juliesze
komentáře u knih
Zmizení Sáry Lindertové
Kateřina Šardická
Také nejsem cílová skupina, na knihu jsem narazila v rámci výzvy a dle hodnocení se zdála být skvělá. Už od začátku to bylo celé takové neuchopitelné. Postavy byly takové jakési plytké, bez nějaké vzájemné návaznosti. Spousta věcí byla tak nějak vyřčena ale nedokončena, takže člověk trochu pořád čekal, až se mu to nějak ukáže. Každý byl až nepřirozeně nápomocný nebo hrozně hodný. Přišlo mi, že žádná z postav není vyloženě negativní a všechny se až moc zapojují nebo angažují. Abych pouze nekritizovala, chválím spojení metra a nějakého záhadna, líbilo se mi požití motivů vran a postavu Alice. Od okamžiku, kdy se všichni vydali do metra na závěrečnou scénu mi vše připadalo jako kdybych se ocitla v nějakém velmi špatném filmu. Nicméně třeba prostě opravdu nejsem cílovka a nemusí se líbit všem.
Svědectví
Margaret Atwood
Už dlouho mě nevtáhla kniha tak, jako mě vtáhlo svědectví. Měla jsem sto chutí si vzít i dovolenou v práci a nakonec jsem ji přelouskala za krásné dva dny. Volné pokračování Příběhu služebnice je vynikající! Ta kniha je tak odlišná od prvního dílu, že nemůžete srovnávat. Teda alespň já jsem nemohla. Svědectví je poskládané ze tří velice vhodně vybraných postav. Mladá žena vyrůstající v Gileádu spolu se svým protějškem ženy vyrůstající mimo Gileád jsou spojeny s postavou Lydie, která zažila oba dva světy. Jako nejzajímavější hodnotím tedy výpověď Lydie, která popisuje vše, co ji dostalo tam, kde je.
Svědectví ke mě více přilnulo, protože také působím v oblasti práva a proto mi připadaly popisy převratu a změna k postoji žen velice osobní. Oproti jiným nemůžu porovnávat se seriálovou verzí, neboť jsem ho ještě neviděla. Každopádně skvěle popsané a hrůzu nahánějící - opravdu je převrat tak strašně jednoduchý a nic není trvalé.
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
Ach, tak krásná obálka!
Ale ne! Nesuď knihu podle obalu, tedy jdu se rozepsat i o samotném obsahu. Musím říct, že téma bylo velmi lákavé a neokoukané. Autorce se povedlo vykreslit dobovou atmosféru a smýšlení postav.
Nedá mi a musím knihu rozdělit na dvě části - první je láskyplný příběh, který mě prostě nepřesvědčil (hlavně ten super přeslazený konec?), který na mě působil jak z nějaké young adult knihy. Moji kritiku milostného děje trochu změkčuje doslov autorky, která naznačuje, že právě mladní generaci je kniha věnována. Nicméně ta druhá část, méně přeslazená a pro mě více uvěřitelná se týkala společnosti, režimu a obchodu s dětmi. Musím uznat, že tato část se autorce opravdu povedla, a proto hodnotím jak hodnotím - vlastně za mě trochu zastínila moje pocity z toho přecukrovaného vztahu. Popis Madridu mě vtáhnul a uvěřila jsem mu. Byla jsem tam s Danielem, pletla se uličkami a mačkala v metru. Pletichy v hotelu a politikaření bylo také výborné. A přidání protipólu Puri mělo své kouzlo!
Kniha samozřejmě nedosahuje mé srdcové záležitosti V šedých tónech, ale určitě se mi líbila více než Potrhaná křídla.
Noc
Bernard Minier
Hned na začátku musím říct, že Minier je mistrem převleků! V jedné sérii s vyšetřovatelem Servazem zvládl detektivku (Mráz a Kruh), psychotriller (Tma) a nyní výborný akčňák Noc.
