Julka5259 komentáře u knih
Od autora už jsem několik knih četla, vždy jsem byla zklamaná, Dala jsem mu ještě šanci a půjčila si tuhle "detektivku". V bláhové naději, že se autor někam posunul, že v té knize bude patrný nějaký vývoj k lepšímu. A jen jsem si potvrdila, že knihy tohoto pána jsou pro mě nestravitelné. Opět velké zklamání.
Poplatné době vzniku, poněkud kostrbaté, hodně "citátů" z protokolů. Příběhu - byť z doby totality - by slušelo čtivější zpracování.
O tajných láskách se toho sice moc nedozvíme, protože pokud nebyly zcela utajené i v dané době, žádný z českých kronikářů si netroufl to zapsat. Občas se takové zmínky objevily v zahraničních kronikách, ale i tak se nedá říct, zda nešlo jen o pomluvu, kdy se autor snažil očernit panovníka, se kterým ten jeho byl zrovna na kordy. Ale i tak je kniha zajímavá. Pan Bauer předkládá dějiny zajímavě.
To, že autor uvede letopočet a jméno příslušného panovníka ještě neznamená, že vytvořil historický román. Ano, je to román a ne literatura faktu, ale stejně by měl být napsán tak, aby se příběh tak nějak nebo podobně mohl stát – jak s oblibou píše pan Češka. Tady si autorka z historie vybírá, co se jí hodí, a to mi nesedí. Příběh je napínavý, celkem čtivě napsaný, ale moje gusto to není.
Kajícně přiznávám, že jsem zaujatá. Povídky pana Berana miluju. Hezky si u nich odpočinu, pobavím se, dozvím se něco o Písku. A netečou tam potoky krve ani jiných tekutin. A to nemluvím o těch kouzelných hláškách.
Nechápu, jak někdo mohl knihu označit "detektivka roku". Podle mě to má do detektivky hodně daleko. Rozhodně jsem nečekala, že místo toho budu číst o beznadějném životě v zemi zdevastované těžbou ropy a zmítané nepokoji ozbrojenců. Navíc styl psaní je poněkud těžkopádný. Netuším, jak vypadá text v originále, ale způsob, jak se překladatelka vypořádala s mluvou místních obyvatel mi připadá dost nešťastný, hodně těžko se to četlo. Rozhodně to není oddychové čtení .
Před časem jsem četla druhý díl. Jelikož je místy dost nechutný, od tohoto jsem nic moc nečekala. Taky to jako detektivka nebylo nic moc. Ale kniha je zajímavá tím, že se čtenář dozví spoustu zajímavostí o fungování restaurací, a dostane se mu potvrzení, že v dnešní "haute cuisine" nejde o to předložit zákazníkovi chutné jídlo, ale překvapit, ideálně šokovat - takže "kostka ve skluzu". A to, že potravinářské koncerny použijí cokoliv, aby oblafly zákazníka a ten houfně nakupoval jejich blafy, které často se skutečnou potravinou nemají moc společného, a že televizní kuchař vlastně vůbec nemusí umět vařit.
Nejsou to jen povídky, ale i články vhodné do odborného časopisu, hlavně na téma ekologie s rozumem. Pro „nemyslivce“ občas poněkud nezáživné. Ale je vidět, že autor přírodu miluje. Nejvíc se mi na knížce líbily autorovy ilustrace.
Poklidná detektivka, tak trochu venkovská drbárna, ale docela jsem se bavila.
Autoři se vyřádili. Sice má závěrečný komentář pravdu v tom, že není poznat, že to psalo deset různých lidí, nejsou tam patrné žádné „švy“. Ale to nemusí být jen zásluhou autorů, nečetla jsem to v originále, takže tam mohla výslednému dojmu hodně pomoct překladatelka. Ale to nic nemění na tom, že výsledek je slátanina.
Navíc je mi záhadou, proč mi databáze píše, že našla knihu pouze mezi těmi vydanými ve slovenštině, když vyšla i v češtině v překladu Petry Klůfové.
Příjemná jednohubka o tom, jak vlastně vzniká detektivka. Zajímavé srovnání různých stylů a autorů. Jelikož jsem kdysi s chutí četla páně Hodkovy detektivky, nebyla jsem zklamaná, i když jsem podle názvu původně čekala něco jiného.
Zmatek nad zmatek, spousta postav, každou chvíli vypráví někdo jiný a někdy to chvíli trvá, než čtenář zjistí, kdo vlastně vypráví. Divný jazyk. Výsledný dojem? Všichni, kdo mají velký majetek jsou buď podvodníci nebo jejich rozmazlené dětičky a měli by být pokud možno smeteni z povrchu zemského. To je trochu moc.
Pod pojmem detektivka si opravdu představuji něco jiného. Ale číst se to dalo.
Je znát, že už dávno nepatřím do cílové skupiny, nebavilo mě to.
Přečteno jedním dechem, i když nějaké výhrady mám. Taryn byla podle mého zralá pro psychiatra, hodně nesympatická osoba. A ten konec byl poněkud překombinovaný. Navíc nemám ráda, když je příběh vyprávěn na přeskáčku, chvíli před, chvíli po.
Téma mi nesedlo. Hned od začátku jsem se nemohla začíst. Měla jsem pocit, že jde spíš o vyprávění o problémech komisaře se svou nemocnou ženou než o vyšetřování. Navíc mě dost děsil ten náznak "metod doby kamenné". Takže jsem knihu odložila. Mrzí mě to, četla jsem před časem Palác tisíce koření, ten byl sice taky hodně zdlouhavý, ale docela se mi líbil.
Většinu povídek jsem znala z jiných sbírek, některé lepší, některé slabé.
Možná jsem divná, ale nesdílím nadšení ostatních hodnotících. Dominik má hodně bujnou fantazii, ale kniha je napsaná tak, že je někdy těžké rozlišit, co je skutečnost a co jeho představy. Prokousala jsem se kousek za polovinu, pak už jsem toho měla dost, dokonce mě přestalo zajímat co je vlastně zač nepříjemný soused a kdo vraždil. Pravda, autor se nemůže zavděčit všem.