji absolutní nesrovnatelnost s jinými knihami a nezapomenutelnost všeho bude také dlouho vyvstávat v paměti.
První povolinu jsem si teda myslela, že beru málo psychotropních látek, než abych to celé pochopila. Bylo toho trochu příliš a já jsem se úplně ztrácela v tom, kam vlastně autorka míří!
Druhá polovina byla snad ještě větší psycho, bída, zlost. V knize vlastně není vůbec nic milého a hezkého, a proto to vlastně spláchne všechno velká voda. Mám trochu pocit, že i mnou se povodeň prohnala, něco vcucla a úlně to odnesla (možná sem tedy autorka mířila?).
Mám z knihy obdobný pocit, jako kdyby to psal Kafka - tedy každé slovo šlo vykládat tisíci metaforami a vším. Nebylo to jednoduché čtení. A právě pocit zmatku, který ve mě kniha vyvolávala (jakože chápu vůbec o co tam jde) mě nutí hodnotit tak, jak hodnotím.
Aristokratka na koni
Evžen Boček
Moc se mi líbí sarkastický a trefný humor. Tetička byla úžasným zpestřením a dokonce jsem si oblíbila i ostatní postavy. Jediné, co mi teda trochu nesedlo byla změna postavy Marie. Před tím vždycky působila moudře, trefně. Nyní mi i po údajné pubertě (19 let) připadala taková více paličatá, drzá a voprsklá. Už ne tak rozumná a důvtipná jako před tím, což mě trochu mrzelo. Výborná oddechovka po celém dni v práci.
Aristokratka ve varu
Evžen Boček
Druhý díl trochu postrádá jakoby !něčeho nového". Některé slovní obraty a hříčky se autorovi povedly, ale jinak hodnotím rozhodně hůře, než první díl.
Když zpívají cvrčci
Charles Martin
Prvoplanovy pribeh o zazraku - jak devce vylecilo dusi doktora a ztraceny doktor nalezl sebe a vylecil devce. Slepy svagr, ktery zil jeste radostneji jako slepy. Neuveritelny roman. Sice hezky pribeh, ale podle me z prvni stanky predvidatelny.
Vděk
Delphine de Vigan
Krásný formát, úžasný překlad a volba slov, úsměvné přeřeky, krátké střípky života jedné úplně obyčejné dušičky. Výborné jako vždy. Krom toho kniha je dle mého mistrovským dílem, jelikož kdykoliv bych se do ní pustila, odnesla bych si vždy něco nového a jiného. Krásné, opravdu.
Lada u ledu
Ema Labudová
Mé první setkání s autorkou. Hodně zajímavé bylo oslovení v druhém rodě, s čímž jsem se ještě nikdy nesetkala a rozhodně to velice doporučuji. První povolina (ani ne tak část) byla velice zajímavá, někdy až trochu hrůzu nahánějící. A čtenář skutečně cítí, že i kdyby byl sebelepší rodič, tak tomu prostě hrozně těžko zabraňuje. Po Vánocích to jde ovšem s knihou trochu z kopce a trochu mi to zkazilo dojem. Takový nemastný neslaný, ale možná mě to prostě nezasáhlo tak, kam autorka mířila. Kdyby kniha skončila Vánocemi, rozhodně by byla velmi zajímavým počinem s otevřeným koncem, který by nechával čtenáře na pochybách - zvládla to nebo nezvládla?
Řetěz
Adrian McKinty
První polovina knihy byla super zajímavá. Výborně rozpracovaný nápad, skvělé psychologické rozbory postav a všech účastníků. Druhá polovina knihy mi připadala hrozně odfláknutá. Aby autor dokončil myšlenku, zbytečně ji rozvleka, a ta poslední závěrečná scéna byla úplná blbost. Předvídatelné a trochu ajko do akčňáku na netflix.
Za pět let
Rebecca Serle
Nejdřív jsem dala odpad, ale pak jsem přidala hvěždičku za obálku a nápad s cestováním časem ve snu. Každopádně příběh byl pro mě úplně nerealistický, zápletka skoro žádná, údajný zvrat ve mě nevyvolal ani na vteřinu žádný pocit slitování. Výčet všecho jak z nějakého telefonního seznamu (objednali jsme si auto z půjčovny Hertz, ale nakonec jsme zvolili Avis, vyjmenovávání názvů restaurací oblečení nebo krému) - strašně mi to narušovalo čtení a hrozně mě to rozčilovalo. To byl skutečně product placement v knize? Hrozně jednoduchý jazyk - možná v té angličtině to bude lepší, ale toto fakt hrůza. Lituju, že jsem se nechala nalákat takovým marketingem a rozhodně to Moysové nesahalo ani po kotníky. Uf.
Pařížská manželka
Paula McLain
Velmi kladně hodnotím zpracování životopisu do románové podoby. Přečíst si odstavec o životě Hemingwaye v Paříži by mi asi nic nedalo. Ale toto bylo relativně čtivé, zajímavé, zábavné. Autorce se asi hodně podařilo vykreslit dobu, zvyky, přátelské vztahy a hlavně Paříž ve 20. letech.
Suchý hadr na dně mořském
Ivana Chřibková
To byl tak trochu přešlap v mém výběru knihy. Nebýt asi dvou scén, kdy jsem se zasmála, tak bych asi ani nevěděla, co by mě zaujalo. Nevýrazná hlavní hrdinka, zmatený a poněkud tvářící se zbytečný život. Kniha mi nedala ani pobavení, ani příjemný příběh nebo inspirativní postavy.
Nasterea
Petra Stehlíková
Dneska u snídaně jsem se ke knize vrátila a z odstupu ji hodnotila už trochu jinak, než když jsem se první stránky tetelila blahem. Chtěla jsem ji trochu srovnat s Harrym Potterem a použití obdobné konstrukce - tedy první dva díly spíš přibližují svět a jeho zvláštnosti, budují lidské vztahy a snaží se přiblížit čtenáři první zákoutí a záhady. Nicméně oproti Harrymu, který je samozřejmě dlouhý a odkrývá nějaká tajemství neměla Nasterea žádný začátek a konec. Chvíli jsem si připadala, že jsem prostě zapla film někde v půlce a pak ho ani nedokoukala.
Já samozřejmě chápu, že autorka se psaní nevěnuje full time, knihu psala dlouho a i já po sobě přepisuju týden starý text. Ale tady ty rozdíly byly docela výrazné. Změna slovních obratů, spousta nedokončených věcí. Samozřejmě je velice důležité dávat nějaké udičky, nechávat něco neodkryté, ale pokud toho je tolik, už to začíná být trochu otravné, uondané.
Hvězdičky dávám asi tak nějak ze setrvačnosti a dojmů z prvních dvou dílů, protože když si něco zamilujete, nejde to tak jednoduše zvrátit. Každopádně kdyby kniha skončila o kapitolu dřív nebo později, nic by se nestalo. A to mi tak trochu vadí. Možná se prostě mělo stát něco, co odpoví na ty postupné otázky, ale tady to zase skončilo úplně stejně jako předchozí díl - vstupem do tunelu. To už je poněkud ohrané, ne?
Motýlek
Henri Charrière
Snažila jsem se držet skutečně dlouho, ale toto opravdu nebyla kniha pro mě. Že by byl Motýlek takový kápo, měl samé kamarády a vždycky se mu všechno tak dařilo? Pro mě to bylo zcela nepravdivé. Nicméně trestání v koloniích muselo být opravdu strašné a medializace tohoto tématu byla určitě v historickém kontextu potřebná.