Tohle je asi to, co se mi na tom všem líbí nejvíce - že nemůžu od žádné knihy očekávat to stejné, jako minule! Každá kniha je vlastně jiná, ukazuje hlavní postavy v rozličném světle, z jiných úhlů a různých situacích. Líbí se mi, že se v příběhu vyskytují stejné postavy a není třeba je nějak zdlouhavě popisovat nebo se s nimi seznamovat, ale vždy mám pocit, že čtu jiný žánr. V tomto díle trochu ubírám, protože za mě tentokrát té "detektivkoviny" bylo málo a spíš se to sklánělo k takové zajimavé akční knize. Překvapení a dramatická odhalení sice byla i tady, ale vraha znáte vlastně hned na začátku.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Kniha o křivdách, lásce, naději, zlosti, trápení a neuskutečnitelných cílech. Jelikož jsem četla první díl opravdu dávno, musela jsem se trošku na konec minulého dílu rozpomínat, ale hned od první strany si mě děj získal. Neskutečně propracovaná historická rešerše v archivech, rozhovorech a možná i vlastním životě autorky je opravdu úchvatným počinem. Líbí se mi, jak každý příběh plyne a vy můžete z dálky pozorovat rozhádané rodiny, zničené sny, zbrklá manželství nebo jednání v revoltě. A každého z těch hrdinů vlastně chápete, rozumíte, proč si stojí za svým bláhovým rozhodnutím, z knihy dokonce cítíte jejich frustraci nebo radost. Historické okolnosti jsou samozřejmě hrozné a opravdu jsem si odnesla jednu velice významnou myšlenku (tuším, že Barky), že první světová válka byla samozřejmě hrozná a umřelo spousta mužů a civilistů, ale druhá světová válka byla obrovská mašinerie projevující se i v nejmenších detailech, třeba například po jaké straně ulice půjdete. Trošku jsem se bála přehnané hrůzovosti koncentračních táborů, ale autorka krásně vybruslila a vytáhla samotnou podstatu pracovního tábora a spíš pocitů, než surového popisu těchto hrůz. Výborné a musím uznat, že způsob odsunu Němců po válce byl strašný a rozhodně se je za co stydět. Těším se na třetí díl a jsme zvědavá, jak se postavy poperou s komunistickým režimem!
Řekni vlkům, že jsem doma
Carol Rifka Brunt
Autorce se podařilo na relativně jednoduchém a krátkém okamžiku popsat, jak lidé skutečně vnímají jednání jednoho jedním způsobem, přičemž ta druhá osoba má vidí své jednání ve zcela jiném světle. Hvězdičku ubírám za to, že jsem se trochu hůže začítala a někde ve třičtvrtině jsem se malinko vytrácela myšlenkami, tedy nebyla jsem tím tak nějak vtáhnutá. Celý příběh pouze tak nějak plynul kolem mě, aniž by se mě nějak blíže dotknutl. Určitě hezky zpracované vzájemné vztahy v rodině. Na mě to tedy mělo trošku moc happyendový konec.
Tma
Bernard Minier
Výborné, i když zcela do pozadí ustoupila osoba Martina a vyšetřování. Toto byla hra, kde aktéři byli vzájemně propletené osoby, jednající každá s vlastním cílem. Tuto změnu konceptu detektivky na psychogické drama jsem si užila. Postava Martina sloužila vlastně spíš k "dovysvětlení" některých těžce popsatelných linek příběhu udaného právě mezi účinkujícími hry. Dokonce i přirovnání k aktům opery se mi strašně líbilo. Nicméně opravdu smekám a musím uznat, že se autorovi neskutečně propracovaně podařilo ukázat, jak jednoduché je někoho dohnat do takového strašného psychického stavu. Je to skutečně občas okamžik lusknutí prstů a vše, na čem jste si zakládali je nenávratně pryč. Výborný díl. Co se mi líbí je, že to není pořád to stejné dokola, jako se občas v rámci série dektektivky děje. Svojí specifičností se mi určitě vždy vybaví její obsah!
Rituály vody
Eva García Sáenz de Urturi
První díl jsem nečetla, a tak mi na začátku asi trochu trvalo se začíst. Krom toho ono to vysvětlení starodávných rituálů taky není zrovna čtení, které pohltí. Nicméně zajímavě to popsané bylo. I když se ovšem autorka snažila zvrátit a čtenáře trochu překvapit, tak toto se moc nedařilo, relativně předvídatelný konec a zápletka. Ale určitě velmi čtivé a dobrý nápad, zapojit do detektivky trochu historie!
Ukradená známka
Bram Klein
Zajímavé, že se jedná o skutečný příběh. Mně tedy trochu chybí závěr knihy - nějaké rozuzlení. Chvílemi jsem se ztrácela o tom, kdo s kym jak a komu. Určitě zajímavé a vidím v tom trochu dramaturga, což ve mě vyvozovalo trochu dojem reportáže. Trochu škoda a určitě z toho šlo "vymáčknout" víc.
Vztahy a mýty
Jan Vojtko
Pan Vojtko je určitě odborník a dobrý terapeut s vysokou praxí. Doba přeje podobným knihám - těm s krásnou grafikou, skvěle volenými barvami obálky a dobrou reklamou. Líbí se mi poskládání koncepce hlavně na vyvracení skutečných mýtů, se kterými se autor setkává ve své práci. Výtku mám v tom, že kdo se obsáhnout víc, nemá vlastně nakonec nic. Hlavní myšlenku jsem samozřejmě nasála - vztah není jen sám o sobě, ale je to něco, co si musíme hýčkat. Možná i z důvodu, že můj vztah žádný problém nemá, nehledala jsem uklidnění ani žádné odpovědi na své problémy. Kniha se četla pěkně, lehce a jako kdybych si povídala s kamarádkou!
Kruh
Bernard Minier
Druhý díl Servaze byl mnohem lepší než první, ale to se dalo očekávat! Autor si totiž v prvním díle připravil půda a tentokrát vysadil božskou úrodu. I když nemám ráda, když záporáci přecházejí díly v sérii do dalších dílů (tady narážím tedy zejména na Keplera a jejich nezabitelného zločince). Příběh měl spád, byl zajímavý, promyšlený, protkaný plno detaily i historií Martinového mládí. Božský! Opravdu vydařené dílo! Jsem zvědavá, kam to Martina zavane příště. Vyšetřovatelé jsou různí - zbrklí a technicky založený, konzervativní s věčně vybitými mobily. A překvapivý zvrat konce? Neskutečně!
Lustr pro papeže
Jan Tománek
Jsem skutečně lehká duše a rozplakat mě silným, strhujícím, děsivým nebo obdobným příběhem není zrovna těžké. Ale tady jsem plakala. Od příjezdu do Minkovic a potyčky s ředitelem mi bylo tak úzko, že jsem z toho plakala. Je mi tak strašně líto, že na hrůzy pracovních lágrů se vůbec nevpomíná a ani se jim nijak nevěnuje. Prokládání dobovými mementy ohledně zábavných písniček a filmů je na pozadí hrůz, které se děly mnohdy i zcela nevinným mužům a DĚTEM, zdůrazňuje celou absurditu těchto lágrů. Kniha mě nutila se zamýšlet - zda se lidé krutí stávají? Zda je zlo v nás všech? Zda je přeci jen jednání bachařů dá ospravedlnit davovým efektem? Mocí a nadřazeností? Lze se tomu vyhnout? Skutečně se jednalo pouze o osoby s vysokou agresitivitou, nebo se tak mohli chovat naši dědové, srtrýcové a přátelé a my ani o ničem nevěděli? Spousta řečnických otázek bez odpovědí. Jedna z knih, které doporučím snad každému dospělému, a jedna z vybraných, které si právě zasloužily místo v mé knihovně!
Hornické vdovy
Kamila Hladká
Krásná grafická úprava (obálka, růžová záložka apod.), skvěle vybrané fotografie. Zbytek už trochu pokulhával. Je mi zcela jasné, že se jedná pouze o sled rozhovorů o životech, událostech a pocitech. Je fakt, že každá žena popsala dobu a její vnímání neštěstí trochu jinak, ale tak nějak mi tam chyběla ucelená linka. Poslední dva příběhy mě neoslovily vůbec, i když je pravda, že alespoň přesně znázorňují úpadek hornictví a horníků ve vnímání současné společnosti. Určitě zajímavý formát, ale moc mě neoslovila.
Potrhaná křídla
Ruta Sepetys
Možná jsem se netrefila správnou náladou na Potrhaná křídla, ale děj knihy přes mě tak nějak stekl. Samozřejmě, trochu mě rozčiloval osud Jo, ale tak nějak oproti předchozím autorčiným knihám tuto považuje za "nejslabší kousek". Mezi okamžiky čtení jsem na příběh moc nepomyslela a připomínalo mi to takové dámské mafiánské čtení z USA 50.let.
Příběh nového jména
Elena Ferrante
Předně jsem zjistila, že u románů a podobných knih se prostě nedá hodnotit příběh (jako je tomu u dektektivek). V Geniální přítelkyni jste prostě obyčejný pozorovatel ubíhajících dní obyvatel Neapole. Pokračování příběhu dospělejších hlavních hrdinek je neskutečně propracované, a proto se mi víc líbí vývoj postav a jejich myšlenky, pocity a zmary. Musím uznat, že žádná z postav není černobílá, chvíli Vám je někdo sympatický a pak k němu najednou začnete pociťovat odpor. Tuto tetralogii bych přirovnala k Lásce nebeské, kterou vždy když vidím, osloví me dle mého rozpoložení a nálady vždy jiný příběh. Síla této knihy je dle mého názoru právě ve variabilitě postav, jejich pocitech. S někým sdílíte stejný osud, někdo vám zase připomíná někoho, koho nesnášíte. Cítíte se třeba stejně zoufale z rodinného života, nebo naopak fandíte někomu, kdo vám připadá stejný jako vy. Je samozřejmé, že kniha není napínavá jako detektivka, nepřekvapí vás nějakými thrillerovými zvraty a napětím. Ale tím, že popisuje tak bravurně pocity, běžný život a štěstí hlavích hrdinů je krásná. Navíc každá věta je tak dokonalá. Je to kniha, ke které se vždy můžete vrátit a odnést si nový zážitek - a takových skutečně moc není!
Vrány
Petra Dvořáková
Nejdřív jsem hvězdičku ubrala a chtěla trochu kritizovat velmi povrchní popis, nicméně pak jsem si uvědomila, že toto není román, ale právě novela. A napsat ji tak mistrovským stylem, kdy se vlastně neděje na první pohled nic tak hrozného, ale vás z toho opravdu mrazí za krkem. Je mi líto, že některé děti musí vyrůstat v takovém neláskyplném prostředí. Petra zcela úžasně zachytila, že i kdyby se kdokoliv (zde Barča) snažila změnit a polepšit si, i při sebemenším prohřešku by opět slyšela "Á, už je to tady zase!". Vidím, jak její matka dokáže svoji nenávist a nespravedlivost vůči svým dcerám tak velmi jednoduše ospravedlnit. Opravdu mistrovské dílo, které vás nutí číst do úplného konce!
Kde zpívají raci
Delia Owens
Knížka byla mojí první z roku 2021! Nicméně já tu jednu hvězdičku prostě ubírám. Neříkám, že ty pasáže byly krásné, ale na mě to bylo až moc snové a takové moc "happy". Zejména co se týká nepředpokládaného úspěchu hlavní hrdinky a neskutečné a trvající lásky Kyi a Tatea. Pokud se v knihách vyskytuje tak významný popis přírody (což je zde skutečně propracované, neříkám že ne), mám raději knihy s určitým mystickým realismem. Zahrnutí soudního procesu bylo pro mě trochu oživením. Ncméně bohužel se stalo přesně to, co se mi občas stává - z hodnocení zde jsem čekala nějakou velkou bombu, ale po zaklapnutí knihy jsem byla trochu v rozpacích, jestli jsem ji někde nepřehlédla.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Backman má úžasnou schopnost představivosti a citu. Krásný příklad toho, že vše co se zdá na první pohled může být úplně jinak. Bylo to dojemné, smutné, nápadité. Líbilo se mi všechno. Hlavně nápad překlopit obyčejný zivot do pohádky! Jedine, co ki vadilo byla až neuvěřitelná chytrost Elzy, což pro 8 lété dítě podle mě není opravdu reálné. Ale co už, v pohádkách je možné všechno!
Letní smrt
Mons Kallentoft
Krátké věty bez sloves určitě dodavaly na uměleckém podtextu díla. Jakkolo se to zdá zajímavé a tak trochu se to snaží postrčit obyčejnou detektivku na vyšší úroveň, mne to na začátku vzalo docela drive. Trvalo to, než jsem se začetla. Navíc autorka posadila příběh tak, ze nejméně do poloviny knihy úplně tápete stejně jako hlavni detektivové. Určitě to nebylo špatné, ale tak nějak mi tam chybělo hlubší něco.
Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
Kéž bych jen mohla přenést do této recenze vše, co ve mě Khaled toto knihou vyvolal. Plakal jsem, smála se, zamilovala se, zuřila, zlobila se a litovala. Tolik emocí na 400 stranách. Tak vzdálený svět. Rve mi srdce, že tak silný živnotní příběh pár žen je jeden z tisíců příběhů žen, které procházely(zejí) obdobná trápení, útrapy a smutky. Politická situace této země (a všech okolních) je tak strašně vrtkavá věc. Troufám si tvrdit, že je to prostě povahou těch mužů. Pokud v něčem takovém vyrůstáte, nemůžete podle mého nikdy nabrat ten správný směr pro klid obyvatel. Pořád vás bude hnát neskutečná surovost, ctižádost a neutuchající potřeba vládnout - jiným národům, etnikům, ženám, svým dětem. Troufám si tvrdit, že Talibánci a jejich chování k ženám je mnohem hanebnější, než tyto ženy masově vyvraždit, a to právě kvůli tomu, že žijí celý život ve strachu, jaké hrůzy je čekají každý každičký den.
Skutečně je pro mě jako ženu tato kniha mnohem silnější než tomu bylo v Lovci draků, kde se spíše řešilo svědomí a charakter jednotlivce. Tisíce planoucích srdcí nenechávají kámen na kameni a nutí každého k zamyšlení nad absurditou tolik neštěstí. A kvůli čemu vlastně?!